III. kapitola

O založení Řádu a schválení Řehole

1. ₁ Když tedy v kostele Panny, Matky Boží, pobýval její služebník František a vytrvale v ustavičných nářcích prosil u té, která počala Slovo plné milosti a pravdy¹, aby se ráčila stát jeho přímluvkyní, i on, pro zásluhy Matky milosrdenství, počal a porodil ducha evangelní pravdy. ₂ Když byl totiž jednoho dne zbožně přítomen na mši svaté o apoštolech, četlo se ono evangelium, v němž Kristus odevzdává učedníkům, kteří jsou posláni kázat, evangelní způsob života, aby neměli ani zlato, ani stříbro, ani peníze v opascích, ani mošnu na cestu, ani dvoje šaty, aby nenosili opánky ani hůl². ₃ Když to uslyšel, pochopil a zapamatoval si to, byl přítel apoštolské chudoby náhle proniknut nevyslovitelnou radostí a řekl: „To je to, co chci, to, po čem celým srdcem toužím!“ ₄ Zul si proto opánky z nohou, odložil hůl a pohrdl mošnou i penězi. Spokojil se s jediným oděvem, odhodil řemen a přepásal se provazem. Celou starost svého srdce upnul k tomu, jak by vykonal to, co slyšel, a ve všem aby se přizpůsobil pravidlu apoštolské prostoty.

2. ₁ Od té chvíle začal být muž Boží z Božího popudu horlivým následovníkem evangelní dokonalosti a ostatní vyzývat k pokání. ₂ Jeho řeči nebyly prázdné ani směšné, ale plné síly Ducha svatého³, pronikající do hlubin srdce tak, že posluchače strhávaly k velkému úžasu. ₃ Při každém svém kázání zvěstoval pokoj slovy: „Pán ať vás obdaří pokojem⁴!“ a takto na počátku kázání zdravil lid. ₄ Neboť tento pozdrav se naučil, jak to sám později vyjevil, z Božího zjevení. ₅ Tak se stalo, že podle prorockého výroku, byl on sám naplněn prorockým duchem, aby zvěstoval pokoj a ohlašoval spásu⁵, ₆ a tak spásnými radami získal pro pravý pokoj mnohé, kteří znepřáteleni s Kristem, byli dříve daleko od spásy.

3. ₁ A když mnozí poznávali pravdu o prostotě nauky a života Božího muže, začali se i další muži podle jeho příkladu zajímat o pokání a poté, co opustili všechno⁶, připojovali se k němu šatem i životem. ₂ Prvním z nich byl ctihodný muž Bernard, který se stal účastným Božího povolání⁷ a zasloužil si být prvorozeným synem blaženého otce jak prvenstvím času, tak výsadou svatosti. ₃ On totiž, když poznal svatost Kristova služebníka a rozhodl se podle jeho příkladu dokonale světem pohrdnout, vyžádal si od něho radu, kterak by toho mohl dosáhnout. ₄ Jakmile to služebník Boží uslyšel, byl početím prvního potomka naplněn útěchou Ducha svatého a řekl: „Na to je třeba žádat radu od Boha.“ ₅ Za svítání proto vstoupili do kostela svatého Mikuláše a poté, co se pomodlili, František, ctitel Trojice, třikrát otevřel knihu evangelia a žádal od Boha, aby byl trojím svědectvím potvrzen Bernardovi jeho svatý záměr. ₆ Při prvním otevření knihy nalezli toto: Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej všechno co máš a rozdej to chudým⁸. ₇ Při druhém: Nic si neberte na cestu⁹. ₈ A při třetím: Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě¹⁰. ₉ „Toto je,“ řekl světec, „život a řehole naše i všech, kteří by se chtěli připojit k našemu společenství. ₁₀ Jdi tedy, jestliže chceš být dokonalý¹¹, a vykonej to, co jsi slyšel.“

4. ₁ Zanedlouho poté bylo povoláno týmž duchem pět mužů a počet Františkových synů se tak doplnil na šest. ₂ Mezi nimi připadlo třetí místo na svatého otce Jiljí, muže plného Boha a hodného slavné památky. ₃ Později totiž vynikl hloubkou vznešených ctností, jak o něm předpověděl služebník Páně, a třebaže byl neučený a prostý, byl povznesen až k vrcholu nebeského nazírání. ₄ Neboť hodně času byl neustále svým jednáním zaměřen vzhůru a byl uchvacován tak častými výstupy do Boha, ₅ jak jsem i já s vírou na vlastní oči spatřil, že se zdálo, že vede mezi lidmi život spíš andělský než lidský.

