XII. kapitola

O účinnosti kázání a o milosti uzdravování

1. František, věrný služebník a sluha Kristův, aby konal všechno věrně a dokonale, věnoval se především cvičení v těch ctnostech, o kterých z vnuknutí Ducha svatého věděl, že se jeho Bohu více líbí.

Tak se stalo, že upadl do velikého zápasu pochybností, který poté, co se jím obíral po mnoho dní v modlitbě, předložil bratřím, kterým důvěřoval, aby ho ukončili. Řekl: „Bratři, co radíte, co schválíte? Mám se věnovat modlitbě, nebo mám odejít kázat? Vždyť já, maličký, prostý a neučený ve výmluvnosti1, jsem dostal větší milost k modlitbě než k řečnění. Zdá se totiž, že zisku a hromadění milostí se dosahuje při modlitbě, při kázání se však rozdávají dary přijaté z nebe. Při modlitbě se také očišťují vnitřní hnutí a dochází ke sjednocení se s jediným, pravým a nejvyšším dobrem společně s posílením ctností; při kázání však dochází k zaprášení duchovních nohou, k roztržitosti ohledně mnoha věcí a k uvolnění kázně. A konečně při modlitbě mluvíme s Bohem a nasloucháme mu a tím, že vedeme téměř andělský život, přebýváme mezi anděly; při kázání je však třeba užívat velké vstřícnosti k lidem a žít mezi nimi po lidsku, o lidském přemýšlet, lidské vidět, lidsky mluvit a lidem naslouchat. 10 Ale proti tomu stojí jedna věc, která se zdá, že před Bohem převažuje nad tímto vším, a totiž to, že jednorozený Syn Boží, který je nejvyšší moudrost, sestoupil kvůli spáse duší z Otcova lůna2, 11 aby svým příkladem svět poučil, aby promluvil slovo spásy k lidem, které za cenu svaté krve vykoupil, křtem očistil3 a nápojem opatřil, přičemž pro sebe si neponechal zcela nic, co by ochotně nevydal za naši spásu. 12 A protože my musíme konat všechno podle vzoru, který na něm jako na vysoké hoře4 vidíme, zdá se, že se Bohu více líbí to, abych přerušil ticho a vyšel ven za prací.“

13 A i když s bratry po mnoho dní tato slova probíral, nedokázal s jistotou poznat, co by z toho měl zvolit jako Kristu skutečně milejší. 14 Třebaže totiž prorockým duchem5 poznával obdivuhodné věci, tuto otázku nebyl schopen sám od sebe jasně rozřešit, aby podle dokonalejší Boží prozřetelnosti byla záslužnost kázání zjevena nebeským výrokem a pokora Kristova služebníka aby zůstala zachována6.

2. Ten, který se veliké věci naučil od nejvyššího Mistra, se jako pravý menší nestyděl dotazovat se menších na malé věci. Měl totiž ve zvyku zkoumat se zvláštním úsilím, jakou cestou a jakým způsobem by mohl ještě dokonaleji sloužit Bohu podle jeho přání. Dokud žil, bylo toto jeho nejvyšší filosofií a největší tužbou, aby hledal u moudrých i u prostých, u dokonalých i nedokonalých, u mladých i u letitých, jak by mohl ještě ctnostněji dosáhnout vrcholu dokonalosti.

Vzal proto dva z bratří a poslal je za bratrem Silvestrem, který kdysi viděl kříž vycházející z jeho úst, a v té době se stále věnoval modlitbě na hoře nad Assisi, aby ohledně této pochybnosti vyzvěděl Boží odpověď, kterou by mu od Pána předal. To samé vzkázal i svaté panně Kláře, aby prostřednictvím nějaké zvlášť čisté a prosté panny z těch, které byly podřízeny jejímu vedení, a též ona s ostatními sestrami, aby se modlily a ohledně toho hledaly Pánovu vůli7. A podivuhodně se shodli na tomtéž, když jim bylo nebeským Duchem zjeveno, tj. ctihodnému knězi a Bohu zasvěcené panně, že je Božím přáním, aby jako Kristův herold vyšel kázat.

Proto jakmile se bratři vrátili a oznámili Boží vůli, kterou ohledně toho přijali, vstal, přepásal se a aniž by se jakkoliv zdržoval, vydal se na cestu. A šel s takovým zápalem, aby vykonal Boží příkaz, a tak rychle spěchal, jako by z nebe obdržel novou sílu, když na něm spočinula ruka Páně8.

