Kapitola 27 – Paní Chudoba poučuje blaženého Františka o pokroku a nedbalosti v [řeholním] životě

₁ „Hle, bratři, dlouze jsem vám vypověděla toto vyprávění, abyste se dívali před sebe¹ a abyste viděli, co máte dělat. ₂ Je velmi nebezpečné ohlížet se nazpět a vysmívat se Bohu. Vzpomeňte si na Lotovu ženu² a nevěřte každému duchu³! ₃ Jsem o vás, milovaní, přesvědčena⁴, neboť jsem u vás více než u jiných viděla věci lepší a bližší spáse. Viděla jsem, že jste se opravdu všeho zřekli, že jste se ode všeho opravdu oprostili. ₄ Pro mne je toho největším důkazem, že jste vystoupili na tuto horu, jejíhož vrcholu mohou dosáhnout jen málokteří. ₅ Ale říkám vám, moji přátelé⁵, že ctnost dobrých je mi podezřelá kvůli neřesti mnohých a že jsem často v rouchu ovčím našla dravé vlky⁶.

₆ Přeji si sice, aby se každý z vás stal následovníkem svatých, kteří pro svou víru a trpělivost dostávají dědictvím mne. Protože však se bojím, aby se vám nestalo to, co ostatním, dávám vám spásnou radu: nechtějte hned na začátku sahat po tom nejvyšším a nejsvětějším, ale pozvolna postupujte pod Kristovým vedením, až dospějete k vrcholu. ₈ Vězte, že když bude hnojivo nepatrnosti přiloženo k vašim kořenům, nebudete shledáni neplodnými, neboť nic jiného kromě sekery k vám přiloženo nebude. ₉ Nespoléhejte jen na své nadšení, které nyní máte, neboť city lidí jsou nakloněny ke zlému⁷ stejně jako k dobrému jednání a snadno se srdce obrací ke starým zvyklostem, i když se jim někdy už hodně vzdálilo. ₁₀ Vím totiž, že ve vašem převelkém nadšení se vám zdá všechno velmi lehké. Ale pamatujte na to, co bylo řečeno, neboť hle, ani ti, kdo slouží Bohu, nejsou stálí, i na svých andělech nepravost najde⁸.

₁₁ Nejprve vám bude připadat, že vše nesete velmi snadno, ale zakrátko, až si budete jistější, začnete přehlížet obdržené dary. ₁₂ Budete se klamat, že kdykoliv budete chtít, můžete se vrátit a nalézt prvotní útěchu, ale když nedbalost jednou zapustí kořeny, není ji snadné vymýtit. ₁₃ Vaše srdce se pak obrátí k jiným věcem a málokdy bude hlasitě žádat, abyste se vrátili k původním. ₁₄ A tak, oddáni spánku a lenosti ducha, se budete bláhově vymlouvat a říkat: »Nemůžeme být tak silní, jako jsme byli na začátku, a teď je jiná doba,« neuvědomujíce si, co bylo řečeno, [totiž] že když je člověk u konce, teprve začíná⁹. ₁₆ Přece však ve vaší duši zůstane hlas, který bude takto promlouvat: »Zítra, zítra se vrátíme ke svému prvnímu muži, neboť lépe nám bylo tehdy než nyní¹⁰.«

₁₇ Hle, bratři, mnohé věci jsem vám předpověděla¹¹ a měla bych vám ještě mnoho co říci, co byste nemohli snést¹². ₁₈ Přijde však doba, kdy vám otevřeně¹³ vysvětlím, co jsem výše uvedla.“

 Další