Závěť svaté Kláry

Závěť sv. Kláry se nám dochovala v několika rukopisech, ale k prvnímu pokusu o její kritické vydání došlo až v r. 1979. Přestože jsou tací, kteří tvrdí, že tato závěť není dílem sv. Kláry, jejich argumenty nejsou natolik přesvědčivé, aby bylo nutno ji vyloučit ze souboru Klářiných spisů. Naopak Legenda o svaté Kláře popisuje okolnosti její smrti tak, že to odpovídá i obsahu její závěti (v. 2-11; 79): Nakonec se obrátila ke svým plačícím dcerám a plna chvalozpěvu připomínala jim chudobu a božská dobrodiní. Všem bratřím i sestrám požehnala a vyprošovala milost bohatého požehnání všem představeným klášterů chudých paní, současným i budoucím (LegKl 45,4-5). Stylově i obsahově tato závěť poněkud připomíná Závěť svatého Františka. Svou závěť svatá Klára nadiktovala pár dní před svou smrtí roku 1253.

₁ Ve jménu Páně¹. Amen.

₂ Mezi ostatními dobrodiními, která jsme od našeho štědrého dárce, Otce milosrdenství², přijaly a každodenně přijímáme a za která slavnému Otci máme zvláště vzdávat díky, je dobrodiní našeho povolání, ₃ za které oč je dokonalejší a větší, o to víc mu máme být vděčné. ₄ K tomu [říká] Apoštol: Poznej své povolání³. ₅ Syn Boží se nám stal cestou, kterou nám slovem i příkladem⁴ ukázal a jíž nás učil náš přeblažený otec František, jeho pravý milovník a následovník.

₆ Musíme tedy uvažovat, milované sestry, o nesmírných Božích dobrodiních, která se v nás nashromáždila. ₇ Ale mezi jinými i o tom, co se v nás Bůh rozhodl vykonat skrze svého služebníka, našeho milovaného otce blaženého Františka, ₈ a to nejen po našem obrácení, ale také když jsme ještě byly v ubohé prázdnotě světa. ₉ Neboť tento světec, dokud neměl bratry ani společníky, téměř hned po svém obrácení, ₁₀ když stavěl kostel svatého Damiána a zcela ho naplnila Božská útěcha a vybídnut, aby zcela opustil svět, ₁₁ naplněn velkou radostí a osvícením Ducha svatého, předpověděl o nás to, co Pán později splnil.

₁₂ Tehdy totiž vylezl na zeď zmíněného kostela a k jakýmsi chudým, kteří tam právě byli, nahlas francouzsky promluvil: ₁₃ „Pojďte a pomozte mi při práci na klášteře svatého Damiána, ₁₄ neboť zde budou paní, jejichž proslulým životem a svatým jednáním bude oslaven náš nebeský Otec⁵ v celé své svaté církvi.

₁₅ V tom tedy v sobě můžeme spatřovat hojnou Boží dobrotu, ₁₆ když uznal za vhodné ze svého nesmírného milosrdenství a lásky skrze svého svatého takto mluvit o našem povolání a vyvolení⁶. ₁₇ A nejen o nás to takto náš blažený otec František předpověděl, ale také o ostatních, které přijdou v tomto svatém povolání, v němž nás Pán povolal.

₁₈ S jakou tedy horlivostí a s jakým úsilím mysli i těla máme zachovávat přikázání Boha i našeho otce, abychom s pomocí Boží odevzdaly svou hřivnu znásobenou! ₁₉ Sám Pán totiž nejen že nás dal jako příklad a zrcadlo ostatním, ale také našim sestrám, které k našemu povolání Pán zavolá, ₂₀ aby i ony byly zrcadlem a příkladem těm, kdo pobývají ve světě. ₂₁ Protože nás tedy Pán povolal k tak velkým věcem, aby se totiž v nás mohly vzhlížet ty, které jsou jiným příkladem a zrcadlem, ₂₂ jsme povinny velice Boha velebit a chválit a více se posilovat ke konání dobra v Pánu. ₂₃ Proto, budeme-li uvedeným způsobem žít, zanecháme ostatním ušlechtilý příklad⁷ a za kratičkou námahu získáme odměnu věčné blaženosti.

₂₄ Když Nejvyšší Otec nebeský uznal za vhodné svým milosrdenstvím a svou milostí osvítit mé srdce, abych podle příkladu a učení našeho přeblaženého otce Františka činila pokání, ₂₅ nedlouho po jeho obrácení spolu s několika málo sestrami, které mi Pán dal krátce po mém obrácení, dobrovolně jsem mu slíbila poslušnost, ₂₆ protože Pán nám udělil světlo své milosti skrze jeho podivuhodný život a učení. ₂₇ Když pak blažený František zpozoroval, že jsme byly tělem křehké a slabé, a přesto jsme neodmítaly žádnou nouzi, chudobu, námahu, trápení nebo zlehčování a pohrdání světa, ₂₈ ba dokonce jsme to pokládaly za velké potěšení, jak nás často, po příkladu svatých a svých bratří, vyzkoušel, zaradoval se velice v Pánu. ₂₉ Pohnut pak k soucitu s námi, zavázal se nám za sebe i za svůj Řád, že o nás bude horlivě pečovat a zvláště se starat, jako o své bratry.

