II. kapitola

O jeho dokonalém obrácení k Bohu a o opravě tří kostelů

1. ₁ Protože totiž služebník Nejvyššího neměl v těch věcech žádného učitele, jen Krista, navštěvoval ho tento ze své dobroty sladkostí své milosti. ₂ Když jednoho dne vyšel na pole, aby rozjímal, kráčel kolem kostela Svatého Damiána, který pro přílišné stáří hrozil zřícením. Veden duchem, vstoupil do něho, aby se modlil. Sklonil se před obrazem Ukřižovaného a v modlitbě byl naplněn nemalou útěchou ducha. ₃ Když s uplakanýma očima pohlédl na Pánův kříž, uslyšel tělesnýma ušima hlas, který k němu promluvil ze samotného kříže a třikrát řekl: „Františku, jdi a oprav můj dům, který, jak vidíš, se celý rozpadá!“ ₄ František se ulekl, protože byl v kostele sám, užasl, že uslyšel tak podivuhodný hlas, v srdci pociťoval sílu božského slova a ztrácel se ve vytržení mysli. ₅ Když se vrátil k sobě, chystal se uposlechnout a cele se soustředil na příkaz, aby opravil hmotný chrám, třebaže hlavní význam slova se vztahoval k tomu chrámu, který Kristus vykoupil svou krví¹, jak ho poučil Duch svatý a on sám to později bratřím vyjevil. ₆ Proto vstal, posílil se znamením kříže, vzal plátna na prodej a rychle jel do města, které se nazývá Foligno. Tam prodal, co přivezl, a jako úspěšný obchodník přenechal za přijatou sumu také koně, na kterém tehdy jezdil. ₇ Když se vracel do Assisi, uctivě vstoupil do kostela, který měl podle příkazu opravit, a nalezl tam chudičkého kněze, kterému prokázal náležitou úctu, nabídl mu peníze na opravu kostela a na potřeby chudých a pokorně prosil, aby mu dovolil nějaký čas přebývat s ním. ₈ Kněz souhlasil, aby tam zůstal, ale peníze ze strachu před rodiči nepřijal. Proto jako ten, kdo skutečně penězi pohrdá, odhodil je do jednoho okna, neboť je považoval za prach.

2. ₁ Služebník Boží tedy přebýval se zmíněným knězem, ale jakmile se to dozvěděl jeho otec, pobouřen v mysli se tam rozběhl. ₂ Avšak František, protože byl nezkušeným Kristovým zápasníkem, jakmile zaslechl hrozby pronásledovatelů a poznal, že se blíží, chtěl ustoupit hněvu a schoval se v jedné skryté jámě; ₃ v ní se skrýval několik dní a skropen deštěm slz, ustavičně prosil Pána, aby jeho duši vysvobodil z rukou pronásledovatelů² a dobrotivou přízní vyplnil zbožné přání, které mu vnukl. ₄ Tak byl naplněn nezměrnou radostí a začal sám sebe obviňovat ze zbabělé malomyslnosti, opustil jámu, odložil strach a vydal se do města Assisi. ₅ Občané, když ho spatřili strhaného ve tváři a změněného smýšlení, domnívali se, že pozbyl rozumu. Házeli po něm bláto z ulic a kamení a hlučně ho uráželi jako blázna a šílence. ₆ Ale služebník Pána se nedal zlomit, ani pohnout žádným příkořím a procházel mezi všemi jako hluchý. ₇ Jakmile ten povyk zaslechl jeho otec, ihned se rozběhl, ne aby ho osvobodil, ale spíše aby ho zničil; beze jakéhokoliv slitování ho zatáhl domů, kde ho sužoval nejprve slovy a pak bitím a pouty. ₈ On se tím však stával ochotnějším a silnějším k vykonání toho, co začal, připomínaje si ono slovo z evangelia: Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské³.

