Kapitola XI – O jeho horlivosti v modlitbě a o zápasu s ďáblem; o vytrvalém kázání; o otevření knihy, o vidění ukřižovaného serafa a o Kristových stigmatech, jež se na něm ukázala.

57. Ve všem, co slavný otec František zamýšlel a konal, nacházel nejbezpečnější útočiště v časté modlitbě. Neboť i když s velkou horlivostí dbal o dobro bližních, přesto se všemožně snažil, aby nezanedbával sám sebe ve snaze o veškerou dokonalost. Proto vyhledával osamělá místa, proto zůstával v poustevnách na pustých místech. I když byl mezi lidmi, chodíval sám v noci do kostelů nebo opuštěných domů.

Kolik jen na těchto místech překonal hrůz a přemohl ďáblových útoků! Zlý duch mu často nejen v nitru vnukal hrozné představy, ale bral na sebe i hrůzostrašné podoby a on s ním tělo na tělo zápasil.

Říkám, že taková místa bez obav vyhledával, aby tu bděl na modlitbách. Tam se sám nejprve naučil tomu, čemu pak učil druhé. Naučil se mluvit ne proto, aby byl zajímavý. Čerpal vydatně, ne však po způsobu lidské moudrosti, ale z přebohatého nebeského učení, aby ve vhodnou dobu pro vzdělání bližních nebyl plný slov, ale moci Ducha.

58. Stalo se, když někdy přemýšlel, že řekne to nebo ono, že před kázáním zapomněl všechno, o čem přemýšlel, a vůbec nevěděl, co by řekl. Ale ani tehdy se nestyděl přede všemi vyznat svůj nedostatek a pak naráz začal oplývat podivuhodnou výřečností. Ustavičně celou svou důvěru vkládal jedině v štědrou Boží prozřetelnost, zato na své vlastní síly se nespoléhal vůbec, se stejnou odhodlaností promlouval jak k mnoha, tak i k několika málo lidem, a se stejnou pečlivostí kázal jednomu jedinému jako mnohým.

Nestyděl se před nikým a stejně rozmlouval s moudrými i nevzdělanými, s velkými i malými. Odvážně kázal i kardinálům shromážděným před panem papežem Honoriem, aniž by jeho prostá slova vzbuzovala smích, ale obdivuhodným žárem ducha probouzela pocity lítosti.

59. Tento přesvatý muž, který dovedl užitečně rozvrhnout čas pro sebe i pro druhé, opouštěl někdy, jak měl ve zvyku, zástupy světských lidí a odcházel na osamělá místa a bral s sebou jen některé, kteří si chtěli uchovat klid od hluku přicházejících. Toužil být nějaký čas jen s Bohem a setřást prach, který se snad na něm usadil ve styku s lidmi. Když poněkud nabyl trvalého klidu, s větší chutí vychutnával ovoce kontemplace; z celého srdce toužil poznat, co by měl dělat, aby sám sebe přinesl Pánu jako velmi milou oběť. Tento muž byl přesvědčen, že doposud sotva začal, ačkoliv již dosáhl obdivuhodných ctností. Jeho nejvyšší snahou bylo zaměřovat se stále na věci budoucí a věci minulé považovat za nic. Toužil opět prožívat všechna tělesná utrpení a všechny duševní úzkosti, jen aby se na něm naplnila dobrotivá vůle Boží.

60. Když toto jeho přání během času stále více vzrůstalo a bylo vroucnější, přistoupil jednoho dne v poustevně, ve které přebýval, zbožně k oltáři. S úctou a bázní na něj položil knihu evangelia. Potom se vleže pokorně modlil před oltářem, a jak jen mohl, vroucně volal k Pánu, aby mu při prvním otevření knihy milostivě naznačil, co by si od něho přál.

