Kapitola X – O ovoci jeho kázání a o posvátné úctě, kterou lidé k němu chovali; o některých jeho zázracích; o slavnosti jesliček a o vidění.
46. 1 Svatý muž Boží František v té době, kdy, jak bylo řečeno, kázal ptákům, obcházel široko daleko města a vesnice1 a Boží mocí pohnul srdce mnoha lidí k pokání, takže někdy přijal do řádu až třicet lidí. 2 Lidé se k němu hromadně sbíhali s takovou touhou, že pro přehnanou posvátnou úctu se považoval za šťastného ten, kdo se mohl dotknout aspoň jeho šatu2. 3 Když přicházel do některého města nebo vesnice, slavnostně ho vítali za znění zvonů a z veliké radosti při jeho příchodu mu sborově tleskali, a někdy též mu vycházeli vstříc s ratolestmi stromů. 4 Bludařská zvrácenost docházela hanby, pozvedala se katolická víra, již tento světec oslavoval nejen životem a slovy, ale i mnohými zázraky. 5 Vzýváním mocného Božího jména uzdravoval každou nemoc, slovem velkolepě vyháněl démony, když se modlil, nemohlo mu v tom zabránit nic nutného nebo nebezpečného. 6 I když těmto zázrakům bude vyhrazeno obšírnější pojednání, přece v tomto spisku něco krátce uvedeme.
47. 1 V městě Tuscanelle přijal nějaký rytíř blaženého Františka s uctivou pohostinností. Jeho jediný syn i po uplynutí doby kojení jen ležel v kolébce chromý a na celém těle ochrnutý. 2 Rytíř se pokorně vrhl k nohám blaženého muže a úpěnlivě jej prosil o uzdravení svého syna. 3 Ale Boží služebník se nepovažoval za hodna něčeho takového, a proto se nejprve zdráhal, až nakonec byl přemožen naléháním prosebníka a začal se modlit. Pak učinil znamení kříže a ve jménu Páně chlapce pozvedl3. 4 Jak všichni viděli, chlapec hned vstal a zdravý chodil po domě sem a tam, jak se mu zachtělo.
48. 1 Jindy jeden muž v městě Narni, jmenoval se Petr, přišel tak o vládu nad všemi končetinami, že po dobu pěti měsíců ležel jako dřevo, ani se nepohnul, jen pohyboval jazykem a žalostně otvíral oči. 2 Když uslyšel, že tam přišel blažený František, hned poslal k místnímu biskupovi se snažnou prosbou, ať poprosí služebníka Božího, aby pro lásku Boží k němu přišel. Věřil totiž, že pro jeho přítomnost se uzdraví. 3 Muž Boží, pohnut soucitem, k němu přišel a udělal nad ním znamení kříže od hlavy až k nohám; a on se z moci Nejvyššího4 hned postavil a byl zdráv.
4 V tomtéž městě žila jedna slepá žena, které se dostalo radosti, že od svatého Františka přijala světlo očí hned, jak jí udělal nad očima znamení kříže.
5 Jiná žena v městě Gubbiu měla obě ruce tak zkroucené, že pro jakoukoliv práci byla zcela neužitečná. 6 Když se dozvěděla, že tam přišel blažený František, přiběhla k němu s velkým zármutkem a ukazovala mu svou bědnou nedostatečnost. 7 Když ji Boží muž uviděl, soucitně se jí dotkl a uzdravil ji. Hned nato mu vlastníma rukama připravila sýrový koláč a dala jej Božímu služebníkovi a on z úcty k té ženě z něj něco málo pojedl.
49. 1 Jeden bratr byl stižen jakousi mně neznámou, tak strašnou nemocí, že se mnozí domnívali, že je to působením velmi zlého ducha. 2 Hned se zmítal s pěnou u úst5 na zemi a s příšerným výrazem, hned zase ztuhl a ležel natažen, nebo ležel zkroucený a zkřivený, jindy vyskočil ze země do výšky člověka s nohama ve výši hlavy a odtud hrozně spadl. 3 Když se svatý otec o jeho nemoci dozvěděl, přišel k němu. Nejprve se za něj k Pánu modlil a pak nad ním učinil znamení kříže. 4 Hned nato se podivuhodně stalo, že ten bratr byl zcela uzdraven z této tak těžké nemoci a od té chvíle po ní nebylo ani stopy.