3. ₁ Zanedlouho poté, když se otec vzdálil z vlasti, jeho matka, protože manželovo počínání neschvalovala a nedoufala, že by se synova nezlomná vytrvalost dala obměkčit, vyprostila ho z okovů a nechala ho odejít. ₂ A on vzdával díky všemohoucímu Pánu a vrátil se na místo, kde byl předtím. ₃ Také otec se vrátil, a když ho nenalezl doma, hned jak vyplísnil manželku, rozběhl se rozzuřen na to místo, aby ho aspoň vyhnal z kraje, kdyby ho nemohl přivést k tomu, aby se vzpamatoval. ₄ František však, posílený Bohem, vyšel vstříc běsnícímu otci a nahlas volal, že si nic nedělá z jeho bití a pout, a kromě toho se zapřísahal, že pro Kristovo jméno rád podstoupí všechno zlé. ₅ Když otec viděl, že se nevzpamatuje, zaměřil se na to, aby si vynutil zpět peníze; ₆ a když je pak nalezl v jednom okně, jeho hněv se poněkud utišil, jako by se žízeň lakoty zmírnila douškem peněz.

4. ₁ Potom tělesný otec usiloval předvést syna milosti, zbaveného peněz, před biskupa města, aby se do jeho rukou zřekl otcovského majetku a vrátil všechno, co má. ₂ Pravý milovník chudoby k tomu byl hned svolný, a když se dostavil před biskupa, nestrpěl odklady a v ničem se nezdráhal, nečekal na nějaká slova ani je nepronášel; ale sám ihned svlékl všechny šaty a vrátil je otci. ₃ Tehdy se také přišlo na to, že muž Boží má na těle pod jemnými šaty žínici. ₄ Pak jako opojený podivuhodným žárem ducha, odložil také spodní oděv, přede všemi se zcela obnažil a řekl otci: „Až dosud jsem tě nazýval na zemi otcem, ale od nynějška mohu bezstarostně říkat: Otče náš, jenž jsi na nebesích⁴, neboť u něho jsem uložil všechen svůj poklad a do něj jsem vložil všechnu svou naději.“ ₅ Když to biskup viděl, obdivoval tak velký žár horlivosti Božího muže, ihned povstal a s pláčem ho schoval do své náruče. A protože byl dobrý a zbožný muž, zakryl ho pláštěm, do kterého byl oděn, a přikázal svým služebníkům, aby mu dali něco, čím by zakryl údy těla. ₆ Přinesli mu tedy chudý a prostý šat jednoho rolníka sloužícího biskupovi. S vděčností ho přijal a vápnem, které nalezl, ho vlastní rukou označil křížem, a tak z něho učinil oděv ukřižovaného člověka a polonahého chudáka. ₇ Tak byl tedy zanechán služebník nejvyššího Krále, aby nahý následoval ukřižovaného Pána, kterého miloval. ₈ A tak byl vyzbrojen křížem, aby svěřil svou duši dřevu spásy, na němž by se zachránil z potopy světa.

5. ₁ Když byl tedy zbaven pout světských žádostí ten, který světem pohrdal, opustil město a bezstarostný a svobodný se utekl do tajemství samoty, aby sám a v tichu naslouchal tajům nebeské mluvy. ₂ Když jednou šel Boží muž František přes nějaký les a francouzsky zpíval s radostí Pánu chvály, vrhli se na něho ze zálohy lupiči. ₃ Když na Božího muže rozběsněně doráželi, kdo že je, plný důvěry jim odpověděl prorockými slovy: „Jsem heroldem velikého Krále.“ ₄ Avšak oni ho zbili a svrhli do příkopu plného sněhu se slovy: „Polež si tu, selský hlasateli Boží!“ ₅ Když odešli, vylezl z příkopu, zajásal velikou radostí a začal ještě hlasitěji po lese zpívat chvály Stvořiteli všeho.

6. ₁ A když přišel k jednomu nedalekému klášteru, prosil o almužnu jako žebrák a přijal ji jako někdo neznámý a opovržený. ₂ Odešel odtud a přišel do Gubbia, kde ho poznal a přijal jeden dávný přítel a oblékl ho do chudobné tuniky jako Kristova chudého. ₃ Odtud se milovník všeho pokorného odebral k malomocným, pobýval s nimi a velmi horlivě jim kvůli Bohu sloužil. ₄ Umýval jim nohy, obvazoval vředy, vytlačoval hnilobu z ran a utíral hnis. ₅ Z úcty hodné obdivu ten, který se zakrátko stal evangelním lékařem, líbal také jejich mokvající rány. ₆ Proto se mu dostalo od Pána takové síly, že při léčení duchovních i tělesných nemocí dosahoval podivuhodné účinnosti.

