Kapitola IX – Jak miloval všechno tvorstvo z lásky ke Stvořiteli, jakou úctu projevoval jménu a slovům Páně a jak cítil s chudými.

41. ₁ Mysl svatého Františka naplňovala taková sladkost božské lásky, že ve všem poznával obdivuhodná díla Stvořitelova, a proto také všechny tvory zahrnoval něžnou láskou. ₂ Mezi jinými však miloval především ty, které považoval od přirozenosti za prostší a mírnější, jako třeba ovečky, o nichž slyšel, že v Písmu Kristus pro nějakou podobnost dostává jejich jména. ₃ Jednou procházel Markou Ankonskou s bratrem Pavlem, kterého tam ustanovil ministrem¹, a viděl tam na pastvinách nemalé stádo kozlů a koz, a mezi tím veškerým stádem jedinou pasoucí se ovečku. ₄ Když to viděl, velmi bolestně zavzdychal a řekl bratrovi: „Vidíš, jak ta jediná ovečka pokorně chodí mezi kozly a kozami? ₅ Tak chodíval i náš Pán Ježíš Kristus, nevinný, mírný a pokorný, mezi učiteli Zákona a farizei a mezi velekněžími. ₆ Kupme tedy, bratře nejmilejší, tu ovečku a odveďme ji z toho stáda koz.“

42. ₁ Když tak stáli zamyšleni, jak ovečku vykoupí, když nemají nic jiného než své chudobné šaty, přicházel obchodník, který se k vykoupení ovečky rád uvolil. Zaplatil za tu ovci a přenechal ji světci. ₂ Ten ji s radostí přivedl do města Osima, kam směřoval, a odebral se k místnímu biskupovi, aby využil jeho pohostinnosti. ₃ Když se biskup divil, proč tu ovečku přivádí, začal o ní rozvádět dlouhé podobenství, takže biskup sám děkoval Nejvyššímu, dojat nemálo takovou prostou čistotou Božího muže.

₄ Příštího dne přecházel muž Boží kolem kláštera paní u Svatého Severina a doporučoval těmto Kristovým služebnicím tu ovečku. ₅ Pro úctu ke světci přijaly tu ovečku velmi ochotně, dlouho ji pečlivě krmily, až z její vlny utkaly hábit a poslaly jej blaženému muži jako dar z bratra ovečky, který byl vděčně přijat.

43. ₁ Jindy opět šel přes Marku se zmíněným bratrem a na cestě se potkal s mužem, který na ramenou nesl dva beránky na prodej. ₂ Když dobrý otec slyšel jejich bekot, byl rozechvěn ve svém nejhlubším nitru, přistoupil k nim a laskavě se jich dotýkal jako matka plačící nad svými dětmi. ₃ Řekl tomu muži: „Proč trápíš moje bratry beránky, tak svázané a zavěšené?“ ₄ On odpověděl, že je z nedostatku peněz nese na trh, aby je prodal, a na otázku, co se s nimi pak stane, onen muž odpověděl, že je zabijí. ₅ Tehdy řekl světec: „Vyloučeno, to se nesmí stát! Raději přijmi tento plášť, který mám na sobě, a moje bratry beránky mi přenechej!“ ₆ Ten muž s tím rád souhlasil. ₇ Ten plášť měl totiž mnohem větší cenu. Světec si jej toho dne vypůjčil od jednoho věřícího, protože mu bylo zima. ₈ Když světec dostal beránky, byl na rozpacích, co s nimi. ₉ Po poradě s bratrem, který ho doprovázel, svěřil je tomu muži, aby se o ně staral, ale přísně mu nařídil, aby je nikdy neprodal ani jim neubližoval.

44. ₁ S podobnou soucitnou láskou nepřilnul jen k těmto zvířatům a vznešenějším tvorům, ale i k ostatním, považovaným za bezvýznamné a velmi nepatrné. ₂ Poněvadž o Spasiteli se čte: „Já však jsem červ a ne člověk²,“ mnohokrát odstraňoval z cesty i červy, aby nepřišli k úhoně, ₃ ale i včelám dával někdy v zimě víno nebo med, aby nezahynuly. ₄ Pečlivě pozoroval jak jejich činnost, tak i činnost jiných tvorů, a co na každém z nich mohl zjistit, co bylo hodno obdivu, radosti nebo mělo jakoukoliv hodnotu, to všechno usměrňoval ke slávě Tvůrce všeho. ₅ Co myslíš, že viděl ve slunci, v měsíci, na obloze a ve hvězdách; nebo v živlech a v jejich účincích a kráse; v tom všem, ptám se, nepatřil na moc, moudrost a dobrotu Stvořitele všeho a nečerpal z toho pravé poznání, potěšení a lásku? ₆ Jistěže ano, a myslím, že žádný smrtelník to nedokáže slovy vyjádřit.

₇ A protože všechno vztahoval k jednomu počátku, všechny tvory nazýval bratry a sestrami. Sám stále chválil a všechny zval ke chvále jediného Tvůrce.

₈ Když vyslovoval jméno Páně, byl nad lidské chápání uchvacován láskou, byl celý radostný a zdálo se, že celý žije v jiném světě.

₉ Proto projevoval velkou úctu jménu Spasitelovu, a když našel cokoliv napsané nedůstojně uložené, uctivě to posbíral a uložil na důstojném místě, ₁₀ kdyby v tom snad byla napsána Boží slova nebo jména, nebo i písmena, z nichž se skládají.

45. ₁ Co myslíš, jak vřelou soucitnou láskou k chudým lidem hořel ten, který překypoval něžnou láskou nejen k nechápavým zvířatům, ale i k neživému a nejnižšímu stvoření? ₂ Tento opravdový otec chudých toužil být ze všech nejchudší. I když nic kromě chudého šatu neměl, ani tento jediný šat, když to bylo potřeba, si nechtěl ponechat pro sebe, a mnohokrát si přál darovat jej s velkou ochotou nějakému potřebnému člověku.

₃ V zimě žádával od bohatých různé šatstvo, a když mu je velmi rádi dávali, přijímal je pod podmínkou, že je nemusí vrátit, a dával je pak za mrazu těm, které první potkal.

₄ Velmi těžce nesl, když viděl, jak se nějakému chudákovi ubližuje slovem nebo skutkem. ₅ Jednou slyšel, jak jeden bratr napadl nějakého chudáka slovy: „Dej si pozor, abys náhodou tu chudobu jen nepředstíral!“ ₆ Dost přísně jej pokáral a poručil mu, aby nahý šel k tomu chuďasovi, políbil mu nohy a pokorně ho prosil o odpuštění. ₇ Řekl: „Kdo zlořečí chudákovi, uráží Krista, jehož vznešené znamení nosí, neboť on se pro nás stal na světě dobrovolně chudým.“

₈ Ačkoli sám měl velmi málo tělesných sil, často nosil břemena chudých na svých ramenou. ₉ Ze zbožné horlivosti dělal často mnoho jiného podobného, o čemž psát by nebylo nevhodné, kdybychom nechtěli být struční.

 Další