1,5 Cel 91-96

O jeho transitu, o kanonizaci a jeho přenesení

91. Roku 1226 po Vtělení Pána, v předvečer neděle 4. října, apoštolský muž František dvacet let po svém úplném přilnutí ke Kristu, kdy následoval život a šlépěje apoštolů, byl zbaven okovů smrtelného života a šťastně odešel ke Kristu. Byl pohřben na výše uvedeném místě, kde se začalo dít mnoho podivuhodných zázraků, což v krátké době velkou část světa přivedlo k obdivu nového způsobu života.¹

92. Na různých místech již zazářilo nové světlo zázraků a odevšad se scházejí ti, kteří se radují, že byli jeho zásluhou zbaveni svých nemocí. Pan papež Řehoř, jenž pobýval v Perugii se všemi kardinály a dalšími církevními preláty, začíná jednat o jeho svatořečení. Všichni se shodli a vyjádřili své mínění. Čtou se a schvalují zázraky, které skrze svého služebníka vykonal Pán, a nejvyšší chválou zahrnují život a skutky blaženého otce.²

93. Na tuto velkou slavnost jsou zvána i světská knížata. Za účasti velkého počtu prelátů a nesčetného množství lidí vcházejí ve stanovený den s blaženým papežem do města Assisi. Když dorazili na místo připravené k této slavnostní události,³ nejprve všemu lidu káže papež Řehoř a medovým hlasem hlásá slávu Boží. Také svatého otce Františka chválí vznešenou řečí, zmiňuje čistotu jeho jednání a celý je zmáčen slzami dojetí.⁴

94. Po kázání papež Řehoř pozdvihl ruce k nebi a mocným hlasem zvolal: „Ke chvále a slávě všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého, i slavné Panny Marie a blažených apoštolů Petra a Pavla a ke cti slavné římské církve! Na radu našich bratří a dalších prelátů rozhodujeme, aby velmi blažený otec František, jehož Pán oslavil v nebi a kterého ctíme na zemi, byl zapsán do seznamu svatých; a jeho svátek aby se slavil v den jeho smrti.“ Nato začali kardinálové hlasitě zpívat spolu s papežem „Tebe, Bože, chválíme“. K nim se přidal mohutný zpěv všech lidí a za zvonění zvonů a hlaholu trub se celá země chvěla silou těch hlasů. Vzduch byl naplněn jásotem a půda zvlhla slzami. Tento den září a hraje všemi barvami. Zelenají se tam olivové ratolesti i čerstvé větvičky dalších stromů. Vše ještě zkrášluje bělostně zářící slavnostní ornát a srdce shromážděných potěší požehnáním pokoje.⁵

95. Tu konečně sestupuje papež Řehoř z trůnu a šťastnými rty líbá hrob, ve kterém se nachází Bohu zasvěcené tělo. Pak přednáší četné prosby a slaví svatá tajemství. Všichni lidé se ke chválám Božím přidávají a za světce přinášejí oběť díků. Toto se odehrálo roku 1228 od Vtělení Páně, druhého roku pontifikátu papeže Řehoře, sedmnáctého dne srpnových kalend (16. 7.).⁶

96. Dva roky po těchto událostech bylo tělo přesvatého otce slavnostně přeneseno z místa, kde bylo pohřbeno, do chrámu za hradbami města, který byl nově vystavěn k jeho cti. Při příležitosti této slavnosti se na tomtéž místě slavila i generální kapitula a z různých částí světa se sešlo veliké množství bratří. Odevšad se sešlo také tak mnoho poutníků, že je město nemohlo všechny pojmout, takže zaplnili i přilehlá pole a cesty. Také papež Řehoř, který se nemohl této slavnostní bohoslužby zúčastnit, protože mu v tom bránily jiné záležitosti církve, poslal tam slavnostní vyslance a pověřil je listinami. Ti vysvětlili důvody jeho nepřítomnosti. Bazilice blaženého Františka poslal i zlatý kříž ozdobený drahými kameny, do něhož bylo vloženo dřevo z kříže Páně. Také daroval ozdoby a nádoby ke službě u oltáře a kromě toho i další neméně vzácné slavnostní liturgické oděvy. Samotný chrám, jehož základní kámen sám položil, pak vyňal z působnosti každé nižší autority než apoštolské. Bohu díky. Amen.

Končí Legenda o svatém Františkovi

Další