3. Tak když se blížil k Bevagni, přišel na jedno místo, na kterém se shromáždilo veliké množství ptáků rozličných druhů. Jakmile je svatý Boží uviděl, rychle spěchal k tomu místu a pozdravil je, jako by měli rozum. A vskutku všichni čekali a obraceli se k němu, takže ti, kteří byli v křovinách, nakláněli hlavičky, když se k nim přiblížil, a neobvykle na něho dávali pozor, dokud nepřistoupil až k nim, aby všichni slyšeli Boží slovo, a starostlivě je napomenul slovy: „Moji bratři ptáci, musíte hodně chválit svého Stvořitele, který vás oblékl do peří, dal vám křídla k létání, poskytl vám čistotu vzduchu a bez vašeho přičinění se o vás stará.“ A když k nim takto a podobně promlouval, začali se ptáčci radovat: natahovali krčky, roztahovali křídla, otevírali zobáky a pozorně ho sledovali. A on s podivuhodným zápalem ducha procházel mezi nimi, dotýkal se jich hábitem, a přesto se žádný z nich nehnul z místa, dokud neodletěli všichni zároveň poté, co Boží muž udělal znamení kříže a dal jim dovolení s požehnáním. Druhové, kteří čekali na cestě, toto všechno pozorovali. Když se k nim prostý a čistý muž, vrátil, začal se obviňovat z nedbalosti, že až dosud ptákům nekázal.

4. Když pak procházel okolními místy, aby kázal, přišel do jednoho městečka, jménem Alviano, kde když se lid shromáždil a bylo nařízeno ticho, dalo se jen stěží něco zaslechnout kvůli vlaštovkám, které v tom místě hnízdily a hlasitě štěbetaly. Muž Boží, jak všichni slyšeli, k nim promluvil: „Moje sestry vlaštovky, už je čas, abych i já promluvil, protože vy jste toho napovídaly už dost. Poslouchejte slovo Boží a buďte zticha, dokud neskončí řeč Páně.“ A ony, jako by byly schopné chápat, okamžitě zmlkly a nehnuly se z místa, dokud celé kázání neskončilo. Všichni proto, kteří to viděli, byli naplněni úžasem a chválili Boha. Pověst o tomto zázraku se roznesla po okolí a mnohé přivedla k úctě ke světci a k věrné zbožnosti.

5. Vždyť i ve městě Parma, když se jeden student velkého nadání i s ostatními svědomitě věnoval studiu a byl vyrušován dotěrným štěbetáním jedné vlaštovky, začal druhům říkat: „Tato vlaštovka je jednou z těch, které jednou při kázání trápily Božího muže, Františka, dokud jim nepřikázal mlčet.“ Obrátil se pak k vlaštovce a s důvěrou jí řekl: „Ve jménu Božího služebníka, Františka, ti přikazuji, abys ke mně přilétla a zůstala zticha.“ A ona, jakmile zaslechla Františkovo jméno, jako by byla vyučena v kázni Božího muže, ihned zmlkla a jako do bezpečné ochrany se svěřila jeho dlaním. Užaslý student ji hned navrátil svobodu a její štěbetání už více neslyšel.

6. Jindy, když jednou služebník Boží kázal na břehu moře v Gaetě a zástupy se ze zbožnosti tlačily9, aby se ho mohly dotknout, služebník Kristův, protože se takové chvály lidu děsil, vskočil sám do jedné loďky ležící na břehu. A ona, jako by měla rozum, vnitřním pohonem se hýbala, a jak všichni s údivem viděli, bez veslaře se vzdálila dále od země. Když se však dostala po určité vzdálenosti na mořskou hlubinu, zůstala nepohnutě stát mezi vlnami tak dlouho, dokud svatý muž kázal těm, kdo stáli na břehu. Když vyslechli kázání, viděli zázrak a přijali požehnání, množství lidu ustoupilo, aby ho více netísnili, a loďka se z vlastního popudu vrátila na břeh.

Kdo by tedy byl tak zatvrzelé a bezbožné mysli, že by pohrdal Františkovým kázáním, jehož podivuhodnou mocí se stávalo, že se mu podřizovala nejen stvoření postrádající rozum, ale i neživé věci sloužily jako živé, když kázal?

