V. – O vysvobozených z okovů a žaláře1

1. V Romanii2 se stalo, že Řek, služebník jistého pána, byl křivě obviněn z krádeže. Pán té země přikázal, aby byl zavřen a pevně spoután v těsném žaláři, avšak paní domu se nad služebníkem ustrnula3 a vroucími prosbami naléhala na manžela, aby osvobodil toho, o němž neochvějně věřila, že je nevinný ohledně provinění, které bylo proti němu vzneseno. Když však nezmírnila zatvrzelou přísnost svého muže, utekla se žena pokorně k svatému Františkovi a se slibem odevzdala nevinného jeho slitovnosti. Pomocník ubohých ihned zasáhl a muže ležícího v žaláři milosrdně navštívil4. Rozvázal pouta, prolomil žalář a nevinného uchopil za ruce, vyvedl ho ven a pravil: „Já jsem ten, kterému tě tvá paní zbožně odevzdala.“ A když byl zachvácen velikou bázní a obcházel propast velmi vysoké skály, kudy by sestoupil, náhle shledal, že mocí svého zachránce se nachází na rovině a vrátil se ke své paní. Pak po pořádku vypověděl pravdu o tomto zázraku, a tak roznítil zbožnou ženu k ještě vroucněji lásce ke Kristu a k úctě k jeho služebníku Františkovi.

2. V Massa San Pietro dlužil jeden chudák jistému rytíři částku peněz. Když však pro velikou bídu neměl prostředky k zaplacení a byl rytířem náhle zadržen, pokorně prosil, aby se nad ním slitoval a pro lásku k blaženému Františkovi žádal o odklad. Pyšný rytíř pohrdnul pronášenými prosbami a lásku ke světci nicotně ocenil jako něco nicotného. Zpupně proto odpověděl: „Zavřu tě na takové místo a uvrhnu do takového žaláře, že ani František, ani kdokoli jiný ti nebude moci pomoci.“ A co řekl, o to se i pokusil. Vyhledal temný žalář, kam spoutaného muže uvrhl. Chvilku poté svatý František zasáhl, prorazil žalář, rozlomil pouta a nezraněného muže odvedl domů. Tak Františkova síla, když oloupila pyšného rytíře o vězně, který se jí podrobil, a vysvobodila ho od zlého5, také rytířovu zpupnost podivuhodným zázrakem proměnila v mírnost.

3. Albert z Arezza, když byl držen v okovech pro dluhy od něho nespravedlivě vymáhané, svěřil pokorně svoji nevinu svatému Františkovi. Velmi totiž miloval Řád menších bratří a svatého Františka uctíval mezi svatými zvláštní láskou. Jeho věřitel však rouhavě prohlásil, že ani František, ani Bůh ho z jeho rukou vysvobodit nemůže. Tak se stalo, že při vigilii svatého Františka, když onen vězeň nic nejedl, ale z lásky ke světci dal svůj pokrm jednomu chudákovi, zjevil se mu následující noci při bdění svatý František. Při jeho příchodu mu spadly okovy z nohou a řetězy z rukou, dveře se samy otevřely6 a stropní desky popadaly; muž svobodně odešel a vrátil se domů. Od té doby plnil slib tím, že se o vigilii blaženého Františka postil a svíčce, kterou obvykle každoročně obětoval, na znamení rostoucí zbožnosti přidával každý rok jednu unci.

4. Když na stolci blaženého Petra seděl pan Řehoř IX., byl v Římě zadržen jistý Petr z města Alife, obviněný z hereze, který byl z ustanovení tohoto velekněze odevzdán biskupu z Tivoli, aby ho střežil. Ten, protože ho přijal pod trestem ztráty biskupství, spoutal ho okovy na nohou a nechal ho zavřít do temného žaláře, aby nemohl uprchnout, chléb mu dával odvážený a vodu odměřenou7. Ten člověk však začal mnohými prosbami a pláčem vzývat blaženého Františka, protože se doslechl, že již nadchází vigilie jeho svátku. A protože se čistotou víry zřekl veškerého bludu heretické zvrácenosti a celou oddaností srdce přilnul k nejvěrnějšímu Kristovu služebníku Františkovi, zasloužil si u Pána, aby byl na přímluvu jeho zásluh vyslyšen. Neboť když již nastal předvečer jeho svátku, za soumraku do žaláře milosrdně sestoupil blažený František, zavolal ho jménem a přikázal mu, aby rychle vstal. Ten, když se ho vystrašeně ptal, kdo že je, uslyšel, že je to blažený František. A když spatřil, že mocí přítomnosti svatého muže spadly z jeho nohou rozlomené okovy, že závory žaláře, když se záklopky uvolnily, jsou otevřeny a je mu dán volný průchod, aby odešel; přestože byl volný, nebyl schopen pro úžas odejít, ale volal u brány a vyděsil všechny stráže. Ty, když biskupovi oznámily, že je vysvobozen z okovů a průběh události byl vysvětlen, přišel sám biskup zbožně do vězení, a když zjevně poznal Boží moc, poklonil se tam Pánu. Pouta také byla přinesena před pana papeže a kardinály, kteří, když viděli, co se stalo8, velmi se divili a chválili Boha.

5. Giudolotto ze San Giminiana byl křivě obviněn, že usmrtil jistého člověka jedem a že chtěl tímtéž způsobem smrti zahubit i syna toho muže a celou jeho rodinu. Proto byl světskou mocí té země zadržen, spoután těžkými okovy a zavřen v jedné věži. On však protože měl důvěru v Pána díky své nevinně, o níž věděl, odevzdal svou záležitost do ochrany blaženému Františkovi. A zatímco tedy světská moc uvažovala, jak by při mučení vyloudila přiznání ke zločinu, z něhož byl obviněn, a jakými tresty by nechala přiznaného viníka zemřít, té noci, kdy měl být ráno odveden k mučení, byl navštíven přítomností svatého Františka a až do rána byl zahrnován nesmírným jasem světla a naplňován radostí a velikou důvěrou. Dostalo se mu tak jistoty, že vyvázne. Ráno přišli kati a vyvedli ho ze žaláře, pověsili na skřipec a zatížili ho velkou vahou železa. Mnohokrát byl spuštěn a znovu vytažen, aby se střídáním trápení rychleji dosáhlo přiznání ke zločinu. Ale on byl ve tváři radostný duchem nevinnosti a mučení ho nikterak netrápilo. Když pak pod ním rozdělali velký oheň, nebyl mu zkřiven ani vlas, třebaže visel hlavou dolů. Nakonec byl ponořen do vroucího oleje, a když mocí přímluvce, kterému se odevzdal do ochrany, toto všechno překonal, byl osvobozen a bez zranění odešel.

Další

1 Odstavce 1-5 přejímá sv. Bonaventura z PojZáz 88; 89; 91; 93; 94.

2 V té době (1204-1261) část Řecka dobytá křižáky. Řek byl tedy místní, zatímco jeho pán byl „latinský“.

3 Srv. Mt 18,27.

4 Srv. Mt 25,36.43.

5 Srv. Mt 6,13; 2 Tim 4,18.

6 Srv. Sk 12,7.10.

7 Srv. Ez 4,16.

8 Srv. Lk 23,47.

Přejít nahoru