IV – O vysvobozeních ze ztroskotání¹

1. ₁ Jistí námořníci, když byli vzdáleni deset mil od přístavu v Bari, ocitli se na moři ve velkém nebezpečí, neboť bouře se velmi zhoršila a oni, již pochybujíce o životě, spustili kotvy. ₂ Když se totiž moře prudce vzdouvalo vichrem bouří, lana byla zpřetrhána a kotvy ztraceny, bloudili po moři nejistým a nepravidelným směrem. ₃ Když se nakonec moře z Boží vůle uklidnilo, chystali se s veškerým úsilím vyzvednout kotvy, jejichž lana plavala na hladině. ₄ Nebyli toho však schopni dosáhnout vlastními silami, proto vzývali na pomoc mnoho svatých, jelikož byli zemdleni již velikou námahou, ale přesto se jim nepodařilo za celý den vyzvednout ani jednu. ₅ Byl tam také jeden námořník, jménem Perfectus, ale mravy nedokonalý, který s výsměchem řekl druhům: „Hle, vzývali jste pomoc všech svatých, a jak vidíte, nenašel se žádný, kdo by pomohl. ₆ Vzývejme toho Františka, který je novým světcem, jestli se snad ponoří do vody a vrátí nám ztracené kotvy.“ ₇ Ostatní souhlasili, ne s posměchem, ale doopravdy s Perfectovou radou, kárali jeho posměšný výrok a učinili světci dobrovolný slib. ₈ A ihned, za chviličku bez nějaké námahy vyplavaly kotvy na hladinu, jako kdyby se přirozenost železa proměnila v lehkost dřeva.

2. ₁ Jeden poutník, zesláblý na těle kvůli působení velmi vysoké horečky, kterou byl předtím sužován, se nalodil na nějakou loď, aby se dostal do zámoří. ₂ Byl také uchvácen výjimečnou zbožnou úctou k blaženému Františkovi a zvolil si ho za svého přímluvce u nebeského Krále. ₃ Jelikož dosud nebyl zcela z nemoci vyléčen, když došla voda, byl sužován palčivostí žízně a začal volat mocným hlasem: „S důvěrou jděte a naplňte mi pohár, protože blažený František naplnil moji nádobu vodou.“ ₄ A jaký div! Nalezli plnou vody tu nádobu, která byla předtím zanechána prázdná. ₅ Jindy také, když v rozpoutané bouři loď mizela ve vlnách a zmítala se mocným větrem, takže se již obávali, že se potopí, začal onen nemocný nečekaně silným hlasem volat po lodi: ₆ „Vstaňte všichni a pojďte naproti blaženému Františkovi, který přichází! Je zde, aby nás zachránil,“ ₇ a pak padl na tvář a v slzách ho nahlas uctíval. ₈ A při vidění světce náhle nemocný získal úplné zdraví a na moři se utišilo².

3. ₁ Bratr Jakub rietský, když přejížděl na malé loďce i s dalšími bratry jednu řeku, nechal nejprve vystoupit na břeh své druhy a nakonec se chystal vystoupit i on. ₂ Když se však nešťastnou náhodou loďka mírně převrátila, kormidelník začal plavat a bratr se potopil do hloubky. ₃ Bratři, kteří stáli na břehu, naléhavými prosbami vzývali blaženého Františka a s nářkem a v slzách prosili, aby synovi pomohl. ₄ Také potopený bratr z lůna příliš veliké hloubky, když nemohl ústy, volal srdcem, a jak jen mohl, dovolával se pomoci laskavého otce. ₅ A hle, díky pomoci blaženého otce, jíž se mu dostalo, kráčel hlubinou jako po suché zemi, uchopil potopenou loďku a došel s ní až k břehu. ₆ A jaký div! Jeho šaty nebyly mokré, ani kapka vody se hábitu nedotkla.

4. ₁ Bratr, jménem Bonaventura, když se plavil se dvěma muži přes jedno jezero, poté, co kvůli nárazu dorážející vody loďka na jedné straně praskla, potopil se on i s lodí a druhy do hlubiny. ₂ Když však z hlubiny trápení s velkou důvěrou vzýval milosrdného otce Františka, loďka plná vody se i s nimi ihned vynořila a světcem řízena doplula bezpečně až do přístavu.

₃ Takto byl pro zásluhy svatého Františka zachráněn i jeden bratr z Ascoli, když se topil v řece.

₄ A také když byli jistí muži a ženy vystaveni podobnému nebezpečí na rietském jezeře, při vzývání jména svatého Františka šťastně vyvázli z nebezpečného potopení v přívalu vod.

5. ₁ Jistí námořníci z Ancony, když byli zmítáni prudkou bouří, již se viděli v nebezpečí utonutí. ₂ A když takto bez naděje na život pokorně vzývali svatého Františka, objevilo se na lodi veliké světlo a s tímto světlem bylo podivuhodně dosaženo i uklidnění bouře, jako by blažený muž mohl svou podivuhodnou mocí poroučet větrům i moři³.

₃ Myslím, že vůbec není možné jednotlivě vypovědět, kolika znameními zázraků se tento blažený otec proslavil a proslavuje na moři a kolikrát tam poskytl pomoc těm, kteří již nedoufali. ₄ Ale není to nic divného, jestliže nyní, když kraluje v nebi, je odevzdána vláda nad vodami tomu, kterému i za smrtelného života všechno tělesné stvoření podivuhodně sloužilo, jak tomu bylo na počátku.

Další