XIII. kapitola

O svatých stigmatech

1. Bylo zvykem andělského muže Františka, že nikdy nezahálel v dobrém, ale tak jako nebeští duchové po Jákobově žebříku buď vystupoval k Bohu, nebo sestupoval1 k bližnímu. Naučil se totiž rozdělovat čas propůjčený mu k zásluze tak prozíravě, že část věnoval namáhavému získávaní bližních, část klidným výstupům kontemplace. Proto když podle potřeby místa a času vyhověl starosti o spásu druhých, opouštěl nepokoj zástupů a odcházel do skrytosti samoty a na klidné místo, aby neomezován pobýval s Pánem a setřásl tak prach, který na něm při styku s lidmi mohl ulpět2.

Dva roky předtím než odevzdal svého ducha nebi, byl řízením Boží prozřetelnosti po rozličných námahách vyveden do samoty na vyvýšené místo, které se nazývá hora La Verna. Když tam podle obvyklého zvyku začal čtyřicetidenní půst k poctě svatého archanděla Michaela, byl naplněn hojněji než obvykle sladkostí nebeské kontemplace, roznícen ještě vroucnějším plamenem nebeských přání a začal zakoušet hojnost vlévání darů nebeské inspirace. Byl totiž vynesen do výše ne jako zvědavý pátrač po velebnosti, kterého je třeba srazit slávou3, ale jako věrný a rozumný služebník4, který hledá Boží přání, s nímž se s nejvyšší vroucností touží zcela sjednotit.

2. Prostřednictvím Božího zjevení se jeho mysli dostalo vnuknutí, že mu při otevření evangelní knihy bude Kristem odhaleno, co bude na něm a od něho Bohu nejvíce milé. Nejprve se tedy s velikou vroucností pomodlil, pak vzal z oltáře knihu evangelií a nechal ji ve jménu svaté Trojice otevřít prostřednictvím svého druha, muže svatého a Bohu oddaného. Při trojím otevření knihy připadl pokaždé na utrpení Páně a vpravdě muž plný Boha poznal, že jako napodoboval Krista ve skutcích života, tak dříve než z tohoto světa odejde5, bude se mu muset připodobnit i v souženích a v bolestech utrpení. A třebaže bylo jeho tělo již slabé pro přílišnou strohost života, který vedl, a pro ustavičné nesení Pánova kříže, nijak se nezalekl, ale naopak se ještě odhodlaněji rozhodl mučednictví přijmout. Nepřemožitelný žár lásky k dobrému Ježíši se v něm totiž rozmohl v ohnivé pochodně a plameny natolik, že ani velké vody nemohly uhasit jeho tak silnou lásku6.

3. Když byl tedy serafínským žárem touhy unášen vzhůru k Bohu a sladkostí společného utrpení přetvářen v toho, který chtěl být z nesmírné lásky7 ukřižován, jednoho rána kolem svátku Povýšení svatého kříže, zatímco se na úbočí hory modlil, uviděl serafa, který měl šest ohnivých, zářících křídel8, jak sestupuje z nebeských výšin. A když se rychlým letem snesl do vzduchu k místu nedaleko Božího muže, objevil se mezi křídly obraz ukřižovaného člověka, který měl ruce i nohy do tvaru kříže rozpjaté a ke kříži přibité. Dvě křídla měl zdvižena nad hlavou, dvě byla rozpřažená k letu a dvě zahalovala celé tělo9. Když to viděl, silně užasl a jeho srdce pronikala radost smíšená se zármutkem. Radoval se z laskavého pohledu, v němž viděl, že na něho v podobě serafa hledí Kristus, ale přibití na kříž pronikalo jeho duši mečem10 soucitné bolesti.

Nesmírně se divil pohledu na tak nepochopitelné vidění, protože věděl, že se slabost utrpení nijak neshoduje s nesmrtelností serafínského ducha. Nakonec z toho pochopil, jak mu Pán zjevil, že proto bylo jeho očím Boží prozřetelností předloženo takové vidění, aby Kristův přítel dopředu věděl, že se má celý proměnit do podoby Krista ukřižovaného, ne skrze mučednictví těla, ale žárem ducha. Když vidění zmizelo, v jeho srdci zanechalo podivuhodný žár, ale i jeho tělu vtisklo neméně podivuhodnou podobu znamení.

