Kapitola IV – Jak přijal od papeže řeholi a dovolení kázat; jak v samotě obnovil své síly; jak se rozhodl, že bude trvale chudý a bude sloužit bližním; jak pečlivě bděl nad sebou i nad svými bratry.

21. ₁ Když blažený František viděl, že počet bratří všude vzrůstá, důkladněji jim vysvětlil záměr svého srdce i tajemství Božího zjevení. ₂ Brzy pak napsal řeholi a proložil ji slovy svatého evangelia, jehož dokonalosti se snažil dosáhnout, jak jen mohl. ₃ Snažně si přál, aby to, co napsal, bylo schváleno nejvyšším Veleknězem. Proto vzal s sebou svých jedenáct bratří a sám se jako dvanáctý s nimi vydal do Říma. ₄ Když tam dospěl, vyhledal jednoho biskupa kardinála, muže zkušeného a moudrého, a po pořádku mu důkladně vyložil příčinu svého příchodu. ₅ On laskavě vyslechl záležitost těchto Kristových chudých, a třebaže tento chvályhodný záměr právem schvaloval, přesto mu nejprve radil, aby zkusil život poustevnický nebo mnišský. ₆ Ale Kristův služebník pevně a odhodlaně trval na tom, co začal, a s velkou pokorou, jak jen mohl, odmítal takové přesvědčování. ₇ Nakonec přece s Boží pomocí zvítězil a týž biskup spolehlivě zařídil, aby se ta věc dostala k audienci u nejvyššího Velekněze.

₈ Boží prozřetelnost provázela blaženého muže ve všem, co konal, a dodávala mu odvahu četnými zjeveními a viděními. ₉ Měl tehdy vidění, v němž pan papež slibuje souhlasit s jeho záměrem: viděl totiž veliký a podivuhodně vzrostlý strom¹, jehož vrchol snadno rukama ohnul až k zemi. ₁₀ Průběh té záležitosti to pak jasně potvrdil, když muž velmi vznešený a velkodušný, totiž pan papež Inocenc III., který tehdy stál v čele církve, se sklonil k chudému muži.

₁₁ Nejvyšší Velekněz svým souhlasem potvrdil řeholi těmto dvanácti bratřím, dal jim pověření k hlásání pokání a s radostí a s požehnáním je propustil. ₁₂ Slíbil, že v budoucnu jim dá ještě mnohem víc, až počtem vzrostou.

22. ₁ Blažený František správně uvážil, že se mu od náměstka Kristova dostalo velikých dobrodiní, a za všechno božské dobrotě vzdával díky. ₂ Po návštěvě kostela knížete apoštolů a po vykonaných modlitbách radostně odcházel se svými z Říma.

₃ Kupředu jej pobízelo vědomí toho, co dostal, aby se neprojevil jako nevděčný. S bratry spřádal zbožné záměry, jak zachováváním řehole nejprve sami pokročí v ctnostech a jak potom budou pro Pána rozmnožovat hřivnu sobě svěřenou vzděláváním bližních.

₄ Když o takových a podobných záležitostech spolu zbožně hovořili, stalo se, že na sklonku dne přišli na pusté místo², kde od lidí nemohli očekávat pomoc, aby občerstvili svá těla znavená namáhavou cestou. ₅ Prozřetelnost Boží však své chudé neopustila, a připravila jim podivuhodně chléb skrze nějakého člověka, který se nenadále objevil a náhle zase zmizel. ₆ Jedli a přitom se velmi divili a děkovali Pánu. Značně posilněni pak pokračovali v započaté cestě. ₇ Přišli pak na nějaké pusté místo poblíž města Orte. Tam někteří odešli, aby prosili v tom městě o almužnu. Zůstali tam téměř čtyřicet dní ve velikém nedostatku těch nejnutnějších potřeb. ₈ S velkou radostí obnovili počáteční svatou chudobu a stvrdili ji věčnou smlouvou.

23. ₁ Potom přišli do Spoletského údolí. Noví horlitelé o spravedlnost tam zbožně rozvažovali o tom, zda mají žít v samotě, nebo raději zůstávat mezi lidmi. ₂ Protože svatý muž Boží sám sobě nedůvěřoval, snažil se všechny záležitosti přednášet Bohu ve zbožných modlitbách a skrze ně zcela jistě poznal, co má dělat; veden božskou horlivostí si zvolil, že se bude zajímat o dobro bližních, než aby žil sám pro sebe.

