Kapitola 1 – Blažený František se ptá po Chudobě

₁ Pilně jako horlivý pátrající zvěd začal chodit po náměstích a ulicích města, pozorně hledaje tu, již milovala jeho duše¹. ₂ Dotazoval se okolostojících, vyptával se přicházejících a říkal: „Viděli jste tu, kterou tolik miluji²?“. ₃ Ale smysl těch slov jim zůstal skryt³, jako by byl cizincem. Jelikož mu nerozuměli, říkali: „Člověče, nevíme, co říkáš. Mluv s námi naším jazykem⁴ a odpovíme ti.“

₄ V té době neměly děti Adamovy ani slov, ani vnímání⁵, aby spolu chtěly jednat či mluvit o chudobě. ₅ Vášnivě ji nenáviděly, jak to činí i dnes, a nemohly tudíž o ní hledajícímu říci pokojného slova⁶. Proto mu odpovídají jako neznámému a prohlašují, že ničemu z toho, nač se ptá, nerozumí.

₆ „Půjdu tedy,“ řekl blažený František, „za vznešenými a moudrými a promluvím s nimi. ₇ Vždyť oni znají cesty Páně a řád svého Boha⁷, neboť tamti snad jsou jen lidé chudí a hloupí, kteří neznají cesty Páně a řád svého Boha⁸.“

₈ Když to učinil, odpověděli mu ještě nepřátelštěji a pravili: „Jaké je to nové učení, které nám hlásáš⁹? Vždyť chudoba, kterou hledáš, ať patří tobě, tvým synům a potomstvu tvému¹⁰ po tobě! ₉ Nám však vyhovuje užívat si potěšení a oplývat bohatstvím, neboť krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku¹¹. ₁₀ Poznali jsme, že není nic lepšího než se radovat, jíst a pít¹², dokud žijeme.“ ₁₁ Když to blažený František uslyšel, podivil se ve svém srdci, poděkoval Bohu a pravil: ₁₂ „Buď pochválen, Pane Bože¹³, který jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a odhalil jsi je maličkým. Ano, Otče, neboť tak se ti zalíbilo¹⁴. ₁₃ Pane, Otče a vládce mého života, neponechávej mne jejich záměru a nedopusť, abych padl¹⁵ do této hanby, ale dej mi, abych s tvou milostí našel, co hledám, neboť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice¹⁶.“

₁₄ Proto opustil blažený František město a rychlým krokem přišel k jakémusi poli, kde již zdaleka viděl sedět dva starce zmožené velkým žárem¹⁷, z nichž jeden takto promluvil: ₁₅ „Na koho shlédnu, než na chudého a zkroušeného srdcem, na toho, kdo se třese před mým slovem¹⁸?“ ₁₆ A druhý pravil: „Nic jsme si přece na tento svět nepřinesli a nic si také z něho nemůžeme odnést. Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni¹⁹.“

 Další