XV. kapitola

O jeho svatořečení a přenesení

1. ₁ František, služebník a přítel Nejvyššího, zakladatel a vůdce Řádu menších bratří, učitel chudoby, vzor kajícnosti, hlasatel pravdy, zrcadlo svatosti a vzor veškeré evangelní dokonalosti, doprovázen nebeskou milostí, dospěl řádným postupem od nejnižšího až k nejvyššímu. ₂ Tohoto obdivuhodného muže, nesmírně bohatého chudobou, vznešeného pokorou, oživeného umrtvováním, moudrého prostotou a vynikajícího veškerou bezúhonností mravů, kterého učinil Bůh podivuhodně slavným za jeho života, ještě nesrovnatelně slavnějším učinil při jeho smrti. ₃ Neboť poté co blažený muž odešel ze světa, když onen svatý duch vstoupil do domu věčnosti, kde se mu dostalo plným douškem z pramene života oslavení, zanechal na těle vtištěná znamení budoucí slávy¹, ₄ aby ono svaté tělo, jehož vášně i ono samo byly ukřižovány, přešlo již v nové stvoření, a jedinečnou výsadou aby ukazovalo podobu Kristova utrpení a neobvyklým zázrakem zjevovalo krásu zmrtvýchvstání.

2. ₁ Na oněch blažených údech byly vidět hřeby, zázračně utvořené Boží mocí z jeho masa, a tak do masa vrostlé, že se na ně z jedné strany zatlačilo, vystupovaly hned na druhé straně jako spojené a tvrdé šlachy. ₂ Na jeho těle byla také zjevně nalezena rána na boku, nezasazená ani nezpůsobená člověkem, na způsob zraněného boku Spasitele, která na samotném našem Vykupiteli zjevovala tajemství lidského vykoupení a nového zrození. ₃ Barva hřebů byla černá jako železo, avšak rána v boku byla červená a na těle se stáhla do kroužku tak, že připomínala překrásnou růži. ₄ Ostatní jeho tělo, které dříve jak nemocí, tak přirozeně bylo spíše tmavší, zářilo nesmírnou bělostí a naznačovalo tak krásu onoho druhého šatu.

3. ₁ Jeho údy se na dotyk jevily tak měkké a ohebné, až se zdálo, že se vrátily k měkkosti dětského věku, a byly ozdobeny jasnými znameními nevinnosti. ₂ Když se tedy na běloskvoucím těle černaly hřeby a rána v boku se červenala jako jarní růžový květ, není divu, že tak půvabná a podivuhodná různost těšila ty, kdo na ni patřili, a uváděla je v úžas. ₃ Synové plakali pro ztrátu tolik milovaného otce, ale překypovali nemenší radostí, když na něm líbali znamení nejvyššího Krále. ₄ Nezvyklost zázraku obracela pláč v jásot a hloubavost rozumu uchvacovala v úžas. ₅ Neboť pro všechny přihlížející to byla tak nezvyklá a neobyčejná podívaná, posila víry a roznícení lásky, že ty, kteří o tom slyšeli, to vedlo k obdivu a k přání to vidět.

4. ₁ Poté co se lidé doslechli o odchodu blaženého otce a roznesla se zpráva o zázraku, sbíhali se rychle na to místo, aby tělesnýma očima spatřili to, co by zahnalo každou pochybnost rozumu a dovršilo radost srdce. ₂ Tak bylo dovoleno mnoha assiským občanům, aby ona posvátná stigmata na vlastní oči viděli a rty políbili.

₃ Protože však jeden z nich, jistý učený a rozvážný rytíř, jménem Jeroným, významný a slavný muž, o těchto posvátných znameních pochyboval a byl nevěřící² jako Tomáš, horlivěji a směleji před bratry i ostatními občany pohyboval hřeby světcovy ruky ₄ a dotýkal se vlastníma rukama³ nohou a boku, takže odstranil veškerou ránu pochybností ze srdce svého i ostatních, když si dotykem ověřil, že jsou pravými znameními Kristových ran. ₅ Proto se stal právě on mezi jinými stálým svědkem této pravdy tak nezpochybnitelně poznané, že ji potvrdil přísahou, zatímco se dotýkal svatých Písem.

