Kapitola 30 – O stolování Chudoby s bratřími

₁ A když vše připravili, pozvali ji, aby s nimi pojedla. ₂ Ona na to řekla: „Napřed mi ukažte kapli, kapitulní síň, křížovou chodbu, refektář, kuchyň, dormitář a stáj, krásné židle, vyhlazené stoly a veliké domy. ₃ Vždyť nic z toho tady nevidím, jen zřím vás, radostné a šťastné, radostí překypující, plné útěchy¹, jako byste očekávali, že se vám dostane všeho, co budete chtít.“

₄ Oni odpověděli a pravili: „Naše paní a královno, my, tvoji služebníci, jsme unaveni po dlouhé² cestě a ty, která jsi šla s námi, jsi také podstoupila nemalou námahu. ₅ Najezme se proto nejprve, jestli chceš, a takto posilnění ti na tvůj pokyn všechno splníme.“

₆ „Líbí se mi, co říkáte,“ pravila, „ale přineste už vodu, abychom si umyli ruce, a ručníky, abychom si je osušili.“ ₇ Oni rychle přinesli polovinu hliněné nádoby plnou vody, protože celou tam neměli. ₈ A když jí [vodu] vylili na ruce, ohlíželi se tu i tam po nějakém ručníku. ₉ A protože ho nenašli, jeden z nich jí nabídl svůj šat, kterým byl oděn, aby si do něho otřela ruce. ₁₀ Ona to však přijala s díkem a ve svém srdci chválila Boha, který ji spojil s takovými lidmi.

₁₁ Potom vedli Chudobu na místo, kde byla přichystána tabule. Když ji tam přivedli, rozhlížela se kolem a neviděla nic než tři či čtyři kousky ječného či otrubového chleba ležícího v trávě. Velmi se podivila ve svém srdci a pravila: „Kdo kdy viděl něco takového za dávných pokolení³? ₁₂ Požehnaný jsi, Pane Bože⁴, který se staráš o všechny⁵, všechno můžeš, když budeš chtít⁶; těmito činy jsi vyučil svůj lid⁷, aby se ti líbil.“ ₁₃ Tak seděli spolu a děkovali Bohu⁸ za všechny jeho dary.

₁₄ Potom si poručila paní Chudoba přinést vařená jídla v mísách. A hle, donesli jednu misku studené vody, aby si v ní všichni mohli namáčet chléb, nebylo tam množství mís ani plno vařeného.

₁₅ Prosila, aby jí přinesli aspoň nějakou voňavou syrovou zeleninu. Protože však neměli a zahradu neznali, nasbírali v lese divoce rostoucí byliny a předložili jí je. ₁₆ Na to řekla: „Přineste mi trochu soli, abych si byliny osolila, protože jsou hořké.“ ₁₇ „Počkej, paní,“ pravili, „až půjdeme do města, pak ti ji přineseme, jestli je tam někdo, kdo nám ji dá.“ ₁₈ „Podejte mi,“ řekla, „nůž, abych mohla odkrojit to špatné a pokrájet si chléb, protože je velmi tvrdý a suchý.“ ₁₉ Pravili jí: „Paní, nemáme kováře, který by nám dělal meče; zatím používej zubů místo nože a pak se postaráme.“ ₂₀ „A máte trošku vína?“ zeptala se. ₂₁ Oni jí odpověděli: „Paní naše, nemáme víno⁹, neboť důležitý pro život člověka je chléb a voda¹⁰; a pro tebe není dobré, abys pila víno, neboť nevěsta Kristova se musí vínu vyhýbat jako jedu.“

₂₂ Když pak se nasytili víc slávou takové nouze, než by se nasytili hojností všech věcí, dobrořečili Bohu, před jehož tváří nalezli tak velkou milost, a odvedli ji pak na místo, kde by si odpočinula, neboť byla unavená. A tak si lehla nahá na holou zemi.

₂₃ Prosila také o polštář pod hlavu. Na to hned přinesli kámen a dali jí ho pod hlavu.

₂₄ Když se velice klidně, a přece s mírou vyspala, spěšně vstala a prosila, aby jí ukázali klauzuru. ₂₅ Vyvedli ji na pahorek, ukázali jí celý kraj, kam až oko dohlédlo, a pravili: „Toto je naše klauzura¹¹, paní!“

 Další