Kapitola II – O tom, co prožíval poté, co se vymanil z otcových rukou, co dělal, když ještě nosil světský šat, a jak poprvé tento šat změnil.
10. 1 Když byl blažený František zbaven otcova divokého pronásledování, stalo se jednou, že tento horlitel o nový způsob života upadl do rukou lupičů, když šel spoře oděný lesem a chválil Boha francouzskými písněmi. 2 Ti se ho hrubě dotazovali, kdo je, a on jim bez bázně prorocky odpověděl: „Jsem hlasatelem velikého Krále! Co je vám po tom?“ 3 To je rozhněvalo, zbili Božího služebníka a hodili do jámy plné sněhu a takto se posmívali budoucímu pastýři Pánova stádce: „Polež si tu, selský hlasateli Boží!“ 4 Když tito darebáci odešli, vyskočil z jámy a radostným hlasem zpíval chvály Stvořiteli všeho.
11. 1 Nakonec ten, který byl zvyklý oblékat se do drahocenných šatů, jen v bídné košili přišel do jistého obydlí mnichů. Tam, neznám a nectěn, byl ve svém velikém nedostatku přijat do kuchyně. 2 Když však poznal, že nikdo milosrdně neshlédne na jeho nedostatečný oděv, odešel po několika dnech, protože byl donucen pouhou nutností. 3 Když se však později rozšířila všude pověst o jeho svatosti, převor toho místa velmi litoval, že se nepostarali o takového muže, a zkroušeně přišel za ním a pokorně ho žádal o odpuštění pro sebe a své spolubratry.
4 Chudáček Ježíše Krista odešel tedy z toho kláštera, o němž byla řeč, a přišel do města jménem Gubbio. Tam vyhledal jednoho svého dávného přítele, kterého znal, a ten mu ze starého přátelství daroval šaty, aby zakryl jeho nahotu.
12. 1 Pak se pokorný opovrhovatel sebou samým, pohrdaje i pohrdáním lidí, odebral k malomocným. 2 Velmi oddaně jim sloužil, s pokorou omýval jejich vředy a neštítil se utírat jim hnis. 3 Dříve mu to bylo tak odporné, že nejen když jim byl blízko, ale už když zdálky viděl jejich obydlí, zacpával si nos. 4 Když jej však Bůh navštívil svou milostí, v době, kdy ještě nosil světský šat, potkal se náhodou s malomocným. 5 I když obvykle se takového pohledu hrozil, učinil si násilí a zvítězil sám nad sebou, odhodlaně k němu přistoupil a políbil ho.
6 Od té doby byl stále horlivější v pohrdání sebou, začal podstupovat neustálý boj se sebou samým, dokud mu shůry nebylo dáno, aby dokonale zvítězil nad sebou. 7 Později sám dosvědčil, že prokazoval milosrdenství malomocným, které nemohl ani vidět, dokud ještě žil v hříších.
8 I když byl ještě oddán světu, projevoval jiným chudým a trpícím soucitnou lásku a velmi rád projevoval milosrdenství prosícím kvůli Bohu. 9 Jednou proti svému zvyku odbyl pro Boha prosícího žadatele. Hned však toho litoval a velmi ho to trápilo. 10 Považoval za velmi hanebné odmítnout cokoli tomu, kdo prosí ve jménu takového Krále. 11 Od té doby se rozhodl, že neodmítne žádného chudého pro Boha prosícího. To se také snažil poctivě naplňovat, jak jen mohl.
12 S jakým soucitem se po svém obrácení skláněl k chudým, možno poznat z toho, co bylo řečeno, ale později to bude o něco více objasněno.
13. 1 Když světec ještě vůbec neznal svou budoucnost, první ze všeho, co udělal, bylo zbožné dílo, totiž že opravil kostel sv. Damiána, u něhož předtím pobýval. 2 Toto dílo, které začal ze soucitu nad hrozícím zřícením, brzy s pomocí Boží dokončil.
3 Toto místo je hodno, aby bylo uchováno v slavné paměti, poněvadž zde světec asi v šestém roce po svém obrácení šťastně založil řád chudých paní a svatých panen, obdařený tolika dokonalými ctnostmi. 4 Tento řád, chvályhodný pro privilegium nemalé dokonalosti, dnes Pán velkolepě rozšířil po různých italských krajích.
14. 1 Potom Boží služebník změnil svůj šat a odešel na jiné místo blízko Assisi a tam začal obnovovat jakýsi kostel, podobně ohrožený zřícením, a neustal, dokud započaté dílo nedokončil.
2 Potom přišel na třetí místo nazývané Porciunkula nedaleko zmíněného města, kde byl kdysi postaven kostel ke cti nejslavnější Bohorodičky Marie. Ten byl tehdy též opuštěný a pobořený. 3 Smiloval se nad tou zříceninou především ze zbožnosti, kterou choval k blahoslavené Panně, a trvale se tam usídlil, dokud neuplynul třetí rok po jeho obrácení, a již zmíněný kostel byl opraven.
4 Domnívám se, že se to nestalo bez hlubšího významu, že totiž tento světec opravil tři zmíněné kostely. 5 Myslím tedy, že tím Bůh předem naznačil, co tento prostý muž uskutečnil, když založil tři slavné řády, o nichž bude na příhodném místě krátce pojednáno, a svým životem i slovem je přivedl k dokonalosti.