₃₀ A tak z vůle Boha a našeho přeblaženého otce Františka jsme přišly ke kostelu svatého Damiána, abychom zde přebývaly, ₃₁ a Pán v krátké době svým milosrdenstvím a svou milostí rozmnožil náš počet, aby se splnilo to, co Pán předpověděl skrze svého svatého. ₃₂ Neboť předtím jsme zůstávaly na jiném místě⁸, i když jen chvíli.

₃₃ Potom nám napsal způsob života, zvláště abychom vždy setrvávaly ve svaté chudobě. ₃₄ A nespokojil se s tím, že nás za svého života povzbuzoval mnohými promluvami⁹ a příklady k lásce, k přesvaté chudobě a k jejímu zachovávání, ale předal nám mnohé písemně, abychom se po jeho smrti od ní nikterak neodchýlily, ₃₅ tak jako i Boží Syn, dokud žil na světě, nikdy se od této svaté chudoby nechtěl odchýlit. ₃₆ A náš přeblažený otec František šel v jeho šlépějích¹⁰ a jeho svatou chudobu, kterou si zvolil pro sebe i pro své bratry, svým příkladem i učením, dokud žil, nikdy neporušil.

₃₇ Když tedy já, Klára, služebnice Krista a chudých sester kláštera svatého Damiána, i když nehodná, a sazenička svatého otce, jsem uvažovala spolu se svými ostatními sestrami o velikosti našeho slibu a příkazu takového otce, ₃₈ a také o křehkosti druhých, z které jsme měly obavy i u nás po smrti našeho svatého otce Františka, jenž byl naším sloupem a po Bohu jedinou naší útěchou i oporou¹¹, ₃₉ opětovně jsme se dobrovolně zavazovaly k naší paní přesvaté chudobě, aby ani po mé smrti sestry, které tu jsou i které později přijdou, nikdy se od ní nemohly odchýlit.

₄₀ A jako já jsem se vždy s horlivostí a péčí snažila svatou chudobu, kterou jsme přislíbily Pánu i našemu otci blaženému Františkovi zachovávat i u jiných dbát na její zachovávání, ₄₁ tak ať jsou až do konce zavázány ty, které budou následovat po mně v úřadu, svatou chudobu s Boží pomocí zachovávat a na její zachovávání dbát. ₄₂ Ba dokonce, k větší obezřetnosti, jsem nechala náš slib přesvaté chudoby, který jsme Pánu a našemu blaženému otci složily, posílit privilegii pana papeže Inocence, v jehož době jsme vznikly, i dalších jeho nástupců, ₄₃ abychom nikdy a nijak od ní neustoupily.

₄₄ Proto na kolenou a skloněna tělem i duší, odevzdávám všechny své sestry, které [tu] jsou a které teprve přijdou, svaté matce římské církvi, nejvyššímu veleknězi a zvláště panu kardinálovi, který Řádu menších bratří i nám bude určen,

₄₅ aby pro lásku toho Boha,

který byl chudý položen do jeslí¹²,

chudý žil na světě

a nahý zůstal na kříži,

₄₆ vždy se postaral, aby jeho maličké stádce¹³, kterému Pán a Otec dal vzniknout ve své svaté církvi, slovem i příkladem našeho přeblaženého otce, svatého Františka, jenž následoval chudobu a pokoru jeho milovaného Syna a jeho slavné panenské Matky, ₄₇ zachovávalo tuto svatou chudobu, kterou jsme Bohu i našemu přeblaženému otci svatému Františkovi slíbily, a aby je v ní podporoval a vždy uchovával.

₄₈ A jako nám Pán dal našeho přeblaženého otce Františka za našeho zakladatele, pěstitele a pomocníka ve službě Kristu a v tom, co jsme Pánu a našemu blaženému otci slíbily, ₄₉ který dokud žil, staral se o to, aby slovem i skutkem vždy vzdělával a ošetřoval nás, svou sazeničku; ₅₀ tak svěřuji a zanechávám své sestry, nynější i budoucí, nástupci našeho přeblaženého otce Františka a celému Řádu, ₅₁ aby nám vždy byli nápomocni, abychom stále více prospívaly ve službě Bohu a zvláště abychom co nejlépe zachovávaly přesvatou chudobu.