₇ Zmíním se o jednom z mnoha zázraků, který se stal později, kdy už pověst o Božím muži byla široce známa. ₈ Nějaká hrozná nemoc totiž rozežrala svým působením ústa a stejně tak i čelist jednoho člověka ze spoletského hrabství a nedalo se mu pomoci žádným lékařským prostředkem. ₉ Tehdy se stalo, že, když se vracel z pouti, aby navštívil prahy apoštolů a dovolával se tak zásluh světců, setkal se s mužem Božím; ₁₀ a když chtěl z úcty políbit jeho šlépěje, pokorný muž to nesnesl a tomu, který mu chtěl políbit nohy, dal sám polibek na ústa. ₁₁ Jakmile se však František, služebník malomocných, dotkl s podivuhodnou něhou svými svatými ústy oné hrozné rány, všechna nemoc zmizela a onen nemocný náhle dosáhl vytouženého zdraví. ₁₂ Nevím, co z toho je po zásluze více hodné obdivu, zda hloubka pokory tak laskavého políbení nebo zář síly tak úžasného zázraku.

7. ₁ Zakotven již v Kristově pokoře, připamatoval si František příkaz, který mu byl uložen z kříže, ohledně opravy Svatého Damiána, a tak se jako skutečně poslušný muž vrátil do Assisi, aby aspoň žebráním uposlechl Božího hlasu. ₂ Pro lásku k chudému Ukřižovanému odložil všechen stud a žebral u těch, mezi nimiž byl zvyklý oplývat hojností, ač byl sláb na těle, neboť byl vysílen posty a nošením těžkých kamenů. ₃ A když byl tedy s pomocí Páně a zbožným přispěním občanů zmíněný kostel opraven, aby po práci nezmalátnělo jeho tělo zahálkou, ujal se opravy jednoho kostela blaženého Petra⁵, který se nacházel trochu dál od města, a to pro zvláštní úctu, kterou v čistotě upřímné víry choval ke knížeti apoštolů.

8. ₁ Když dokončil i tento kostel, odebral se na místo, které se jmenuje Porciunkula, kde byl za dávných dob vystavěn kostel nejblahoslavenější Panny, Rodičky Boží. Ale tehdy byl opuštěný a nikdo se o něho nestaral. ₂ Když ho muž Boží viděl tak opuštěný, začal tam pro vroucí oddanost, kterou choval k Paní světa, pobývat, aby ho pečlivě opravil. ₃ Protože tam zakusil také podle jména toho kostela, který se odedávna nazýval Svatá Maria Andělská, časté návštěvy andělů, pro úctu k andělům a kvůli zvláštní lásce ke Kristově Matce tam zůstal. ₄ Toto místo světec miloval víc než ostatní místa světa; vždyť tam pokorně začal, tam ctnostně pokračoval, tam šťastně skončil a při své smrti ho svěřil bratřím jako místo Panně nejmilejší.

₅ Jistý bratr, oddaný Bohu, měl ohledně toho místa ještě před svým obrácením vidění, hodné zaznamenání. ₆ Viděl nespočetné množství lidí postižených slepotou, jak klečí s tváří obrácenou k nebi okolo onoho kostela. ₇ Ti všichni, s pozdviženýma rukama, žalostně volali k Bohu a prosili o slitování a o světlo. ₈ A hle, z nebe přišla nesmírná záře, která se na všechny rozšířila a každému poskytla světlo a udělila vytouženou spásu. ₉ To je to místo, kde byl svatým Františkem z podnětu Božího zjevení založen Řád menších bratří. ₁₀ Neboť na přání Boží prozřetelnosti, kterou byl Kristův služebník ve všem veden, obnovil tři hmotné chrámy, dříve než založil Řád a kázal evangelium, ₁₁ aby nejen postupoval řádným vývojem od smyslového k myšlenému a od menšího k většímu, ale také aby tajemně navenek naznačil viditelným dílem to, co bude konat v budoucnu. ₁₂ Neboť na způsob trojího opravení, vykonaného pod vedením tohoto svatého muže, měla být podle Kristova vzoru, podle jeho pravidel a podle jeho nauky trojím způsobem obnovena i církev, trojí a vítězné vojsko těch, kteří mají být spaseni⁶, jak nyní uvidíme, že se stalo.

Další