Kapitola XI – O jeho horlivosti v modlitbě a o zápasu s ďáblem; o vytrvalém kázání; o otevření knihy, o vidění ukřižovaného serafa a o Kristových stigmatech, jež se na něm ukázala.

57. ₁ Ve všem, co slavný otec František zamýšlel a konal, nacházel nejbezpečnější útočiště v časté modlitbě. ₂ Neboť i když s velkou horlivostí dbal o dobro bližních, přesto se všemožně snažil, aby nezanedbával sám sebe ve snaze o veškerou dokonalost. ₃ Proto vyhledával osamělá místa, proto zůstával v poustevnách na pustých místech. I když byl mezi lidmi, chodíval sám v noci do kostelů nebo opuštěných domů.

₄ Kolik jen na těchto místech překonal hrůz a přemohl ďáblových útoků! ₅ Zlý duch mu často nejen v nitru vnukal hrozné představy, ale bral na sebe i hrůzostrašné podoby a on s ním tělo na tělo zápasil.

₆ Říkám, že taková místa bez obav vyhledával, aby tu bděl na modlitbách. Tam se sám nejprve naučil tomu, čemu pak učil druhé. ₇ Naučil se mluvit ne proto, aby byl zajímavý. Čerpal vydatně, ne však po způsobu lidské moudrosti, ale z přebohatého nebeského učení, aby ve vhodnou dobu pro vzdělání bližních nebyl plný slov, ale moci Ducha.

58. ₁ Stalo se, když někdy přemýšlel, že řekne to nebo ono, že před kázáním zapomněl všechno, o čem přemýšlel, a vůbec nevěděl, co by řekl. ₂ Ale ani tehdy se nestyděl přede všemi vyznat svůj nedostatek a pak naráz začal oplývat podivuhodnou výřečností. ₃ Ustavičně celou svou důvěru vkládal jedině v štědrou Boží prozřetelnost, zato na své vlastní síly se nespoléhal vůbec, se stejnou odhodlaností promlouval jak k mnoha, tak i k několika málo lidem, a se stejnou pečlivostí kázal jednomu jedinému jako mnohým.

₄ Nestyděl se před nikým a stejně rozmlouval s moudrými i nevzdělanými, s velkými i malými. ₅ Odvážně kázal i kardinálům shromážděným před panem papežem Honoriem, aniž by jeho prostá slova vzbuzovala smích, ale obdivuhodným žárem ducha probouzela pocity lítosti.

59. ₁ Tento přesvatý muž, který dovedl užitečně rozvrhnout čas pro sebe i pro druhé, opouštěl někdy, jak měl ve zvyku, zástupy světských lidí a odcházel na osamělá místa a bral s sebou jen některé, kteří si chtěli uchovat klid od hluku přicházejících. ₂ Toužil být nějaký čas jen s Bohem a setřást prach, který se snad na něm usadil ve styku s lidmi. ₃ Když poněkud nabyl trvalého klidu, s větší chutí vychutnával ovoce kontemplace; z celého srdce toužil poznat, co by měl dělat, aby sám sebe přinesl Pánu jako velmi milou oběť. ₄ Tento muž byl přesvědčen, že doposud sotva začal, ačkoliv již dosáhl obdivuhodných ctností. ₅ Jeho nejvyšší snahou bylo zaměřovat se stále na věci budoucí a věci minulé považovat za nic. ₆ Toužil opět prožívat všechna tělesná utrpení a všechny duševní úzkosti, jen aby se na něm naplnila dobrotivá vůle Boží.

60. ₁ Když toto jeho přání během času stále více vzrůstalo a bylo vroucnější, přistoupil jednoho dne v poustevně, ve které přebýval, zbožně k oltáři. S úctou a bázní na něj položil knihu evangelia. ₂ Potom se vleže pokorně modlil před oltářem, a jak jen mohl, vroucně volal k Pánu, aby mu při prvním otevření knihy milostivě naznačil, co by si od něho přál.

