O čtyřech vzkříšených mrtvých a mnoha dalších, kteří se vyhnuli smrti
40. V městě Capua si jeden chlapec spolu s mnoha dalšími hrál na břehu řeky Volturno a z nepozornosti spadl do řeky. Proud řeky ho velice rychle pohltil a již mrtvého ho pohřbil do bahna. Na křik dětí, které si s ním u řeky hrály, rychle přiběhlo mnoho mužů i žen. Když zjistili, co se stalo, plakali a volali: „Svatý Františku, svatý Františku, vrať chlapce otci a dědečkovi, kteří se namáhají ve tvé službě!“ Chlapcův otec i dědeček totiž zbožně sloužili, jak jen mohli, v jednom kostele vystavěném ke cti blaženého Františka. Zatímco se všichni lidé naléhavě a opakovaně dovolávali zásluh blaženého Františka, jeden zkušený plavec, který byl blízko, slyšel volání a přišel blíž. Když zjistil, že chlapec spadl do řeky už před drahnou dobou, vzýval jméno Kristovo a s důvěrou v zásluhy blaženého Františka si svlékl šaty a nahý se vrhl do řeky. Protože nevěděl, kde chlapec spadl do řeky, začal sem a tam pečlivě prohledávat říční břehy i dno. Z Boží vůle nakonec našel místo, v němž bahno pokrylo mrtvolu dítěte, jako by bylo v hrobě. Vyzvedl ho, vytáhl ho ven a s bolestí mrtvolu prohlédl. Navzdory tomu, že shromážděný dav viděl, že je mladík mrtvý, přesto s pláčem a nářkem stále volal: „Svatý Františku, vrať chlapce jeho otci!“ Dokonce i někteří Židé, kteří přišli, pohnuti přirozeným soucitem, říkali: „Svatý Františku, vrať chlapce jeho otci!“ Blažený František pohnut zbožností lidu, jak se ukázalo z toho, co následovalo, a pobízen modlitbami, rychle vrátil mrtvému chlapci život. Všichni se radovali a zároveň užasli – sotva se chlapci vrátil život, naléhavě žádal, aby ho odvedli do kostela blaženého Františka. Všichni chválili Boha, který se prostřednictvím svého služebníka uvolil vykonat tak veliké věci.
41. V městě Sessa, na ulici zvané „U Sloupů“, ničitel duší a zabiják těl, ďábel, zničil a zboural jeden dům. Ačkoliv chtěl nechat zahynout mnoho dětí, které si hrály v blízkosti domu, povedlo se mu zasáhnout jen jednoho chlapce, kterého padající dům na místě zabil. Muži i ženy, vyděšení rachotem zřícení, seběhli se ze všech stran, a když odstranili trámy z jedné i z druhé strany, ukázali ubohé matce mrtvého syna. Drásala si tvář a rvala si vlasy, hořce vzlykala a v potocích slz volala, jak jen mohla: „Svatý Františku, svatý Františku, vrať mi mého syna!“ A nejen ona, ale i všichni přítomní, muži i ženy, hořce plakali a říkali: „Svatý Františku, vrať syna této ubohé matce!“ Za hodinu, když se matka dostala ze své strašné bolesti a vzpamatovala se, učinila tento slib: „Svatý Františku, vrať mně ubohé mého milovaného syna, a já ozdobím tvůj oltář stříbrnou nití, pokryji ho novým plátnem a svícemi ozdobím celý tvůj chrám.“ Mezitím položili mrtvolku na lůžko, a protože byla noc, čekali, až se rozední, aby ho pohřbili. Okolo půlnoci se mladíček začal hýbat, jeho údy se začaly zahřívat, a dříve než se rozednilo, zcela ožil a začal zpívat chvalozpěvy. Všechen lid i klérus, když ho viděli zdravého a nezraněného, vzdali velmi zbožné díky blaženému Františkovi.
