Začíná život blaženého Františka

I. kapitola

O životě svatého Františka ve světském stavu

1. ₁ Ve městě Assisi byl muž jménem František, jehož památka je požehnaná, protože Bůh ho laskavě zahrnul sladkým požehnáním, milostivě ho vytrhl z nebezpečí nynějšího života a hojně ho naplnil dary nebeské milosti. ₂ Třebaže byl v dětském věku vychováván v marnostech mezi marnivými lidskými syny a po dosažení určitého vzdělání byl určen pro výnosné zaměstnání obchodníka, byl chráněn nebeskou záštitou, takže neodešel s bujnými mladíky za nevázanostmi těla, ačkoli se utápěl v zábavách, ani mezi chtivými kupci nesložil svou naději v peníze a poklady¹, ačkoli na zisku usilovně pracoval. ₃ Do srdce mladého Františka byla totiž božsky vložena ona štědrá slitovnost s chudými, která s ním rostla od dětství a naplnila jeho srdce takovou dobrotivostí, že se rozhodl, jako ne již hluchý posluchač evangelia, že dá almužnu každému prosícímu², zvláště když by se dovolával lásky Boží. ₄ Když byl jednou zaujat rušnou obchodnickou činností, proti svému zvyku odbyl s prázdnou jednoho chudáka, který ho prosil o almužnu pro lásku Boží. Ihned šel do sebe, rozběhl se za ním a poté, co mu laskavě věnoval almužnu, slíbil Pánu Bohu, že od té chvíle už nikdy, pokud to bude možné, neodmítne ty, kdo budou prosit pro lásku Páně. ₅ To zachovával s nezlomnou svědomitostí až do smrti a zasloužil si tak hojné rozmnožení milosti a lásky k Bohu. ₆ Řekl totiž později, když již dokonale oblékl Krista³, že ještě ve světském stavu mohl sotva slyšet bez pohnutí srdce nějaký hlas vzývající Boží lásku.

₇ K tomu také vlídná laskavost s uhlazeností mravů, trpělivost a ústupnost nad lidskou míru, štědrost v rozdávání přesahující možnosti zdály se být jistými znameními dobré povahy, kterou mladík vynikal. ₈ Tyto vlastnosti se zdály být předehrou, která na něm bude v budoucnu ještě rozmnožena hojností Božího požehnání. ₉ Skutečně, jak se věří, jeden velmi prostý muž z Assisi, poučený Bohem, když jednou procházel městem a potkal Františka, sundal si plášť,₁₀ prostřel šat⁴ před jeho nohama a prohlašoval, že František bude hoden vší úcty, protože je tím, který zakrátko bude konat veliké věci a bude všemi věřícími velkolepě uctíván.

2. ₁ František však dosud Boží záměr ohledně sebe neznal, protože jednak byl z otcova příkazu upoután k vnějším záležitostem a jednak kvůli narušené původní přirozenosti byl stahován k nižšímu. Nenaučil se dosud patřit na nebeské, ani si nezvykl zakoušet božské. ₂ A protože duchovním záležitostem dopřává sluchu způsobené utrpení, spočinula na něm ruka Páně⁵ a změnila se pravice Nejvyššího⁶, který sužoval jeho tělo dlouhou nemocí, aby duši připravil k pomazání Duchem svatým. ₃ A když si, poté co znovu nabral tělesných sil, oblékl podle svého zvyku pěkné šaty, potkal jistého rytíře, urozeného, ale chudého a bídně oblečeného, ₄ nad jehož chudobou pocítil srdečnou lítost. Ihned se proto svlékl a oblékl ho, aby tak vykonal dvojí službu lásky zároveň, když zakryl hanbu urozeného rytíře a zmírnil bídu chudého člověka.

3. ₁ Následující noci, když se oddával spánku, ukázala mu Boží dobrota překrásný a veliký palác s rytířskou výzbrojí, která byla poznačena znamením Kristova kříže, aby tak ukázala, že milosrdenství prokázané chudému rytíři pro lásku k nejvyššímu Králi má být vyváženo nesrovnatelnou odměnou. ₂ Proto, když se ptal, čí to je, dostalo se mu nebeského ujištění, že všechno je jeho a jeho rytířů. ₃ Ráno, jakmile se probudil, protože neměl dosud ducha vycvičeného k pronikání božských tajemství a neuměl prostřednictvím viditelné podoby přecházet k nahlížení na neviditelnou pravdu, považoval nezvyklé vidění za znamení budoucího velikého úspěchu. ₄ Rozhodl se proto, neznalý Božího záměru, že odejde do Apulie k jistému šlechetnému knížeti, a doufal, že v jeho službě dosáhne rytířské slávy, jak mu to předkládalo spatřené vidění. ₅ Když krátce nato, kdy se dal na cestu, dorazil k nejbližšímu městu, uslyšel v noci Pána, který k němu přátelsky promluvil: „Františku, kdo ti může prokázat lepší věci, pán nebo služebník, bohatý nebo chudý?“ ₆ Když mu František odpověděl, že mu lepší věci může prokázat pán a bohatý, ihned uslyšel: „Proč tedy kvůli služebníkovi opouštíš Pána a pro chudého člověka bohatého Boha?“ ₇ František na to: „Co chceš, Pane, abych učinil?“ A Pán mu odpověděl⁷: „Vrať se do své země⁸, protože vidění, které jsi spatřil, představuje duchovní skutečnost, která se má na tobě naplnit ne lidskou, ale božskou mocí. ₈ Proto, když se rozednilo, vrací se ve spěchu, jistý a radostný, do Assisi a jako příklad poslušnosti, kterým se již stal, očekával vůli Páně.

