X – O některých dalších zázracích různého druhu1

1. Ve vesnici Gagliano Aterno, v diecézi sulmonské, žila jedna žena, jménem Marie, která byla zbožnou službou oddána Ježíši Kristu a svatému Františkovi. Jednoho dne v letním období vyšla, aby si prací vlastních rukou opatřila nezbytnou obživu. Když pak ve velkém vedru začala strádat palčivou žízní, postrádajíc veškerého dobrodiní nápoje, protože byla sama na vyprahlé hoře, téměř mrtvá lehla na zem a se zbožnou láskou vzývala v mysli svého ochránce svatého Františka. A zatímco žena vytrvávala ve vroucí a pokorné modlitbě, naprosto zmořena námahou, žízní a vedrem, na chviličku usnula. A hle, přichází svatý František a volá ji jménem: „Vstaň a napij se vody, která se jako Boží dar nabízí tobě i mnoha dalším.“ Jakmile žena uslyšela tento hlas, probrala se ze spánku a velmi posilněna uchopila býlí, které bylo vedle, a vytrhla ho ze země i s kořenem. Když pak malým dřívkem hrabala kolem dokola, nalezla pramenitou vodu, která nejprve vypadala jako maličká kapka, ale hned Boží mocí vzrostla v pramen. Tak se žena napila, a když uhasila žízeň, omyla si i oči, které měla již dříve dlouhou nemocí potemnělé, ale v tom okamžiku pocítila, že se jim dostalo nového světla. Žena spěchala domů, aby ke slávě svatého Františka všem oznámila tak skvělý zázrak. Při zvěsti o zázraku se odevšad seběhlo mnoho lidí, aby se zkušeností jako učitelkou poučili o podivuhodné síle té vody, když mnozí byli z rozličných trápení chorob osvobozeni poté, co se vyzpovídali a vodou se pokropili. Průzračný pramen tam zůstal až dodnes a na počest blaženého Františka tam postavili kapli.

2. Ve Španělsku, v Sahagún, proti vší naději podivuhodně znovu oživil uschlou třešeň jednoho člověka, takže pak měla zelené listy, květy a plody.

Také obyvatele země ve Villasilos zázračnou pomocí zbavil pohromy červů, kteří ničili vinice všude okolo.

Také sýpku jednoho kněze u Palencie, která obvykle byla každoročně plná moučných červů, když mu ji s důvěrou odevzdal, zcela vyčistil.

A zemi jistého pána z Petramala, v království Apulie, když mu byla pokorně svěřena, uchoval zcela neporušenou od zničující pohromy kobylek, ačkoli v okolí bylo všechno zmíněnou pohromou sežráno.

3. Když jistý muž, jménem Martin, vyháněl ze svého dvorce dobytek daleko na pastvu, zlomila se noha jednoho býka při pádu tak beznadějně, že se vůbec nedalo uvažovat o nějakém léčení. Když tím byl donucen k tomu, aby ho stáhl, a nástroj, kterým by to udělal, u sebe neměl, obrátil se k domovu, starost o býka přenechal blaženém Františkovi a s důvěrou ho svěřil do světcovy věrné ochrany, aby ho ještě před jeho návratem nesežrali vlci. Když se brzy ráno vrátil k býku, kterého zanechal v lese, i s nástrojem na stahování, nalezl ho, jak se pase a tak zdravého, že vůbec nepoznal zlomenou nohu od druhé. Vzdal díky dobrému pastýři, který pečlivě ochraňoval jeho býka a daroval mu uzdravení.

Je známo, že pokorný světec pomáhá všem, kdo ho vzývají, a nepohrdá ani jakkoli nepatrnými potřebami lidí.

Vždyť i jednomu muži z Amiterna navrátil dobytče, který mu bylo odcizeno.

Nějaké ženě z Antrodoco úplně spravil novou mísu, která se pádem rozbila na mnoho kusů.

A jistému muži z Montolmo v Marce zcelil radlici rozbitou na kusy.