₃ Potom se zkroušeným srdcem vstal od modlitby¹, posilnil se znamením kříže a knihu z oltáře uctivě vzal a otevřel. ₄ Když se mu napoprvé ukázalo utrpení našeho Pána Ježíše Krista, domníval se, že se to mohlo stát jen náhodou. ₅ Knihu opět zavřel a znovu otevřel, a opakoval to několikrát, a vždy našel to, co předtím, nebo něco podobného. ₆ Ale neohrožený Kristův bojovník se toho nezalekl. Vždyť již dávno toužil po mučednictví a i nyní jej horoucně rozněcovalo všechno, co mohl pro Krista snést.

₇ A protože za to všechno s radostným srdcem opěvoval Pána nadšenými zpěvy, byl hoden zanedlouho zjevení většího tajemství.

61. ₁ Dva roky před tím, než tento blažený muž odevzdal Pánu svou šťastnou duši, když pobýval v poustevně zvané La Verna, ve vidění spatřil² ve vzduchu jakoby serafa se šesti křídly, který visel na kříži s rozepjatýma rukama a nohama u sebe. ₂ Dvě křídla měl zdvižena nad hlavu, dvě rozpjatá k letu a dvě vpředu zahalovala celé tělo³. ₃ Světec velmi užasl nad tím viděním a střídala se v něm bázeň s radostí. ₄ Uchvacovala ho podivuhodná krása tohoto zjevení, ale zděsilo ho hrozné ukřižování. To ho však těšilo, když viděl, že se na něho laskavě dívá. ₅ Když delší dobu s úzkostí přemýšlel, co toto nové zjevení znamená, nemohl nic jasně pochopit, ₆ až konečně uviděl ten úžasně slavný zázrak sám na sobě. Říkám všem, zázrak, a jak se domnívám, v minulosti neslýchaný.

62. ₁ Na jeho těle se totiž objevily jakoby rány po hřebech⁴ a jeho pravý bok byl jakoby probodený kopím. ₂ Na vnitřní straně rukou a na horní straně nohou se ukázalo něco z jeho masa, co vyčnívalo jako hlavy hřebů. ₃ Na vnější straně rukou a na spodní straně nohou se ukázala jakási podélná znamení, jakoby zahnuté hroty hřebů, které rovněž vyčnívaly nad masem. ₄ V pravém boku se objevila zajizvená rána, z níž často vytékala svatá krev a smáčela jeho hábit a poněkud i kalhoty.

₅ Když takové perly na Božím muži zářily, snažil se všemožně tento předrahý poklad, jímž ho Pán obdařil jakoby zvláštní zárukou, uchovat úplně v tajnosti před očima všech živých, aby snad, i když nevědomky, při nějaké důvěrnější příležitosti nevyšel najevo a tak nezpůsobil škodu. ₆ A poněvadž velmi zřídka a jen málokomu vyjevoval svá hlavní tajemství a hlavně ta, která se tak slavně na něm projevovala, i jeho nejbližší dlouho o ničem nevěděli.

63. ₁ Domníval se totiž, že je nebezpečné stavět lidem na oči to slavné tajemství, ale neuvažoval velmi o tom, zda skrytá dobra nejsou větší než ta, která se vynášejí na veřejnost. Mnohokrát se zamýšlel nad slovy proroka: Tvůj výrok uchovávám ve svém srdci, abych se neprohřešil proti tobě⁵. ₂ S bratřími, kteří žili v jeho blízkosti, smluvil takové znamení, že když se někdy bude věnovat lidem a zaslechnou, že recituje uvedený verš, ať hned ukončí jeho rozhovor, aby se nezapletl do slov jemu škodlivých.

₃ Muž Boží pečlivě skrýval ránu v boku, a dokud žil, viděl ji jedině náhodou bratr Eliáš. ₄ Bratr Rufín se při ošetřování té rány nechtěně, ale citelně dotkl rukou⁶, ₅ načež světec vykřikl, poněvadž pocítil velkou bolest, řečenému bratrovi to vytkl a dodal, ať mu to Bůh odpustí.

 Další