III – O těch, které vysvobodil z nebezpečí smrti

1. ₁ Na území Říma¹ poskytl jeden urozený muž, jménem Rudolf, se svou Bohu oddanou manželkou pohostinství menším bratřím, jednak pro milost pohostinnosti a jednak z úcty a z lásky k blaženému Františkovi. ₂ Té noci spal strážce hradu ve vrcholku věže a ležel na hromadě dřeva uložené na okraji samotné zdi, když však jejich spojení povolilo, zřítil se na střechu paláce a odtud na zem. ₃ Celá rodina se rachotem pádu vzbudila, a když se poznalo, že spadl strážce, přiběhli hradní pán a hradní paní i s bratry. ₄ Ten však, který se zřítil z výšky, byl v tak hlubokém spánku, že se neprobudil ani během pádu, ani při hluku rodiny, která se s křikem sbíhala. ₅ Probuzen konečně rukama těch, kteří do něho strkali a žduchali do něj, začal si stěžovat, že ho připravili o sladký odpočinek, o němž tvrdil, že sladce spal v náručí blaženého Františka. ₆ Když ho ostatní zpravili o jeho pádu a viděl sám sebe dole, zatímco předtím ležel nahoře, žasl a nechápal, co se stalo, a přede všemi slíbil, že z úcty k Bohu a k blaženému Františkovi bude konat pokání.

2. ₁ V městečku Pofi, které se nachází v Kampánii², se jistý kněz jménem Tomáš rozhodl, že opraví kostelní mlýn. ₂ Když však nepozorně procházel po okraji kanálu, ve kterém se mocným tokem hnal hluboký vířivý proud, náhle upadl a zapletl se do zhoubného dřeva, jehož pohybem se mlýn otáčí. ₃ Když ležel těsně přitisknut na dřevo a přes jeho ústa, protože ležel naznak, se valil proud vody, toliko srdcem, když nemohl jazykem, žalostně vzýval svatého Františka. ₄ Když tam tak ležel po dlouhou dobu a druhové již zcela pozbyli naděje na jeho život, silou obrátili mlýn na opačnou stranu, a takto vysvobozen byl kněz otřásán a zmítán ve vodním náhonu. ₅ A hle, jeden menší bratr, oblečen v bělostném hábitu a přepásaný provazem, s velikou něhou vytáhl tonoucího za ruku z řeky a řekl mu: „Já jsem František, kterého jsi vzýval.“ ₆ A on, takto vysvobozen, velmi užasl, chtěl líbat stopy jeho nohou, neklidně pobíhal sem a tam a ptal se druhů: „Kde je? Kam světec odešel? Kudy šel pryč?“ ₇ Muži však polekáni, padli na zem a velebili slavné veliké skutky vznešeného Boha a mocné zásluhy jeho pokorného služebníka.

3. ₁ Nějací mladíci z hradu Celana vyšli, aby sbírali byliny na jedné louce, na níž byla skryta stará studna, zakrytá až po vrchní otvor bujnou zelení, jež obsahovala vodu ve výšce čtyř kroků³. ₂ Když se chlapci každý zvlášť rozběhli po louce, jeden znenadání spadl do studny. ₃ A zatímco hluboká jáma pohlcovala tělo, duch mysli se utíkal vzhůru pro pomoc blaženého Františka a během samotného pádu s důvěrou a vírou volal: „Svatý Františku, pomoz mi!“ ₄ Ostatní se rozhlíželi kolem sebe, když chlapec nikde nebyl, a s křikem a slzami ho pořád dokola hledali. ₅ Nakonec když zjistili, že spadl do studny, rychle se s nářkem vrátili do hradu, aby ohlásili, co se stalo, a vyžádali si pomoc. ₆ Když se s velikým zástupem lidí vrátili a jeden z nich se po laně spustil do studny, spatřil chlapce, jak sedí na vodní hladině bez jakéhokoliv zranění. ₇ Když chlapce ze studny vytáhli, řekl všem, kteří tam stáli: ₈ „Když jsem znenadání padal, vzýval jsem pomoc blaženého Františka, který mi okamžitě osobně pomohl a při pádu napřáhl ruku, jemně mě uchopil a neopustil mě, dokud mě s vaší pomocí ze studny nevytáhl.“

