Začíná život blaženého Františka
I. kapitola
O životě svatého Františka ve světském stavu
1. 1 Ve městě Assisi byl muž jménem František, jehož památka je požehnaná, protože Bůh ho laskavě zahrnul sladkým požehnáním, milostivě ho vytrhl z nebezpečí nynějšího života a hojně ho naplnil dary nebeské milosti. 2 Třebaže byl v dětském věku vychováván v marnostech mezi marnivými lidskými syny a po dosažení určitého vzdělání byl určen pro výnosné zaměstnání obchodníka, byl chráněn nebeskou záštitou, takže neodešel s bujnými mladíky za nevázanostmi těla, ačkoli se utápěl v zábavách, ani mezi chtivými kupci nesložil svou naději v peníze a poklady1, ačkoli na zisku usilovně pracoval. 3 Do srdce mladého Františka byla totiž božsky vložena ona štědrá slitovnost s chudými, která s ním rostla od dětství a naplnila jeho srdce takovou dobrotivostí, že se rozhodl, jako ne již hluchý posluchač evangelia, že dá almužnu každému prosícímu2, zvláště když by se dovolával lásky Boží. 4 Když byl jednou zaujat rušnou obchodnickou činností, proti svému zvyku odbyl s prázdnou jednoho chudáka, který ho prosil o almužnu pro lásku Boží. Ihned šel do sebe, rozběhl se za ním a poté, co mu laskavě věnoval almužnu, slíbil Pánu Bohu, že od té chvíle už nikdy, pokud to bude možné, neodmítne ty, kdo budou prosit pro lásku Páně. 5 To zachovával s nezlomnou svědomitostí až do smrti a zasloužil si tak hojné rozmnožení milosti a lásky k Bohu. 6 Řekl totiž později, když již dokonale oblékl Krista3, že ještě ve světském stavu mohl sotva slyšet bez pohnutí srdce nějaký hlas vzývající Boží lásku.
7 K tomu také vlídná laskavost s uhlazeností mravů, trpělivost a ústupnost nad lidskou míru, štědrost v rozdávání přesahující možnosti zdály se být jistými znameními dobré povahy, kterou mladík vynikal. 8 Tyto vlastnosti se zdály být předehrou, která na něm bude v budoucnu ještě rozmnožena hojností Božího požehnání. 9 Skutečně, jak se věří, jeden velmi prostý muž z Assisi, poučený Bohem, když jednou procházel městem a potkal Františka, sundal si plášť,10 prostřel šat4 před jeho nohama a prohlašoval, že František bude hoden vší úcty, protože je tím, který zakrátko bude konat veliké věci a bude všemi věřícími velkolepě uctíván.
2. 1 František však dosud Boží záměr ohledně sebe neznal, protože jednak byl z otcova příkazu upoután k vnějším záležitostem a jednak kvůli narušené původní přirozenosti byl stahován k nižšímu. Nenaučil se dosud patřit na nebeské, ani si nezvykl zakoušet božské. 2 A protože duchovním záležitostem dopřává sluchu způsobené utrpení, spočinula na něm ruka Páně5 a změnila se pravice Nejvyššího6, který sužoval jeho tělo dlouhou nemocí, aby duši připravil k pomazání Duchem svatým. 3 A když si, poté co znovu nabral tělesných sil, oblékl podle svého zvyku pěkné šaty, potkal jistého rytíře, urozeného, ale chudého a bídně oblečeného, 4 nad jehož chudobou pocítil srdečnou lítost. Ihned se proto svlékl a oblékl ho, aby tak vykonal dvojí službu lásky zároveň, když zakryl hanbu urozeného rytíře a zmírnil bídu chudého člověka.
3. 1 Následující noci, když se oddával spánku, ukázala mu Boží dobrota překrásný a veliký palác s rytířskou výzbrojí, která byla poznačena znamením Kristova kříže, aby tak ukázala, že milosrdenství prokázané chudému rytíři pro lásku k nejvyššímu Králi má být vyváženo nesrovnatelnou odměnou. 2 Proto, když se ptal, čí to je, dostalo se mu nebeského ujištění, že všechno je jeho a jeho rytířů. 3 Ráno, jakmile se probudil, protože neměl dosud ducha vycvičeného k pronikání božských tajemství a neuměl prostřednictvím viditelné podoby přecházet k nahlížení na neviditelnou pravdu, považoval nezvyklé vidění za znamení budoucího velikého úspěchu. 4 Rozhodl se proto, neznalý Božího záměru, že odejde do Apulie k jistému šlechetnému knížeti, a doufal, že v jeho službě dosáhne rytířské slávy, jak mu to předkládalo spatřené vidění. 5 Když krátce nato, kdy se dal na cestu, dorazil k nejbližšímu městu, uslyšel v noci Pána, který k němu přátelsky promluvil: „Františku, kdo ti může prokázat lepší věci, pán nebo služebník, bohatý nebo chudý?“ 6 Když mu František odpověděl, že mu lepší věci může prokázat pán a bohatý, ihned uslyšel: „Proč tedy kvůli služebníkovi opouštíš Pána a pro chudého člověka bohatého Boha?“ 7 František na to: „Co chceš, Pane, abych učinil?“ A Pán mu odpověděl7: „Vrať se do své země8, protože vidění, které jsi spatřil, představuje duchovní skutečnost, která se má na tobě naplnit ne lidskou, ale božskou mocí. 8 Proto, když se rozednilo, vrací se ve spěchu, jistý a radostný, do Assisi a jako příklad poslušnosti, kterým se již stal, očekával vůli Páně.
