XI. kapitola

O vězněných a zajatých

88. ₁ V Romanii se stalo, že byl Řek, sloužící u jednoho pána, neprávem obviněn z krádeže. ₂ Tento pozemský pán ho přikázal zavřít do těsného žaláře a pevně spoutat a pak mu měla být podle konečného rozsudku useknuta noha. ₃ Manželka se snažila dosáhnout u pána pro nevinného propuštění, ale prosbami toho nedosáhla, protože jí v tom bránila mužova zatvrzelost. ₄ Proto se žena pokorně utekla k svatému Františkovi a se slibem odevzdala nevinného jeho slitovnosti. ₅ Pomocník ubohých byl ihned na místě, rukama uchopil muže ležícího ve vězení, uvolnil mu pouta, rozlomil mříže a nevinného vyvedl ven a pravil: „Já jsem ten, kterému tě tvá paní oddaně svěřila.“ ₆ Zmocnila se ho veliká bázeň, a zatímco obcházel propast obrovské hory, aby sešel dolů, náhle, aniž by věděl jak, se ocitl na rovině; hned se vydal za svou paní a vypověděl jí pravdu o zázraku. ₇ Nato ona nechala podle slibu vytvořit voskovou figuru, kterou pověsila před obraz světce, aby ji všichni viděli. ₈ Tím byl onen nešlechetný muž pobouřen, a když uhodil svou ženu, byl sám postižen a vážně onemocněl. Nemoci se nemohl nijak zbavit, dokud svou vinu nevyznal a neuctil svatého Františka zbožnými chválami.

89. ₁ V Massa San Pietro dlužil jeden chudák sumu peněz jistému rytíři; a když pro svoji bídu nemohl zaplatit, byl dlužník rytířem uvězněn. ₂ Pokorně prosil, aby se nad ním slitoval, a překotnými prosbami ho pro lásku k svatému Františkovi prosil o odklad. Domníval se, že i rytíř uctívá tak slavného světce. ₃ Pyšný rytíř však pohrdl nabízenými prosbami a láskou ke světci ješitně pohrdl jako něčím zbytečným. ₄ Tak také zpupně odpověděl: „Zavřu tě na takovém místě a uvrhnu tě do takového vězení, kde ti ani František, ani nikdo jiný nebude moci přispěchat na pomoc.“ ₅ O to, co řekl, se pokusil. Zvolil k tomu temný žalář, kam spoutaného muže uvrhl. ₆ Krátce nato se tam objevil svatý František, rozlomil mříže, zlomil pouta a muže přivedl bez úhony domů. ₇ Později onen muž odnesl zmíněná pouta do kostela blaženého Františka v Assisi, aby na nich dosvědčil jeho podivuhodnou moc, když v nich zakusil otcovu laskavost. ₈ Tak Františkova síla zajala zpupného rytíře a zajatce, který se jí podřídil, vysvobodila od zlého¹.

90. ₁ Pět úředníků jednoho velkého knížete, zadržených pro podezření, nejen bylo spoutáno silnými okovy, ale bylo také mnohem přísněji střeženo. ₂ Jelikož slyšeli, jak se blažený František všude zaskvěl zázraky, co nejvroucněji se mu odevzdali. ₃ V noci se jednomu z nich svatý František zjevil a přislíbil mu dar vysvobození. ₄ Ten, který měl vidění, zajásal a vypravoval spoluvězňům o slíbené milosti. ₅ Slzeli a radovali se, a třebaže byli v temnotě, učinili sliby a opakovali prosby. ₆ Náhle začal jeden z nich tlouci kostí do zdi nedobytné věže, jejíž pevné zdivo padalo s takovou lehkostí, jako by bylo z popela. ₇ Když prokopal zeď, pokusil se vyjít ven a poté, co byli všichni zbaveni pout, vyšel jeden za druhým na svobodu. ₈ Jestliže však chtěli uniknout, byla před nimi ještě obrovská propast; ale František, jejich odvážný vůdce, jim dodal odvahu k sestupu. ₉ Tak bez úhony sestoupili a bezpečně unikli. A ochotně vypravovali o velikých činech tohoto světce.

91. ₁ Když byl Albert z Arezza držen v nejpřísnějším vězení pro dluhy, neprávem od něho požadované, odevzdal pokorně svoji nevinu svatému Františkovi. ₂ Velmi miloval řád bratří a světce uctíval mezi svatými zvláštní láskou. ₃ Jeho věřitel mu také rouhavě řekl, že ani Bůh, ani František ho z jeho rukou nemůže vysvobodit². ₄ Tak se stalo, že při vigilii svátku svatého Františka, když on v poutech nic nejedl, ale pro lásku ke světci dal svůj pokrm jakémusi chudákovi, se mu v noci při bdění zjevil svatý František. ₅ Při jeho příchodu mu z nohou spadla pouta a z rukou řetězy³. ₆ Dveře se samy od sebe otevřely⁴, desky z brány odpadly a ten člověk vyšel volný a vrátil se domů. ₇ Od té doby plnil slib, že se bude o vigilii svátku svatého Františka postit, a ke svíčce, kterou každoročně přinášel, přidal i jednu unci⁵.

92. ₁ Jeden mladík z okolí Città di Castello byl obviněn ze žhářství. Když ležel odsouzen v krutém vězení, pokorně svůj případ odevzdal svatému Františkovi. ₂ Když jedné noci ležel střežen pouty i strážci, zaslechl hlas, který mu říkal: „Rychle vstaň⁶ a běž, kam chceš, protože tvá pouta jsou uvolněna!“ ₃ Bez váhání vykonal rozkaz a byl vyveden z bran žaláře. Vydal se směrem k Assisi a svému zachránci nabídl oběť chvály.

