1,5 Cel 35-40

Jak kázal ptáčkům

a jak k němu přicházela divoká zvířata a poslouchala ho

a jak se mu voda proměnila ve víno

35. Tento muž holubičí povahy svou zásluhou dosahoval vrcholu dokonalosti, neboť, jak zjišťoval, často ho poslouchali ptáci, zvířata i ryby, jak o tom svědčí to, co se dělo.

36. Jednou procházel Spoletským údolím, až se přiblížil na místo v blízkosti Bevagně, kde se slétlo velké množství ptáků různého druhu. Boží světec miloval všechny tvory kvůli zvláštní lásce ke Stvořiteli. Když je spatřil, rychle přiběhl k tomu místu a pozdravil je obvyklým způsobem, jako by měli rozum. Protože ptáci neulétli, velmi se podivil a došel až k nim. Chodil mezi nimi sem a tam a svou tunikou se dotýkal jejich hlaviček i těl. To ho naplnilo radostí a obdivem, a tak, aby uslyšeli Boží slovo, začal je horlivě napomínat: „Moji bratři ptáčci, hodně musíte chválit svého Stvořitele a vždycky ho milovat, neboť vás oděl peřím, dal vám křídla k létání, mezi všemi tvory vás učinil svobodné a věnoval vám čistotu vzduchu. Nesejete ani nežnete¹, stará se o vás, aniž byste se museli namáhat. “ Nato tito ptáčci svým způsobem velmi gestikulovali a začali natahovat krčky, roztahovat křídla, otevírat zobáčky a dívat se na něho. Z toho místa se nehnuli, dokud jim znamením kříže nedal požehnání a dovolení. Když se vrátil k bratřím, začal se obviňovat z nedbalosti, že dosud ptákům nekázal. Od toho dne pak ptáky, zvířata i neživá stvoření horlivě vybízel, aby chválili a milovali Stvořitele.²

37. Jednou přišel do vsi jménem Alviano, aby tam kázal. Když se lidé sešli, požádal o ticho, ale protože na tom místě hnízdily vlaštovky a hlasitě štěbetaly, téměř nic nebylo slyšet. Všichni uslyšeli, jak jim říká: „Moje sestry vlaštovky, přišel čas, abych promluvil já, protože vy jste toho napovídaly už dost. Slyšte slovo Páně a buďte zticha, dokud se slovo Páně nenaplní.“ Nato ony, jako by měly rozum, ihned zmlkly a nehnuly se z místa, dokud celé kázání neskončilo. Všichni, kdo to viděli, velmi se divili a chválili Boha.³

38. Lesní zvěř, jako by byla obdařena rozumem, sama poznávala velkou zbožnost blaženého Františka. Když jednou pobýval u vsi Greccio, přinesl mu jeden bratr živého zajíčka, který se chytil do oka. Přeblažený muž mu se soucitem řekl: „Bratře zajíčku, pojď ke mně! Jak to, že ses dal oklamat?“ Zajíček, jakmile ho bratr pustil, bez rozmýšlení utekl ke světci a uvelebil se mu na klíně. Světec ho s mateřskou něžností hladil a pak ho pustil na svobodu, aby se vrátil do lesa. Ale jakmile ho položil na zem, hned se vracel na světcův klín, takže ho nakonec musel nechat bratřími odnést do blízkého lesa. Když pobýval na ostrově jezera u Perugie, přihodilo se něco podobného s králíkem, který je jinak velmi plaché zvířátko.⁴

39. Stejnou něžnou lásku měl i k rybám. Když je chytili živé, hned je pouštěl zpět do vody a napomínal je, aby si daly příště pozor a nenechaly se znovu chytit. Jednou seděl v loďce na jezeře v Rieti. Tu rybář chytil velkou rybu, která se lidově nazývá lín, a uctivě ji nabídl světci. Ten lína vděčně přijal, oslovoval ho bratře rybo, chválil jméno Páně a hodil ho zpátky do vody. Dokud světec setrvával v modlitbě, kroužila ryba kolem loďky a nevzdálila se jinam, dokud nedostala dovolení a požehnání od blaženého otce.⁵

40. Slavný otec, Kristův přítel, tak chodil cestou poslušnosti a tak přijímal jho Boží vůle a dokonale se jí podroboval, že si zasloužil před Bohem vznešené vyznamenání, že ho tvorstvo poslouchalo. Vždyť i voda se mu proměnila ve víno, když byl jednou těžce nemocný v poustevně San Urbano. A jakmile ho okusil, uzdravil se tak rychle, že nikdo nepochyboval, že to byl Boží zázrak. Vskutku svatý je ten, koho tvorové takto poslouchají a na jehož pokyn se i živly proměňují, aby je mohl použít.⁶

Další