4. V sabinské diecézi žila jedna osmdesátiletá stařenka, jejíž dcera, když zemřela, zanechala nemluvně na kojení. Protože tedy chudičká stařena byla plná nouze a mléko neměla a nebyla žádná žena, která by dala pár kapek mléka, aby se maličký nasytil, jak to vyžadovala nutnost, nevěděla stařenka, kam by se obrátila o pomoc. A když nemluvně sláblo, jedné noci postrádajíc veškerou lidskou podporu, skropena deštěm slz, obrátila se celou myslí, aby se dovolávala pomoci blaženého otce Františka. A milovník věku nevinnosti se vzápětí objevil a pravil: „Ženo, já jsem František, kterého jsi v tolika slzách vzývala. Vlož své prsy do chlapečkových úst, protože Pán ti dá hojnost mléka.“ Stařena vyplnila světcův příkaz a osmdesátileté prsy hned vydaly hojnost mléka. O podivuhodném světcově daru se dozvěděli všichni a mnoho mužů i žen spěchalo, aby ho vidělo. A protože to, co dosvědčují oči, jazyk zpochybňovat nemůže, byli všichni povzbuzeni, aby chválili Boha v podivuhodné moci a milé dobrotě jeho svatého.

5. Ve Spoletu měli muž a žena jediného syna, nad kterým každý den plakali jako nad rodinnou hanbou. Paže měl totiž tak spojeny s krkem, kolena připojena k hrudi a nohy srostlé s hýžděmi, že nevypadal ani jako lidský potomek, ale spíše jako nějaký netvor. Když byla žena proto trýzněna obrovskou bolestí, s hojným nářkem volala ke Kristu a vzývala pomoc svatého Františka, aby ráčil pomoci jí nešťastné, uvržené do takové hanby. Jedné noci, když kvůli tomuto zármutku upadla do smutného spánku, zjevil se jí svatý František, který ji konejšil laskavými slovy a navíc jí radil, aby chlapce odnesla na nedaleké místo, zasvěcené jeho jménu, kde dosáhne úplného uzdravení, když bude na tom místě pokropen ve jménu Páně vodou ze studny. Když však ona zanedbala vyplnění světcova příkazu, opakoval jí to samé podruhé. A když se jí zjevil potřetí, odvedl ženu i s chlapcem až před bránu zmíněného místa tak, že kráčel před nimi. Když na zmíněné místo přišli kvůli zbožnosti také urozené ženy a bylo jim ženou pečlivě vyloženo předchozí vidění, společně s ní ukázaly chlapce bratřím, a když nabraly vodu ze studny, nejurozenější z nich vlastníma rukama nemluvně obmyla. A chlapec se ihned, se všemi údy uvedenými na svá místa, jevil zdráv a velikost zázraku uvedla všechny v úžas.

5a. Pozdější dodatek2. V Susách, jistý mladík z Rivarolo, jménem Ubertino, který vstoupil do Řádu menších bratří, v době svého noviciátu vyděšením z nějakého hrozného strachu upadl do šílenství a velmi vážnou chorobou ochrnutí celé pravé polovice těla přišel kromě pohybu a citu také o sluch a řeč. Když takto k bolesti bratří ležel ubožák po mnoho dní na lůžku, blížila se slavnost blaženého Františka, při jehož vigilii, kdy mu bylo dopřáno několik jasných chvilek, jazykem třeba neschopným, ale důvěřivým srdcem, jak jen mohl, vzýval dobrotivého otce. Při ranní hodince, když se všichni bratři věnovali v kostele Božím chválám, hle, blažený otec, oblečený v hábitu bratří, stál v nemocničce u zmíněného novice a v onom příbytku zazářilo veliké světlo3. A pak ruku vztaženou nad jeho pravou stranou vedl ji v lahodném dotyku od hlavy až k patě, prsty vložil do jeho uší4 a na pravé rameno vtiskl nějaké znamení: „Toto ti bude,“ pravil, „znamením, že Bůh ti zcela navrátil zdraví skrze mne, jehož příkladem jsi byl veden, abys vstoupil do řádu.“ A přepásal ho provazem, protože ležel bez něho, a řekl mu: „Vstaň a jdi do kostela, abys zbožně s bratry vykonal povinné chvály!“ Po těch slovech, když se ho chtěl chlapec dotknout rukama a políbit mu nohy, aby mu poděkoval, zmizel mu blažený otec z očí. A mladík, když mu bylo navráceno zdraví těla i užívání rozumu, s oživenými smysly a řečí vstoupil do kostela k velikému úžasu bratří i světských lidí, kteří tam tehdy byli a viděli ho dříve ochrnutého a pomateného. Zapojil se do Božích chval, a když po pořádku zázrak vypověděl, zapálil mnohé k úctě ke Kristu a k blaženému Františkovi.

