Kapitola 4 – Chudoba se diví, jak snadno stoupají

₁ Když se zcela lehkým krokem přibližovali k vrcholu, hle, paní Chudoba stála na vrcholku hory a pozorovala příkré svahy hory. ₂ Když uviděla tyto muže, jak mocně vystupují, jak téměř letí, nadmíru se tomu podivila a řekla: ₃ „Kdo jsou tito [lidé], kteří letí jak oblaka a jako holubice ke svým hnízdům¹? ₄ Už je tomu věru dávno, kdy jsem viděla takové [muže], tak volné a nespoutané žádným břemenem. ₅ Povím jim tedy, co mám na srdci, aby tohoto výstupu nelitovali jako druzí a nevšímali si té propasti okolo. ₆ Vím, že mne nemohou dosáhnout bez mého souhlasu, avšak můj nebeský Otec mi odplatí, když jim dám spásnou radu.“ ₇ A hle, ozval se jí hlas² a pravil: „Neboj se, dcero siónská³, neboť tito jsou potomstvem, jemuž Pán požehnal⁴ a jež si vyvolil nepředstíranou láskou⁵.“

₈ Tehdy paní Chudoba sestoupila z trůnu své nahoty, vyšla jim vstříc štědrým požehnáním⁶ a řekla jim: ₉ „Co je důvodem vašeho příchodu, povězte mi, bratři, a proč tak spěcháte z údolí bědných k hoře jasnosti? ₁₀ Hledáte snad mne, která jsem, jak vidíte, chudičká, vichrem zmítaná, útěchy zbavená⁷?“

 Další