XI. kapitola

O chápání Písma a duchu proroctví

1. ₁ Neúnavné úsilí o modlitbu společně s ustavičným cvičením se ve ctnostech přivedlo Božího muže k takové jasnosti mysli, že ačkoli si znalost posvátných písem neosvojil studiem, přesto osvícen paprsky věčného světla zkoumal hlubiny Písma s podivuhodnou bystrostí rozumu. ₂ Jeho mysl, očištěná od každé poskvrny, pronikala skrytost tajemství, a kde učená moudrost zůstává stát venku, tam vstupovala láska milujícího. ₃ A kdykoli četl v posvátných knihách, to, co jednou objal duchem, pevně vtiskoval do paměti, proto ne nadarmo sluchem přijímal s duchovní pozorností to, čím se v ustavičné vroucnosti zabýval láskou.

₄ Když se ho jednou bratři ptali, zda se mu líbí, že se vzdělanci již přijatí do Řádu věnují studiu posvátných Písem, odpověděl: ₅ „Líbí se mi to, ovšem jen dokud podle Kristova příkladu, který, jak čteme, se více modlil, než četl, ani oni se nezapomínají snažit o modlitbu a nesnaží se tolik, aby věděli, jak mají mluvit, ale aby konali to, co slyší, a tím, že to budou dělat, předkládali to i druhým ke konání. ₆ Přeji si,“ řekl, „aby moji bratři byli evangelními učedníky a v poznání pravdy prospívali tak, že porostou v čistotě prostoty, aby neoddělovali holubičí prostotu a hadí opatrnost¹, které obě vynikající Učitel spojil svými požehnanými ústy.“

2. ₁ Když byl v Sieně dotazován nějakým řeholníkem, doktorem posvátné teologie, ohledně otázek obtížných k pochopení, odkrýval tajemství Boží nauky s takovou jasností moudrosti, že onen učený muž mocně užasl a s obdivem prohlásil: ₂ „Vskutku teologie tohoto svatého otce, vynesena čistotou a kontemplací do výše jako na křídlech, je létající orlicí; naše vědění se však plazí břichem po zemi.“

₃ A i když mu scházela výmluvnost², přesto plný vědění objasňoval nejasné otázky a skryté věci vynášel na světlo. ₄ Není proto v rozporu, když svatý muž obdržel od Boha poznání Písem, jestliže skrze dokonalé následování Krista šířil v nich popsanou pravdu svým konáním a když skrze úplné pomazání svatého Ducha měl v srdci jejich učené poznání.

3. ₁ Také duch proroctví na něm tak zazářil, že předvídal věci budoucí a nahlížel skrytosti srdcí, vzdálené viděl jako přítomné a sám se zázračně zjevoval jako přítomný těm, kteří byli vzdáleni. ₂ Neboť jednou, když vojsko křesťanů obléhalo Damietu, byl muž Boží u toho, vyzbrojen ne zbraněmi, ale vírou. ₃ Když se tedy v den bitvy chystali křesťané k boji, jakmile o tom Kristův služebník uslyšel, silně si posteskl a ₄ řekl svému druhu: „Jestliže dojde k chystanému boji, ukázal mi Pán, že to křesťanům neprospěje; ₅ avšak, řeknu-li to, budu pokládán za hlupáka, budu-li zticha, neuniknu svému svědomí. Co si o tom myslíš?“ ₆ Jeho druh mu odpověděl: „Bratře, ať ti nijak nezáleží na tom, budeš-li posuzován³ lidmi, protože za hlupáka nezačneš být pokládán až teď. ₇ Ulehči svému svědomí a boj se více Boha než lidí⁴.“ ₈ Jakmile to Kristův herold uslyšel, vstal a podle spasitelných příkazů šel ke křesťanům, odvracel je od boje, ohlašoval jim prohru. ₉ Pravda se jim však stala výmyslem, zatvrdili své srdce⁵ a nechtěli se vrátit. ₁₀ Šli, střetli se a bojovali; celé křesťanské vojsko se dalo na útěk a z bitvy si namísto triumfu odnesli ostudu. ₁₁ Mrtvých a zajatých bylo kolem šesti tisíc, a tak byl počet křesťanů touto řeží vskutku oslaben. ₁₂ Tak se jasně ukázalo, že se nemělo opovrhovat moudrostí chudého; neboť duše spravedlivého muže zvěstuje pravdu lépe než sedm strážců na hlídce někde na výšině⁶.

