Kapitola VI – Jak střežil chudobu a zdrženlivost, jak žil podivuhodně strohým životem; jak prchal před lidskou chválou a chtěl být považován za zcela bezvýznamného.

32. ₁ Kristův svatý vyznavač František se všemožně chránil překročit meze svaté a nejvyšší chudoby, aby nezabředl do zbytečností, a to tak, že se klonil vždy spíše k nedostatku než k nadbytku nebo přebytku, a to až k požadavku nejvyšší nutnosti, aby v domě nebyla ani zbytečná nádoba.

₂ Co máme říci o vybraných jídlech nebo pití vína nebo o nadbytku jiných, byť chudých potřeb, když on zřídkakdy jedl vařená jídla a míchal je s popelem či studenou vodou a nenapil se dostatečně ani obyčejné vody? ₃ Tvrdil, že je velmi nesnadné vyhovět nutnosti a nepodlehnout žádostivosti. ₄ Často, když chodil kázat pokání a přijal občerstvení v domech světských lidí, viděli jej jíst maso, protože zvedal ruku k ústům. ₅ Činil to jen proto, že evangelium praví: Jezte a pijte, co vám dají¹; ochutnal však jen něco málo, ostatní pečlivě a opatrně schoval do kapsy.

₆ Když musel spát na holé zemi, ležel jen na tunice. Častěji spával vsedě než vleže, s hlavou opřenou o dřevo či kámen.

₇ Stalo se jednou, že v nemoci jedl kuře. Když pak nabyl sil, přísně nařídil jednomu bratrovi, aby mu kolem krku uvázal provaz, vedl jej jako zločince středem města Assisi a hlasitě volal: ₈ „Podívejte se na toho žrouta, který se nakrmil slepičím masem, které potají snědl, aniž byste o tom věděli.“ ₉ Stalo se pak, že mnozí, dojati tak zvláštní podívanou, s pláčem hlasitě naříkali a prohlašovali, že jsou velmi špatní, když se denně oddávají požitkům.

33. ₁ Mnoho podobného konal často proto, aby sám sebou dokonale pohrdal a jiné přiměl k tomu, aby jím pohrdali. ₂ On, který sebou opravdu pohrdal, byl plným právem všemi chválen², ale před lidmi se obdivuhodným způsobem bránil jejich přízni a považoval sebe za zcela bezvýznamného. ₃ Když slyšel, že ho lidé chválí, těžce to nesl a jednomu bratrovi pod poslušností nařídil, aby šel s ním a s pohrdáním ho zahrnoval urážkami a říkal pravdu, když ho lidé lživě chválí. ₄ Když jej proto bratr nerad nazýval nevzdělaným a neužitečným nádeníkem, tento velký světec se souhlasně a radostně usmíval ₅ a tomu, který ho haněl, řekl: „Pán ti žehnej, nejdražší synu, protože jsi řekl holou pravdu a je správné, aby taková slova slyšel syn Petra Bernardona!

₆ V touze být považován všemi za posledního, nestyděl se při veřejném kázání vyznávat své hříchy. ₇ Rovněž když ho o někom napadlo něco špatného, vyznal se tomu, o kom si to myslel, a pokorně ho prosil o odpuštění. ₈ Z toho pozná i ten, kdo jen trošku dává pozor, jak se tento muž vyhýbal reptání a pomluvám. ₉ Co víc? Toužil dospět až k vrcholu každé dokonalosti, a proto se naprosto vyhýbal lidské přízni. ₁₀ Svědomí dosvědčuje, že ač v nitru byl nádobou svatou, navenek se tvářil jako nádoba ničemná.

 Další