PRVNÍ KNIHA

Ke chvále a slávě všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Začíná život našeho přeblaženého otce Františka.

I. kapitola

Jak se choval ve světském šatu a se světskou duší

1. ₁ Žil muž v¹ městě Assisi, které leží ve spoletském údolí, jménem František, jenž byl od útlého věku svými rodiči lehkomyslně vychováván podle pošetilých zásad tohoto světa a dlouho napodoboval jejich ubohý život a mravy, a tak se sám stal ještě pošetilejším a lehkomyslnějším². – ₂ Neboť se stalo nejhorším zvykem mezi těmi, kdo se nazývají křesťany, že se všude rozšířilo toto zhoubné mínění, jako by to byl zákon všude podepsaný a předepsaný, že se mají snažit své děti už od kolébky vychovávat uvolněně a lehkomyslně. ₃ Vždyť děti sotva narozené, ještě dříve, než začnou mluvit nebo žvatlat, už učí věcem nečestným a vskutku zavrženíhodným, a to gesty i slovy. A když přijde čas jejich odstavení, vedou je k tomu, aby tyto věci plné rozmařilosti a prostopášnosti nejen říkaly, nýbrž i dělaly. ₄ Ze strachu před staršími se nikdo neodvažuje slušně se chovat, protože by byl tvrdě potrestán. ₅ Proto říká pohanský básník právem: „Jak jsme vyrostli mezi zlozvyky rodičů, tak se nás od dětství drží všechno špatné³.“ ₆ A toto svědectví je pravdivé, protože čím zhoubnější jsou pro děti přání rodičů, tím raději je plní. ₇ Když pak jsou děti trochu starší, samy od sebe už přecházejí ke stále horším skutkům. ₈ Vždyť ze zkažených kořenů vyroste ještě zkaženější strom, a co jednou zdegenerovalo, těžko se může vrátit do původního stavu. ₉ A až vstoupí do bran dospívání, co myslíš, že z nich bude? ₁₀ Tehdy zajisté dají průchod veškeré rozmařilosti, neboť je jim dovoleno dělat, co se jim zamane, a horlivě se oddají neřestem. ₁₁ Tak se dobrovolně stávají otroky hříchů, všechny své údy dávají do služeb nepravosti⁴, nic z křesťanského náboženství ve svém životě či v mravech nedávají najevo a jsou křesťany jen podle jména. ₁₂ Ubožáci, předstírají, že se dopustili ještě horších věcí, než jakých se dopustili ve skutečnosti, aby se jim nevysmívali tím víc, čím jsou nevinnější⁵.

2. ₁ To jsou ubohé začátky toho člověka, kterého dnes ctíme jako světce, protože vskutku světcem je. Od dětství v tom vězel, téměř do 25. roku svého života bídně marnil a ztrácel svůj čas. ₂ Ba v marnivosti dokonce vynikal nade všechny své vrstevníky, druhé ponoukal ke špatnostem a sám byl velmi divoký ve ztřeštěnostech. ₃ Všemi obdivován usiloval o to, aby v pompéznosti prázdné slávy, ve veselých žertech a fraškách, ve vtipech a v prázdných slovech, v písničkách a ve vláčném a měkkém odívání překonal ostatní, ₄ protože byl velmi bohatý. Nebyl však lakomý, spíš marnotratný, peníze nehromadil, spíš majetek rozhazoval. Byl obezřetný obchodník, ale velmi špatný hospodář. Přesto vynikal jemným chováním, byl příjemný a velmi milý, a to i ke své škodě. ₅ Proto za ním šli mnozí další, příznivci zla a podněcovatelé špatností. A tak obklopen šiky neřádů, stával se povrchním a lehkovážným a chodíval po náměstích Babylónu⁶, ₆ dokud na něj neshlédl Pán z nebe⁷, aby od něho pro své jméno vzdálil svůj hněv a aby mu do úst vložil uzdu Boží chvály dřív, než by zcela zahynul⁸. ₇ Tak na něm spočinula ruka Páně⁹ a změnila ho pravice Nejvyššího¹⁰, aby skrze něho byla dána důvěra v milostiplné odpuštění hříšníkům a aby byl všem lidem příkladem obrácení se k Bohu¹¹.

 Další