7. Vskutku, Duch Páně, který ho pomazal a poslal10, a sám Kristus, Boží moc a moudrost11 provázel svého služebníka Františka, kamkoli přišel, aby oplýval slovy zdravého učení a skvěl se zázraky veliké moci. Neboť jeho slovo bylo jako planoucí oheň, který proniká do hlubin srdce, a mysl všech naplňovalo obdivem, protože nevynikalo skvělostí lidského důvtipu, ale šířilo vůni vánku Božího zjevení.

Jednou totiž, když měl kázat před papežem a kardinály, na radu ostijského pána svěřil paměti nějakou pečlivě sestavenou řeč, ale když se postavil doprostřed, aby pronesl slova povzbuzení, tak na všechno zapomněl, že nebyl schopen něco říct. Když to ale s pravdivou pokorou přiznal a utekl se k vzývání milosti Ducha svatého, ihned začal překypovat tak účinnými slovy a s tak velkou silou začal přivádět ke zkroušenosti mysl oněch vznešených mužů, že se jasně ukázalo, že mluvil ne on, ale Duch Páně.

8. A protože o tom, o čem druhé přesvědčoval kázáním, se u sebe nejprve přesvědčil skutkem, neobával se pokárání a s jistotou hlásal pravdu. Viny druhých neuměl uhlazovat, ale bodal do nich, a život hříšníků neuměl konejšit, ale drásal ho tvrdým káráním. Se stejnou stálostí mysli mluvil s velkými i malými a se stejnou duchovní radostí promlouval k malému i k velkému množství.

Lidé každého věku i obojího pohlaví spěchali, aby spatřili a slyšeli nového muže, kterého světu darovalo nebe. A on procházel různými kraji, horlivě hlásal evangelium, Pán s ním působil a jeho slova potvrzoval následujícími znameními12.

Neboť v síle jeho jména, hlasatel jeho pravdy, František, vyháněl zlé duchy13, uzdravoval nemocné14, a co je ještě větší, účinností svého kázání obměkčoval mysl zatvrzelých k pokání a tak zároveň vracel zdraví tělu i srdcím, jak dosvědčují některé z jeho skutků, které je třeba jako příklad uvést níže.

9. Ve městě Toscanella, byl vroucně přijat jako host jedním rytířem, který na něho velmi naléhal, aby uzdravil jeho jediného syna, který byl od narození ochrnutý. On ho pozdvihl rukou a okamžitě tak uzdravil, jak všichni viděli, že se mu všechny údy těla hned zpevnily15 a chlapec byl zdráv a při síle, takže ihned vstal, chodil, skákal radostí a chválil Boha16.

Ve městě Narni17 navrátil úplné zdraví jednomu ochrnutému, který přišel o schopnost ovládat všechny údy těla, když ho poznačil na naléhání biskupa znamením kříže od hlavy až k patě.

V rietském biskupství byl jeden chlapec od čtyř let tak oteklý, že si ani nohy neviděl, toho, když matka v slzách přinesla, svatý muž ihned uzdravil, jakmile se ho dotkl svatýma rukama.

U města Orte byl jeden chlapec tak zkroucen, že měl hlavu skloněnu až k nohám a mnohé kosti měl zlomené; rodiče za něho v slzách prosili, a když se mu od něho dostalo znamení kříže, ihned narovnán vstal a byl v té chvíli uzdraven.

10. Jedna žena z města Gubbio měla obě ruce tak zchromlé a zchřadlé, že s nimi nemohla vůbec pracovat; poté co nad ní udělal ve jménu Páně znamení kříže, obdržela tak dokonalé uzdravení, že se ihned vrátila domů a jako druhá Šimonova tchyně vlastníma rukama připravila pokrmy, aby posloužila jemu i chudým.

Ve vesnici Bevagna vrátil vytoužený zrak jedné dívce, která přišla o světlo očí, tak, že ve jménu Trojice třikrát potřel její oči svou slinou.

Jedna žena z města Narni byla stižena slepotou očí. Když se jí dostalo od něho znamení kříže, znovu nabyla vytouženého zraku.

Jeden chlapec z Bologně, který měl jedno oko tak zakryté skvrnou, že nemohl nic vidět a nedalo se mu nějakým lékem pomoci, poté co nad ním služebník Páně učinil znamení kříže od hlavy až k patě, znovu nabyl tak pronikavého zraku, že když později vstoupil do Řádu menších bratří, tvrdil, že daleko jasněji vidí na oko dříve nemocné než na oko stále zdravé.