10 Ihned se totiž na jeho rukou a nohou začala objevovat znamení hřebů, tak jak je chvíli předtím spatřil na podobě ukřižovaného muže. 11 Zdálo se, jako by ruce i nohy byly uprostřed probity hřeby, na vnitřní straně rukou a na horní straně nohou byly vidět hlavičky hřebů a jejich hroty vystupující na druhé straně. 12 Hlavičky hřebů v rukou a nohou byly černé a kulaté, ony hroty však podlouhlé, zakřivené a jakoby rozbité, které z těla vystupovaly a ostatní tělo přečnívaly. 13 Také pravý bok byl jako probodený kopím a byl potažen rudou jizvou, z níž často vytékala svatá krev, která smáčela hábit i kalhoty.

4. Kristův služebník viděl, že stigmata tak zřetelně vtištěná do jeho těla nemůže před důvěrnými druhy skrýt. Přesto se bál vyjevit Pánovo tajemství a byl velmi zmítán pochybnostmi, zda by měl promluvit o tom, co viděl, nebo mlčet.

Zavolal proto některé bratry, a když k nim obecnými slovy promluvil, vyložil jim svou pochybnost a žádal o radu. Jeden z bratří, milostí i jménem Iluminát11, který pochopil, že viděl něco zázračného a zdál se mu být pro to, co viděl, velmi ohromený, svatému muži řekl: 4 „Bratře, věz, že někdy jsou ti zjevována božská tajemství nejen pro tebe samého, ale také pro druhé. Proto je snad právem třeba se obávat, abys neskrýval to, co jsi přijal k prospěchu mnohých, a nebyl posouzen jako hodný pokárání za ukrývání hřivny12.“ Jeho slovem byl svatý muž pohnut, ačkoli jindy byl zvyklý říkat: Mé tajemství patří mně13, přesto tehdy s velkou bázní vyložil průběh předchozího vidění a dodal, že ten, který se mu zjevil, řekl i jiné věci, které neodhalí nikomu z lidí, dokud bude živ.

Je třeba věřit, že slova onoho svatého serafa, který se podivuhodně zjevil na kříži, byla tak tajemná, že proto lidem nebylo dovoleno je vyslovit14.

5. Když tedy skutečná Kristova láska proměnila milujícího do stejné podoby15, poté co strávil čtyřicet dní v samotě, jak se rozhodl, a nadešla slavnost archanděla Michaela, sestoupil andělský muž František z hory. Nesl si s sebou podobu Ukřižovaného, nevytvořenou rukou umělce na kamenných nebo dřevěných deskách, ale vepsanou prstem živého Boha16 v údech těla. A protože je dobré skrývat tajemství Krále17, muž znalý královského tajemství ona posvátná znamení všemožně skrýval. Jelikož však je Boží odhalovat ke své slávě veliké skutky, které koná, Pán sám, který vtiskl ona znamení ve skrytosti, zjevně skrze ně působil zázraky, aby se podivuhodná a skrytá moc oněch stigmat stala zjevnou slávou znamení.

6. V rietském kraji se totiž rozmohla velmi nebezpečná nákaza, která krutě hubila skot i všechny ovce, a žádný lék na ni nezabíral. Avšak jeden bohabojný muž byl v noci prostřednictvím snu vybídnut, aby rychle odešel k poustevně bratří a získal vodu, v níž si Boží služebník František, který tam v té době pobýval, umýval ruce i nohy, a aby jí pokropil všechen dobytek. Ráno tedy vstal, šel na to místo, a když onu vodu od druhů svatého muže tajně získal, nakažený skot i ovce jí pokropil. A jaký zázrak! Jakmile se nemocných zvířat ležících na zemi dotklo i jen pár kapek, nabyla dřívějších sil, okamžitě vstala, a jako kdyby žádnou nemocí netrpěla, spěchala na pastvu. Tak se stalo, že podivuhodnou mocí oné vody, která byla ve styku se svatými ranami, morová rána dočista ustoupila a stáda byla zachráněna před nákazou.

7. V okolí zmíněné hory La Verny, ještě dříve než tam svatý muž pobýval, když z hory vystupoval mrak, ničívala pravidelně prudká bouře s krupobitím úrodu země. Avšak po tom blaženém zjevení k údivu obyvatel krupobití přestalo, aby i samotná nezvykle projasněná podoba nebe hlásala skvělost onoho nebeského zjevení a moc stigmat vtištěných na tomto místě.