6. Ve vesnici Cori v ostijské diecézi jednomu muži onemocněla noha tak, že nemohl vůbec chodit, ani se hýbat. Uvržen tak do nesmírné bolesti a zbaven naděje na lidskou pomoc, začal jedné noci, jako by blaženého Františka viděl před sebou, rozvíjet před ním své nářky: „Pomoz mi, svatý Františku, vzpomeň si na mou službu a na úctu, kterou jsem ti prokazoval. Vždyť jsem tě vezl na svém oslu, políbil jsem tvé svaté nohy a ruce, vždy jsem ti byl oddán, vždy jsem se choval dobrotivě a teď umírám v nejkrutějších mukách této bolesti.“ Pobízen těmito nářky, ihned přišel ten, který pamatuje na prokázané dobrodiní, ten, který je vděčný za oddanost, a bdícímu muži se zjevil i s jedním bratrem. Řekl, že přišel na jeho volání a že mu přinesl lék k uzdravení. Místa bolesti se dotkl malou hůlkou, která na sobě měla písmeno Tau, vřed hned praskl, a tak mu daroval dokonalé uzdravení. A co je ještě podivuhodnější, posvátné znamení Tau zůstalo na památku zázraku vtisknuté na místo uzdraveného vředu.

Tímto znamením označoval svatý František své listy, kdykoli nějaký z lásky napsaný posílal.

7. Ale zatímco mysl se rozptýlila pestrostí vyprávění, když procházela zázraky slavného otce Františka, pro zásluhy tohoto praporečníka kříže znovu přichází pod Božím vedením ke znamení spásy Tau. A to proto, abychom si mohli uvědomit, že jako byl kříž tomu, kdo bojuje za Krista nejvyšší zásluhou ke spáse, tak se i tomu, kdo zvítězil s Kristem, stal potvrzujícím znamením cti.

8. Vždyť toto veliké a podivuhodné tajemství kříže, v němž jsou dary milostí, zásluhy ctností a poklady moudrosti a vědění5 ukryty v tak nesmírné hlubině, že moudrým a rozumným světa je skryto, ale Kristovu maličkému bylo tak plně zjeveno6, že celý svůj život nenásledoval nic než stopy kříže, neznal nic než sladkost kříže a nekázal nic než slávu kříže. Vskutku totiž mohl na počátku svého obrácení s apoštolem říci: Ať je ode mě daleko, abych se chlubil něčím jiným, než křížem našeho Pána Ježíše Krista7. Nicméně také vskutku v průběhu svého života mohl dodat: Na těch, kdo budou zachovávat toto nařízení, ať spočine pokoj a slitování8. Při umírání pak mohl jistě dodat: Na svém těle nosím rány Pána Ježíše9. Ale i to, co my každý den toužíme od něho slyšet: Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři. Amen10.

9. Chlub se tedy již bezpečně slávou kříže11, slavný praporečníku Kristův, neboť křížem jsi začal, podle zásad kříže jsi postupoval, a nakonec, když jsi v kříži dokonal, skrze svědectví kříže všem věřícím zjevuješ, jakou slávu máš v nebi. Bezpečně ať tě již následují ti, kteří vycházejí z Egypta12, protože poté, co rozdělí moře13 holí Kristova kříže, přejdou poušť14 a překročí Jordán15 smrtelnosti, vejdou podivuhodnou mocí jeho kříže do zaslíbené země živých16. Tam ať nás uvede pravý vůdce a Spasitel lidí, Ježíš Kristus ukřižovaný17, pro zásluhy svého služebníka Františka, k chvále a slávě Boha jediného a trojího, který žije a kraluje na věky věků. Amen18.

Končí zázraky, které se staly po odchodu blaženého Františka.

1 Ohledně odstavců 1-5 srv. PojZáz 16; 189-192; 183-186; 182; 158.

2 I tento dodatek nechal vložit generální ministr Jeroným z Ascoli.

3 Srv. Sk 12,7.

4 Srv. Mk 7,33.

5 Srv. Kol 2,3.

6 Srv. Mt 11,25.

7 Gal 6,14.

8 Gal 6,16. Latinské „hanc regulam“ překládáme jako „toto nařízení“, ale stejně tak bychom mohli přeložit jako „tuto řeholi“.

9 Gal 6,17.

10 Gal 6,18.

11 Srv. Gal 6,14.

12 Srv. Ex 13,17; Žl 113[114],1.

13 Srv. Žl 135[136],13.

14 Srv. Žl 67[68],8.

15 Srv. Dt 27,3.

16 Srv. Žl 141[142],6.

17 Srv. Gal 3,1.

18 Srv. Zj 10,6; 11,15.

Přejít nahoru