4. 1 Od té doby se stranil hluku veřejné činnosti a vroucně prosil nebeskou dobrotu, aby mu ráčila ukázat, co by měl dělat. 2 A když v něm častou modlitbou silně vzrostl plamen nebeské touhy a z lásky k nebeské vlasti pohrdal již vším pozemským jako ničím, cítil, že nalezl skrytý poklad, 3 a jako moudrý obchodník uvažoval, že nalezenou perlu koupí, když všechno prodá9. 4 Dosud však nevěděl, jak by to udělal, leda jen to, protože to bylo jeho duchu vnuknuto, že duchovní obchod začíná pohrdáním světa a že Kristovo rytířství je třeba započít vítězstvím nad sebou samým.
5. 1 Tak jednoho dne, když se projížděl na koni po planině, která přiléhala k městu Assisi, potkal jednoho malomocného, jehož nečekané objevení se vzbudilo u něho nemalý odpor. 2 Avšak když se v mysli vrátil k rozhodnutí již započaté dokonalosti a vzpomněl si, že chce-li být Kristovým vojákem10, musí nejprve zvítězit nad sebou, seskočil z koně a spěchal, aby ho políbil. 3 A když k němu malomocný natáhl ruku, jako by čekal, že něco dostane, daroval mu s políbením peníze. 4 Ihned pak nasedl na koně, a když se kolem sebe rozhlížel, třebaže všude bylo jen holé pole, onoho malomocného nikde neviděl. 5 A tak naplněn údivem i radostí, začal vroucně zpívat Pánu chvály a umiňoval si postupovat od toho okamžiku vždy k lepšímu. 6 Proto vyhledával osamělá místa, přející zkroušenosti, na kterých, když v nevýslovném lkaní11 vytrvale pobýval, zasloužil si po velké vytrvalosti v prosbách, aby ho Pán vyslyšel. 7 Neboť zatímco se jednoho dne takto odloučen modlil a celý byl pro nesmírný žár uchvácen do Boha, zjevil se mu Ježíš Kristus jako přibitý na kříži. 8 Při pohledu na něho se jeho duše zhroutila a vzpomínka na Kristovo utrpení pronikla nitrem jeho srdce tak hluboko, že od toho okamžiku, kdykoli mu na mysl přišlo Kristovo ukřižování, sotva se mohl navenek zdržet slz a nářku, jak se i sám důvěrně svěřil, když se blížil jeho konec. 9 Takto Boží muž s jistotou porozuměl tomu, co mu bylo řečeno evangelním výrokem: „Chceš-li jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě12!“
6. 1 Od té chvíle oblékl ducha chudoby, smýšlení pokory a cit hluboké lásky. 2 Ačkoli se totiž dříve velmi bál nejen společnosti malomocných, ale i jen pohledět na ně zdálky, nyní kvůli Kristu ukřižovanému, který se mu podle prorockého slova zjevil hodný pohrdání jako malomocný, zbožně, pokorně a vlídně sloužil malomocným, aby sám sebou zcela pohrdal. 3 Navštěvoval totiž často jejich obydlí, štědře jim uděloval almužny a s hlubokým soucitem jim líbal jejich ruce a ústa. 4 Také chudým žebrákům toužil rozdat nejenom své věci, ale i sám sebe a někdy sundával šaty, jindy je páral nebo trhal, aby jim udělil almužnu, když neměl po ruce nic jiného. 5 Uctivě a zbožně přispíval také chudým kněžím, zvláště na výbavu oltáře, aby tak měl účast na Boží službě a doplnil tak bídu Božích služebníků. 6 Když také v té době navštívil ze zbožné úcty prahy apoštola Petra a uviděl přede dveřmi kostela velké množství chudáků, veden jak sladkostí slitovnosti, tak i zlákán láskou k chudobě, věnoval jednomu z nich, obzvláště chudému, své vlastní šaty 7 a oblékl se do jeho cárů. Ten den pak strávil s nezvyklou duchovní radostí uprostřed chudých, aby pohrdl světskou slávou a aby postupně dospěl k evangelní dokonalosti. 8 Velmi pečlivě bděl nad umrtvováním těla, aby Kristův kříž, který nosil hluboko v srdci, se přenesl také navenek na tělo. Toto všechno konal muž Boží, František, když ještě nebyl odloučen ze světa šatem ani obydlím.
1 Srv. Sir 31,8.
2 Srv. Lk 6,30.
3 Srv. Gal 3,27.
4 Srv. Lk 19,36.
5 Srv. Ez 1,3.
6 Srv. Žl 76[77],11.
7 Srv. Sk 9,6.
8 Srv. Gn 32,10.
9 Srv. Mt 13,44-46.
10 Srv. 2 Tim 2,3.
11 Srv. Řím 8,26.
12 Mt 16,24.