Také se stalo18, že v zimě jel kvůli tělesné slabosti a neschůdnosti cest na oslu jednoho chudého člověka. Aby se nějak ukryl před nepohodlím sněhu a nastávající noci, rozhodl se přenocovat pod převisem vysoké skály, když se mu z uvedených důvodů nepodařilo dosáhnout přístřeší. Když však svatý muž zpozoroval, že si onen člověk pro sebe brblá, sténá a hází sebou sem a tam, protože nemohl, přikrytý jen tenkou přikrývkou, pro krutý mráz usnout, zapálen žárem Boží lásky, pohladil ho nataženou rukou. A jaký zázrak! Sotva se ho dotkla jeho svatá ruka, která nesla žár uhlíku serafa19, veškerý chlad zmizel a muže uvnitř i navenek zalilo takové teplo, jako kdyby z otvoru pece v něm vyšlehl žár plamenů. Posílen tak v té chvíli na duši i na těle, spal mezi kamením a sněhem až do rána příjemněji, než by si kdykoli odpočinul ve vlastní posteli, jak sám později tvrdil.

Tak je jistými důkazy potvrzeno, že ona posvátná znamení byla vtištěna mocí toho, který serafínským působením očišťuje, osvěcuje a zapaluje, když očištěním z vnějšku s podivuhodnou účinností přinášela tělům svěžest a teplo i uzdravení z nákazy, jak se to projevilo i po smrti ještě jasnějšími divy, které je třeba vylíčit na patřičném místě později.

8. Ačkoli se sám s velikou pečlivostí snažil skrývat poklad nalezený na poli20, přesto ho nemohl utajit, a tak někteří stigmata na rukou i na nohou viděli, třebaže měl ruce téměř ustavičně zakryté a od té doby chodil obutý.

Za jeho života je viděli mnozí bratři, kteří ačkoli to byli muži pro vynikající svatost hodní veškeré důvěry, přesto pro vyloučení jakékoliv pochybnosti, přísahou, při níž se dotýkali svatých písem, potvrdili, že stigmata byla i že je viděli.

Viděli je také pro přátelství, které ke svatému muži chovali, i někteří kardinálové, kteří složili chvály na posvátná stigmata v próze, v hymnech a v antifonách, které vytvořili na jeho počest, a tak slovem i písmem vskutku vydali svědectví pravdě21.

Také nejvyšší velekněz, pan Alexandr, když kázal lidu, před mnohými bratry i přede mnou potvrdil, že ona posvátná stigmata viděl na vlastní oči ještě za světcova života.

Při jeho smrti je vidělo více než padesát bratří, Bohu zasvěcená panna Klára s ostatními svými sestrami a bezpočet světských lidí, z nichž, jak je uvedeno na příslušném místě, je velmi mnozí ze zbožnosti líbali a kvůli jistotě svědectví se jich dotýkali rukama22.

Ránu v boku však tak starostlivě skrýval, že ji za jeho života nemohl nikdo spatřit, leda lstí.

Jeden bratr, který mu obvykle nezištně pomáhal, ho zbožnou lstí přiměl, aby si svlékl hábit k vyprášení, díval se pozorně a spatřil ránu, k níž rychlým dotykem přiložil tři prsty a jak pohledem, tak dotykem prozkoumal velikost rány.

Podobnou lstí ji uviděl i ten bratr, který byl v té době jeho vikářem.

Také jeho druh, bratr obdivuhodné prostoty, když se z důvodu nemoci dotýkal nemocných lopatek, strčil ruku do kapuce, a když mu náhodou sklouzla k posvátné ráně, způsobil mu velikou bolest.

10 Proto nosil od té doby kalhoty ušité tak, aby dosahovaly až k pažím a ránu v boku zakrývaly.

11 Avšak ti bratři, kteří je prali nebo občas vyprášili hábit, protože je nacházeli potřísněné krví, nepochybně skrze jasné znamení došli k poznání ohledně posvátné rány, 12 na niž později s odhalenou tváří23 při jeho smrti i s mnohými ostatními patřili a zároveň ji uctívali.

