V. kapitola

O přísnosti života a jak mu stvoření poskytovala potěšení

1. ₁ Když tedy Boží muž František viděl, že jsou mnozí podle jeho příkladu rozněcováni vroucím duchem k nesení Kristova kříže, byl povzbuzen i on, aby jako dobrý vůdce Kristova vojska skrze vrchol nezdolné ctnosti dosáhl palmy vítězství. ₂ Uvědomoval si onen výrok apoštola: Ti, kteří jsou Kristovi, ukřižovali své tělo s jeho neřestmi a žádostmi¹. A aby na svém těle nosil brnění kříže, zabraňoval smyslovým choutkám takovou přísností kázně, že sotva přijímal to, co bylo nezbytné pro uchování přirozenosti. ₃ Říkával totiž, že je obtížné uspokojit potřeby těla a nepodlehnout náklonnosti smyslů. ₄ Proto v době, kdy byl zdráv, sotva kdy přijímal vařené pokrmy, a když je přijal, kořenil je buď popelem nebo chuť koření přiléváním vody co nejvíce ochudil. ₅ A co mám říct o pití vína, když vody pil sotva tolik, aby uhasil palčivost žízně? ₆ Vyhledával ještě přísnější způsoby zdrženlivosti a cvičením v ní rostl každý den; a ačkoli již dosáhl vrcholu dokonalosti, přesto jako by stále začínal, vymýšlel něco nového, aby trýzněním těla trestal žádostivost.

₇ Když vyšel ven, přizpůsoboval se pro slovo evangelia v kvalitě pokrmů těm, kteří ho přijali, jakmile se však vrátil do soukromí, přísně zachovával strohou skrovnost zdrženlivosti. ₈ A protože byl ve všem podřízen Kristovu evangeliu, byl sám k sobě přísný, ale k bližním shovívavý, a dával tak povzbuzující příklad nejen zdrženlivostí, ale i jídlem.

₉ Unavenému tělu sloužila za postel nejčastěji holá zem a velmi často spal v sedě, se dřevem nebo kamenem položeným pod hlavou. ₁₀ Oblečen byl do jediného chudého hábitu, a tak sloužil Pánu v nahotě a v zimě².

2. ₁ Když byl jednou dotazován, zda ho může tak slabý oděv ochránit před tuhou zimou, v zápalu ducha odpověděl: „Kdybychom se v nitru touhou dotýkali žáru nebeské vlasti, snadno bychom snášeli tento zevní chlad.“ ₂ Děsil se měkkého oděvu, miloval drsnost a tvrdil, že kvůli ní byl Jan Křtitel pochválen Božími ústy. ₃ Jestliže někdy cítil, že šat, který mu byl darován, je jemný, našil si dovnitř provázky, neboť říkával, že ne v chýších chudých, ale v palácích knížat, je třeba podle slova Pravdy hledat jemnost oděvů. ₄ Jistá zkušenost ho totiž naučila, že démony strohost odrazuje, ale jemné a měkké věci je ještě více povzbuzují k pokoušení.

₅ Proto, když jedné noci kvůli nemoci hlavy a očí měl proti svému zvyku položený pod hlavou polštář z peří, démon, který do polštáře vstoupil, ho všemožně pokoušel až do svítání, vyrušoval ho tak ze snahy o svatou modlitbu, dokud nezavolal k sobě druha a nenechal polštář i s démonem vynést pryč z cely³. ₆ Když však bratr vyšel i s polštářem z cely, ztratil sílu i vládu nad všemi svými údy, dokud mu, na slovo svatého otce, který to v duchu poznal, nebyla zcela navrácena dřívější síla srdce i těla.

3. ₁ Pevný v kázni, střežil sám sebe, protože měl obrovskou starost o to, aby čistota obojího člověka byla zachována. ₂ Proto se na počátku svého obrácení mnohokrát v zimě vrhnul do jámy plné ledu, aby si dokonale podrobil domácího nepřítele a bělostné roucho nevinnosti uchránil od žáru vášně. ₃ Tvrdil, že snést na těle velký chlad je pro duchovního muže nesrovnatelně snesitelnější, než i jen maličko v mysli pocítit žár tělesné žádostivosti.

