VIII – O vyléčených z rozličných nemocí¹

1. ₁ V Città della Pieve byl jeden mladý žebrák, hluchý a němý od svého narození, který měl jazyk tak krátký a tenký, že když byl mnohokrát mnoha lidmi ohledáván, zdál se jakoby vevnitř uříznutý. ₂ Jeden muž, jménem Marek, mu kvůli Bohu poskytl přístřeší. A on, když poznal, že mu prokazuje dobrodiní, začal u něho pobývat natrvalo. ₃ Jednoho večera, kdy jmenovaný muž večeřel společně s manželkou a chlapec byl s nimi, řekl ženě: „To bych považoval za obrovský zázrak, kdyby mu blažený František vrátil sluch i řeč.“ ₄ A dodal: „Slibuji Bohu, že ráčí-li svatý František toto vykonat, pro lásku k němu budu chlapce živit, dokud bude žít.“ ₅ A jaký div! Okamžitě mu narostl jazyk, promluvil a řekl: „Sláva Bohu a svatému Františkovi, který mě obdařil řečí i sluchem!“

2. ₁ Bratr Jakub z Isea, když byl ještě chlapec v otcovském domě, způsobil si na těle velmi těžkou kýlu. ₂ Ovanut nebeským Duchem, ačkoli byl mladý a nemocný, zbožně vstoupil do Řádu svatého Františka, avšak nikomu neodhalil nemoc, kterou trpěl. ₃ Stalo se však, že když bylo přenášeno tělo blaženého Františka na místo, kde je nyní vzácný poklad jeho svatých ostatků pochován, byl tehdy na slavnosti přenesení i zmíněný bratr, aby vzdal náležitou úctu přesvatému tělu již oslaveného otce. ₄ Když se přiblížil k hrobu, kde byly ony svaté kosti uloženy, a z oddanosti ducha svatý náhrobek objal, podivuhodným způsobem se střeva náhle znovu dostala na příslušné místo a on se cítil zdráv; odložil pás a od toho okamžiku byl zbaven veškeré dosavadní bolesti.

₅ Od podobné nemoci byli z Božího milosrdenství a pro zásluhy blaženého Františka podivuhodně vysvobozeni také bratr Bartol z Gubbia, bratr Anděl z Todi, kněz Mikuláš z Ceccana, Jan ze Sory, jeden muž z Pisy a jiný z města Cisterna, také Petr ze Sicílie a jeden člověk z města Spello u Assisi a ještě mnozí jiní.

3. ₁ V Maremmě trpěla jedna žena pět let šílenstvím mysli, přišla o zrak i o sluch, šaty si trhala zuby, nebezpečí ohně ani vody se nebála a byla stižena nejhrůznějším utrpením padoucnice. ₂ Jedné noci, kdy se Boží slitovnost rozhodla prokázat jí milosrdenství, osvícena z nebe září spasitelného světla, uviděla blaženého Františka, jak sedí na vysokém trůnu. Poklonila se před ním a pokorně prosila o uzdravení. ₃ Když však jejím prosbám nevyhověl, učinila žena slib, v němž slíbila, že pro lásku k Bohu a ke světci, dokud bude mít, neodepře almužnu těm, kteří o ni požádají. ₄ V té chvíli se světec rozpomenul na podobný slib, který kdysi dal Pánu. Poznačil ji znamením kříže a navrátil jí úplné zdraví.

₅ Podle ověřeného prohlášení bylo zjištěno, že světec Boží František, z podobného soužení milosrdně vysvobodil také jednu dívku z Nursie, syna jednoho urozeného muže a jiné další.

4. ₁ Petr z Foligna, jednou putoval, aby navštívil chrám svatého Michaela. Pouť však konal s malou uctivostí, a když okusil vodu z nějakého pramene, byl uchvácen zlými duchy. ₂ Takto posedlý se tři roky drásal na těle, říkal ty nejhorší věci a konal hrůzné skutky. ₃ Když však měl světlé okamžiky, pokorně prosil o sílu blaženého muže, o níž se doslechl, že je účinná k zahánění mocností ve vzduchu, a když přišel ke hrobu laskavého otce, sotva jen se ho dotkl rukou, byl podivuhodně osvobozen od zlých duchů, kteří ho krutě drásali.

₄ Podobným způsobem pomohla Františkova slitovnost i jedné ženě z Narni, která byla posedlá, ale i mnoha jiným, jejichž úzkosti v trýznění a způsoby uzdravení by bylo zdlouhavé jednotlivě vyprávět.

5. ₁ Jistý muž, jménem Bonuomo, z města Fano, ochrnutý a malomocný, když byl rodiči přinesen do kostela blaženého Františka, dosáhl tam úplného uzdravení z obou nemocí.

₂ Ale i jiný mladík, jménem Atto, ze San Severina, celý zasažený malomocenstvím, poté co vyřkl slib a byl přinesen ke světcovu hrobu, byl pro jeho zásluhy z malomocenství očištěn.

₃ K vyléčení této nemoci měl světec vynikající moc, protože sám se pokorně s pokornou a šlechetnou láskou věnoval službě malomocným.

6. ₁ Jistá urozená žena, jménem Rogata, z biskupství soranského, byla sužována po dvacet tři let krvotokem, a poté, co vytrpěla velmi mnoho zlého od různých lékařů, často se zdálo, že žena pro přílišnou slabost zemře. ₂ Byl-li někdy tento výtok zadržen, otekla na celém těle. ₃ Když však slyšela jednoho mládence, jak v románské písni opěvuje zázraky, které Bůh vykonal skrze blaženého Františka, pohnuta velikou bolestí se rozplakala a takto roznícena v nitru vírou, začala říkat: ₄ „Blažený otče Františku, který jsi zazářil tolika zázraky, ráčíš-li mě vysvobodit z této nemoci, tvá sláva se rozmnoží, protože až dosud jsi takový zázrak neučinil.“ ₅ Co dodat? Jakmile to vyslovila, ucítila, že je pro zásluhy blaženého Františka uzdravena.

₆ Také jejího syna, jménem Mario, který měl zmrzačenou ruku, svatý František, poté co mu byl vysloven slib, uzdravil.

₇ Kristův blažený praporečník také uzdravil jednu ženu ze Sicílie, která byla sedm let sužována krvotokem.

7. ₁ Ve městě Římě jistá Praxida, slavná svou zbožností, která od útlého věku pro lásku k věčnému Snoubenci již téměř čtyřicet let žila v ústraní v malé kobce, si u svatého Františka zasloužila zvláštní milost. ₂ Jednoho dne totiž kvůli nutným záležitostem vystoupila na terasu své cely a útokem zlého ducha upadla a zlomila si nohu v holeni a rameno měla vymknuté z patřičné polohy. Tu se jí zjevil nejlaskavější otec, bíle oděný šatem slávy, a laskavě k ní promluvil: ₃ „Vstaň, požehnaná dcero, vstaň a neboj se!“, pak ji vzal za ruku, pozvedl ji a zmizel. ₄ Ona však přecházela po své cele sem a tam a myslela si, že má vidění. ₅ Až když na její volání přinesli světlo a ona poznala, že je prostřednictvím Božího služebníka Františka dokonale uzdravena, vyprávěla po pořádku všechno, co se stalo.

Další