Kapitola 4 – Chudoba se diví, jak snadno stoupají
1 Když se zcela lehkým krokem přibližovali k vrcholu, hle, paní Chudoba stála na vrcholku hory a pozorovala příkré svahy hory. 2 Když uviděla tyto muže, jak mocně vystupují, jak téměř letí, nadmíru se tomu podivila a řekla: 3 „Kdo jsou tito [lidé], kteří letí jak oblaka a jako holubice ke svým hnízdům1? 4 Už je tomu věru dávno, kdy jsem viděla takové [muže], tak volné a nespoutané žádným břemenem. 5 Povím jim tedy, co mám na srdci, aby tohoto výstupu nelitovali jako druzí a nevšímali si té propasti okolo. 6 Vím, že mne nemohou dosáhnout bez mého souhlasu, avšak můj nebeský Otec mi odplatí, když jim dám spásnou radu.“ 7 A hle, ozval se jí hlas2 a pravil: „Neboj se, dcero siónská3, neboť tito jsou potomstvem, jemuž Pán požehnal4 a jež si vyvolil nepředstíranou láskou5.“
8 Tehdy paní Chudoba sestoupila z trůnu své nahoty, vyšla jim vstříc štědrým požehnáním6 a řekla jim: 9 „Co je důvodem vašeho příchodu, povězte mi, bratři, a proč tak spěcháte z údolí bědných k hoře jasnosti? 10 Hledáte snad mne, která jsem, jak vidíte, chudičká, vichrem zmítaná, útěchy zbavená7?“
1 Srv. Iz 60,8.
2 Srv. Lk 1,44.
3 Srv. Jan 12,15.
4 Srv. Iz 61,9.
5 Srv. 2 Kor 6,6.
6 Srv. Žl 20[21],4.
7 Srv. Iz 54,11.