4. ₁ Když se jedné noci v poustevně v Sarteanu⁴ věnoval v cele modlitbě, zavolal ho dávný nepřítel a třikrát mu řekl: „Františku, Františku, Františku!“ ₂ Když mu odpověděl, co si přeje, lstivě dodal: „Není na světě žádný hříšník, kterému by, jestliže se obrátí, Bůh neodpustil, ale kdokoli sebe samého usmrtí tvrdým pokáním, nedojde milosrdenství navěky.“ ₃ Muž Boží ihned ze zjevení poznal nepřítelův klam, kterým se ho pokusil svést k vlažnosti. ₄ Dokázala to událost, která následovala. ₅ Hned nato, při našeptávání toho, jehož dech rozžhavuje uhlí⁵, zachvátilo ho silné tělesné pokušení. ₆ Jakmile ho milovník čistoty pocítil, odložil oděv a začal se silně bít provazem se slovy: „Tu máš, bratře osle, tak se má s tebou zacházet, tak máš snášet bití. ₇ Hábit slouží Řádu, nese znamení svatosti a není dovoleno, aby ho ukradl chlípník; jestliže chceš odejít, tak běž!“ ₈ Pak roznícen podivuhodným zápalem ducha, otevřel celu, vyběhl ven do zahrady a s tělem stále nahým se vrhl do hlubokého sněhu a začal z něho plnýma rukama vytvářet sedm hroud. ₉ Postavil se před ně a mluvil k sobě jako k jinému člověku: „Pohleď, tato větší je tvoje žena, tyto čtyři jsou děti, dva synové a dvě dcery, zbylé dvě jsou služebník a děvečka, které potřebuješ ke službě. ₁₀ Pospěš si tedy, abys je všechny oblékl, protože umírají zimou. ₁₁ A jestliže je ti na obtíž mnohonásobná starost, horlivě služ jedinému Pánu⁶!“ ₁₂ Nato pokušitel odešel poražen a světec se vrátil do cely s vítězstvím; neboť, zatímco venku důkladně a krutě promrzl, uhasil vnitřní žár smyslnosti tak, že později už nic takového nezakusil. ₁₃ Jistý bratr, který právě tehdy dlel na modlitbách, toto všechno viděl za jasného svitu měsíce. ₁₄ Když muž Boží zjistil, že tomu v noci přihlížel, popsal mu průběh pokušení a přikázal mu, aby, dokud bude žít, nikomu živému, nevyjevil, co viděl.

5. ₁ Učil také, že je třeba nejen umrtvovat neřesti těla a krotit jeho podněty, ale také s nejvyšší bdělostí střežit vnější smysly, kterými do duše vchází smrt. ₂ Přikazoval, aby se úzkostlivě vyhýbali důvěrnostem se ženami, rozhovorům a pohledům na ně, protože to je pro mnohé příležitost k pádu; a tvrdil, že tímto často bývá slabý duch zlomen a silný oslaben. ₃  Říkával, že uniknout jejich nákaze při rozmluvě s nimi, je tak snadné, jako je podle Písma kráčet v ohni a nespálit si chodidla⁷, leda že by to byl velmi osvědčený muž. ₄ Tak i on sám odvracel své oči, aby neviděly tuto marnost⁸, takže, jak jednou řekl svému druhu, by téměř žádnou nepoznal podle tváře. ₅ Domníval se, že není bezpečné ukládat si do nitra vzpomínky na jejich vzhled, neboť mohou buď vzkřísit plamínek zkroceného těla, nebo poskvrnit krásu čisté mysli.

₆ Ujišťoval také, že rozhovor s ženami je malicherný, kromě samotné zpovědi a krátkého poučení, jak to prospívá spáse a shoduje se s počestností. ₇ „Co má,“ říkal, „řeholník projednávat se ženou, než, když zbožnou prosbou žádá o svaté pokání nebo o radu k lepšímu životu? ₈ Pro přílišnou sebejistotu je nepřítel méně střežen a ďábel, jestliže smí mít na člověku ze svého jen jeden vlas, rychle ho nechá vyrůst v trám.“

6. ₁ Učil také, že zahálce, bahnisku všech zlých myšlenek, je třeba se vyhýbat s nejvyšším úsilím, a příkladem ukazoval, že vzpurné a líné tělo se musí krotit vytrvalou kázní a užitečnými pracemi. ₂ Proto nazýval své tělo bratrem oslem, protože je třeba nakládat na něj obtížná břemena, pobízet ho hojným bitím a krmit ho laciným obrokem.

