1,5 Cel 41-51

O některých zázracích, které za svého života vykonal

41. Boží světec František měl milost uzdravování a zářil světlem zázraků, z nichž nutně uvedeme alespoň několik, protože doufáme, že o nich jiní pojednají obšírněji. V městě Toscanelle ho s pohostinností přijal jakýsi rytíř, jehož jediný syn byl chromý a celkově slabý. Ačkoliv už nebyl v kojeneckém věku, ještě ležel v kolébce. Jeho otec se blaženému muži vrhl k nohám a s nářkem ho prosil o uzdravení syna. František se však považoval za nehodného takovéto milosti a také to o sobě prohlašoval, ale jeho vytrvalé naléhání ho přemohlo. Nejprve se pomodlil a pak chromému synovi požehnal znamením kříže.

Chlapec hned vstal, a jak všichni viděli, byl úplně zdravý. K velké radosti všech začal chodit sem a tam, jak chtěl.¹

42. Jindy, když František přicházel do města Narni, jeden muž tohoto města jménem Petr ležel ochrnutý na lůžku a uslyšel, že svatý František přišel do Narni. Prosil biskupa města, aby k němu ráčil poslat služebníka nejvyššího Boha, aby ho uzdravil. Byl tak zbaven vlády nad všemi svými údy, že mohl hýbat jen jazykem a očima. Blažený František k němu přišel, udělal nad ním kříž od hlavy až k nohám a nemoc ihned ustoupila. Tak mu vrátil dřívější zdraví.

43. Jedné ženě téhož města, která byla raněna slepotou, udělal blažený František na očích znamení kříže a ihned jí vrátil světlo očí.²

44. V Gubbiu byla jistá žena, která měla obě ruce ochrnuté, takže jimi nemohla nic dělat. Když se dozvěděla, že do města přišel muž Boží, hned k němu s bolestí a touhou spěchala a smutně mu ukazovala své zmrzačené ruce. Když to spatřil, naplnil ho soucit, dotkl se jejích rukou a uzdravil ji. Žena se hned vrátila domů, s radostí vlastníma rukama připravila sýrový koláč a nabídla ho svatému muži. Ten si z úcty k ženě kousek ulomil a pak jí přikázal, aby ostatní snědla se svou rodinou.³

45. Jednoho bratra sužovala strašná nemoc, kvůli níž často padal na zem, a jeho údy se přitom ohýbaly téměř do oblouku. Někdy míval pěnu u úst, a jak ležel roztažený a strnulý, vymrštil hlavu i nohy do výšky člověka a pak sebou náhle bouchl o zem. Svatý otec měl s jeho těžkou nemocí soucit, pomodlil se nad ním a znamením kříže ho tak uzdravil, že už nikdy víc nemusel snášet tato trápení.⁴

46. Jednou v městečku San Gemini Boží muž zvěstoval Boží království a jako host vešel k jistému bohabojnému muži, jehož ženu, jak bylo všem známo, trápil zlý duch. Onen muž za ni prosil blaženého Františka, ale ten se obával lidské chvály, a tak se zdráhal něco učinit. Nakonec, když ho povzbudily četné prosby, rozmístil do třech rohů toho domu bratry, kteří byli s ním, aby se modlili. Sám se odešel modlit do čtvrtého rohu. Když modlitby dokončil, přistoupil s důvěrou k ženě, která se hrozně svíjela, a ve jménu našeho Pána Ježíše Krista poručil démonovi, aby z ní vyšel. Ten na jeho příkaz zuřivě vyšel tak rychle, že se muž Boží domníval, že byl podveden. Proto se z toho místa se studem vzdálil. Později však, když tímto městem procházel, ona žena na něj hlasitě volala, líbala stopy jeho nohou a žádalo ho, aby s ní laskavě promluvil. Když ho mnozí přesvědčovali, že ji opravdu osvobodil, nakonec po mnohých prosbách souhlasil, že s ní promluví.

47. Když byl blažený otec František v Città di Castello, přivedli k domu, kde se zdržoval, ženu, která měla v sobě démona. Zůstala stát venku, skřípala zuby a všechny svým křikem ohrožovala. Mnoho lidí úpěnlivě prosilo Božího světce, aby ji osvobodil, neboť její šílené lamentování je již dlouho obtěžovalo. Blažený František k ní nejprve poslal bratra, který byl s ním, aby zjistil, zda opravdu jde o zlého ducha, nebo zda žena všechno jen předstírá. Jakmile žena poznala, že to není blažený František, vysmála se bratrovi a nevedlo to k ničemu. Svatý otec se mezitím v domě modlil. Když modlitbu dokončil, vyšel ven k ženě. Jeho přítomnost však nemohla snést a válela se po zemi. Světec Boží poručil démonovi, aby z ní vyšel. Ten ho hned poslechl a žena zůstala bez úhony.⁵

48. Takových a podobných věcí vykonal Kristův služebník mnoho svou fyzickou přítomností, ale co je ještě obdivuhodnější – čeho se dotkla jeho ruka, tím Pán přispěchal na pomoc různým chromým lidem.

49. Jedna těhotná žena, která bydlila v Arezzu, trpěla nepředstavitelnými bolestmi, když přišel čas porodu. Rodila totiž už několik dní. Tehdy blažený František cestoval do jisté poustevny, ale kvůli tomu, že byl nemocný, přiváželi ho na koni. Měl projíždět místem, kde se žena trápila, a všichni ho tam očekávali. On už však byl v poustevně, ale jistý bratr se přes ono místo vracel s koněm, na kterém světec předtím seděl. Když obyvatelé viděli, že tam svatý František opravdu není, velmi se zarmoutili a začali se vzájemně ptát, jestli by se nenašlo něco, čeho se služebník Boží svou rukou dotýkal. A našli uzdu s otěžemi, které držel v rukou, a tak tu uzdu rychle vyndali koni z tlamy. Když žena ucítila, že na ni ty otěže položili, všechno nebezpečí pominulo a ona ve zdraví a s radostí porodila.⁶

50. V Città della Pieve bydlel Gualfreduccio, zbožný a bohabojný muž, který měl u sebe v domě provaz, jímž se kdysi přepásával blažený František. A stalo se, že v tom kraji onemocnělo mnoho mužů i žen. Trpěli rozličnými nemocemi a horečkou. Zmíněný muž obcházel domy nemocných, namíchal do vody několik vláken z Františkova provazu a dával ji pít nemocným. Tak se ti lidé poté, co okusili skvěle chutnající vodu, z Boží moci uzdravili.⁷

51. Protože zázraky svatost nečiní, rozhodli jsme se vyprávět spíše o ryzím chování blaženého Františka. Další zázraky tedy vynecháme a vrátíme se k jeho spolupůsobení na dílech věčné spásy.⁸