4. ₁ Jindy také, když po svém návratu ze zámoří přišel do Celana, aby tam kázal, zval ho z pokorné uctivosti jistý rytíř s velikou naléhavostí k sobě na oběd. ₂ Přišel proto do rytířova domu a celá rodina se z příchodu chudého hosta radovala. ₃ Než se však dali do jídla, přednesl muž se zbožnou myslí, podle obvyklého zvyku, prosby a chvály Bohu, při nichž stál s očima pozdviženýma k nebi⁷. ₄ Když modlitbu dokončil, František si důvěrně zavolal laskavého hostitele stranou a takto k němu promluvil: „Bratře hostiteli, přemožen tvými prosbami, vstoupil jsem do tvého domu, abych tu pojedl. ₅ Uposlechni teď rychle mých napomenutí, protože ty nebudeš jíst tady, ale jinde. ₆ Nyní vyznej své hříchy, zkrušen bolestí pravé kajícnosti, aby v tobě nezůstalo nic, co bys nevyjevil v pravdivé zpovědi. ₇ Neboť dnes ti Pán odplatí, že jsi s takovou zbožností přijal jeho chudé.“ ₈ Onen muž ihned uposlechl světcových slov a jeho druhu odkryl ve zpovědi veškeré hříchy, učinil pořízení o svém domě⁸ a jak jen mohl, se připravoval na smrt. ₉ Konečně přistoupili ke stolu a jakmile ostatní začali jíst, hostitel náhle vydechl ducha, zastižen, podle slov Božího muže, nenadálou smrtí. ₁₀ Tak se zásluhou hostitelova milosrdenství stalo, že když podle výroku Pravdy přijal proroka, obdržel odměnu jako prorok⁹. ₁₁ Když totiž skrze prorockou předpověď svatého muže onen jemu oddaný rytíř učinil opatření proti nenadálé smrti, takže vyzbrojen zbraněmi kajícnosti unikl věčnému odsouzení a vstoupil do věčných příbytků¹⁰.

5. ₁ V době, kdy svatý muž ležel nemocen v Rieti, jistý prebendář, jménem Gedeon, podvodník a světák, byl zachvácen vážnou nemocí a ležel na lůžku. Když ho k němu dopravili, zároveň s přítomnými ho v slzách prosil, aby ho poznačil znamením kříže. ₂ Svatý muž mu na to řekl: „Když jsi předtím žil podle přání těla¹¹ a neobával ses Božích soudů, jak tě mám poznačit křížem? ₃ Jen pro oddané prosby příchozích tě poznačím ve jménu Páně znamením kříže. ₄ Ty však věz, že budeš trpět ještě víc, vrátíš-li se zdráv k tomu, cos vyzvracel¹². Neboť pro hřích nevděčnosti dostává se vždy horšího než prve¹³.“ ₅ Poté co tak nad ním učinil kříž, ihned ten, který ležel zkroucen, vstal zdráv a propukl v Boží chválu. „Já“, jásal, „jsem zdráv!“ ₆ Kosti jeho beder totiž, jak mnozí slyšeli, zapraskaly, jako když se suché dříví láme rukou. ₇ Po krátké době však na Boha zapomněl¹⁴ a tělo znovu oddal nečistotě. Když jednou večer večeřel v domě jednoho kanovníka a té noci tam také spal, na všechny se náhle zřítila střecha domu. ₈ A zatímco ostatní unikli smrti, jako jediný byl usmrcen a zahuben onen nešťastník. ₉ Spravedlivým Božím soudem se tak konec tohoto člověka stal kvůli hříchu nevděčnosti a pohrdání Bohem horší než začátek¹⁵, neboť za přijaté odpuštění je třeba být vděčný a opakovaná neřest se protiví dvojnásob.

6. ₁ Jindy zas přišla za světcem jedna urozená, Bohu oddaná žena, aby mu vyjevila svou bolest a požádala ho o pomoc. ₂ Měla totiž velmi krutého muže, kterého snášela jako protivníka ve službě Kristu; a tak prosila světce, aby se za něho modlil, aby Bůh ráčil obměkčit jeho srdce svou milostí. ₃ Když to uslyšel, řekl jí: „Jdi v pokoji a bez pochybností očekávej útěchu, které se ti od tvého muže dostane.“ ₄ A dodal: „Řekni mu jménem Božím a mým, že teď je čas milosti, pak bude čas spravedlnosti.“ ₅ Poté, co přijala požehnání, vrací se ona žena, vyhledává svého muže a oznamuje mu vzkaz. ₆ Duch svatý na něho sestoupil¹⁶, a tak jej učinil ze starého novým stvořením, že se vší mírností¹⁷ odpověděl: „Paní, služme Pánu a zachraňme své duše.“ ₇ Na radu svaté manželky vedli proto po mnoho let zdrženlivý život a ve stejný den odešli oba k Pánu.

₈ Zajisté je třeba obdivovat na Božím muži sílu prorockého ducha, která údům již usychajícím navracela svěžest a zatvrzelým srdcím vtiskovala zbožnost, ₉ avšak neméně obdivuhodná je průzračnost téhož ducha, která předem poznávala dění budoucí a také pronikala tajemství svědomí; byl jako druhý Eliseus, obdařený dvojnásobným duchem¹⁸ Eliášovým.