Ve vesnici Sangemini byl přijat jako host jedním zbožným mužem, jehož žena byla sužována démonem; poté co se pomodlil, přikázal v síle poslušnosti démonovi, aby z ní vyšel a z Boží moci ji opustil tak rychle, aby bylo skutku zřejmé, že proti síle svaté poslušnosti neobstojí ani zarputilost démonů.

V Città di Castello posedl jeden zuřivý a ničemný zlý duch jednu ženu; poté, co se mu dostalo od svatého muže příkazu pod poslušností, s nevolí odešel a dříve posedlou ženu zanechal zdravou na duši i na těle.

11. Jeden bratr byl sužován tak hroznou nemocí, že mnozí tvrdili, že jde spíše o démonické trápení než o přirozenou nemoc. Často totiž sebou třískal o zem, svíjel se s pěnou u úst18 a údy těla měl hned zkroucené, hned zas napnuté, hned spletené, hned stočené, hned rovné a ztuhlé. Někdy byl celý napnutý a ztuhlý a s nohama v úrovni hlavy se vznesl do výše, odkud se pak najednou hrůzně zřítil. Když tak politováníhodně a nevyléčitelně trpěl, Kristův služebník plný slitování se nad ním ustrnul a poslal mu kousek chleba, z kterého jedl. A poté co chléb snědl, dostalo se nemocnému takové síly, že trýzeň této nemoci už více nezakusil.

V hrabství Arezzo se jedna žena po více dní namáhala s porodem a byla již blízka smrti a beze vší naděje na život, nezbýval jí jiný lék než Boží. Stalo se však, že když těmi kraji měl projíždět Kristův služebník kvůli tělesné nemoci na koni, bylo přes tu vesnici, kde ona žena trpěla, zvíře odváděno zpět. Místní lidé, jakmile uviděli koně, na kterém předtím svatý muž seděl, sňali uzdu a položili ji na ženu; když se jí dotkla, bylo zázračně všechno nebezpečí odvráceno a žena ihned ve zdraví porodila.

Jeden zbožný a bohabojný muž z Città della Pieve měl u sebe provaz, kterým byl svatý otec přepásán. 10 A když ve vesnici trpělo množství mužů a žen různými nemocemi, obcházel domy nemocných, namáčel provaz do vody, kterou dával pít nemocným, a tak byli mnozí uzdraveni.

11 A také když nemocní okusili z chlebů dotýkaných Božím mužem, rychle se působením Boží moci uzdravovali.

12. Jelikož Kristův herold při kázání zářil těmito a mnoha dalšími znameními zázraků, pozorně naslouchali tomu, co říkal, jako by mluvil anděl Páně. Neboť vynikající znamení ctností, duch proroctví19, účinnost zázraků, slova z nebe darovaná ke kázání, poslušnost stvoření postrádajících rozum, náhlá proměna srdcí při poslechu jeho slov, jeho vědění od Ducha svatého bez lidského učení, pověření ke kázání udělené ne bez zjevení nejvyšším veleknězem, navíc i Řehole, ve které je vyložen způsob kázání, potvrzená tímtéž Kristovým náměstkem, a také znamení nejvyššího Krále vtištěná jeho tělu jako pečeť – jsou jako deset svědků, kteří celému světu nepochybně dosvědčují, že František, herold Kristův, byl úctyhodný posláním, pravověrný v učení, obdivuhodný svatostí, a proto kázal Kristovo evangelium jako pravý posel Boží.

Další

1 Srv. 2 Kor 11,6.

2 Srv. Jan 1,18.

3 Srv. Ef 5,26.

4 Srv. Ex 25,40.

5 Srv. Zj 19,10.

6 Podle 1Cel 35 to měl sv. František vyřešeno už při svém návratu z Říma, kde žádal o povolení svého Řádu.

7 Srv. Lk 12,47.

8 Srv. Ez 1,3.

9 Srv. Lk 5,1. Tuto epizodu v předcházejících legendách nenajdeme.

10 Srv. Iz 61,1; Lk 4,18.

11 1 Kor 1,24.

12 Mk 16,20.

13 Srv. Mk 16,17.

14 Srv. Lk 9,2.

15 Srv. Sk 3,7.

16 Srv. Sk 3,8.

17 V tomto a v následujících odstavcích vybírá sv. Bonaventura zázraky z PojZáz a z 1Cel.

18 Srv. Mk 9,20.

19 Srv. Zj 19,10.

Přejít nahoru