1,5 Cel 23-26

Jak se objevil proměněný.

Jak zázračně ukázal svou přítomnost nepřítomným

a jak poznával tajemství srdcí druhých

23. Po dobu své přítomnosti šťastný otec mile utěšoval své syny, ale i za své nepřítomnosti jim také někdy přinášel nemenší radost. Jednou, když byl v noci od svých bratří tělesně vzdálen, uprostřed noci, kdy někteří z bratří spali, někteří se však modlili, vjel branou do domu ohnivý vůz, několikrát se po domě otočil tam i onde a ten, kdo byl na něm, se podobal sluneční kouli, která ozářila noc. Ohromení a velmi vystrašení bratři se začali ptát, co že to bylo. Ale dostalo se jim takového světla milosti, že jim bylo navzájem odhaleno jejich svědomí a oni poznali, že to byla duše jejich přemilého otce, která si zasloužila obdržet od Pána takovou odměnu požehnání obzvláště za milost čistoty a za jeho velkou lásku při péči o bratry.

24. S jistotou zakoušeli, že tajemství jejich srdcí přesvatému otci nebylo skryto, když ze zjevení Ducha svatého znal skutky nepřítomných a jemným šetřením otevíral tajnosti svědomí. To se po staletí nestalo! Některé ve snu napomenul, nařídil jim, co mají dělat, a přikázal, co dělat nemají. Předpověděl budoucí zla některým, kteří vypadali, že jsou dobří. Jiným zase, kteří kráčeli po stezkách špatnosti, oznámil, že se jim dostane milosti spásy.

25. Abych všem objasnil, jak světec poskytoval i nepřítomným útěchu ducha, uvedu to, co jsem poznal díky vyprávění Kristova vyznavače, blaženého Antonína. V době, kdy byl bratr Jan z Florencie ustanoven ministrem bratří v Provenci a když se pak v té provincii slavila kapitula, onen světec, o kterém jsme se právě zmínili, slavný Antonín, byl na této kapitule také a jako obvykle vykládal vlídnými slovy o Ježíši. Mluvil na téma Ježíš Nazaretský, židovský král¹ a povzbuzoval shromážděné bratry. Všichni byli naplněni sladkostí jeho kázání a jeden bratr kněz, jménem Monald, muž skvělé pověsti, ale ještě skvělejšího života, přítel svaté prostoty, pohlédl k bráně domu, v níž se také nacházeli bratři. A na vlastní oči viděl blaženého Františka, jak se vznáší ve vzduchu s rukama rozpjatýma jako na kříži a jak bratřím žehná. Toto svědectví učinila věrohodným útěcha Ducha svatého, kterou byli naplněni ti, kdo tam také byli.²

26. Uveďme jeden příklad z mnoha, jak poznával tajemství srdcí druhých lidí. Jeden bratr, jménem Ricerius, vznešený rodem, ale ještě vznešenějšího chování, Boží přítel, veliký v sebezáporu, toužil získat přízeň blaženého otce. Věřil totiž, že bude hoden milosti Boží, jestliže ho bude svatý František mít rád důvěrnou láskou, a také se obával, že na něj dopadne Boží hněv, když nebude hoden toho dosáhnout. O tom tedy zmíněný bratr často v duchu přemítal, ale nikomu se s tajemstvím svých myšlenek nesvěřil.³ Takto tísněný bratr jednoho dne přišel na místo, kde pobýval Boží světec. Ten, když se v cele modlil, poznal, že přišel, a hned věděl, co Riceria trápí. Dal ho k sobě zavolat a řekl mu: „Synu, žádným pokušením se nenech zneklidňovat. Jsi mi velmi drahý, a abys věděl, mezi ostatními jsi zvlášť hoden mé důvěry a lásky.“ Zmíněný bratr se zaradoval a zároveň byl velmi překvapen. Od té doby byl díky přízni svatého otce klidnější a začal růst v důvěře v Boží milosrdenství.⁴

Další