4. ₁ V kostele svatého Františka v Assisi, když za přítomnosti římské kurie kázal ostijský pan biskup⁴, který se později stal nejvyšším veleknězem Alexandrem, spadl na hlavu jedné ženy velký těžký kámen, uvolněný přílišnou zátěží, když byl z nedbalosti ponechán na vyvýšené kamenné kazatelně. ₂ Když kolemstojící zjistili, že je jistě mrtvá a její hlava je zcela rozdrcena, zakryli ji plátnem, který měla na sobě, aby ji, jakmile kázání skončí, vynesli z kostela ke smutnému pohřbu. ₃ Avšak ona se s důvěrou odevzdala blaženému Františkovi, před jehož oltářem ležela. ₄ A hle, jakmile kázání skončilo, žena přede všemi vstala tak zdráva, že na ní nebyla vidět jediná známka zranění. ₅ Ale, a to je ještě podivuhodnější, ačkoli po dlouhou dobu až do tohoto okamžiku trpěla téměř ustavičnou bolestí hlavy, byla od té chvíle zcela zbavena všeho soužení choroby, jak sama později dosvědčila.

5. ₁ V Cornetu⁵, když se na místo, kde pobývali bratři, sešli jistí zbožní muži, aby odlili zvon, přinesl jeden osmiletý klučina, jménem Bartoloměj, nějaký dárek bratřím pro pracující. ₂ Tu se náhle silný vítr obořil na dům⁶ a veliká a těžká vrata brány spadla na chlapce s tak mocným náporem, že se mělo zato, že ten, kterého zasáhla tak nesmírná váha, je rozdrcen smrtelným úderem. ₃ Ležel totiž tak zcela pohřben pod vahou, že ani nic nečouhalo ven. ₄ Seběhli se všichni, kteří tam byli, a vzývali mocnou pravici blaženého Františka. ₅ I jeho otec, který se, jak mu strnuly údy, nemohl bolestí ani hnout, nabízel syna sliby i slovy svatému Františkovi. ₆ Nakonec byla smrtonosná váha z chlapce sňata a hle, toho, o kterém věřili, že je mrtev, nalezli, jako by se probudil ze sna, veselého a bez jakéhokoliv zranění. ₇ Proto, když mu bylo čtrnáct let, stal se menším bratrem, později vzdělaným mužem a slavným kazatelem.

6. ₁ Muži z Lentina odtrhli od skály velmi obrovský kámen, jež měl být umístěn jako oltář v jednom kostele blaženého Františka, který měl být již brzy posvěcen. ₂ Když se však téměř čtyřicet mužů pokoušelo onen kámen naložit na vůz a znovu a znovu napínali síly, na jednoho člověka kámen spadl a zavalil ho na způsob hrobu. ₃ A protože zmateni nevěděli, co dělat, většina mužů z beznaděje utekla. ₄ Avšak deset mužů, kteří zůstali, smutným hlasem vzývalo svatého Františka, aby nedopustil, že by v jeho službě zemřel člověk tak strašlivou smrtí. ₅ Když se nakonec vzchopili, zdvihli kámen s takovou lehkostí, že nikdo nepochyboval, že jim pomohla Františkova síla. ₆ Ten člověk vstal, na všech údech zdráv, a navíc znovu nabyl i jasného zraku, který měl dříve zakalený, aby se tak dalo všem na srozuměnou, jak jsou i v beznadějných záležitostech mocné zásluhy ctnosti blaženého Františka.

7. ₁ Něco podobné se stalo v San Severino v Marce Ankonské. ₂ Zatímco totiž byl silou mnohých tažen kámen, dovezený z Konstantinopole pro basiliku blaženého Františka, byl náhlým pádem zavalen jeden z těch, kteří ho táhli. ₃ Ačkoliv se mělo zato, že je nejen mrtev, ale také docela rozdrcen, přispěl mu blažený František na pomoc a kámen nadlehčil, takže jakmile byl zbaven váhy kamene, vstal bez nějakého zranění živ a zdráv.

