O otevírání knihy, o zjevení serafína
a o Kristových ranách, které se na něm objevily
70. Těmito skutky se dovršil osmnáctý rok po jeho obrácení.1 V té době se tento přesvatý muž vzdálil od zástupu lidí, odebral se na tiché místo a vstoupil do tajemství samoty. Míval totiž ve zvyku rozdělovat čas, jak bylo potřeba, něco ku prospěchu bližním a něco pak pro blaženou kontemplaci v osamění. Brával s sebou jen pár druhů, aby chránili jeho klid a bránili všem pokusům vyrušovat ho. Když tam strávil nějaký čas a stálou modlitbou a častou kontemplací dosáhl nevýslovně důvěrného spojení s Bohem, zatoužil z celého srdce zvědět, co by se Pánu jako jeho sebeobětování nejvíce líbilo. Zbožně se toužil dozvědět, jak by se co nejlépe mohl sjednotit s Boží vůlí.2
71. Protože v něm tato touha každý den vzrůstala, jednoho dne v poustevně, v níž pobýval, zbožně přistoupil k posvěcenému oltáři a s úctou na něj položil knihu evangelií. Pak se vrhl na zem a s velkou zbožností a úctou se modlil a prosil Pána, aby se uvolil mu při prvním otevření knihy ukázat svou vůli ohledně něj.3 Pak zalit slzami vstal od modlitby, požehnal se znamením kříže, vzal knihu z oltáře a s bázní ji otevřel. Nejprve se mu ukázalo utrpení našeho Pána Ježíše Krista. Aby vyloučil jakoukoli náhodu, otevřel knihu podruhé a potřetí a nalezl stejné nebo podobné místo. Ale statečný Kristův rytíř se kvůli tomu nechvěje ani neklesá na mysli, neboť jeho touha po mučednictví byla větší. Proto zůstal neotřesen a veselé mysli a v duchu i nahlas zpíval radostné písně. Krátce nato se zaradoval z tajemství ještě větších zjevení a byl obdařen ještě větší milostí.
72. Dva roky před tím, než vrátil svou duši nebi, v poustevně na místě zvaném La Verna spatřil Boží František ve vidění ve vzduchu serafína, který měl šest křídel. Rozpínal je nad ním a ruce i nohy měl přibité ke kříži. Dvě křídla měl zdvižena nad hlavou, dvě byla rozpjatá k letu a dvě zahalovala téměř celé tělo. Když to světec spatřil, byl velmi udiven, ale nemohl si vysvětlit, co by mělo toto zjevení znamenat, a v jeho srdci se střídaly radost i zármutek. Radoval se, když zpozoroval milostiplný a nepopsatelně líbezný pohled serafína, kterým se na něho díval, ale jeho ukřižování ho naplňovalo hrůzou. Ustaraně přemýšlel, co by mělo toto vidění naznačovat, a jeho duše se plnila úzkostí ještě více, když se snažil pochopit jeho význam. Nic však z něho nemohl jasně poznat, dokud na sobě nespatřil přeslavný zázrak, který byl v předchozích staletích neslýchaný.4
73. V té době se na jeho rukou i nohou začala objevovat znamení hřebů, která krátce předtím viděl nad sebou na ukřižovaném.5 Jeho ruce i nohy jako by byly uprostřed probodeny hřeby, přičemž se hlavičky hřebů objevily na rukou na vnitřní a na nohou na vnější straně, na protější straně pak byly jejich hroty. Znamení totiž byla na vnitřní straně rukou kulatá, na vnější podlouhlá a bylo tam vidět kousek masa, který přečníval, jako by to byly zkřivené, ohnuté konce hřebů, které přečnívaly přes zbylé maso. Stejně tak byla vtištěna znamení hřebů s přečnívajícím masem i na nohou. Také pravý bok byl jakoby probodený kopím a byla v něm zatažená rána, z níž často teklo tolik krve, že jeho svatá krev prosakovala hábitem i kalhotami.6
74. Boží muž tedy na sobě sice viděl tyto vzácné účinky, ale co nejvíce se snažil tento poklad ukrývat před očima všech živých, aby se při nějaké důvěrné příležitosti nestalo, že by tato jemu daná veliká milost utrpěla. Proto v srdci stále nosil slova proroka a často je i říkal: Ve svém srdci uchovávám tvůj výrok, abych se neprohřešil proti tobě7. Přesto znamení na rukou a na nohou mnozí spatřili, dokud přítel Ukřižovaného ještě žil v těle. Vzácnou ránu v boku však nemohl vidět nikdo, jen bratr Eliáš, který si ze zvláštní přízně, kterou světec k němu choval, jednou oblékl jeho hábit a svůj mu daroval na oplátku. A tak zbožnou lstí dosáhl toho, co chtěl. Bratru Rufínovi bylo také dovoleno ho poškrábat, a tak se rukou sice citlivě, ale silně rány dotkl. Tento dotek Božího světce nemálo zabolel, odstrčil mu ruku a zvolal, ať mu Pán odpustí.8
1Srov. 1Cel 88,1.
2Srov. 1Cel 91.
3Srov. 1Cel 92.
4Srov. 1Cel 94.
5Srov. 1Cel 94,7.
61Cel 95,1-4.
7Žl 119[118],11; 1Cel 96,2.
8Srov. 1Cel 95.