Třetí list svaté Anežce České

Sv. Anežka zřejmě informovala sv. Kláru o obdržení privilegia chudoby a ptala se jí na postní zvyklosti v jejím klášteře u Sv. Damiána. Klára jí na to odpovídá tímto listem ve verších 29-37. Třetí list svaté Anežce České byl napsán pravděpodobně ještě na jaře 1238, neboť Klára se v něm raduje ze šťastných úspěchů (v. 3), které upřesňuje ve v. 6-11. Zdá se, že v době sepsání tohoto listu ještě Klára nevěděla o tom, že Anežčin klášter musel přijmout Hugolinovy konstituce (11. 5. 1238), které předcházející privilegia zrušily. První polovina listu je nádhernou ódou, opěvující krásu kontemplativního života.

₁ V Kristu nejctihodnější paní a nade všechny smrtelníky milované sestře Anežce, rodné sestře slavného českého krále¹, ale teď již sestře a snoubence² svrchovaného Krále nebes, ₂ Klára, nejponíženější a nehodná služebnice Krista a služka chudých paní, [přeje] radost ze spásy v původci spásy³ a cokoliv lepšího, co si lze přát.

₃ Jsem naplněna velikou radostí z tvého zdraví, [z tvého] štěstí a ze zdárného pokroku, jimiž, jak jsem pochopila, vynikáš na cestě, kterou jsi nastoupila, abys dosáhla nebeské odměny. ₄ A tak jásám v Pánu velkou radostí, že jsem tě poznala, a myslím si, že podivuhodně doplňuješ nedostatečnosti moje i mých sester v následování šlépějí Ježíše Krista chudého a pokorného.

₅ Mohu se opravdu radovat a nikdo mi tuto radost nemůže vzít, ₆ protože to, po čem jsem pod nebem toužila, již mám, vidím totiž, jak, vybavená jakýmsi zázračným darem moudrosti z úst samotného Boha, odrážíš děsivým a podivuhodným způsobem úklady pýchy, vychytralého nepřítele a zhoubce lidské přirozenosti, a marnosti, která ohlupuje lidská srdce, ₇ a objímáš pokorou, silou víry a pažemi chudoby nesmírný poklad ukrytý na poli světa a lidských srdcí, za nějž se kupuje⁴ ten, z něhož všechno povstalo⁵ z ničeho; ₈ a abych použila vlastních slov Apoštola, soudím, že jsi pomocnicí samotného Boha⁶ a tou, která pozvedá klesající údy jeho nevýslovného těla.

₉ Kdo by tedy mohl říci, abych se neradovala z tak velkých a podivuhodných radostí? ₁₀ Raduj se tedy i ty v Pánu vždycky⁷, nejdražší, ₁₁ a ať tě nezahalí hořkost ani mrak, v Kristu nejmilejší paní, radosti andělů a koruno⁸ sester.

₁₂ Upři svou mysl do zrcadla věčnosti,

upři svou duši do odlesku slávy⁹,

₁₃ upři své srdce na obraz božské podstaty¹⁰

a kontemplací se celá proměň

v obraz¹¹ jeho božství,

₁₄ abys sama pocítila to, co cítí přátelé,

když zakoušejí skrytou sladkost¹²,

kterou sám Bůh od počátku připravil těm, kdo ho milují.

₁₅ Zcela vynech všechny, kdo v klamném a zmateném světě zaplétají do léček své slepé milovníky, abys zcela milovala toho, který pro tvou lásku daroval sebe celého, ₁₆ jehož krásu obdivují slunce i měsíc, jehož odměny a jejich vzácnost a velikost jsou bez konce¹³. ₁₇ Chci říci Syna Nejvyššího, kterého zrodila Panna a po jehož porodu Pannou zůstala. ₁₈ Přimkni se k jeho nejsladší Matce, která porodila takového Syna, jehož nemohla pojmout nebesa¹⁴, ₁₉ a přece ho přijala do uzavřeného prostoru¹⁵ svého svatého lůna a v dívčím klíně ho nosila.