₃ Jestliže zpozoroval, že někdo líný a toulavý chce jíst z námahy druhých, usoudil, že je třeba nazývat ho bratrem mouchou, protože takový nic dobrého nedělá, ale co je dobré, kazí a pro všechny se stává bezcenným a odporným.

₄ Proto jednou řekl: „Chci, aby moji bratři pracovali a cvičili se, a neoddávali se zahálce, a netěkali tak srdcem či jazykem po nedovolených věcech.“

₅ Chtěl, aby bratři zachovávali evangelní mlčení, to znamená, aby se vždy pečlivě vyhýbali každému planému slovu, z něhož v den soudu vydají počet⁹. ₆ Když však objevil nějakého bratra, uvyklého prázdným řečem, ostře ho pokáral. ₇ Tvrdil, že skromná mlčenlivost je stráží čistého srdce a nemalou ctností, a proto se říká, že smrt i život jsou v rukou jazyka¹⁰, ne tak kvůli chuti jako kvůli řeči.

7. ₁ A třebaže bratry podle možností vedl ke strohému životu, přesto se mu nelíbila přehnaná strohost, která neoblékala srdce¹¹ soucitem a nebyla ochucena solí rozvážnosti. ₂ Když totiž jedné noci byl pro přílišný půst sužován jeden z bratří velkým hladem, takže nedokázal vydržet v klidu, rozpoznal něžný pastýř, že jeho ovečce hrozí nebezpečí, bratra si zavolal, vzal chléb, a aby ho zbavil studu, začal jíst jako první a laskavě ho k jídlu pobízet. ₃ Bratr odložil svůj stud, přijal pokrm a velice se radoval, že díky prozíravé vlídnosti pastýře unikl tělesné újmě a dostalo se mu velmi povzbudivého příkladu. ₄ Ráno, když svolal všechny bratry, vyprávěl jim muž Boží, co se v noci stalo, a jako prozíravé napomenutí připojil: „Ať je vám bratři příkladem ne pokrm, ale láska.“ ₅ Také je učil, že mají následovat rozvahu jako vozataje ctností, ne však tak, jak radí tělo, ale jak to učil Kristus, jehož nejsvětější život je jistě názorným příkladem dokonalosti.

8. ₁ A protože člověk obklopený tělesnou křehkostí nedokáže dokonale následovat ukřižovaného Beránka bez poskvrny tak, aniž by se někdy poskvrnil, jistým příkladem proto dokládal, že ti, kdo usilují o dokonalost života, mají každý den prolévat potoky slz. ₂ A třebaže již dosáhl obdivuhodné čistoty srdce i těla, přesto nepřestával vytrvale očišťovat duchovní zrak deštěm slz, nedbaje na ztrátu zraku tělesného. ₃ Když si totiž ustavičným pláčem způsobil velmi vážnou nemoc očí a lékař mu radil, aby se slz vystříhal, jestliže se chce vyhnout oslepnutí tělesného zraku, svatý muž mu na to odpověděl: ₄ „Bratře lékaři, není nijak možné pro lásku k očím, které máme společné s mouchami, odmítat patření na světlo věčné, protože ne duch skrze tělo, ale tělo skrze ducha přijalo dar světla.“ ₅ Chtěl proto raději přijít o tělesný zrak než se potlačováním vroucnosti ducha bránit slzám, kterými očišťoval vnitřní zrak, aby mohl vidět Boha.

9. ₁ Když mu jednou lékaři radili a bratři mu vytrvale doporučovali, aby si nechal pomoci léčbou vypalováním, muž Boží pokorně souhlasil, protože viděl, že to bude pro zdraví prospěšné a také nepříjemné. ₂ Když se dostavil přivolaný ranhojič, vložil do ohně železný nástroj k vypalování. ₃ Kristův služebník, aby povzbudil tělo stísněné strachem, začal promlouvat k ohni jako k příteli slovy: „Můj bratře ohni, máš nad ostatní věci záviděníhodnou krásu, Nejvyšší tě stvořil mocným, krásným a užitečným. ₄ Buď mi v této hodině nakloněn, buď vlídný! ₅ Prosím velikého Pána, který tě stvořil, aby pro mne zmírnil tvůj žár, který bych mohl pokojně snést.“ ₆ Když dokončil modlitbu, učinil znamení kříže před železným nástrojem, který byl rozžhavený ohněm, a pak beze strachu čekal. ₇ Železo se syčením vnikalo do měkkého masa a vypálení bylo provedeno od ucha až k obočí. ₈ Na otázku, jakou bolest mu oheň způsobil, sám světec odpověděl: „Chvalte,“ řekl bratřím, „Nejvyššího, protože vpravdě vám říkám, že jsem necítil ani žár ohně, ani žádnou bolest těla.“ ₉ A obrátil se k lékaři se slovy: „Jestli není maso dobře vypálené, přitiskni to znovu!“ ₁₀ Lékař žasl, když viděl v tak slabém těle tak mocnou sílu ducha, prohlašoval to za zázrak Boží a říkal: „Říkám vám, bratři, dnes jsem viděl věci podivuhodné¹².“