7. ₁ Neboť když jednomu, sobě blízkému, muži ze Sieny předpověděl něco ohledně jeho smrti, když se o tom doslechl onen učený muž, o němž byla již výše učiněna zmínka, že s ním rozmlouval o Písmech, protože pochyboval, vyptával se svatého otce, zda řekl to, co se z vyprávění onoho muže dozvěděl. ₂ Nejenom, že mu potvrdil, že to řekl, ale také tomu, který se vyptával na cizí záležitost, prorocky předpověděl jeho vlastní smrt. ₃ A aby ho o tom ubezpečil ještě více, podivuhodně vyjevil jistou tajnou obavu jeho svědomí, kterou zmíněný muž nikomu živému neřekl, a spasitelnou radou ji odstranil. ₄ K potvrzení toho všeho se přidává i to, že onen řeholník skončil tak, jak mu Kristův služebník předpověděl.

8. ₁ V té době, kdy se vracel ze zámoří a měl za průvodce bratra Leonarda z Assisi, stalo se, že unaven a zemdlen nasedl na chvilku na osla. ₂ Jeho druh, neméně unaven, zatímco ho následoval, připouštěje cosi lidského, začal si pro sebe říkat¹⁹: ₃ „Jeho a moji rodiče si spolu nehráli jako rovný s rovným. A hle, on si jede a já mu pěšky vedu osla.“ ₄ Když tak uvažoval²⁰, svatý muž ihned sestoupil z osla a řekl: „Nehodí se, bratře, abych já jel a ty abys šel pěšky, protože ve světě jsi byl urozenější a mocnější než já.“ ₅ V té chvíli bratr strnul a naplněn studem, poznal, že byl přistižen; padl mu k nohám²¹ a smáčen slzami otevřeně odhalil své smýšlení a prosil o odpuštění.

9. ₁ Jeden bratr²² oddaný Bohu i Kristovu služebníku, zabýval se často v srdci myšlenkou, že nebeské milosti bude hoden ten, koho bude svatý muž zahrnovat důvěrnou láskou a toho, kterého by pokládal za cizího, toho třeba pokládat za vyloučeného z počtu Bohem vyvolených. ₂ Když tak byl častěji sužován náporem takových myšlenek, usilovně toužil po přátelství s Božím mužem, a přestože nikomu přání svého srdce neodhalil, soucitný otec si ho k sobě laskavě zavolal a takto k němu promluvil: ₃ „Ať tě, synu, neznepokojují žádné myšlenky, protože tě mezi svými drahými pokládám za nejdražšího a rád ti věnuji dar svého přátelství a lásky.“ ₄ Bratr užasl a z oddaného se stal ještě oddanějším, a nejenže rostl v lásce ke svatému muži, ale také působením milosti Ducha svatého byl zahrnut dary ještě většími.

₅ Když také, zavřen v cele, pobýval na hoře La Verna, přál si jeden z jeho druhů²³ s velikou touhou, aby měl jeho rukou něco napsaného ze slov Páně a něco krátce připsaného. ₆ Věřil totiž, že se tak zbaví těžkého pokušení ne těla, ale duše, kterým byl trýzněn, nebo ho bude lehčeji snášet. ₇ Když byl tak velikou touhou sužován, trápil se v srdci, protože přemožen ostychem, neodvažoval se ctihodnému otci onu věc vyjevit. ₈ Ale komu neřekl člověk, tomu to odhalil Duch. ₉ Přikázal totiž, aby mu zmíněný bratr přinesl inkoust a papír, a podle bratrova přání napsal vlastní rukou Chvály Páně, připsal mu závěrečné požehnání, a řekl mu: „Vezmi si tento lístek a pečlivě ho uchovávej až do dne své smrti.“ ₁₀ Bratr přijal onen vytoužený dar a hned všechno to pokušení zmizelo. ₁₁ List byl uchován, a když se později ukázal jako zázračný, dosvědčil Františkovy ctnosti.

10. ₁ Jeden bratr, aspoň podle vnějšího zdání, byl vynikající ve svatosti, znamenitý svým chováním, přesto však dosti zvláštní. ₂ Po celou dobu se oddával modlitbě a mlčení zachovával s takovou opatrností, že měl ve zvyku zpovídat se ne slovy ale posunky. ₃ Stalo se, že svatý otec na to místo přišel, bratra viděl a mluvil o něm s ostatními bratry. ₄ Když ho všichni doporučovali a vychvalovali, muž Boží odpověděl: „Přestaňte, bratři, abyste mi na něm nechválili ďábelský klam. ₅ V pravdě vězte, že je to ďábelské pokušení a podvodný klam.“ ₆ Bratři to ztěžka přijímali, protože si mysleli, že je nemožné, aby se podvodné léčky maskovaly tolika znameními dokonalosti. ₇ Když onen bratr po několika dnech²⁴ z Řádu odešel, jasně se projevilo, s jakou jasností vnitřního nazírání prohlédl muž Boží tajnosti jeho srdce²⁵.

