XII. kapitola
O těch, které byly zachráněny při těžkém porodu, a o těch, kteří nezachovávali jeho svátek
95. 1 Jedna hraběnka ze Slavonie, jak slavná urozeností, tak i horlivá v poctivosti, planula zbožností ke svatému Františkovi a k bratřím vskutku bezelstnou oddaností. 2 V době porodu byla však stižena krutými bolestmi a zmocnila se jí taková tíseň, že se zdálo, že narození potomka bude okamžitou smrtí matky. 3 Zdálo se, že nemůže nemluvně přivést k životu, aniž by sama život vydechla, ani odolat takovému náporu, aniž by zemřela. 4 Františkova pověst, moc a sláva přispěchala na pomoc jejímu srdci; víra byla povzbuzena a oddanost zažehnuta. 5 Obrátila se k účinné pomoci, k důvěrnému příteli, k potěšení oddaných a útočišti trpících. 6 „Svatý Františku,“ řekla, „celé mé nitro se dovolává tvé laskavosti a v mysli zaslibuji, co nemohu vyjádřit.“ 7 Jak podivuhodná rychlost slitovnosti! Konec jejích slov byl koncem i jejího trápení, koncem porodu a počátkem narození. 8 Náhle všechna tíseň ustala a ona ve zdraví porodila. 9 Nezapomněla na svůj slib ani neutekla před svým předsevzetím. 10 Nechala postavit jeden velmi krásný kostel a odevzdala jej, postavený k poctě tohoto světce, bratřím.
96. 1 V římských krajích byla jistá Beatrix krátce před porodem. Když však již po čtyři dny nosila v břiše mrtvý plod, byla ona nešťastnice zmítána velikými úzkostmi a tísněna smrtelnými bolestmi. 2 Mrtvý plod přiváděl matku ke smrti a potrat, ke kterému dosud nedošlo, představoval pro ni zjevné nebezpečí. 3 Zkoušela pomoc lékařů, pokoutné recepty, ale každý lidský prostředek vycházel na prázdno. 4 Po prvním neštěstí, že se stala hrobem plodu, na ubožačku dopadalo ještě více to, že ji samotnou jistě čeká brzký hrob. 5 Nakonec se se vší vroucností odevzdala skrze prostředníky menším bratřím a pokorně plná víry prosila o něco z ostatků svatého Františka. 6 Z Boží vůle se stalo, že byl nalezen nějaký zbytek provazu, kterým byl kdysi světec přepásán. 7 Hned, jakmile byl provaz na trpící položen, všechna bolest velmi snadno zmizela, smrtelné nebezpečí, to jest mrtvý plod, vyšlo a bývalé zdraví bylo navráceno.
97. 1 Juliána, manželka jednoho urozeného muže z Calvi, prožívala kvůli úmrtím dětí žalostné roky a nešťastné události ustavičně oplakávala. 2 Všechny děti, které porodila, přijala země a mladé výhonky dostihla rychlá sekyra. 3 Když tedy již po čtyři měsíce nosila plod v lůně, oddávala se více smutku než radosti, protože se obávala, aby prchavá radost z narození nepřišla vniveč následnou žalostí ze smrti. 4 A hle, jedné noci, když spala, zjevila se jí ve snu jakási žena, která v náručí držela krásného chlapečka, jehož jí s velikou radostí nabízela se slovy: „Přijmi, paní, tohoto chlapce, kterého ti svěřuje svatý František!“
5 Avšak ona, jako by nechtěla přijmout toho, kterého by měla vzápětí ztratit, jej odmítala a říkala: „Proč mám chtít tohoto chlapce, když vím, že ho vzápětí ztratím jako ostatní?“ 6 Na to jí řekla: „Vezmi si ho, protože ti ho posílá svatý František, aby život žil.“ 7 Když se jí takové věci již potřetí opakovaly, paní nabízeného chlapce přijala do náručí. 8 Tu se ze snu probudila a vyprávěla svému muži o vidění. 9 Oba dva zajásali velikou radostí a rozmnožili své sliby za narození potomka. 10 A když se konečně naplnil čas porodu, žena porodila chlapečka, který se těšil dlouhému životu a vynahradil tak ztrátu zesnulých.