₃ Svatý František pak, posilován Pánem, z pověření apoštolského Stolce začal směle jednat³. Obcházel města, vesnice⁴ a hrady a s velkou vytrvalostí kázal pokání. ₄ Snažil se vše podávat tak, aby mu nešlo nic vytknout, aby pochlebovačnými slovy neškodil pravdě. ₅ Vzdělaní mužové obdivovali sílu slov toho, jehož neučil žádný člověk, když viděli, jak vznešení i prostí, bohatí i chudí k němu houfně přicházejí a pozorně mu naslouchají jako nové hvězdě vycházející v temnotách. ₆ Lidem všech stavů a povolání, přiměřeně věku a pohlaví, dával poučení o spáse. ₇ Všem dal pravidlo života, z jehož šťastného vedení, jímž se dnes řídí obojí pohlaví, jásá církev a raduje se z trojího vojska spějícího ke spáse.

₈ Jak jsme se již dříve zmínili, založil totiž tři řády. Prvního si pro sliby a šat nad jiné vážil a nazval jej Řádem menších bratří, jak to napsal v Řeholi. ₉ I shora zmíněný druhý řád chudých paní a panen má v něm šťastný počátek. ₁₀ A třetí řád velké dokonalosti se nazývá řádem kajícníků a shromažďuje kleriky i laiky, panny, osamělé i manžele a spásonosně sdružuje lidi obojího pohlaví.

24. ₁ Kdo může podrobně vypovědět, jak sám blažený František skvěle uchoval Řád menších bratří na vrcholu všech ctností tím, že se pro něj zcela vydával, jak své bratry a syny vzdělával ve všem, v čem spočívá pravá zbožnost? ₂ Vždyť ve všem, co je dokonalé, byl dostatečně poučen vedením milosti Ducha svatého a zkušenost dosvědčuje, že chtěl nejprve dokonalost ve všem sám na sobě poznat. ₃ A tak bratry nejdříve učil skutky všemu, k čemu je pak povzbuzoval častými a medovými slovy.

₄ Myslím, že je lépe pomlčet o tom, jak bratři osobně pokračovali v každé dokonalosti pod vedením takového vůdce, podle jeho příkladu a učení, než podrobně a rozvláčně o tom mluvit. ₅ Blažený muž totiž velmi starostlivě bděl nad sebou i nad svými bratry. ₆ Snažil se totiž předejít nejen tomu, aby snad upadli do nějakého zjevného hříchu, ale aby se ani z nějaké skryté myšlenky nezrodila neřest, ₇ aby se pod zdáním ctnosti či nutnosti neskrýval tajný úmysl či aby neopatrností a nestřežením vnějších smyslů nevnikla snad do lidského srdce smrt.

₈ Není pokroku ani u sebe, ani u druhých, když se někdo přestane trestat tvrdou kázní, neboť právě uvolněná ruka nedbalosti vede k malátnosti. ₉ Tak i k sobě byl přísný, že když, jak to bývá, se vkrádalo tělesné pokušení, vrhal se v zimě na místo plné ledu a sněhu, dokud nedovolené hnutí nepřestalo.

25. ₁ Ostatní bratry to vedlo k tomu, aby jednali podobně, když viděli, jak je k sobě přísný. ₂ Muž Boží, jak bylo řečeno, nejen přísností potíral tělesná hnutí, ale i tělesné smysly opevnil závorami největší opatrnosti, aby nenasály nějakou marnost.

₃ Když totiž prodléval u Rivo Torto blízko Assisi, stalo se, že kolem projížděl císař Otto s velkým, nádherným doprovodem, aby byl v Římě korunován. ₄ Blažený František se zdržoval se svými bratry nedaleko cesty, ale nechtěl, aby on nebo někdo z bratří alespoň vyšel ven, nebo se z chatrče podíval a uviděl císaře. Jen jednomu z nich ₅ přikázal, aby císaři odhodlaně řekl, že taková sláva nemá dlouhé trvání.

26. ₁ Tento velmi opravdový horlitel o chudobu se se svými bratry uchýlil do nějakého opuštěného obydlí na tom místě, aby tam byli chráněni před horkem a deštěm. ₂ To obydlí bylo tak těsné, že v něm ani nemohli pohodlně odpočívat. ₃ Ale stísněnost místa nezúžila šíři jejich srdce. Žili tam v největší chudobě, radostně setrvávali v díkůvzdání a chválách.

₄ Světec napsal na trámy té chatrče jména bratří, aby jeden druhého ani jen málo nerušil při odpočinku nebo při modlitbě, aby tak každý našel svoje určené místo.

₅ Jednoho dne přišel na to místo nějaký člověk s oslem; snad hledal stín a chtěl vstoupit do chatrče; aby nebyl odmítnut a mohl snadněji vstoupit, takto promluvil k oslu: „Jdi dovnitř, prokážeme tomuto místu dobrodiní.“ ₆ Ale Boží muž těžce nesl slova a úmysl toho člověka (on se totiž domníval, že se tam shromáždili, aby tam stavěli domy nebo to místo rozšířili nebo si ho přivlastnili), a to obydlí potom opustil ₇ a přesunul se na místo zvané Porciunkula, kde obnovil kostel slavné Panny.

 Další