5. ₁ V té době bylo jednomu knězi z města Assisi, muži ctnostného života, jménem Silvestr, ukázáno od Pána jedno vidění, o kterém by se mlčet nemělo. ₂ Když se totiž pro lidskou pýchu s odporem odvracel od způsobu života Františka a jeho bratří, byl navštíven viděním nebeské milosti, aby pro nerozvážnost úsudku neupadl do nebezpečí. ₃ Ve snu viděl, jak je celé město Assisi obležené velkým drakem, pro jehož obrovitost se zdálo, že celý kraj propadne zkáze. ₄ Potom spatřil jakýsi zlatý kříž, který vycházel z Františkových úst, jehož vrchol se dotýkal nebes a jehož ramena se rozpínala do šířky, takže se zdálo, že dosahují až na kraj světa. Onen ohavný a hrozný drak před jeho září utekl. ₅ Když se mu toto vidění ukázalo třikrát, usoudil, že je to Boží znamení, a Božímu muži a jeho bratřím ho po pořádku vypravoval. Krátce na to opustil svět¹² a ke Kristovým šlépějím přilnul tak vytrvale a vedl v Řádu tak opravdový život, jak to předznamenalo ono vidění, které měl ještě ve světě.

6. ₁ Když muž Boží slyšel o tom vidění, nedal se strhnout lidskou slávou, ale rozpoznal ve svých přednostech Boží dobrotu a o to horlivěji prchal před lstivostí dávného nepřítele a hlásal slávu Kristova kříže.

₂ Jednoho dne, když na jednom opuštěném místě s hořkostí uvažoval o svých uplynulých letech a oplakával je, spočinula na něm radost Ducha svatého a dostalo se mu ujištění o úplném odpuštění všech hříchů. ₃ Pak byl uchvácen mimo sebe a celý pohlcen do jakéhosi podivuhodného světla, kde poté, co se rozepnula jeho mysl, jasně uviděl, co se v budoucnu stane s ním i s jeho bratry. ₄ Potom se vrátil k bratřím a řekl: „Vzmužte se, nejmilejší, a radujte se v Pánu a nebuďte smutní, protože je vás málo, ani ať vás neděsí moje nebo vaše prostota, ₅ protože jak mi to Pán v pravdě ukázal, Bůh nás nechá vzrůst do velkého počtu a milostí svého požehnání nás mnoha způsoby rozšíří.

7. ₁ V téže době, kdy do Řádu vstoupil další dobrý muž, dosáhlo požehnané potomstvo Božího muže počtu sedmi. ₂ Tehdy zbožný otec svolal syny k sobě a hodně k nim promlouval o Božím království, o pohrdání světem, o zapírání vlastní vůle a trestání těla. Odhalil jim také svůj záměr, rozeslat je do čtyř světových stran. ₃ Neplodná a chudičká prostota svatého otce porodila totiž již sedm a toužila zrodit pro Krista Pána všechny věřící, povolané k nářku pokání. ₄ „Jděte,“ řekl laskavý otec synům, „zvěstujte lidem pokoj a hlásejte pokání na odpuštění hříchů¹³. ₅ V soužení buďte trpěliví, v modlitbě bdělí, při práci horliví, v řeči umírnění, v chování vážní a v dobrodiních vděční, protože za to všechno je pro vás připraveno věčné království. ₆ Oni se před Božím služebníkem pokorně sklonili až k zemi a s duchovní radostí přijímali příkaz svaté poslušnosti. ₇ On sám také každému jednotlivě říkal: „Hoď svou starost na Pána a on se o tebe postará¹⁴.“ ₈ Tento výrok obvykle říkával, když nějakého bratra vedl k poslušnosti. ₉ Tehdy také on sám, protože věděl, že je dán druhým za příklad, aby nejprve vykonal, co sám učil¹⁵, vyrazil s jedním druhem na jednu světovou stranu poté, co na způsob kříže svěřil ostatní tři strany zbylým šesti.

₁₀ Když uplynul krátký čas, zatoužil laskavý otec po přítomnosti milého potomstva, protože je však sám dohromady svolat nemohl, modlil se, aby to učinil ten, který shromáždil rozehnané z Izraele¹⁶. ₁₁ Tak se stalo, že se za krátkou dobu bez lidského svolání, působením Boží dobroty, všichni najednou na jeho přání sešli, a to ne bez údivu. ₁₂ V těch dnech se k nim také připojili další čtyři poctiví muži a rozmnožili tak jejich počet na dvanáct.

8. ₁ Když Kristův služebník viděl, že počet bratří pomalu roste, sepsal prostými slovy způsob života pro sebe a své bratry, jehož neporušitelným základem ustanovil zachovávání svatého evangelia, a k tomu přidal jen něco málo, co se mu zdálo nezbytné pro jednotný způsob života. ₂ Protože si přál, aby to, co sepsal, bylo schváleno nejvyšším veleknězem, rozhodl se s důvěrou jen v Boží řízení předstoupit osobně před apoštolský Stolec i se svým prostým hloučkem. ₃ Bůh z výsosti shlížel na jeho přání i na ustrašenou mysl jeho druhů, kteří si uvědomovali svoji prostotu, a proto je povzbudil viděním, které ukázal Božímu muži. ₄ Zdálo se mu, že kráčí po jakési cestě, u které stál strom obrovské výšky; ₅ když se k němu přiblížil a postavil se pod něho, aby obdivoval jeho výšku, byl náhle Boží silou vyzdvižen do takové výše, že se dotýkal vrcholku stromu a velmi snadno ho ohnul až k zemi. ₆ Boží muž pochopil, že význam tohoto vidění se plně vztahuje na svolení apoštolské důstojnosti, proto v duchu zajásal a když povzbudil v Pánu své bratry, vydal se s nimi na cestu.