50. 1 Blažený František svého času hlásal Boží království6 u vesnice San Gemini. Se třemi bratry vstoupil do domu jednoho muže, který jej s uctivostí přijal. 2 Jeho manželku krutě trápil zlý duch7, což bylo všeobecně známo. 3 Dlouho za ni prosili světce, než jim vyhověl, protože se bál lidské chvály. Nakonec přemožen prosbami, tři své bratry postavil do tří rohů domu, aby se za ni modlili, a sám se postavil do čtvrtého rohu, aby se také modlil. 4 Potom s důvěrou přistoupil k té ženě, která se chovala hrozně, a poručil zlému duchu, aby ve jménu Kristově poslušně vyšel. 5 On za strašného sykotu vyšel tak rychle, že si světec myslel, že se mu zcela jistě vysmívá. Hned se z toho místa vzdálil s ruměncem ve tváři. Pán to tak zařídil, aby si jeho služebník uchoval pokoru.
6 Když jindy tím městem procházel, tatáž žena za ním s uctivostí běžela a líbala stopy jeho nohou. Chtěla, aby s ní promluvil. On ji nechtěl vidět ani s ní mluvit, a nakonec stěží uvěřil, že byla posedlá zlým duchem, i když to všichni tvrdili.
7 Ve městě Città di Castello byla žena posedlá zlým duchem. Když tam blažený František přišel, přivedli ji k němu. 8 Přišlo mnoho občanů toho města, aby za ni prosili; stěžovali si, že je obtěžuje její časté nesmyslné ďábelské počínání. 9 Když ji svatý František slyšel, jak venku křičí a zuří, poslal k ní nejdříve jednoho bratra, aby zjistil, zda je to opravdu démon. 10 Když ho uviděla, poznala, že to není blažený František, a zle se mu posmívala a moc si z něho nedělala. 11 Mezitím se světec vleže na zemi modlil a po modlitbě s důvěrou vykročil k té ženě. 12 Nemohla snést jeho přítomnost, válela se před ním po zemi a křičela. 13 On mocí poslušnosti poručil duchu, aby vyšel. Ten vyšel a ani na okamžik nebyl schopen odporovat poroučejícímu.
51. 1 Tyto a mnoho podobných skutků se stalo, nejen když byl blažený František tělesně přítomen, ale i v jeho nepřítomnosti. Věci, kterých se jen náhodou dotkl, byly spásným prostředkem proti různým pohromám.
2 V okolí města Arezza měla jedna těhotná žena nadmíru těžký porod, protože při porodu se jí nedostávalo síly rodit, takže nebyla vůbec žádná naděje na její záchranu. 3 Tehdy se stalo, že blažený František pro tělesnou nemoc a slabost byl na koni převezen do nějaké poustevny. S tímto koněm se pak jeden bratr vracel tím krajem. 4 Když místní lidé uviděli toho bratra, doufali, že to bude blažený František, o němž slyšeli, že již odjinud vyšel a bude tudy procházet. 5 Když s velkou bolestí zjistili, že to není on, nepropadli zoufalství, ale začali pečlivě hledat něco, čeho se světec rukama dotýkal. 6 Našli uzdu, kterou muž Boží držel v ruce. Vyňali tedy rychle koni z huby uzdu a položili ji na ženu, kterou viděli umírat. 7 Stalo se pak, že hned radostně porodila a ocitla se úplně mimo nebezpečí.
52. 1 Jistý zbožný muž jménem Gualfreduccio bydlel v Città della Pieve. S úctou u sebe schovával provaz, jímž se kdysi přepásával blažený František. 2 Stalo se, že v tom městě těžce onemocnělo mnoho lidí obojího pohlaví. Jmenovaný muž obcházel nemocné a část toho provazu ponořil do vody nebo maličko z něho přimíchal do vody a nemocným ležícím na lůžku dával pít. 3 A tak se podivuhodně stalo, že kdo z nemocných toho nápoje okusil, hned nabyl žádoucího zdraví.
4 Často také přinášeli blaženému Františkovi chléb, aby jej požehnal. Kdo z nemocných jej jedl, uzdravil se z různých nepříjemných nemocí.
5 Často nechávali lidé dobrého otce téměř polonahého, poněvadž nožíky odřezávali kousky jeho hábitu a zbožně je uchovávali jako ochranu proti různým nebezpečím či jako lék.
53. 1 Tři roky před šťastnou smrtí blaženého Františka se stala podivuhodná věc, o níž si myslím, že je vhodné jí dát přednost před mnoha jinými a připomenout ji. 2 Světec totiž stále uvažoval o událostech z Kristova života a nechtěl, jak jen mohl, porušit ani jediné písmeno nebo čárku z toho, co se vypráví v posvátných knihách evangelia. 3 Ze všeho, co o Kristu četl, nade všechno v proměnách tohoto života si přál zakusit Pánovo nejpříjemnější jho a nejlehčí břemeno8.
