Redigoval, poznámkami a úvody opatřil: Jiří Bonaventura Štivar OFMCap.

Překlad: Markéta Koronthályová, J. B. Štivar

 

 

Spisy sv. Františka a sv. Kláry

 

Úvod o Františkovi a Kláře

Svého času žil v Assisi muž zvaný František (1182-1226), syn poměrně zámožného obchodníka jménem Pietro Bernardone, aniž by tušil, že existuje nějaká slečna Klára (1193-1253), dcera pocházející z bohatého šlechtického rodu pána Offreduccia di Bernardino. Byl mezi nimi věkový rozdíl téměř 12 let, a věděla-li Klára něco o Františkovi, pak jen z doslechu, ale osobně ho ještě neznala.

František měl tehdy velké plány a chtěl se stát rytířem, který by si vydobyl velkou slávu. Byl však v boji s Perugií zajat a skončil ve vězení. Domů se vrátil vážně nemocen a strávil dlouhé týdny na lůžku. Tam se v něm odehrála změna, a tak nakonec pochopil, že nemá být rytířem žádného velmože tohoto světa, ale rytířem Kristovým a hlasatelem Nejvyššího Krále. Krásné osobní svědectví o svém obrácení vydává sv. František v prvních řádcích své Závěti.

Tak se František stal věrným nástrojem Ducha svatého, kterým se sám nechával vést ve všem, co dělal. Chtěl, aby i bratři měli k Duchu Božímu stejný vztah a vždy toužili po tom, aby v nich působil (Řeh 10,8), proto Ducha svatého prohlašoval za generálního ministra svého řádu (2Cel 193). Všechno, co František napsal či nadiktoval, je svědectvím o síle Ducha, která se v něm projevovala. Proto je velmi užitečné znát historii každého jeho spisu, ale ještě užitečnější je umět v nich nalézat to, co Pán Františkovi zjevil, a znovu to objevovat pro svůj vlastní život. V žádném případě ale z jeho spisů nemůžeme poskládat jeho životopis, neboť potřebné údaje v nich prostě nejsou obsaženy. Tak jsou jeho spisy bohatým zdrojem inspirace pro všechny, kdo kráčejí životem v duchu Františkově, i pro všechny křesťany, kteří podobně jako František ve své době, chtějí „obnovit Boží dům“. Stejně jako tehdy i dnes František říká svým věrným: „Začněme, bratři, neboť až dosud jsme udělali jen málo nebo nic.“

Svatá Klára nám také zanechala několik písemných svědectví o tom, co inspirovalo život její i jejích sester. Není toho zdaleka tolik, co u sv. Františka, ale našemu čtenáři budou jistě zvláště blízké čtyři listy sv. Anežce České. A to nejen proto, že píše naší světici, ale i pro svůj velmi bohatý obsah, který může posloužit jako inspirace k rozjímání nad tím, co je vlastně v životě důležité. Škoda jen, že se nedochovalo také to, co sv. Anežka psala sv. Kláře. Sv. Klára se sice snažila důsledně žít Františkovým duchem, ale nemohla zapřít svou tvůrčí osobnost, a tak dokázala jeho charizma přetvořit do ženské podoby. František jí velmi důvěřoval a dával jí velkou svobodu, neboť věřil, že si ji Duch vede stejně jako jeho.

Seznam zkratek

 

 

Přejít nahoru