9. ₁ Když dorazil na římskou kurii a byl uveden před tvář nejvyššího velekněze, vyložil mu svůj záměr a pokorně a usilovně prosil, aby mu schválil výše zmíněná pravidla života. ₂ Když Kristův náměstek, pan Inocenc III., muž proslulý moudrostí, viděl u Božího muže obdivuhodnou čistotu prostého ducha, stálost záměru a ohnivý žár svaté vůle, byl v duchu nakloněn tomu, aby prosícímu udělil laskavý souhlas. ₃ Přesto však oddálil schválení toho, co Kristův chudý žádal, protože se to některým kardinálům zdálo být neobvyklé a pro lidské síly příliš obtížné. ₄ Mezi kardinály byl také ctihodný muž, pan Jan od Svatého Pavla, sabinský biskup, milovník veškeré svatosti a pomocník Kristových chudých. Ten, podněcován Božím Duchem, řekl nejvyššímu veleknězi a svým bratřím: ₅ „Jestliže zamítneme žádost tohoto chudého jako příliš obtížnou a neobvyklou, ačkoli žádá, aby mu byl potvrzen způsob evangelního života, dejme si pozor, abychom nehřešili proti Kristovu evangeliu. ₆ Neboť jestliže by někdo říkal, že v zachovávání evangelní dokonalosti a v jejím přislíbení je obsaženo něco neobvyklého, nerozumného nebo nemožného k zachovávání, dopouští se rouhání proti Kristu, původci evangelia.“ ₇ Po těchto námitkách se nástupce apoštola Petra otočil ke Kristově chudému a řekl: „Modli se, synu, ke Kristu, aby nám skrze tebe ukázal svou vůli, kterou když jistěji poznáme, snadněji vyhovíme tvým přáním.“

9a Pozdější dodatek¹⁷ – ₁ „Když tedy dorazil na římskou kurii“ a byl předveden před tvář nejvyššího velekněze, byl Kristův náměstek v Lateránském paláci a procházel se na místě zvaném Zrcadlo, a protože byl zaměstnán hlubokým rozjímáním, Kristova služebníka nevrle odmítl jako neznámého. ₂ Když on poté pokorně odešel pryč, dostalo se následující noci nejvyššímu veleknězi tohoto zjevení od Boha. ₃ Viděl totiž, jak mu mezi nohama pomalu klíčí palma a vyrůstá v překrásný strom. ₄ A když se podivoval nad tím, co chtělo toto vidění ukázat, vtisklo Boží světlo do mysli Kristova náměstka, že ta palma označuje onoho chudého, kterého předchozího dne odmítl. ₅ Následující ráno proto uložil svým služebníkům, aby po Římě zmíněného chudáka hledali. ₆ A když ho nalezli nedaleko Lateránu ve špitálu svatého Antonína, přikázal, aby byl rychle předveden před jeho tvář. ₇ A když „byl uveden před“ atd. jako v č. 9,1 a násl.

10. ₁ Když se tedy služebník všemohoucího Boha cele svěřil modlitbě, vroucími prosbami dosáhl toho, že co řekl navenek, papež to v hloubi duše pochopil. ₂ Neboť když vyložil podobenství, jak ho přijal od Boha, o bohatém králi a krásné chudé ženě, se kterou se rád ožení, a o potomstvu, které přijme, protože nese podobu královského otce, a proto je mu dopřáno živit se u jeho stolu, na vysvětlenou dodal: ₃ „Není třeba se obávat, že by zahynuli hladem synové a dědici věčného Krále, kteří zrozeni z chudé matky skrze moc Ducha svatého k obrazu Krista Krále, mají být skrze ducha chudoby plozeni v chudičkém řádu. ₄ Jestliže totiž nebeský Král slibuje svým následovníkům věčné království¹⁸, tím spíše se postará o to, co společně uděluje dobrým i špatným¹⁹.“ ₅ Když tedy Kristův náměstek pečlivě vyslechl jeho podobenství i výklad, velmi užasl a poznal, že v tom člověku nepochybně promluvil Kristus.

₆ A potvrdil, že i vidění, kterého se mu v té době dostalo z nebe, se má naplnit na tomto muži, jak mu bylo vnuknuto Duchem Božím. ₇ Sdělil, že ve snu viděl, že lateránské bazilice hrozí zřícení, avšak nějaký chudičký, nepatrný a bezvýznamný²⁰ člověk ji podpíral svými rameny, aby nespadla. ₈ „Vskutku,“ pravil, „to je ten, který skutky a učením podepře Kristovu církev.“ ₉ Proto naplněn zvláštní oddaností, přiklonil se zcela k jeho žádosti a Kristova služebníka vždy miloval zvláštní láskou. ₁₀ Požadované tedy povolil a slíbil, že povolí ještě více. ₁₁ Schválil Řeholi, udělil povolení kázat pokání a všem bratřím laikům, kteří Božího služebníka doprovázeli, nechal udělat maličké tonzury, aby mohli svobodně hlásat Boží slovo²¹.

Další