93. ₁ Když na stolci blaženého Petra pobýval pan papež Řehoř IX., začalo v různých krajích nutné pronásledování heretiků. ₂ Během něho byl z hereze obžalován jistý člověk, jménem Petr z Castello di Alife, který byl v Římě mezi heretiky zadržen. ₃ Pan papež Řehoř ho odevzdal ke střežení biskupu z Tivoli. ₄ Ten za něj ručil pod ztrátou biskupského úřadu, a proto jej nechal spoutat řetězy. ₅ Protože však jeho prostota ukazovala na nevinu, byl odevzdán k mírnější stráži. ₆ Někteří šlechtici z města toužili po tom, aby biskupa stihl trest určený panem papežem; proto ze staré nenávisti k němu dali zmíněnému Petrovi tajně radu, jak utéci. ₇ On s tím souhlasil, jedné noci unikl a rychle daleko utekl. ₈ Když se o tom biskup dozvěděl, nesl to těžce, a zatímco se strachem očekával trest, neméně ho bolelo i to, že se tak splní i přání jeho nepřátel. ₉ Proto se usilovně snažil a všude rozesílal pátrače, až onoho nešťastníka znovu vypátral a odevzdal toho nevděčníka nejpřísnější stráži. ₁₀ Nechal připravit temný žalář obklopený silnými zdmi; uvnitř ho pak nechal vsadit do klád spojených železnými zámky. ₁₁ Uvrhl ho do velmi těžkých železných pout a pokrmu mu dával odváženě a vody odměřeně.

₁₂ Když již přišel o všechnu naději na osvobození, rychle mu Bůh přispěchal na pomoc svou slitovností, jelikož si nepřeje, aby nevinnost zahynula⁷. ₁₃ Onen člověk začal vzývat mnohými nářky a prosbami blaženého Františka, aby se nad ním slitoval, protože se doslechl, že je právě vigilie jeho svátku. ₁₄ Ten člověk měl ve svatého Františka velikou důvěru, protože, jak řekl, slyšel, jak heretici proti němu hodně spílali. ₁₅ Když již nastávala noc jeho svátku, za soumraku se blažený František slitoval a sestoupil do vězení, zavolal ho jeho jménem a nařídil mu, aby rychle vstal. ₁₆ On se vystrašeně zeptal, kdo to je, a uslyšel, že blažený František. ₁₇ Vstal tedy, přivolal strážného a řekl: „Mám velký strach, protože je tu někdo, kdo mi přikazuje vstát a říká, že je svatý František.“ ₁₈ Avšak strážný mu odpověděl: „Lehni si, mizero, a spi v pokoji! Blouzníš, protože ses dnes zrovna dosyta nenajedl.“ ₁₉ Když ho ale světec Boží stále vybízel, aby vstal, kolem poledne zjistil, že pouta z jeho nohou leží rozbitá na zemi. ₂₀ A když se rozhlédl po vězení, viděl, že klády na klíč jsou otevřeny a poskytují mu tak volnou cestu, aby unikl. ₂₁ Osvobozen užasl a nebyl s to uprchnout, ale svým křikem od dveří vyděsil všechny strážné. ₂₂ Ti biskupovi oznámili, že byl osvobozen z pout a biskup si myslel, že uprchl. Dosud totiž nevěděl, že šlo o zázrak, a tak roztřesen strachem a proto, že byl nemocen, spadl z místa, kde seděl. ₂₃ Když mu však věc po pořádku vylíčili, zbožně sestoupil do žaláře, zjevně tam poznal Boží sílu a poklonil se tam Pánu. ₂₄ Pouta byla nakonec přinesena před pana papeže a kardinály; a ti, když viděli, co se stalo, velmi nad tím žasli a dobrořečili Bohu.

94. ₁ Guidalotto ze San Gimignana byl lživě obžalován, že otrávil jednoho muže a že měl rovněž v úmyslu usmrtit jedem syna toho muže i celou jeho rodinu. ₂ Byl proto zadržen světskou mocí, spoután těžkými okovy a uvržen do jedné zřícené věže. ₃ Když světská moc přemýšlela, jakým trestům ho vydat, aby se na mučidlech přiznal ke zločinu, z něhož byl obviněn, rozkázala nakonec, aby zavěšen na otočného dřevěného koně⁸. ₄ Byl na něm zatížen takovou vahou železa, až omdlel. ₅ Mnohokrát bylo přikázáno sundat ho a znovu pověsit a rychleji střídat trest za trestem, aby se dal přimět k přiznání ze zločinu. ₆ Ale on, radostný ve tváři duchem nevinnosti, nejevil při trestech žádné známky sklíčenosti. ₇ Když pak pod ním zapálili velký oheň, nebyl mu poškozen ani vlas, i když visel hlavou k zemi. ₈ Nakonec byl ponořen do vroucího oleje, ale protože byl nevinen a od počátku se odevzdal blaženému Františkovi, toto všechno s úsměvem překonal. ₉ Té noci totiž, kdy měl být ráno odveden k mučení, byl navštíven přítomností svatého Františka a až do rána byl obklopen nesmírným jasem světla. Byl naplněn radostí a velikou důvěrou a v tomto jasu setrval. ₁₀ Buď požehnán Bůh, který nedopustí, aby zahynuli nevinní, a v záplavě mnohých vod pomáhá těm, kdo v něho doufají.

Další