1,5 Cel 1-6

Začíná list o životě blaženého Františka

1. Ctihodnému a úctyhodnému otci, bratru Eliášovi, generálnímu ministrovi menších bratří.

Život našeho přeslavného otce Františka jsem před jistou dobou z nařízení papeže Řehoře sestavil v obsáhlejším díle. Ale poučen tebou, a kvůli těm, kdo jako důvod snad právem uvádějí množství slov, jsem ho na tvůj příkaz zkrátil do menšího svazku. Snažil jsem se popsat v krátkém a stručném vyprávění alespoň to nejdůležitější a užitečné, ale víc jsem toho vynechal. Neboť třebaže někteří by snad chtěli, aby byly určité věci řečeny jinak, než se říká, přece jen je třeba se v tom s jistotou řídit pouze tvým úsudkem. Tobě Boží světec otevřel svou duši více než ostatním a sám ti svobodně svěřil, co je třeba udělat. Jak uznáš za vhodné, ctihodný otče, podle milosti tobě dané z tohoto díla vystřihni či odeber, co by překáželo. Uznej za vhodné ponechat a uchovat, co prospívá. Pokorně prosící poslušnost dlouhodobě a zakrátko, jak doufám, přinese ovoce své úcty, neboť věrně sledovala běh historie a ve všem se držela pravdy.

Začíná Život našeho blaženého otce Františka

Jak se obrátil k Bohu. Jak prodal svůj majetek. Jak ho otec pronásledoval, a matka osvobodila

Čtení I.

2. Boží muž František, rodák z města Assisi, které se nachází na území Spoletského údolí, od prvního roku života vyrůstal nadměrně živen marnostmi světa. Tak neukázněně od počátku přijímal výchovu svých rodičů, že než dospěl do věku pětadvaceti let, prožíval svůj čas tak prázdným způsobem, že mezi těmi, kdo následují nešťastnou slepotu tohoto světa, byl ve svém rodišti považován za velmi povrchního a velmi nespořádaného¹. I když ho dobrý Bůh svou milostí ochránil od oněch hrozných hříchů, jimiž lidé nejvíce znetvořují svůj původ a ničí čest své přirozenosti, přece v marnostech a radovánkách ve zlém vynikal nad všechny své vrstevníky a snažil se těmito svými činy získat pozornost. Byl totiž bohatý, ne chtivý, ale marnotratný, nehromadil peníze, ale lehkovážně je rozhazoval². Když se věnoval obchodu, projížděl různými kraji a převážel stohy látek na prodej³. Mnozí zakoušeli jeho laskavou lidskost, pro niž se těšil ze cti přátelství všech druhů lidí.

Čtení II.

3. Avšak když tak kráčel s odvrácenou myslí, aby se stal pro budoucnost příkladem obrácení k Bohu, dopadla na něj ruka Boží a změnila ho pravice Nejvyššího, jeho tělo zkrušila dlouhou nemocí a jeho duši pohladila pomazáním Ducha svatého. Ihned se změnil v jiného člověka a už se nemohl radovat, jak byl dříve zvyklý. Neboť to, v čem předtím nacházel zalíbení, mu nyní bylo odporné.⁴ Ale protože úspěchy pozvedají to, co rány srazily k zemi, sotva trošku sebral tělesné síly, byl tak fascinován světskou slávou, že se nabídl připojit se k jednomu assiskému šlechtici, který měl v úmyslu jít bojovat do Apulie.⁵ Zatímco se s plným nasazením připravoval, že půjde s ním, měl jedné noci vidění, kdy spatřil svůj dům plný vojenské zbroje na místech, která byla obvykle zaplněna zbožím k prodeji. Žasl nad tím vším a pak ve snu uslyšel hlas, který pravil, že tato zbroj bude pro něj a pro jeho vojáky.⁶

Čtení III.

4. Když se probudil, začalo jeho předsevzetí chladnout. O své nečekané proměně totiž nevěděl a tiše sám nad sebou žasl. Svou vůli se již snažil směřovat k Božím záležitostem, nakrátko se vzdálil od hlomozu světa a obchodu a v nitru se snažil uchovávat Ježíše Krista. Chtěl, aby to nikdo nezjistil, a radil se o svém svatém předsevzetí jen s Bohem. Přece však jednomu příteli v náznacích sdělil, že našel poklad; zval ho pak často na skrytá místa, kde sám vcházel do krypty, aby se zde v ústraní modlil k Otci. Božská radost jím tak prostoupila, že neměl sílu udržet žár Ducha, odmítl jít do Apulie a dal vědět, že vykoná ve své vlasti veliké věci. Když se ho tázali, zda si chce přivést manželku, sliboval, že si zakrátko přivede moudřejší, krásnější a laskavější, než jakou kdy viděli.⁷

Čtení IV.

5. Jednoho dne, kdy mu při modlitbě Bůh vyjevil, co má dělat, celý bez sebe radostí vzal vzácné látky na prodej a rychle odjel do města zvaného Foglino. Zde jako obvykle měl štěstí v obchodě a prodal všechno, co přivezl. Proti svému zvyku tam za dobrou cenu nechal i svého koně, na němž přijel. Podivuhodně se celý obrátil k Božímu dílu, a protože se cítil obtížen oněmi penězi a už je ani hodinu nemohl snést, neboť jejich přínos považoval za písek⁸, nabídl je chudému knězi⁹, který žil v jednom kostele blízko Assisi¹⁰, aby je použil pro chudé. Kněz je však nechtěl přijmout. Bál se jeho rodičů a byl udiven tou podivuhodnou změnou. František je tedy hodil do jednoho výklenku, neboť jimi pohrdl jako prachem jako ten, kdo opravdu opovrhuje penězi.¹¹

Čtení V.

6. Když to jeho otec o něm uslyšel, velmi se vyděsil kvůli tomu, co se stalo, přišel na místo, kde služebník Boží pobýval, hledal ho, ale nenašel. On se totiž skrýval téměř měsíc v jedné jámě, do níž mu tajně spouštěli, co potřeboval.¹² Jednoho dne však v bědných šatech vstoupil do města Assisi a jeho otec ho bez okolků chytil za ruku a nedůstojně ho odtáhl do svého domu. Pak ho nemilosrdně několik dní držel zavřeného na temném místě, ke slovům přidal rány a k ranám okovy.¹³ On si však ještě pevněji a rozhodněji umínil, že vykoná, co započal. Za nějakou dobu však jeho otec odjel z vlasti a jeho matka ho osvobodila z řetězů a dovolila mu svobodně odejít.¹⁴ Občané města a všichni, kteří ho znali, ho nazývali bláznem a hlupákem a házeli po něm blátem z ulice a kamením. Služebníka Božího však příkoří nezlomilo ani nezměnilo a byl k tomu všemu jako hluchý.¹⁵

Další