1,5 Cel 63-69

O jeho lásce ke stvořením kvůli Stvořiteli,

o úctě ke jménu Páně

a o jesličkách při slavnosti a o jeho vidění

63. Boží muž přetékal duchem lásky k bližnímu, nepociťoval upřímný soucit jen s lidmi, ale i s němými a nerozumnými zvířaty i s dalšími stvořeními. Víš, jakou láskou miloval ovečky a beránky, že je miloval kvůli milosti jejich přirozené prostoty a podobnosti Pánu Ježíši, jak byla zobrazena v Písmu svatém? Vždyť je často vysvobozoval z rukou těch, kdo je chtěli zabít, zaplatil za jejich svobodu a vracel jim tak život.¹ V ceně neviděl problém, neboť to, co lidé měli za velmi veliké, on považoval za velmi opovrženíhodné.

64. I červy sbíral z cesty, aby je procházející nepošlapali, neboť četl výrok Spasitele: Já však jsem červ, a ne člověk². V zimě dával přinášet včelám kvalitní úly, aby nezahynuly chladem či zimou, a obdařoval je medem či výborným vínem.

65. Kdo by dokázal popsat sladkost, jakou pociťoval, když ve stvořeních spatřoval moudrost Stvořitele, jeho moc a dobrotu? Naplňovala ho mimořádná a nezměrná radost, když obdivoval slunce a měsíc, hvězdy a základy země.³ Skutečně kázal i květinám, lesům, stromům a kamenům, jako by měly rozum. Obilí a vinice, polní plodiny, vlhké studánky a zeleň zahrad, stejně jako zemi, oheň, vzduch a vítr s nejprostší čistotou vybízel, aby milovali Boha a rádi ho poslouchali. A konečně i všechna stvoření nazýval bratry a sestrami, neboť mají stejný původ.⁴

66. Nad všechno lidské chápání na něho působilo vyslovení jména Páně. Zcela ho to naplnilo radostí, takže vypadal jako nový člověk z jiného světa. Kromě toho, když kdekoliv na nedůstojném místě nalezl něco napsaného, ať už božského, nebo lidského, z úcty ke Spasiteli to zdvihl a s úctou položil na nějaké důstojné místo. Když se ho jeden bratr ptal, proč sbírá také spisy pohanů, odpověděl mu: „Jsou tam písmena, synu, z nichž lze jméno Páně složit. A to dobré, co v nich je, nepatří pohanům, ale jen Bohu, jemuž náleží všechno dobro.“⁵ Proto z nejvyšších důvodů horlivě rozjímal o všech slovech a skutcích Páně a z veliké lásky, která mu hořela v srdci, se snažil navenek ztvárnit ty, které vypovídají o Kristu v posvátných textech evangelií.

67. Tehdy se stalo, že o slavnosti Narození Páně, aby představil dětství rodícího se Spasitele, vykonal u Greccia věc, která si zasluhuje radostné připomenutí. Oné noci, kdy se Kristus narodil na zemi, nechal připravit jesle, na které položil seno, a vedle nich nechal postavit vola a osla. Z mnoha míst byli svoláni bratři ke slavení slavnostní vigilie. Lidé se sbíhají, aby spatřili tuto novou bohoslužbu, a noc se rozzářila přinesenými loučemi a svícemi. Bratři zpívají náležité chvály Pánu a starý betlémský chvalozpěv obnovují v Grecciu novým způsobem. Světec Boží stojí před jesličkami, v duchu obrácený k nebi, zaplavený nesmírnou radostí. Nad jesličkami se slaví slavná mše a kněz zakouší novou útěchu.⁶

68. Světec Boží si obléká jáhenské roucho, protože byl jáhen, a hlasitě zpívá svaté evangelium. Potom chrlí medová slova o narození chudého Krále a o malém městě Betlémě. Když chce vyslovit jméno Ježíš, z přemíry lásky, která v něm hořela, ho zajíkavě nazývá betlémským dítětem. Rozmnožují se tam milosti Všemohoucího. Jeden ctnostný muž má vidění: v oněch jesličkách viděl ležet dítě bez života a světce Božího, jak k němu přistupuje a rychle ho probouzí z hlubokého spánku. Správně se přihlížejícímu dítě Kristus ukázal jako novorozenec, neboť skrze tohoto služebníka si ho připomněli mnozí lidé, jejichž srdce na něj již zapomněla.⁷

69. Když oslavy skončily a všichni se vrátili ke svým povinnostem, seno z jesliček bylo uschováno – díky němu pak byla uzdravena nemocná zvířata a působením božské milosti se také muži a ženy zotavovali ze svých chorob. Následně byl na místě jesliček zasvěcen Pánu chrám a ke cti velmi blaženého otce Františka byl nad jesličkami posvěcen oltář i s kostelem.⁸

Další