₁₁ Protože totiž dosáhl takové čistoty, že se v obdivuhodném souladu shodovalo tělo s duchem a duch s Bohem, Božím řízením se stávalo, že stvoření, které slouží svému Tvůrci¹³, se podivuhodně podřizovalo Františkově vůli a příkazu.

10. ₁ Jindy, když Boží služebník trpěl v poustevně svatého Urbana¹⁴ velmi vážnou nemocí a cítil úbytek sil, požádal o číši vína, ale odpověděli mu, že nemají žádné víno, které by mu mohli dát. Přikázal proto přinést vodu, a když ji přinesli, požehnal ji znamením kříže. ₂ Ihned se stalo nejlepším vínem to, co předtím bylo čistou vodou, a na co nestačila chudoba osamělého místa, toho dosáhla čistota svatého muže. ₃ Když víno okusil, uzdravil se tak snadno, že jak nová chuť, tak i navrácené zdraví nadpřirozeně obnovili ochutnané i chutnajícího tak, že dvojím svědectvím na něm potvrdili, že dokonale svlékl starého člověka a oblékl nového¹⁵.

11. ₁ Nejenže stvoření sloužilo Božímu muži na povel, ale i prozřetelnost Stvořitele mu všude vycházela vstříc, jak si přál. ₂ Jednou totiž¹⁶, když bylo jeho tělo sužováno náporem mnoha nemocí, zatoužil pro obveselení, které by povzneslo ducha, naslouchat nějaké pěkné hudbě, ale vzhledem k počestnosti nebylo možné využít lidské služby, na pomoc však přispěchala poslušnost andělů, aby vyplnili světcovo přání. ₃ Když totiž jedné noci bděl a přemýšlel o Pánu, rozezněla se náhle loutna podivuhodně harmonickou a lahodnou melodií. ₄ Vidět nebylo nikoho, ale změna zvuku naznačovala, jak loutnista přechází sem a tam. ₅ Duchem upřený k Bohu, byl při libozvučné písni naplněn takovou líbezností, že se domníval, že se svět proměnil v jiný.

₆ Nezůstalo to však utajeno jemu blízkým bratřím, kteří často skrze jisté známky poznávali, že je Pánem navštěvován¹⁷ tak mimořádnými a hojnými útěchami, že je nijak nedovedl skrýt.

12. ₁ Jindy, když muž Boží procházel společně s bratrem průvodcem kvůli kázání cestu mezi Lombardií a Trevizskou Markou, zastihla je u Pádu černo černá noční tma. ₂ Protože cesta byla kvůli tmě, řece a bažinám vystavena četným a značným nebezpečím, řekl druh svatému muži: „Modli se, otče, abychom vyvázli z hrozících nebezpečí!“ ₃ Muž Boží mu s velikou důvěrou odpověděl: „Bůh je mocný, a jestliže se to zlíbí jeho dobrotivosti, rozežene mrákotu tmy a dopřeje nám dar světla.“ ₄ Jakmile domluvil, začalo se tam kolem nich rozlévat nebeskou mocí takové světlo, že i když pro jiné byla temná noc, oni v jasném světle viděli nejen cestu, ale i mnoho jiného v okolí. ₅ Mocí tohoto světla byli vedeni tělesně a posilováni duchovně, až s Božími zpěvy a chválami dorazili bezpečně k dosti vzdálenému útulku.

₆ Považ, jak obdivuhodná čistota a jak velká ctnost byla v tomto muži, když na jeho přání oheň mírní svůj žár, voda změní chuť, potěšení mu poskytuje andělská hudba a Boží světlo ho vede, aby se tak potvrdilo, že posvěceným smyslům světce slouží řád celého světa.

Další