42. Na Sicílii se jeden mladík jménem Gerlandino, rodem z Ragusy, v době vinobraní odebral se svými rodiči na vinici. Aby naplnil měchy vínem, sklonil se pod lis, ale náhle se spolu s dřevy, jimiž se lisovala réva, daly do pohybu velké kameny a smrtícím úderem mu rozbily hlavu. Otec spěchá k synovi, a že ho přemohla beznaděj, nepomáhá mu, ale nechává ho pod závažím tak, jak byl. Když ti, kdo sbírají hrozny, slyší truchlivý křik, rychle přibíhají, litují ubohého otce a vytahují syna z hromady drtě. Tělo bez života pokládají stranou, přikryjí ho a už se starají jen o jeho pohřbení. Ale jeho otec se s rozhodností vrhá k nohám samotného Ježíše, aby mu laskavě vrátil jeho jediného syna pro zásluhy svatého Františka, jehož svátek se blížil. Prosí stále více, slibuje, že se bude věnovat dobročinnosti a že co nejdříve navštíví ostatky svatého muže. Mezitím přibíhá ubohá matka, vrhá se na mrtvého syna a svým trápením ještě zvětšuje zármutek těch, kteří již plakali. A chlapec se náhle zvedá, napomíná ty, kdo pláčou, a raduje se, že byl navrácen k životu na přímluvu svatého Františka. Lidé, kteří se shromáždili, pak chválí Pána na nebesích, který prostřednictvím svého světce vysvobodil mrtvého z léčky smrti.
43. Čtvrtý mrtvý byl vzkříšen v Německu, o čemž pan papež Řehoř IX. apoštolským listem při příležitosti přenesení blaženého Františka ujistil, a tak naplnil radostí všechny bratry, kteří dorazili do Assisi na přenesení a na kapitulu. Nepopsal jsem průběh tohoto zázraku, protože jsem ho neznal, a mám za to, že papežské svědectví stojí nad jakýmkoliv jiným vyjádřením. Ale nyní přejděme k dalším, které [František] zachránil z osidel samotné smrti.
44. Na Sicílii ve vesnici Piazza již byla podle církevních zvyklostí duše jednoho mladíka svěřena jeho Stvořiteli. Na přímluvu svatého otce, poté co se mu jeho strýc zasvětil, byl mladík přiveden zpět od bran smrti.
45. Ve stejné vsi jeden mladík jménem Alexandr lezl po laně spolu s kamarády na vysoký útes. Lano se přetrhlo, mladík spadl z útesu a byl nalezen mrtvý, jak se domnívali. Jeho otec ho se slzami a vzdechy zasvětil Kristovu světci Františkovi a dostal ho zpět zdravého a nezraněného.
46. Jedna žena z téže vesnice, která trpěla souchotinami, ocitla se již na pokraji smrti, a tak začali s modlitbami za umírající. Ale okolostojící vzývali přesvatého otce, a ihned se jí vrátilo zdraví.
47. Dva známí cestovali na Monte di Trapani za svými záležitostmi, když jeden z nich na smrt onemocněl. Přišli lékaři, které zavolali na pomoc, ale pro jeho zdraví nemohli udělat nic. Jeho zdravý známý činí slib svatému Františkovi, že jestliže bude nemocný pro jeho zásluhy uzdraven, bude každý rok slavit jeho svátek na slavnostní mši. Poté co složil tento slib, vrátil se do domu. Ke svému překvapení tam našel toho, kterého opouštěl, když už nebyl schopen mluvit a byl v bezvědomí a on se obával, že se s ním bude muset rozloučit, jak se mu vrátilo předešlé zdraví.
48. Jeden chlapec z města Todi ležel už osm dní na lůžku jako mrtvý. Ústa měl zavřená, neviděl, kůže na tváři, na rukou i nohou mu úplně zčernala jako smůla. Všichni už ztratili naději na záchranu jeho života, ale díky slibu jeho matky se neobyčejně rychle uzdravil. Dítě, ačkoliv bylo příliš malé, aby mohlo mluvit, přesto žvatlalo, že bylo uzdraveno blaženým Františkem.1
49. Jeden mladík, když se zdržoval na jakémsi velmi vysokém místě, z toho místa spadl a přitom ztratil řeč i schopnost ovládat všechny své údy. Po tři dny nejedl, nepil ani se nepohnul a mělo se za to, že je mrtvý. Jeho matka však, aniž by žádala pomoc nějakých lékařů, prosila o jeho uzdravení blaženého Františka. A jakmile učinila slib, dostala ho zpět živého a zdravého a hned začala chválit všemohoucnost Spasitele.2
50. Jeden chlapec z Arezza jménem Gualtiero trpěl neustále horečkou a trýznily ho dva vředy. Všichni lékaři se už vzdali naděje. Když však jeho rodiče složili slib blaženému Františkovi, vrátilo se mu vytoužené zdraví.3
1Srov. 1Cel 139.
21Cel 140,1-4.
31Cel 140,6