Kapitola 5 – Blažený František a jeho druhové chválí Chudobu

₁ Oni však jí odpověděli a pravili: „K tobě přicházíme, naše paní; snažně tě prosíme, přijmi nás v pokoji. Chceme se stát služebníky Pána zástupů, neboť on je Král slávy¹. ₂ Slyšeli jsme, že máš být královnou ctností, a zkušenost nám to potvrzuje. ₃ Proto se ti vrháme k nohám a pokorně tě prosíme, aby ses uvolila být s námi, abys byla naší cestou ke Králi slávy, jako jsi jemu byla cestou, když ten, který vychází z výsosti, se rozhodl navštívit ty, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti². ₄ Víme totiž, že tvá je moc, tvá je vláda, ty jsi nade všemi³ ctnostmi ustanovená Králem králů za královnu a paní. ₅ Uzavři tedy s námi mír a budeme zachráněni, aby nás skrze tebe přijal ten, který nás skrze tebe vykoupil. Rozhodneš-li se nás zachránit, hned budeme vysvobozeni. ₆ Neboť sám Král králů a Pán pánů⁴, Stvořitel nebe i země, zatoužil po tvé kráse⁵. ₇ Vždyť král u stolu odpočíval⁶, bohatý a slavný ve svém království, opustil svůj dům, zanechal své dědictví⁷, neboť hojnost a bohatství je v jeho domě⁸. ₈ A tak seskočil z královského trůnu⁹, aby tě milostivě hledal.

₉ Velká je tedy tvá důstojnost a nezměrná vznešenost, neboť opustil všechny kůry andělské a nesmírné mocnosti, které v nebi tvoří veliké vojsko, a přišel tě hledat v nejhlubší jámě, kde jsi ležela v bahnitých výkalech¹⁰, v temnotách a ve stínu smrti¹¹. ₁₀ Všem živým jsi byla nemálo protivnou a všichni před tebou prchali a odháněli tě, jak mohli. ₁₁ A ačkoli někteří ti nemohli zcela uniknout, přesto jsi jim nebyla méně protivnou a nenáviděnou.

₁₂ Pak však přišel Pán, Panovník¹², a sám tě vzal na sebe, pozdvihl tvou hlavu mezi kmeny národů, ozdobil tě čelenkou jako nevěstu¹³ a vyzvedl tě nad výšiny oblaků¹⁴. ₁₃ Třebaže ještě i teď nesčetní tebou opovrhují, protože neznají tvou moc a slávu¹⁵, přece nic neztrácíš, neboť svobodně přebýváš na svatých horách¹⁶ v přepevném příbytku Kristovy slávy.“

Další