IV – O vysvobozeních ze ztroskotání1

1. Jistí námořníci, když byli vzdáleni deset mil od přístavu v Bari, ocitli se na moři ve velkém nebezpečí, neboť bouře se velmi zhoršila a oni, již pochybujíce o životě, spustili kotvy. Když se totiž moře prudce vzdouvalo vichrem bouří, lana byla zpřetrhána a kotvy ztraceny, bloudili po moři nejistým a nepravidelným směrem. Když se nakonec moře z Boží vůle uklidnilo, chystali se s veškerým úsilím vyzvednout kotvy, jejichž lana plavala na hladině. Nebyli toho však schopni dosáhnout vlastními silami, proto vzývali na pomoc mnoho svatých, jelikož byli zemdleni již velikou námahou, ale přesto se jim nepodařilo za celý den vyzvednout ani jednu. Byl tam také jeden námořník, jménem Perfectus, ale mravy nedokonalý, který s výsměchem řekl druhům: „Hle, vzývali jste pomoc všech svatých, a jak vidíte, nenašel se žádný, kdo by pomohl. Vzývejme toho Františka, který je novým světcem, jestli se snad ponoří do vody a vrátí nám ztracené kotvy.“ Ostatní souhlasili, ne s posměchem, ale doopravdy s Perfectovou radou, kárali jeho posměšný výrok a učinili světci dobrovolný slib. A ihned, za chviličku bez nějaké námahy vyplavaly kotvy na hladinu, jako kdyby se přirozenost železa proměnila v lehkost dřeva.

2. Jeden poutník, zesláblý na těle kvůli působení velmi vysoké horečky, kterou byl předtím sužován, se nalodil na nějakou loď, aby se dostal do zámoří. Byl také uchvácen výjimečnou zbožnou úctou k blaženému Františkovi a zvolil si ho za svého přímluvce u nebeského Krále. Jelikož dosud nebyl zcela z nemoci vyléčen, když došla voda, byl sužován palčivostí žízně a začal volat mocným hlasem: „S důvěrou jděte a naplňte mi pohár, protože blažený František naplnil moji nádobu vodou.“ A jaký div! Nalezli plnou vody tu nádobu, která byla předtím zanechána prázdná. Jindy také, když v rozpoutané bouři loď mizela ve vlnách a zmítala se mocným větrem, takže se již obávali, že se potopí, začal onen nemocný nečekaně silným hlasem volat po lodi: „Vstaňte všichni a pojďte naproti blaženému Františkovi, který přichází! Je zde, aby nás zachránil,“ a pak padl na tvář a v slzách ho nahlas uctíval. A při vidění světce náhle nemocný získal úplné zdraví a na moři se utišilo2.

3. Bratr Jakub rietský, když přejížděl na malé loďce i s dalšími bratry jednu řeku, nechal nejprve vystoupit na břeh své druhy a nakonec se chystal vystoupit i on. Když se však nešťastnou náhodou loďka mírně převrátila, kormidelník začal plavat a bratr se potopil do hloubky. Bratři, kteří stáli na břehu, naléhavými prosbami vzývali blaženého Františka a s nářkem a v slzách prosili, aby synovi pomohl. Také potopený bratr z lůna příliš veliké hloubky, když nemohl ústy, volal srdcem, a jak jen mohl, dovolával se pomoci laskavého otce. A hle, díky pomoci blaženého otce, jíž se mu dostalo, kráčel hlubinou jako po suché zemi, uchopil potopenou loďku a došel s ní až k břehu. A jaký div! Jeho šaty nebyly mokré, ani kapka vody se hábitu nedotkla.

4. Bratr, jménem Bonaventura, když se plavil se dvěma muži přes jedno jezero, poté, co kvůli nárazu dorážející vody loďka na jedné straně praskla, potopil se on i s lodí a druhy do hlubiny. Když však z hlubiny trápení s velkou důvěrou vzýval milosrdného otce Františka, loďka plná vody se i s nimi ihned vynořila a světcem řízena doplula bezpečně až do přístavu.

Takto byl pro zásluhy svatého Františka zachráněn i jeden bratr z Ascoli, když se topil v řece.

A také když byli jistí muži a ženy vystaveni podobnému nebezpečí na rietském jezeře, při vzývání jména svatého Františka šťastně vyvázli z nebezpečného potopení v přívalu vod.

5. Jistí námořníci z Ancony, když byli zmítáni prudkou bouří, již se viděli v nebezpečí utonutí. A když takto bez naděje na život pokorně vzývali svatého Františka, objevilo se na lodi veliké světlo a s tímto světlem bylo podivuhodně dosaženo i uklidnění bouře, jako by blažený muž mohl svou podivuhodnou mocí poroučet větrům i moři3.

Myslím, že vůbec není možné jednotlivě vypovědět, kolika znameními zázraků se tento blažený otec proslavil a proslavuje na moři a kolikrát tam poskytl pomoc těm, kteří již nedoufali. Ale není to nic divného, jestliže nyní, když kraluje v nebi, je odevzdána vláda nad vodami tomu, kterému i za smrtelného života všechno tělesné stvoření podivuhodně sloužilo, jak tomu bylo na počátku.

Další

1 Ohledně odstavců 1-5 srv. PojZáz 81; 82; 83; 86; 84; 85.

2 Srv. Mt 8,26.

3 Srv. Mt 8,26.

Přejít nahoru