Potom se zkroušeným srdcem vstal od modlitby1, posilnil se znamením kříže a knihu z oltáře uctivě vzal a otevřel. Když se mu napoprvé ukázalo utrpení našeho Pána Ježíše Krista, domníval se, že se to mohlo stát jen náhodou. Knihu opět zavřel a znovu otevřel, a opakoval to několikrát, a vždy našel to, co předtím, nebo něco podobného. Ale neohrožený Kristův bojovník se toho nezalekl. Vždyť již dávno toužil po mučednictví a i nyní jej horoucně rozněcovalo všechno, co mohl pro Krista snést.

A protože za to všechno s radostným srdcem opěvoval Pána nadšenými zpěvy, byl hoden zanedlouho zjevení většího tajemství.

61. Dva roky před tím, než tento blažený muž odevzdal Pánu svou šťastnou duši, když pobýval v poustevně zvané La Verna, ve vidění spatřil2 ve vzduchu jakoby serafa se šesti křídly, který visel na kříži s rozepjatýma rukama a nohama u sebe. Dvě křídla měl zdvižena nad hlavu, dvě rozpjatá k letu a dvě vpředu zahalovala celé tělo3. Světec velmi užasl nad tím viděním a střídala se v něm bázeň s radostí. Uchvacovala ho podivuhodná krása tohoto zjevení, ale zděsilo ho hrozné ukřižování. To ho však těšilo, když viděl, že se na něho laskavě dívá. Když delší dobu s úzkostí přemýšlel, co toto nové zjevení znamená, nemohl nic jasně pochopit, až konečně uviděl ten úžasně slavný zázrak sám na sobě. Říkám všem, zázrak, a jak se domnívám, v minulosti neslýchaný.

62. Na jeho těle se totiž objevily jakoby rány po hřebech4 a jeho pravý bok byl jakoby probodený kopím. Na vnitřní straně rukou a na horní straně nohou se ukázalo něco z jeho masa, co vyčnívalo jako hlavy hřebů. Na vnější straně rukou a na spodní straně nohou se ukázala jakási podélná znamení, jakoby zahnuté hroty hřebů, které rovněž vyčnívaly nad masem. V pravém boku se objevila zajizvená rána, z níž často vytékala svatá krev a smáčela jeho hábit a poněkud i kalhoty.

Když takové perly na Božím muži zářily, snažil se všemožně tento předrahý poklad, jímž ho Pán obdařil jakoby zvláštní zárukou, uchovat úplně v tajnosti před očima všech živých, aby snad, i když nevědomky, při nějaké důvěrnější příležitosti nevyšel najevo a tak nezpůsobil škodu. A poněvadž velmi zřídka a jen málokomu vyjevoval svá hlavní tajemství a hlavně ta, která se tak slavně na něm projevovala, i jeho nejbližší dlouho o ničem nevěděli.

63. Domníval se totiž, že je nebezpečné stavět lidem na oči to slavné tajemství, ale neuvažoval velmi o tom, zda skrytá dobra nejsou větší než ta, která se vynášejí na veřejnost. Mnohokrát se zamýšlel nad slovy proroka: Tvůj výrok uchovávám ve svém srdci, abych se neprohřešil proti tobě5. S bratřími, kteří žili v jeho blízkosti, smluvil takové znamení, že když se někdy bude věnovat lidem a zaslechnou, že recituje uvedený verš, ať hned ukončí jeho rozhovor, aby se nezapletl do slov jemu škodlivých.

Muž Boží pečlivě skrýval ránu v boku, a dokud žil, viděl ji jedině náhodou bratr Eliáš. Bratr Rufín se při ošetřování té rány nechtěně, ale citelně dotkl rukou6, načež světec vykřikl, poněvadž pocítil velkou bolest, řečenému bratrovi to vytkl a dodal, ať mu to Bůh odpustí.

 Další

1 Srv. Lk 22,45.

2 Srv. Dan 8,2.

3 Srv. Iz 6,2.

4 Srv. Jan 20,25.

5 Žl 118[119],11.

6 Srv. 1 Jan 1,1.

 

Přejít nahoru