O dvou ženách uzdravených z krvácení
a o některých dalších nemocných
65. Jedna vznešená žena jménem Rogata z diecéze Sora trpěla po dvacet tři let krvotokem. Slyšela, jak jedno dítě zpívá v římském nářečí o zázracích, které v těchto dnech Bůh činí prostřednictvím blaženého Františka, a přemožena velkou bolestí propukla v pláč. Uvěřila a v duchu začala říkat: „Velmi blažený otče Františku, skrze tebe září tolik zázraků, kdyby ses tak uvolil zbavit mě této nemoci! Ještě jsi nevykonal tak veliký zázrak!“ Často se totiž zdálo, že pro velkou ztrátu krve tato žena zemře, a když se náhodou krvotok zmírnil, zase jí nateklo celé tělo. Co se stalo? Uplynulo pár dní a ona byla pro zásluhy velmi blaženého Františka uzdravena. Díky prostému příslibu uzdravil Boží světec i jejího syna jménem Marino, který měl zakrnělou ruku.
66. Jednu ženu ze Sicílie, která byla sužována sedm let krvotokem, blažený František, praporečník Kristův, uzdravil.
67. Jedna žena na tomtéž ostrově, třebaže věděla, že je den svátku blaženého Františka, nedbala na to, aby nekonala služebnou práci, a připravila si pekařskou mísu. Když do ní nasypala mouku a hnětla ji vykasanýma rukama, shledala náhle, že mouka je potřísněna krví. Žena se na to užasle dívala a začala svolávat sousedky. Čím více se jich k té podívané hrnulo, tím víc krve v onom těstě bylo. Ženě bylo líto toho, co udělala, a učinila slib, že se v jeho svátek neopováží konat žádnou služebnou práci. Když to pevně slibem ustanovila, krvácení z těsta zmizelo.
68. Jeden klerik z Vicalvi jménem Matouš vypil smrtelný jed. Byl jím tak otráven a viditelně zasažen, že vůbec nemohl mluvit a očekával už jen blízkou smrt. Přišel k němu jeden kněz, aby ho vyzpovídal, ale nebyl schopen z něho dostat ani slovo. Onen klerik však v duchu pokorně prosil Krista, aby ho zachránil pro zásluhy blaženého Františka. Když se mu konečně podařilo vyslovit jméno blaženého Františka, před přítomnými svědky jed vyzvracel.
69. Jeden muž byl železným šípem těžce zraněn na hlavě. Protože šíp pronikl oční dutinou a zůstal v hlavě trčet, žádný lékař mu nemohl pomoci. Odevzdal se tedy v pokorných prosbách Božímu světci Františkovi s nadějí, že s jeho pomocí může být uzdraven. Když se trochu uklidnil a usnul, svatý František mu ve snu řekl, aby si dal šíp vyjmout zadní částí hlavy. Jak to ve snu viděl, tak to nechal druhého dne provést a byl bez větších obtíží zachráněn.1
70. Jeden bratr měl v bederní krajině tak zlou píštěl, že se vzdal naděje na vyléčení. Prosil proto ministra, aby mu dovolil navštívit místo blaženého Františka, ale jeho ministr mu to nedovolil. Obával se totiž, aby se tento bratr námahou nedostal do ještě většího nebezpečí, a to zarmouceného bratra velmi bolelo. Jedné noci u něho stanul svatý František a pravil: „Synu, kvůli ničemu se netrap, ale odlož kožešinu, kterou nosíš, sundej i náplast z rány, zachovávej svou řeholi a hned budeš zdráv.“ Jakmile ráno vstal, učinil, jak mu bylo přikázáno, a hned se mu vrátilo zdraví, jak to slyšel.
11Cel 143.