9. Vzhůru tedy, nejzdatnější rytíři Kristův, nes zbroj samotného nepřemožitelného Vůdce, kterou mocně chráněn, přemůžeš všechny protivníky! Nes korouhev nejvyššího Krále, pohledem na niž se vzmuží všichni bojovníci Božího vojska! Nes pečeť Krista, nejvyššího velekněze, pro kterou jsou tvá slova a skutky po zásluze všemi přijímána jako nezpochybnitelná a pravdivá! Neboť již pro rány Pána Ježíše, která na svém těle nosíš, už ti nikdo nesmí působit těžkosti24, ale spíše kterýkoliv Kristův služebník ať tě má ve zbožné úctě. Vždyť skrze tato nejjistější znamení, dosvědčená ne dvěma nebo třemi svědky, jak dostačuje, ale tak mnohými, že je to až nadbytečné, se Boží důkazy na tobě a skrze tebe staly naprosto hodnověrnými25 a nevěřícím odnímají všechen závoj výmluv, zatímco věřící ve víře upevňují, důvěrou naděje je povznášejí a zapalují je ohněm lásky.

10. Vpravdě se již naplnilo ono první vidění, které jsi měl; totiž že budeš vůdcem v Kristově vojsku a že máš být poctěn nebeskou zbrojí, zdobenou znamením kříže. Jak vidění Ukřižovaného na počátku tvého obrácení, které tě duchovně proniklo mečem sdílené bolesti, tak i zvuk hlasu přicházejícího z kříže jako od Kristova vznešeného trůnu a od tajné slitovnice26, jak jsi to potvrdil svými svatými slovy, jsou proto považovány za nepochybně pravdivé.

Rovněž i kříž, který již během tvého života viděl bratr Silvestr, jak podivuhodně vychází z tvých úst; stejně i meče na způsob kříže, jak pronikají tvé nitro, které viděl Bohu zasvěcený Pacifik; i tebe v podobě kříže pozvednutého do vzduchu, když svatý Antonín kázal o nápisu na kříži, jak to spatřil andělský muž Monaldus, o tom se pravdivě věří a potvrzuje, že to bylo spatřeno jako nebeské zjevení a ne jako smyšlený přelud.

Nakonec to, že již blízko smrti se ti zároveň zjevuje vznešená podoba serafa i pokorný obraz Ukřižovaného, jež tě zevnitř zapalují a zvnějšku poznamenávají jako dalšího anděla vystupujícího od východu slunce, neboť na sobě neseš znamení živého Boha27, poskytuje výše zmíněným událostem jistotu víry a tím se tomu dostává svědectví pravdy28.

Je to již sedm zjevení Kristova kříže, která se na tobě nebo v tvé blízkosti během času podivuhodně projevila a ukázala. Jako bys po šesti stupních prošel až k tomu sedmému, na kterém jsi nakonec spočinul. Vždyť Kristův kříž nabídnutý i přijatý na počátku tvého obrácení, později v průběhu života životem osvědčený, ustavičně na sebe braný a dávaný za příklad ostatním, ukázal naprosto jasně, že jsi nakonec dosáhl vrcholu evangelní dokonalosti. Takový důkaz křesťanské moudrosti vepsaný do prachu tvého těla nikdo vskutku zbožný ať neodmítá, nikdo vskutku věrný ať ho nezpochybňuje a nikdo opravdu pokorný ať ho nesnižuje, neboť je vskutku božsky dán najevo a je hoden plného přijetí29.

Další

1 Srv. Gn 28,12.

2 Srv. Lk 10,11.

3 Srv. Přís 25,27.

4 Srv. Mt 24,45.

5 Srv. Jan 13,1.

6 Srv. Pís 8,6-7.

7 Srv. Ef 2,4.

8 Srv. Iz 6,2.

9 Srv. Iz 6,2.

10 Srv. Lk 2,35.

11 To znamená „osvícený“. Jeden z druhů sv. Františka, od kterého se sv. Bonaventura dozvěděl některé podrobnosti ze světcova života.

12 Srv. Mt 25,25.

13 Srv. Iz 24,16.

14 Srv. 2 Kor 12,4.

15 Srv. 2 Kor 3,18.

16 Srv. Mt 17,9; Ex 31,18.

17 Srv. Tob 12,7.

18 Toto vyprávění nenajdeme nikde u Tomáše z Celana.

19 Srv. Iz 6,6.

20 Srv. Mt 13,44.

21 Srv. Jan 1,7; 5,33.

22 Srv. 1 Jan 1,1.

23 Srv. 2 Kor 3,18.

24 Srv. Gal 6,17.

25 Srv. Dt 19,5; Žl 96[97],5.

26 Srv. Lk 2,35; Nm 7,89.

27 Srv. Zj 7,2.

28 Srv. Jan 5,33.

29 Srv. 1 Tim 1,15; 4,9.

Přejít nahoru