₈ Mnohým, kteří vypadali, že stojí²⁶, takto s neochvějnou pravdivostí předpovídal pád, ale ještě mnohem většímu počtu zvrácených předpovídal obrácení ke Kristu, a tak se zdálo, že je blízko k patření do odlesku věčného světla²⁷, v jehož podivuhodné záři jeho duchovní zrak spatřoval věci tělesně vzdálené, jako by byly přítomné.

11. ₁ Jednou když měl jeho vikář kapitulu, on se modlil v cele, aby stál jako prostředník²⁸ mezi bratry a Bohem. ₂ Když svatý muž v duchu viděl, jak se jeden z nich, oděn jakýmsi pláštěm obrany, nepodřizuje kázni, zavolal si jednoho z bratří a řekl mu: ₃ „Viděl jsem, bratře, na hřbetě onoho neposlušného bratra ďábla, jak mu drží sevřenou šíji, a ten podroben takovému jezdci, když pohrdl jhem poslušnosti, poddal se jeho opratím. ₄ A když jsem za bratra prosil Boha, démon ihned zmaten zmizel. ₅ Jdi tedy a řekni bratru, aby šíji bez otálení sklonil pod jho svaté poslušnosti!“ ₆ Bratr, napomenut prostředníkem, se okamžitě obrátil k Bohu a pokorně se vrhl k vikářovým nohám.

12. ₁ Jindy se také stalo, že k poustevně v Grecciu přišli dva bratři z daleka, aby spatřili Božího muže a přijali od něho požehnání, po kterém již delší dobu toužili. ₂ Když však dorazili, nenašli ho, protože se již z veřejných míst uchýlil do cely, a tak zkroušeně odcházeli. ₃ A ejhle, když se vzdalovali, ačkoli o jejich příchodu ani odchodu nemohl nijak podle lidského vnímání vědět, vyšel proti obvyklému zvyku z cely, zavolal za nimi a podle toho, jak si přáli, jim ve jménu Kristově požehnal znamením kříže²⁹.

13. ₁ Jednou přišli dva bratři z Terra di Lavoro, z nichž ten starší dával mladšímu nemalá pohoršení³⁰. ₂ Když tedy dorazili k otci, zeptal se on toho mladšího, jak se k němu bratr průvodce na cestě choval. ₃ Když mu na to odpověděl: „Docela dobře“, dodal: „Dej si pozor, bratře, abys pod rouškou pokory nelhal. Vím totiž, vím; ale počkej chvilku a uvidíš.“ ₄ Bratr velmi užasl, jak duchem poznal věci tak vzdálené. ₅ Vskutku však po několika dnech³¹, ten, který pohoršoval bratra, pohrdl Řádem a odešel pryč, aniž by prosil otce za odpuštění nebo přijal zasloužené pokání k nápravě. ₆ Na jeho jednom pádu tak zazářily dvě věci najednou, a to nestrannost Boží spravedlnosti a pronikavost prorockého ducha.

14. ₁ Jak se také, působením božské moci, jevil vzdáleným jako přítomný, je již patřičně známo z výše uvedeného, připomene-li se, jak se nepřítomen zjevil bratřím proměněný na ohnivém voze³² a jak se objevil na arelatské kapitule ve tvaru kříže.

₂ Je třeba věřit, že se to stalo Božím řízením, aby podivuhodným zjevením tělesné přítomnosti jasněji vyniklo, jak byl jeho duch přítomný a jak byl průchodný pro světlo věčné moudrosti, ₃ která je nad každý pohyb pohyblivější, všude pro svou čistotu dosáhne, v každém pokolení vchází do svatých duší a utváří Boží přátele a proroky³³. ₄ Prostým a maličkým³⁴ totiž obvykle vznešený Učitel odkrývá svá tajemství, jak to nejprve ukázal na Davidovi, nejlepším z proroků, později na Petrovi, knížeti apoštolů, a nakonec na Kristově chudičkém, Františkovi. ₅ Neboť oni, ačkoli byli prostí pro nedostatečnou vzdělanost, stali se slavnými výukou Ducha svatého: tamten jako pastýř, aby pásl stádo³⁵ Synagogy vyvedené z Egypta; ₆ onen jako rybář, aby naplnil síť³⁶ církve rozmanitostí věřících; ₇ tento pak jako obchodník, aby koupil perlu evangelního života, když všechno prodal³⁷ a rozdal pro Krista.

Další