Kapitola 6 – Důstojnost Chudoby

₁ „Syn nejvyššího Otce stal se milovníkem tvé krásy¹, k tobě jediné na světě přilnul a ve všem tě shledal velmi věrnou. ₂ Dříve, než přišel ze své jasuplné vlasti na zem, připravila jsi mu náležité místo, trůn, na němž by seděl, komnatu, v níž by odpočíval, totiž nejchudší Pannu, z níž zrozen by zazářil tomuto světu. ₃ Když se narodil, stála jsi věrně před ním, aby v tobě, a ne v nádheře, nalezl zalíbení. ₄ Položili ho, jak říká evangelista, do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místa². ₅ A tak jsi ho vždy nerozlučně provázela, aby po celý svůj život, kdy se ukázal na zemi a stýkal se s lidmi³, zatímco lišky mají svá doupata a ptáci hnízda, on vůbec neměl, kde by hlavu složil⁴. ₆ Když pak otevřel svá ústa, aby učil, ten, který kdysi otevíral ústa prorokům, mezi mnohým, co říkal, nejprve chválil tebe, nejprve tě velebil slovy: »Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království⁵«.

₇ Když ke spáse lidského pokolení vyvolil potřebné svědky svého svatého kázání a slavného života, vskutku nevybral bohaté kupce, nýbrž chudé rybáře, aby tímto vysokým oceněním ukázal, že tě všichni mají milovat. ₈ Nakonec, aby byla všem zjevná tvá dobrota, tvá velkodušnost, tvá síla, to, jak stojíš nade všemi ostatními ctnostmi, jak bez tebe nic nemůže být ctností, jak tvé království není z tohoto světa⁶, nýbrž z nebe, jen ty jsi vytrvala po boku Krále slávy i tehdy, když všichni jeho vyvolení a milovaní ho ze strachu opustili. ₉ Ty však, věrná snoubenko, sladká milovnice, ses od něho nevzdálila ani na okamžik, ba tím více jsi k němu lnula, čím víc jsi viděla, jak jím druzí pohrdají. ₁₀ Neboť kdybys ty s ním nebyla, nemohli by jím všichni tak opovrhovat.

₁₁ Byla jsi s ním, když ho Židé haněli, když ho farizeové uráželi, když ho velekněží obviňovali. [Byla jsi s ním], když ho políčkovali, když na něho plivali, když ho bičovali. ₁₂ On, hodný úcty všech, byl ode všech tupen a ty sama jsi ho těšila. Neopustila jsi ho až do smrti, a to smrti na kříži⁷. ₁₃ A na samotném kříži, když už jeho tělo bylo obnažené, když rozevřel náruč a jeho ruce i nohy byly probodené, trpěla jsi s ním, a to tak, že na něm nebylo vidět nic slavnějšího než tebe. ₁₄ Nakonec, když vstoupil na nebesa, zanechal ti pečeť nebeského království k označení vyvolených, aby každý, kdo touží po věčném království, přišel k tobě, vyprosil si je od tebe a skrze tebe vstoupil dovnitř. Takže, kdo není označen tvým znamením⁸, nemůže vejít do království.

₁₅ Proto, Paní, měj s námi slitování a označ nás znamením své milosti! Kdo je tak pošetilý a nerozumný, že by nemiloval celým srdcem tebe, kterou si Nejvyšší vyvolil a od věčnosti připravil? ₁₆ Kdo by si tě nevážil a nectil, když ten, jemuž se koří všechny mocnosti nebes, tě vyznamenal takovou ctí? ₁₇ Kdo by se rád neskláněl k tvým nohám⁹, když se Pán slávy tak pokorně sklonil, tak přátelsky se s tebou spojil, s takovou láskou k tobě přilnul. ₁₈ Pro něho a kvůli němu, Paní, snažně prosíme: Nepohrdej našimi prosbami v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečenství nás vždycky vysvoboď, ó slavná a požehnaná na věky!“

 Další