₅₂ Pokud by se někdy stalo, že by zmíněné sestry opustily uvedené místo a přestěhovaly se jinam¹⁴, ať jsou přesto vždy zavázány, i po mé smrti a kdekoliv by byly, zachovávat způsob chudoby, který jsme Bohu i našemu přeblaženému otci Františkovi slíbily.

₅₃ Přece však ta sestra, která bude v úřadě¹⁵, ať pečuje a moudře se stará, a stejně i ostatní sestry, o to, aby okolo výše uvedeného místa nezískávaly ani nepřijímaly [víc] půdy, než kolik je naprosto nutné pro zahradu k pěstování zeleniny. ₅₄ Jestliže však z některé strany kvůli cti a odloučenosti kláštera by bylo vhodné mít více země, než kolik zabírá ohrazená zahrada, ať nedovolí nabýt ani přijmout víc, než kolik vyžaduje krajní nutnost. ₅₅ A tato půda ať se vůbec neobdělává ani neosívá, ale vždy ať zůstane tvrdá a neobdělaná.

₅₆ Napomínám a vybízím v Pánu Ježíši Kristu všechny své sestry, nynější i budoucí, aby se vždy snažily napodobovat cestu svaté prostoty, pokory, chudoby a také čest svatého jednání, ₅₇ jak jsme od počátku našeho obrácení byly vyučeny Kristem a naším přeblaženým otcem Františkem. ₅₈ Ne pro naše zásluhy, ale pouze z milosrdenství a z milosti štědrého dárce sám Otec milosrdenství rozšířil vůni jejich dobré pověsti jak u těch, kdo jsou daleko, tak u těch, kdo jsou blízko. ₅₉ A milujíce se navzájem láskou Kristovou, tu lásku, kterou máte uvnitř, projevujte navenek svými skutky, ₆₀ aby povzbuzeny tímto příkladem, sestry vždy rostly v lásce k Bohu i ve vzájemné lásce.

₆₁ Prosím také tu, která bude ve službě sester, aby se snažila spíše vynikat nad ostatní ctnostmi a svatými mravy než úřadem, ₆₂ aby tak povzbuzeny jejím příkladem ji sestry poslouchaly ani ne tak z povinnosti, ale spíše z lásky. ₆₃ Ať je prozíravá a uvážlivá ve vztahu ke svým sestrám jako dobrá matka ke svým dcerám ₆₄ a zvláště z almužen, které jim Pán dá, ať se snaží o každou se postarat podle jejích potřeb. ₆₅ Ať je tak laskavá a ke všem otevřená, aby jí klidně mohly vyjevit své potřeby ₆₆ a s důvěrou se k ní kdykoliv utéci, když se jim to bude jevit jako prospěšné jak pro ně, tak i pro ostatní sestry.

₆₇ Sestry, které jsou podřízeny, ať pamatují na to, že se kvůli Bohu vzdaly vlastní vůle. ₆₈ Proto chci, aby poslouchaly svou matku, jak to Pánu slíbily, dobrovolně ze své vlastní vůle, ₆₉ aby jejich matka, když uvidí lásku, pokoru a jednotu, kterou mají jedna ke druhé, nesla lehčeji každé břemeno, které z povinnosti svého úřadu snáší, ₇₀ a pro jejich svaté chování to, co je obtížné a trpké, se jí obrátilo ve sladkost.

₇₁ A protože úzká je cesta i stezka a těsná je brána, kterou se jde a vstupuje do života, málo je těch, kdo [po ní] jdou a skrze ni vstupují¹⁶. ₇₂ A i když někteří po ní načas kráčejí, jen málo je těch, kteří na ní vytrvají. ₇₃ Avšak blažení jsou ti, jimž je dáno kráčet po ní a vytrvat až do konce¹⁷.

₇₄ Dávejme si tedy pozor, jestliže jsme již na cestu Páně vstoupily, abychom z ní ze své viny a pro svou nevědomost nikdy a nijak nesešly, ₇₅ abychom neznevážily tak velikého Pána, jeho panenskou Matku, našeho blaženého otce Františka a církev vítěznou i bojující. ₇₆ Je totiž psáno: Zlořečení, kdo se odchylují od tvých předpisů¹⁸.

₇₇ Proto klekám na kolena před Otcem našeho Pána Ježíše Krista¹⁹, aby pro zásluhy slavné Panny svaté Marie, jeho Matky, a našeho přeblaženého otce Františka i všech svatých, ₇₈ sám Pán, který dal dobrý počátek, dal i vzrůst²⁰ a dal také vytrvalost až do konce. Amen.

₇₉ Tento spis, aby mohl být lépe zachován, zanechávám vám, svým nejdražším a milovaným sestrám, přítomným i budoucím, jako znamení požehnání Pána i našeho přeblaženého otce Františka i požehnání mého, vaší matky a služebnice²¹.

Další