4. ₁ Od té doby se stranil hluku veřejné činnosti a vroucně prosil nebeskou dobrotu, aby mu ráčila ukázat, co by měl dělat. ₂ A když v něm častou modlitbou silně vzrostl plamen nebeské touhy a z lásky k nebeské vlasti pohrdal již vším pozemským jako ničím, cítil, že nalezl skrytý poklad, ₃ a jako moudrý obchodník uvažoval, že nalezenou perlu koupí, když všechno prodá⁹. ₄ Dosud však nevěděl, jak by to udělal, leda jen to, protože to bylo jeho duchu vnuknuto, že duchovní obchod začíná pohrdáním světa a že Kristovo rytířství je třeba započít vítězstvím nad sebou samým.

5. ₁ Tak jednoho dne, když se projížděl na koni po planině, která přiléhala k městu Assisi, potkal jednoho malomocného, jehož nečekané objevení se vzbudilo u něho nemalý odpor. ₂ Avšak když se v mysli vrátil k rozhodnutí již započaté dokonalosti a vzpomněl si, že chce-li být Kristovým vojákem¹⁰, musí nejprve zvítězit nad sebou, seskočil z koně a spěchal, aby ho políbil. ₃ A když k němu malomocný natáhl ruku, jako by čekal, že něco dostane, daroval mu s políbením peníze. ₄ Ihned pak nasedl na koně, a když se kolem sebe rozhlížel, třebaže všude bylo jen holé pole, onoho malomocného nikde neviděl. ₅ A tak naplněn údivem i radostí, začal vroucně zpívat Pánu chvály a umiňoval si postupovat od toho okamžiku vždy k lepšímu. ₆ Proto vyhledával osamělá místa, přející zkroušenosti, na kterých, když v nevýslovném lkaní¹¹ vytrvale pobýval, zasloužil si po velké vytrvalosti v prosbách, aby ho Pán vyslyšel. ₇ Neboť zatímco se jednoho dne takto odloučen modlil a celý byl pro nesmírný žár uchvácen do Boha, zjevil se mu Ježíš Kristus jako přibitý na kříži. ₈ Při pohledu na něho se jeho duše zhroutila a vzpomínka na Kristovo utrpení pronikla nitrem jeho srdce tak hluboko, že od toho okamžiku, kdykoli mu na mysl přišlo Kristovo ukřižování, sotva se mohl navenek zdržet slz a nářku, jak se i sám důvěrně svěřil, když se blížil jeho konec. ₉ Takto Boží muž s jistotou porozuměl tomu, co mu bylo řečeno evangelním výrokem: „Chceš-li jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě¹²!“

6. ₁ Od té chvíle oblékl ducha chudoby, smýšlení pokory a cit hluboké lásky. ₂ Ačkoli se totiž dříve velmi bál nejen společnosti malomocných, ale i jen pohledět na ně zdálky, nyní kvůli Kristu ukřižovanému, který se mu podle prorockého slova zjevil hodný pohrdání jako malomocný, zbožně, pokorně a vlídně sloužil malomocným, aby sám sebou zcela pohrdal. ₃ Navštěvoval totiž často jejich obydlí, štědře jim uděloval almužny a s hlubokým soucitem jim líbal jejich ruce a ústa. ₄ Také chudým žebrákům toužil rozdat nejenom své věci, ale i sám sebe a někdy sundával šaty, jindy je páral nebo trhal, aby jim udělil almužnu, když neměl po ruce nic jiného. ₅ Uctivě a zbožně přispíval také chudým kněžím, zvláště na výbavu oltáře, aby tak měl účast na Boží službě a doplnil tak bídu Božích služebníků. ₆ Když také v té době navštívil ze zbožné úcty prahy apoštola Petra a uviděl přede dveřmi kostela velké množství chudáků, veden jak sladkostí slitovnosti, tak i zlákán láskou k chudobě, věnoval jednomu z nich, obzvláště chudému, své vlastní šaty ₇ a oblékl se do jeho cárů. Ten den pak strávil s nezvyklou duchovní radostí uprostřed chudých, aby pohrdl světskou slávou a aby postupně dospěl k evangelní dokonalosti. ₈ Velmi pečlivě bděl nad umrtvováním těla, aby Kristův kříž, který nosil hluboko v srdci, se přenesl také navenek na tělo. Toto všechno konal muž Boží, František, když ještě nebyl odloučen ze světa šatem ani obydlím.

Další