X. kapitola

O topících se, kteří byli zachráněni

81. ₁ Jistí námořníci se na moři ocitli ve velikém nebezpečí; byli vzdáleni na deset mil od barletského přístavu a bouře zuřila stále víc; v obavě o svůj život spustili tedy kotvy. ₂ Vanutím vichřice se moře ještě více vzdouvalo, lana se zpřetrhala, kotvy byly ztraceny a oni byli unášeni na moře nejistým a zmateným směrem. ₃ Když se konečně moře na Boží zásah utišilo, s veškerým úsilím se snažili znovu získat kotvy, jejichž provazy vyplavaly nahoru. ₄ Namáhali se ze všech sil, aby kotvy vylovili. ₅ Ale přesto, že vzývali na pomoc mnoho svatých a vypotili již dost potu, nepodařilo se jim za celý den vytáhnout ani jednu. ₆ Byl tam jeden námořník, jménem Perfetto¹, který ale v dobrém nijak dokonalý nebyl, spíše pohrdal vším, co je Boží; ₇ ten s nesouhlasnou myslí řekl posměšně svým druhům: „Dovolávali jste se pomoci všech svatých a vidíte, nic to nepomohlo. ₈ Vzývejme toho Františka, který je mezi svatými nováčkem, aby se se svou kapucí vrhl do moře a vrátil nám ztracené kotvy. ₉  A dejme unci zlata pro jeho nový kostel, který se staví v Ortoně, jestliže nám pomůže.“ ₁₀ Ostatní s bázní souhlasili s posměváčkem, výsměch pokárali a potvrdili slib. ₁₁ V tom okamžiku, bez nějakého snažení, vyplavaly kotvy na hladinu, jako by se přirozená povaha železa změnila v lehkost dřeva.

82. ₁ Nějaký cestující, slabý na těle a nemocný duchem, kvůli psychickému onemocnění, které prodělal, byl s manželkou na lodi, která se vracela ze zámořských krajů. ₂ Ten, když trpěl palčivou žízní, protože dosud nebyl zcela z nemoci uzdraven, přestože voda již došla, začal hlasitě volat: „Běžte a s důvěrou mi naplňte pohár! Protože blažený František můj sud znovu naplnil vodou.“ ₃ A jaký div! Shledali, že sud, který odstavili jako prázdný a zbytečný, je plný vody. ₄ Později, jiného dne, když se rozpoutala bouře a loď byla zaplavována vlnami² a otřásala se pod mohutnými přívaly tak, že se obávali ztroskotání, začal onen nemocný volat na celou loď: ₅ „Vstaňte všichni a pojďte naproti blaženému Františkovi, který přichází. Je tady, aby nás zachránil.“ ₆ Pak padl na tvář a mocným hlasem ho v slzách velebil. ₇ Při vidění světce nemocný obdržel ihned zdraví a na moři se rozhostil klid³.

83. ₁ Bratr Jakub z Rieti, když se chtěl na loďce přeplavit přes řeku, nechal nejprve na břeh vystoupit své druhy a pak se chystal vystoupit sám. ₂ Ale naneštěstí se ona maličká převozní loď převrátila, převozník vyplaval, avšak bratr zmizel v hloubce. ₃ Bratři, kteří stáli stranou, vzývali naléhavými hlasy blaženého Františka a v plačtivých prosbách na něho naléhali, aby svému synovi pomohl. ₄ Také topící se bratr z lůna veliké hloubky se srdcem dovolával pomoci, jak jen mohl, když to nešlo ústy. ₅ A hle, s pomocí otcovy přítomnosti kráčel v hlubinách jako po suché zemi, nalezl potopenou loďku a s ní došel až na břeh. ₆ Jaký to zázrak! Jeho šaty nebyly mokré ani kapka vody se k jeho hábitu nepřiblížila.

84. ₁ Přes Rietské jezero se plavili dva muži a dvě ženy s jedním chlapcem. Když se nešťastnou náhodou loďka naklonila na jednu stranu, byla hned plná vody a zdálo se, že mají smrt na jazyku. ₂ Když všichni, jisti si již smrtí, volali o pomoc, zvolala jedna z žen s velikou důvěrou: „Svatý Františku, který jsi mi za svého života prokázal dobrodiní své přízně, přispěj nyní z nebe na pomoc hynoucím.“ ₃ Vzývaný světec byl v tu chvíli na místě a loďku plnou vody dovedl bez úhony do přístavu. ₄ Meč, který vzali s sebou na loď, podivuhodně plaval po vlnách za loďkou.

85. ₁ Jistí námořníci z Ankony byli zmítáni bouřlivou smrští a již se viděli v nebezpečí ztroskotání. ₂ Když už ztratili naději, že se zachrání, a pokorně vzývali svatého Františka, objevilo se na moři veliké světlo a s tím světlem se Božím zásahem rozhostil klid. ₃ Jako votivní dar věnovali drahý plášť a svému zachránci věnovali nesčetné projevy díků.

86. ₁ Bratr jménem Bonaventura se jednou plavil se dvěma muži přes jezero, když se loďka na jedné straně poškodila, a oni se pro nápor vnikající vody potopili. ₂ Jakmile však začal z hlubin jezera vzývat svatého Františka, ihned byla loďka, třebaže plná vody, i s nimi dopravena do přístavu.

₃ Takto byl, pro zásluhy svatého Františka, zachráněn i jistý bratr z Ascoli, který se topil v řece.

87. ₁ Jistý občan z Pisy z farnosti svatých Kosmy a Damiána svou výpovědí potvrdil, že když byl ještě s mnoha jinými na moři na jedné lodi, byla ona loď unášena velikou bouří a hrozilo, že se roztříští o útes. ₂ Když to námořníci viděli, vyrobili z ráhen a desek jakýsi můstek a tam se s ostatními, kteří byli na lodi, uchýlili do bezpečí. ₃ Ale zmíněný Pisan, protože se na zmíněném můstku dobře nedržel, byl smeten do moře, když se převalila velká vlna. ₄ A protože neuměl plavat a nikdo z ostatních mu nemohl pomoci, beznadějně klesal do hlubin moře. ₅ Když se však vroucně srdcem, protože mluvit nemohl, odevzdával blaženému Františkovi, náhle byl jakoby rukou z hlubin moře vyzdvižen a dopraven na zmíněný můstek, a tak byl s ostatními z neštěstí zachráněn. ₆ Avšak loď se po nárazu na útes zcela roztříštila.

 Další