98. 1 Ve Viterbu byla jedna žena blízko porodu, ale ještě blíže smrti. Trýznily ji bolesti v lůně a byla celá zbědovaná ženskými problémy. 2 Dotazovali se lékařů a zavolali i zkušené ženy; ale když nijak nepomohli, zůstala jen holá beznaděj. 3 Sklíčená žena vzývala blaženého Františka a mezi jiným slíbila, že dokud bude živa, bude slavit jeho svátek. 4 Tu byla žena bolestí zbavena a s radostí porod dokončila. Ale jakmile dosáhla toho, co chtěla, zapomněla na to, co slíbila. 5 Šla totiž v den svatého Františka prát plenky; ne však proto, že by nevzpomněla na dřívější slib, ale že jím pohrdla. 6 Náhle na ni však dopadla neznámá bolest a ona, bolestí napomenuta, se vrátila domů. 7 Ale jakmile bolest ustoupila, protože byla z těch, které se do hodiny desetkrát změní, a když viděla, že se sousedky daly do práce, pustila se horlivě do díla s ještě větší opovážlivostí než dříve. 8 Náhle však nemohla pohybovat pravou paží napřaženou k práci a měla ji neohebnou a uschlou. 9 Pokoušela se ji pozvednou druhou paží, ale i ta uschla podobným prokletím. 10 Nešťastnice byla nakrmena svým synem, a sama nemohla už ruce pozvednout. 11 Její muž byl zaskočen, a když se vyptal na příčinu nehody, došel k přesvědčení, že příčinou trápení je zrazená důvěra ke svatému Františkovi. 12 Když se ale muže i ženy zmocnila bázeň a bez odkladu obnovili slib, slitoval se světec, protože vždy byl slitovný, a kajícnici navrátil údy, které odňal té, jež jím pohrdala. 13 Když se tak rozšířila pověst o trestu za hřích, stala se ona žena výstrahou všem, kteří nezachovávají své sliby, a varováním těm, kteří se odvažují porušovat svátky svatých.
99. 1 Ve městě Tivoli se rozhodla žena jednoho soudce poté, co již porodila šest dcer, roznícena velikým hněvem, že se napříště zřekne muže, neboť už nechtěla plodit a její plody se jí vůbec nelíbily. 2 Žena se děsila toho, že stále rodí dívky, a prahla touhou po mužském potomku, a tak se také dostala do rozepře s Boží vůlí. 3 Není totiž možné pokládat za špatné to ustanovení, které bylo lidem dáno zákony všemohoucího Boha. 4 Tak se s rozhořčením odloučila na celý rok od vlastního muže. 5 Pak však pohnuta lítostí se rozhodla se svým mužem usmířit. Zpovědník jí také poradil, aby si u blaženého Františka vyprosila syna, kterému by dala Františkovo jméno, když by ho pro jeho zásluhy počala. 6 Zanedlouho poté ona žena počala a ten, kterého prosila jen o jednoho syna, jí dal porodit dvojčata. 7 Jeden z nich se jmenoval František a druhý Blažej.
100. 1 Ve městě Le Mans měla jedna velmi urozená žena prostou služebnou, kterou nutila ve svátek svatého Františka ke služebné práci. 2 Ona však, vznešenější duchem, z úcty k onomu dni odmítala pracovat. 3 Přece ale převážil lidský strach nad bázní Boží a dívka se rozkazu podřídila, třebaže proti své vůli. 4 Vztáhla ruku po kuželu a prsty se chopily vřetena. Ale náhle byly její ruce zaplaveny bolestmi a prsty byly trýzněny obrovským žárem. 5 A když krutost bolesti nedovolila být zticha, potrestání viny vešlo ve známost. 6 Služebná utíkala za syny svatého Františka, přiznala vinu, ukázala trest a prosila o odpuštění. 7 Bratři proto vešli v procesí do kostela a dovolávali se pro její uzdravení laskavosti svatého Františka. 8 Byla uzdravena ihned, jakmile synové otce poprosili; ale stopy po pálení na rukou zůstaly.