5. ₁ Bratři a synové, kteří byli svoláni k otcově odchodu, se té noci, kdy svatý vyznavač Kristův odešel, i s celým zástupem lidu tak věnovali Božím chválám, že to nepřipomínalo ani tak obřady za zemřelé, jako spíše shromáždění andělů. ₂ Když se rozednilo, zástupy, které se sešly, vzaly ratolesti stromů⁴ a obrovské množství svící a s hymny a zpěvy přenesly svaté tělo do města Assisi. ₃ Když procházeli kolem kostela svatého Damiána, kde pobývala se svými sestrami tehdy uzavřena, nyní v nebesích oslavena, ona vznešená panna Klára, na chviličku se tam zastavili a svaté tělo, ozdobené nebeskými drahokamy, nechali oněm svatým pannám, aby je viděly a políbily. ₄ Když s jásotem konečně dorazili do města, vzácný poklad, který nesli, pohřbili se vší úctou v kostele svatého Jiří. ₅ Na tomto místě se jako chlapec učil číst, tady později poprvé kázal a tam nakonec přijal první místo k odpočinku.

6. ₁ Ctihodný otec odešel z neštěstí tohoto světa roku tisícího dvoustého dvacátého šestého od vtělení Páně, dne 4. října, v sobotu večer⁵, a pohřben byl v neděli.

₂ Ihned však blažený muž, ozářen patřením na Boží tvář, se začal skvít mnohými a velkými zázraky, aby tak vznešenost jeho svatosti, která, dokud žil v těle, byla k nápravě mravů světu známa skrze příklady dokonalé spravedlnosti, byla, když již kraluje s Kristem⁶, potvrzena k všemožnému posílení víry zázraky Boží moci z nebe. ₃ A když v různých částech světa jeho slavné zázraky a četná dobrodiní dosažená skrze něho přiváděly velmi mnoho lidí k oddanosti ke Kristu a vzbuzovaly úctu k jeho svatému, a když to bylo hlásáno jak řečí, tak i skutky, doneslo se ke sluchu nejvyššího velekněze, pana Řehoře IX., jak veliké skutky vykonal Bůh skrze svého služebníka Františka.

7. ₁ Když tento pastýř církve nejen podle zázraků, o kterých slyšel po jeho smrti, ale také podle důkazů, které na vlastní oči za jeho života viděl a rukama se jich dotýkal⁷, uznal, pevnou vírou utvrzen, jeho obdivuhodnou svatost a nijak proto nepochyboval, že je v nebi Pánem oslaven. A aby jednal ve shodě s Kristem, jehož byl náměstkem, ze zbožného uvážení rozhodl, že se má stát na zemi slavným a zvláště hodným veškeré úcty. ₂ A na ujištění světa o oslavení přesvatého muže nechal prozkoumat shledané a sepsané zázraky dosvědčené vhodnými svědky těmi z kardinálů, kteří se zdáli té záležitosti méně nakloněni. ₃ Když byly zázraky pečlivě prozkoumány a ode všech schváleny, s jednotným souhlasem a na radu jeho bratří a všech prelátů, kteří byli v té době na papežském dvoře, rozhodl se k jeho svatořečení. ₄ Proto přišel osobně roku tisícího dvoustého dvacátého osmého od vtělení Páně, dne 16. července, v neděli do města Assisi, aby s velikou slávou, která by se dala dlouho popisovat, zapsal blaženého otce do seznamu svatých.

8. ₁ Když se léta Páně tisícího dvoustého třicátého sešli bratři na generální kapitule konané v Assisi, bylo 25. května tělo Pánu zasvěcené přeneseno do baziliky vystavěné na jeho počest. ₂ A zatímco byl tento posvátný poklad, označený pečetí nejvyššího Krále, přenášen, ráčil ten, jehož podobu nesl na sobě, vykonat četné zázraky, aby láska věřících byla skrze jeho spasitelnou vůni uchvacována k běhu⁸ za Kristem. ₃ Vskutku bylo vhodné, aby u toho, jehož si Bůh již za života oblíbil a zamiloval, a milostí kontemplace ho jako Henocha⁹ přenesl do ráje, ₄ a do nebe ho uchvátil na ohnivém voze¹⁰ vroucností lásky jako Eliáše, ₅ jeho blažené ostatky šířily ze svého místa zázračnou vůni, neboť již kvetl mezi nebeskými květy věčné zahrady.

9. ₁ Jak tento blažený muž zářil za života podivuhodnými znameními ctností, tak i ode dne svého odchodu až do přítomnosti se, oslavován Boží mocí, skvěje v různých částech světa přejasnými znameními zázraků. ₂ Neboť slepým i hluchým, němým i chromým, vodnatelným i ochrnutým, posedlým i malomocným, ztroskotaným i zajatcům dostává se pro jeho zásluhy záchrany a pomoci ve všech nemocech, potřebách a nebezpečích. ₃ A když jsou jeho prostřednictvím vzkříšeni i mnozí mrtví, zjevuje se věřícím ke slávě svého svatého¹¹, velikost moci Nejvyššího¹², jemuž patří čest a sláva na nekonečné věky věků. Amen¹³.

Končí život blaženého Františka.

Další