VIII. kapitola

O těch, které od bran smrti vrátil k životu

49. ₁ Jistý urozený římský občan, jménem Rudolf, vlastnil věž nemalé výšky a ve věži měl, jak bylo zvykem, strážce. ₂ Jedné noci, když strážce tvrdě spal ve vrcholku věže a ležel přitom na hromadě dřeva umístěného na samém okraji zdi, se po úderu blesku dřevo uvolnilo a i se strážcem spadlo dolů. Strážce se zřítil na střechu paláce a z paláce na zem. ₃ Celá rodina se velkým hlukem probudila a rytíř, protože měl podezření na nepřátelský útok, vyšel ven ozbrojený. ₄ Mával vytaseným mečem nad ležícím mužem a chtěl probodnout toho spícího, v němž nepoznával svého strážce. ₅ Avšak rytířova manželka ve strachu, aby to snad nebyl jeho bratr, s nímž byl její manžel na smrt znepřátelen, a aby zamezila tomu, že by ho zranil, klesla před ležícího a bránila ho soucitnou ochranou. ₆ Jak podivuhodná tvrdost spánku! Vždyť se ze spánku neprobral ani při postupném pádu, ani při hlučném rachotu. ₇ Probral se konečně až po úderech pádnou rukou, a jakoby zbaven příjemného odpočinku, řekl svému pánu: „Proč mě teď budíte ze spánku? ₈ Tak příjemně se mi leželo, vždyť jsem sladce odpočíval v náručí blaženého Františka.“ ₉ Když se od ostatních dozvěděl o svém pádu a shledal, že je na zemi, když přitom usnul nahoře, užasl a nechápal, jak se to stalo. ₁₀ Ihned přede všemi slíbil, že bude konat pokání, a když od svého pána dostal dovolení, vykonal pouť. ₁₁ Paní, z úcty ke světci a k jeho poctě, poslala bratřím, pobývajícím za Římem na jejím dvoře, nádherný kněžský ornát. ₁₂ Písmo mluví o velkých zásluhách pro pohostinnost a dosvědčuje to příklady. ₁₃ Proto zmíněný pán poskytl z úcty ke svatému Františkovi té noci pohostinství dvěma menším bratřím, kteří s ostatními přiběhli při pádu zmíněného služebníka.

50. ₁ Ve vesnici Pofi, která se nachází v Kampanii, se dal jistý kněz, jménem Tomáš, spolu s ostatními do opravy kostelního mlýna. ₂ Pod mlýnem bylo hluboké koryto a vyhloubený kanál, kudy protékal značný proud. ₃ Když jednou kněz neopatrně procházel po okraji kanálu, nenadále se zřítil do kanálu a hned byl rychlým proudem stržen k dřevěným lopatkám, jejichž pohybem se mlýn otáčel. ₄ Ležel přimáčklý k lopatce a nemohl se ani hnout. ₅ Protože ležel naznak, proud vody mu zaplavoval ústa a nešťastně pohlcoval sluch i zrak. ₆ Zbylo mu už jen srdce, ne ústa, kterým plačtivě vzýval svatého Františka. ₇ Když tak už ležel dlouhou dobu a jeho druhové, kteří se seběhli, ztratili naději, že ještě žije, řekl mlynář: „Obraťme mlýn silou do protisměru, aby tak vydal mrtvé tělo.“ ₈ Opřeli se tedy do protisměru, otočili mlýnským kolem a spatřili, jak se odvržené tělo zmítá ve vodě. ₉ Když byl ještě polomrtvý kněz vláčen proudem v korytě, objevil se tam jeden menší bratr, oblečený v bílé tunice a přepásaný provazem. Ten ho velmi něžně vzal za ruku a vytáhl ho z vody se slovy: „Já jsem František, kterého jsi vzýval.“ ₁₀ Kněz, vysvobozený tímto způsobem, velice užasl, začal pobíhat sem a tam a volat: „Bratře, bratře!“ ₁₁ A okolostojících se ptal: „Kde je? Kudy odešel?“ ₁₂ Ale muži byli otřeseni, padli na zem a oslavovali Boha a jeho světce.

51. ₁ V provincii Capitanata vyrazili společně chlapci z osady Celano, aby sbírali byliny. ₂ Na těch loukách byla stará studna, pokrytá až k samotnému okraji zelenými bylinami, a voda v ní dosahovala hloubky čtyř kroků¹. ₃ Když chlapci pobíhali kolem, znenadání jeden spadl do studny. ₄ A zatímco trpěl pozemskou bezmocí, dovolával se pomoci nebeské. Jak padal, volal: „Pomoz mi, svatý Františku!“ ₅ Ostatní běhali sem a tam, a když se chlapec nikde neobjevoval, křikem, pátráním i pláčem ho hledali. ₆ Nakonec přišli k okraji studny a podle stopy ve vysoké trávě poznali, že chlapec spadl dovnitř. ₇ S pláčem pospíchali do hradu, vzali s sebou zástup lidí a vrátili se, podle mínění všech, k mrtvému. ₈ Jeden z nich se po provazu spustil do studny a hle, spatřil chlapce, jak sedí na hladině vody, aniž by utrpěl nějaké zranění. ₉ Když byl chlapec vytažen ze studny, řekl všem, kteří tam přišli: „Když jsem padal, prosil jsem o ochranu blaženého Františka a ten mi osobně při mém pádu pomohl. Napřáhl ruku a jemně mě uchopil. A neodešel, dokud mě ruka jednoho z vás ze studny nevytáhla.“