101. 1 Ve velké Kampanii se stalo něco podobného. 2 Jistá žena o vigilii blaženého Františka, třebaže byla sousedkami častěji napomínána, že si neodpočine od práce ani o takovém svátku, zatvrzele protahovala svou práci až do večera a pracovat nepřestala. 3 Ale když jí po práci náhle ochably ruce a nebyly již schopné žádné činnosti, uchvátil ji úžas a bolest. 4 Okamžitě vstala a veřejně se přiznala, že pohrdala úctyhodným svátkem, a do rukou kněze slavnostně slíbila, že svátek světce bude vždy uctivě zachovávat. 5 Poté, co vyslovila slib, vešla do jednoho kostela, postaveného ke cti svatého Františka, a tam s velkým pláčem znovu získala bývalé zdraví.
102. 1 Ve dvorci Olite jedna žena, když byla napomínána sousedkou, aby slavila svátek svatého Františka a nic během něho nedělala, odpověděla dost opovážlivě slovy: 2 „Kdyby byl od každé práce jeden světec, počet světců by převýšil počet dní.“ 3 Když vyslovila tato hloupá slova, zešílela náhle Božím trestem a na mnoho dní pozbyla rozumu i paměti; až na prosby některých lidí, kteří jimi zahrnovali blaženého Františka, její šílenství ustalo.
103. 1 Ve vesnici Piglio z provincie Kampanie vytrvale vykonávala jedna žena o svátku svatého Františka svou práci. 2 Když byla ale kvůli tomu jednou šlechtičnou důrazně pokárána, že všichni z oddanosti k Bohu tento svátek slaví, řekla: „Zbývá už jen málo, abych dokončila svou práci; ať Bůh uváží, zda hřeším!“ 3 A na dceři, která seděla nedaleko, poznala ihned vážný trest. 4 Ústa dívky se roztáhla až k uším a oči, jakoby tlačeny ven, působily krutou bolest. 5 Odevšad se sbíhaly ženy a kvůli nevinné dceři zlořečily bezbožné matce. 6 Ta se namístě vrhla na zem a plna bolesti slibovala, že každý rok bude pamatovat na sváteční den a že se během něho pro úctu k tomuto světci postará o chudé. 7 Dceřiny útrapy ustaly hned poté, co matka litovala hříchu, který spáchala.
104. 1 Matouš z Tolentina měl dceru jménem Františka. 2 Když se bratři přestěhovali na jiné místo, velmi se pro to rozzlobil a rozhodl se, že svoji dceru, zbavenou jména Františka, bude nazývat Matea. 3 Avšak ona, jakmile přišla o jméno, přišla také o zdraví. 4 Protože otcem pohrdl a syny nenáviděl, jeho dcera se velmi vážně roznemohla a dospěla až k nebezpečí smrti. 5 A tak, když byl mučen krutou bolestí nad odchodem dcery, obviňován manželkou z nenávisti k Božím služebníkům a z pohrdání jménem světce, vrátil se zpět se spěšnou zbožností k původnímu jménu a dceři znovu navrátil jméno, kterého ji předtím zbavil. 6 Nakonec byla s otcovským nářkem dopravena na místo bratří, kde jí bylo se jménem navráceno i původní zdraví.
