Závěť ze Sieny
O existenci této závěti svědčí mnoho životopisných pramenů (např. AssKom 59,7-13), ale přesnost jejího textu je nejistá. Byla nadiktována v dubnu nebo v květnu 1226, kdy se Františkův zdravotní stav náhle zhoršil a přítomní bratři jej prosili, aby požehnal jim i ostatním bratřím. Zapsal je bratr Benedikt z Pirata. Byla nadiktována narychlo a spontánně, a tak z ní lze usuzovat na to, co asi Františkovi vzhledem k Řádu nejvíce leželo na srdci.
1 Napiš, že žehnám všem svým bratřím, [těm], kteří jsou v řádu i [těm], kteří přijdou až do konce světa… 2 Protože pro slabost a bolest [způsobenou] nemocí nemohu mluvit, krátce v těchto třech větách vyjevuji svým bratřím svou vůli, 3 která je: aby se na znamení památky na mé požehnání a mou závěť vždy navzájem milovali, 4 aby vždy milovali a zachovávali naši paní, svatou chudobu, 5 a aby vždy byli věrni a podřízeni prelátům a všem klerikům svaté matky církve.