8. ₁ Bartoloměj, gaetský občan, když se nemálo namáhal na stavbě jednoho kostela blaženého Františka, byl vážně zraněn, když mu na hlavu spadl trám, který se zřítil, protože byl nedbale zajištěn. ₂ Když cítil, že smrt je už blízko, protože to byl věřící a zbožný muž, požádal jednoho bratra o viaticum. ₃ Onen bratr mu však nemohl viaticum tak rychle přinést, protože se zdálo, že okamžitě zemře, nabídl mu výrok blaženého Augustina: „Věř a jedl jsi.“ ₄ Následující noci se mu s jedenácti bratry zjevil blažený František, jak nese na ramenou beránka, přistoupil k jeho lůžku, zavolal ho jménem a řekl: „Bartoloměji, neboj se, neboť nepřítel, který ti chtěl v mé službě zabránit, nic proti tobě nezmůže⁷. ₅ Toto je Beránek, kterého ses dožadoval, aby ti byl dán, kterého jsi ve zbožném přání přijal a jehož mocí dosáhneš uzdravení obojího člověka.“ ₆ A když pak rukou přejel přes zranění, přikázal mu, aby se vrátil k práci, kterou začal. ₇ On tedy brzy ráno vstal a přivedl k údivu a k úžasu ty, kteří ho zanechali polomrtvého, když se jim ukázal zdravý a radostný, ₈ a i v jejich mysli vzbudil úctu a lásku k blaženému otci jak svým příkladem, tak i světcovým zázrakem.

9. ₁ Jistý muž z městečka Ceprano, jménem Mikuláš, upadl jednoho dne do rukou krutých nepřátel. ₂ Se zvířecí krutostí mu zasazovali ránu za ránou a běsnili na něm ubohém tak dlouho, dokud se jim nezdál mrtev nebo alespoň těsně před smrtí. ₃ Avšak zmíněný Mikuláš, jakmile dostal první údery, volal mocným hlasem: „Svatý Františku, pospěš mi na pomoc! Svatý Františku, pomoz mi!“ ₄ Toto volání slyšelo z dálky mnoho lidí, ale pomoc mu poskytnout nemohli. ₅ Nakonec byl dopraven domů, a ačkoli byl celý zalitý vlastní krví, s důvěrou tvrdil, že pro tato zranění smrti neuzří⁸ a že ani v té chvíli necítí bolesti, protože mu svatý František přispěl na pomoc a vymohl mu u Pána, aby konal pokání. ₆ A to potvrdila i následující skutečnost: neboť když byl umyt od krve, proti lidskému očekávání ihned vstal zdráv.

10. ₁ Syn jednoho šlechtice z Castel San Gimignano když byl sužován vážnou nemocí a pozbyl již veškerou naději na uzdravení, se nacházel těsně před smrtí. ₂ Stružky krve se mu totiž řinuly z očí tak, jako obvykle prýští z pažní žíly, a když se i na ostatním těle jevily další neklamné známky blízké smrti, byl považován již za mrtvého. I pro velmi slabý dech a sílu smyslů, když ztratil schopnost pohybu, zdálo se, že nadobro odchází. ₃ Příbuzní a přátelé se podle zvyku sešli, aby ho oplakali a vykonali pohřeb, ale jeho otec, který měl důvěru v Pána, rozběhl se rychlým krokem ke kostelu blaženého Františka, který byl v tom městě vystavěn a s opaskem zavěšeným na krku padl se vší pokorou na zem. ₄ Takto když činil sliby a hromadil prosby, vzdechy a nářky, dosáhl u Krista, že měl svatého Františka za svého přímluvce. ₅ Když se pak otec hned vrátil k synovi a shledal, že mu bylo navráceno zdraví, jeho pláč se obrátil v radost.

11. ₁ Něco podobného vykonal Pán pro světcovy zásluhy i na jedné dívce v Katalánsku z vesnice jménem Thamarit a ještě na jiné z Ancony, ₂ které se nacházely pro příliš vážnou nemoc v posledním tažení, ale blažený František, rodiči s důvěrou vzývaný, je navrátil náhle k úplnému zdraví.

12. ₁ Jistý klerik z Vicalvi, jménem Matouš, vypil smrtící jed, a tak se mu přitížilo, že vůbec nemohl mluvit a už jen čekal na poslední odchod. ₂ Jeden kněz ho vybídl, aby se mu vyzpovídal, ale nepodařilo se mu z něho vypáčit ani slovo. ₃ On však ve svém srdci pokorně prosil Krista, aby ho ráčil pro zásluhy blaženého Františka vytrhnout z jícnu smrti. ₄ Krátce nato, co byl Pánem posílen, před svědky, kteří tam byli, pronesl s věrnou zbožností jméno blaženého Františka, a když vyvrhl jed, vzdal díky svému zachránci.

Další