105. 1 Jistá žena z Pisy, protože ještě nevěděla, že je těhotná, když se stavěl v jejím městě kostel svatého Františka, tam celý den těžce pracovala. 2 V noci se jí zjevil svatý František s dvěma bratry, kteří před ním nesli svíce, a řekl jí: „Pohleď, dcero, počala jsi a porodíš syna. 3 Budeš se z něho radovat, jestliže mu dáš mé jméno.“ 4 Když přišel čas porodu, porodila syna. 5 Tchyně přitom řekla: „Bude se jmenovat Jindřich podle jednoho našeho příbuzného.“ 6 „Ne,“ řekla matka, „ale bude se jmenovat1 František.“ 7 Tchyně se však vznešenému jménu vysmála, jako by bylo venkovské. 8 Po několika dnech, když měl být chlapec pokřtěn, na smrt onemocněl. 9 Celý dům byl zarmoucen a jejich radost se obrátila ve smutek. 10 Když v noci matka pro úzkost nespala, přišel svatý František se dvěma bratry jako prve a jakoby rozzloben řekl ženě: 11 „Neřekl jsem ti snad, že se ze syna nebudeš radovat, jestliže mu nedáš mé jméno?“ 12 A ona začala volat a přísahat, že mu žádné jiné jméno nedá. 13 Tehdy byl chlapec uzdraven a na křtu ozdoben Františkovým jménem. 14 Byla mu dána milost, že nenaříkal a dětský věk prožil bez úhony.
106. 1 Jedna žena z oblasti Arezza v Toskánsku, která již po sedm dní snášela porodní bolesti, až už celá zčernala a všichni již ztratili naději, učinila slib svatému Františkovi a umírajíc dovolávala se jeho pomoci. 2 Jakmile slib vyslovila, rychle usnula. Zjevil se jí svatý František, zavolal ji jménem Adelasia a ptal se jí, zda poznává jeho tvář. 3 Na to odpověděla: „Skutečně tě, otče, poznávám.“ Pak světec pokračoval: „Umíš se modlit Zdrávas, Královno milosrdenství?“ 4 Když odpověděla: „Umím, otče,“ řekl jí světec: „Začni tedy, a dříve než skončíš, ve zdraví porodíš!“ 5 Jakmile toto řekl, zvolal světec mocným hlasem, a jak volal, odešel. 6 Na toto zvolání se žena probrala a začala se s bázní modlit Zdrávas, Královno. 7 A když se dostala ke slovům „své milosrdné oči“, náhle, aniž by modlitbu dokončila, šťastně ve zdraví porodila krásné miminko.
107. 1 Na Sicílii jedna žena, třebaže věděla, že je den svátku blaženého Františka, nedbala na to, aby nekonala služebnou práci2, a připravila si pekařskou mísu. 2 Když do ní nasypala mouku a hnětla ji vykasanýma rukama, shledala náhle, že mouka je potřísněna krví. 3 Žena se na to užasle dívala a začala svolávat sousedky. 4 Čím více se jich k té podívané hrnulo, tím víc krve v onom těstě bylo. 5 Ženě bylo líto toho, co udělala, a učinila slib, že se v jeho svátek neodváží konat žádnou služebnou práci. 6 Když byl tak její slib potvrzen, krvácení z těsta zmizelo.
108. 1 Když ještě světec žil v těle, byla v oblasti Arezza těhotná jedna žena. Když nastal čas porodu, zmocnily se jí neuvěřitelné bolesti a po více dní se s porodem trápila. Stalo se, že tehdy směřoval blažený František do jedné poustevny a pro tělesnou slabost jel na koni. 2 A zatímco všichni čekali, že by měl projít tím místem, kde ona žena trpěla, on byl již v poustevně. Přes onu vesnici se však jeden bratr vracel s koněm, na němž světec seděl. 3 Když se obyvatelé toho místa dozvěděli, že to není svatý František, byli velice zarmouceni a začali se mezi sebou ptát, zda by bylo možné najít nějakou věc, které se Pánův služebník dotkl vlastní rukou. 4 Až přišli na otěže od uzdy, které sám držel. Rychle proto vyndali uzdu z koňské tlamy. 5 Jakmile žena ucítila, že na ni položili ony otěže, bylo všechno nebezpečí zažehnáno a ona šťastně ve zdraví porodila.
1 Srv. Lk 1,60.
2 Srv. Lv 23,7.