4 Když se blížila slavnost Narození Páně, zatoužil světec co nejvěrněji zpřítomnit chudobu a pokoru dětství Spasitele narozeného v Betlémě. Proto poslal do Greccia zbožného a šlechetného muže jménem Jan, 5 který připravil vola a osla i jesle pro nastávající radostnou slavnost.
54. 1 Konečně nadešla posvátná noc. Přišel blažený František s mnohými bratry, kteří se tam shromáždili. 2 Do připravených jeslí bylo dáno seno, byli přivedeni vůl a osel a postaveni u jeslí a tak začala radostná slavnostní vigilie. 3 Z různých míst se sešlo mnoho lidu a ta noc byla naplněna neobvyklou radostí, osvětlená svícemi a pochodněmi, novým způsobem se slaví slavnost nového Betléma. 4 Bratři vzdávali Bohu náležité chvály, ale i všichni přítomní se připojovali novými radostnými zpěvy. 5 Blažený František stál u jeslí. Stál tam, pravím, plný radostných vzdechů, stál proniknutý nevypověditelnou slastí. 6 Pak se nad jeslemi slavila slavná mše svatá a jáhen, sám Boží světec, oděný do slavnostního roucha, jasným hlasem pronáší slova evangelia a pak lidem lahodnými slovy káže o chudém Králi narozeném v Betlémě. 7 Tak byl uchvácen něžnou láskou k dětství zmíněného Krále, že když musel vyslovit jméno Ježíš Kristus, z veliké něžnosti lásky ho, jakoby žvatlaje, nazýval „Děťátko betlémské“ .
55. 1 Aby se nezdálo, že to všechno se stalo bez Božího vnuknutí, měl tam jeden ctnostný muž z Boží milosti takovéto podivuhodné vidění. 2 Viděl ke zmíněným jesličkám přistupovat blaženého Františka a budit jakoby ze spánku nějakého chlapečka, který se v nich zdál ležet jako neživý. 3 Ne bezdůvodně se věří, že Pán Ježíš Kristus se moudře ukázal v této podobě tomu, kdo jej ctil jako Dítě. 4 On totiž byl jakoby spící nebo mrtvý v srdcích mnohých, kdo na něho zapomněli, ale učením a příkladem blaženého Františka se probouzí a vrací se do vědomí. 5 Když se za jásotu skončila tato slavnost, vracel se každý radostně domů.
6 Uchované seno z jeslí uchránilo pak na mnohých místech lidi obojího pohlaví od mnohých nebezpečí a též nemocným zvířatům bylo lékem k uzdravení.
7 Místo, kde jesličky stály, bylo později posvěceno jako chrám a oltář zbudovaný nad jeslemi byl dedikován ke cti svatého otce a na památku této události.
56. 1 Blažený František zazářil tolika a takovými zázraky jak za svého života, tak i po smrti, že k jejich lepšímu představení by bylo třeba mnohem obsažnějšího díla. 2 Vždyť kromě jiných, téměř nespočetných zázraků, které učinil v rozličných nemocech, potřebách a různých nebezpečích, vzkřísil též podivuhodným způsobem mnoho zemřelých. 3 Známe sice více těchto případů, dodnes však nemůžeme určit přesný počet, ale jedenáct případů je hodnověrnými svědky dosvědčeno.
4 To tedy, co jsme doposud o jeho zázracích zmínili, stačí, aby vypravování o zázracích neznechutilo ty, kdo chtějí v krátkosti slyšet, jak probíhal jeho život. 5 Proč bychom se však zdržovali zázraky, které spíše svatost ukazují než působí, když máme znamení jeho podivuhodného života, o nichž se jen málo zmiňujeme a mnoho musíme vypustit, abychom mluvili krátce? 6 Myslím, že je jen velmi málo ctností, v jejichž uskutečňování by tento blažený muž neučinil mnoho, co by se hodilo zaznamenat, a vyprávět o tom by bylo jistě prospěšnější než mluvit o zázracích.
1 Srv. Mt 9,35.
2 Srv. Mk 5,28.
3 Srv. Sk 3,6-7.
4 Srv. Lk 1,35.
5 Srv. Mk 9,19.
6 Srv. Lk 8,1.
7 Srv. Mt 15,22.
8 Srv. Mt 11,30.