₂₀ Kdo by se neštítil nástrah nepřítele lidstva, který skrze pýchu okamžiku a pomíjející slávu se snaží vydávat za nic to, co je větší než nebe? ₂₁ Vždyť je již jasné, že duše věřícího člověka, nejdůstojnější z tvorů, je z milosti Boží větší než nebe, ₂₂ protože nebesa s ostatními tvory nemohla pojmout¹⁶ Stvořitele, ale jen věřící duše je jeho příbytkem i trůnem, a to jedině díky lásce, kterou nemají bezbožní, ₂₃ jak o tom říká Pravda: Kdo miluje mě, bude milován mým Otcem i já ho budu milovat¹⁷ a přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek¹⁸.

₂₄ Tedy jako slavná Panna panen [ho nosila] tělesně, ₂₅ tak i ty, když půjdeš v jeho šlépějích¹⁹, zvláště v pokoře a v chudobě, můžeš ho v čistém a panenském těle vždy a bez jakékoliv pochybnosti nosit duchovně, ₂₆ obsahujíc toho, který obsahuje tebe i všechno ostatní²⁰, [můžeš] vlastnit to, co ve srovnání s ostatním pomíjejícím majetkem tohoto světa budeš vlastnit jistěji. ₂₇ Někteří světští králové a královny se v tomto mýlí: ₂₈ i když jejich pýcha vystoupí až do nebe a jejich hlava se dotkne oblak, nakonec se ztratí jako hnůj²¹.

₂₉ Pokud jde o to, oč jsi mne žádala, abych ti totiž vysvětlila, ₃₀ jaké jsou svátky, ohledně kterých nás náš přeslavný otec svatý František zvláště napomínal, abychom je slavily rozmanitostí pokrmů, a o kterých se domnívám, že už jsi je odhadla, rozhodla jsem se odpovědět tvé lásce. ₃₁ Tvoje moudrost jistě ví, že s výjimkou [sester] slabých a nemocných, ohledně kterých nás napomenul a uložil nám, abychom jim ze všech pokrmů umírněně dopřávaly, jak jen můžeme, ₃₂ žádná z nás, která je zdravá a silná, nemá jíst [nic jiného] než jen postní jídla, a to jak ve dnech všedních, tak i svátečních, a postit se tak každý den, ₃₃ s výjimkou nedělí a o Narození Páně, kdy máme jíst dvakrát za den. ₃₄ Také ve čtvrtky, které nepřipadají na dobu postní, jak každá bude chtít; když totiž některá nechce, nemusí se postit. ₃₅ My zdravé se však postíme každý den kromě nedělí a o Narození [Páně]. ₃₆ Avšak po celé Velikonoce, jak říká list blaženého Františka²², a o svátcích svaté Marie a svatých apoštolů nejsme vázány se postit, pokud tyto svátky nepřipadnou na pátek; ₃₇ a jak již bylo řečeno, my, které jsme zdravé a silné, jíme vždy postní jídla²³.

₃₈ Avšak protože ani naše tělo není tělem z bronzu, ani naše pevnost není jako pevnost kamene, ₃₉ ale naopak jsme křehké a náchylné k veškeré tělesné slabosti, ₄₀ žádám tě a v Pánu prosím, nejmilejší, abys moudře a uvážlivě upustila od jisté neuvážené a nemožně přísné zdrženlivosti, kterou jsi, jak jsem se dozvěděla, podstoupila; ₄₁ abys živá vyznávala²⁴ Pána, abys vzdávala Pánu svou rozumnou bohopoctu²⁵ a tvá oběť aby byla vždy osolená^{26 27}.

₄₂ Buď vždy zdráva v Pánu, jako si i já přeji být zdráva, a zahrň mě i mé sestry do svých svatých modliteb.

Další