52. ₁ U jedné dívky z Ankony, strávené smrtelnou nemocí, ustali s ošetřováním a už už se připravovali na její smrt a pohřeb. ₂ Když už měla smrt na jazyku, zjevil se jí svatý František a řekl jí: „Důvěřuj, dcero², protože na moji přímluvu jsi zcela uzdravena. ₃ A o zdraví, které ti navracím, nikomu neříkej³ až do večera.“ ₄ Když nastal večer, vzpřímila se náhle na lůžku a ti, kteří tam byli, se ulekli a utekli. ₅ Mysleli si, že do těla umírající vnikl démon, a když duše odešla, chopil se ho zlý nástupce. ₆ Jen matka se odvážila přistoupit blíže, a opakujíc zaklínání proti démonu, pokusila se ji uložit na lůžko. ₇ Na to jí dcera řekla: „Prosím, matko, nemysli si, že je to démon, protože mě ve tři hodiny blažený František ze vší nemoci uzdravil a přikázal mi, abych o tom nikomu až do této chvíle neříkala.“ ₈ Františkovo jméno se stalo příčinou úžasné radosti těm, pro které byl strach z démona důvodem k útěku. ₉ Nutili dívku, aby v tu hodinu pojedla slepičí maso, ale ona odmítala, protože byl velký půst, a jíst nechtěla. ₁₀ Řekla jim: „Nebojte se! Což nevidíte svatého Františka oblečeného v bílém? ₁₁ Vždyť on mi přikázal, abych nejedla maso, protože je půst, a nařídil darovat pohřební tuniku jedné ženě, která sedí ve vězení. ₁₂ A teď se podívejte, podívejte, ať vidíte, jak odchází!“

53. ₁ Blízko Nettuna bydlely v domě tři ženy, z nichž jedna byla velmi oddaná bratřím a zvláště svatému Františkovi. ₂ Při nárazech vichřice se však dům zřítil a zasypal, zahubil a pohřbil dvě z nich. ₃ Ihned také zasáhl potichu vzývaný blažený František, který nedovolil, aby jeho ctitelka byla nějak zraněna. ₄ Zeď totiž, ke které se žena přimkla, zůstala až do její výšky neporušená a trám, který se zřítil z výšky, se vzpříčil tak, že zadržel všechnu váhu bortící se stavby. ₅ Lidé, kteří se seběhli při hlomozu zřícení, oplakávali dvě mrtvé a děkovali za živou přítelkyni bratří a svatého Františka.

54. ₁ Když v Cornetu, v ne neznámém, ale mocném městě viterbské diecéze, odlévali v sídle bratří zvon nemalé velikosti, sešli se mnozí přátelé  bratří, aby jim při takové práci pomohli. Poté, co bylo lití skončeno, pustili se s velkou radostí do jídla. ₂ A hle, jakýsi osmiletý chlapec, jménem Bartoloměj, jehož otec i strýc se při lití také zapotili, přinesl hodovníkům nějakou pozornost. ₃ Náhle se zvedl velmi silný vítr, otřásl domem⁴ a shodil s velikou silou na chlapce velká těžká vrata toho domu, takže byl k zemi přitlačen nesmírnou váhou a mělo se za to, že je rozdrcen smrtelným úderem. ₄ Ležel tam totiž zcela tím břemenem zavalený a navenek z něho nebylo nic vidět. ₅ Odlévání a oslavu hodovníků vystřídal smutek a nářek truchlících. ₆ Všichni vylétli od stolu a strýc s ostatními, vzývajíce svatého Františka, běželi k vratům. ₇ Otec však, který se bolestí nemohl pohnout, protože mu strnuly údy, nahlas zasliboval syna svatému Františkovi. ₈ Z chlapce zvedli smrtonosnou tíhu a hle, toho, kterého pokládali za mrtvého, nalezli zdravého, bez žádné známky po zranění, jako by se probral ze spánku. ₉ Smutek vystřídala nová radost a přerušenou hostinu veliký jásot.

₁₀ Sám mi dosvědčil, že když ležel pod vahou, nejevil žádné známky života. ₁₁ A když mu bylo čtrnáct let, stal se menším bratrem, později i vzdělaným mužem a v Řádu výmluvným kazatelem.

55. ₁ Jiný chlapec z téhož města spolkl stříbrnou sponu, kterou mu dal otec do ruky. Ta mu zcela zahradila průchod do hrdla, že nemohl nijak dýchat. ₂ Otec hořce plakal, považoval se za vraha svého syna a válel se po zemi jako šílený. ₃ Matka si rvala vlasy a celá se trýznila, oplakávajíc žalostný konec. ₄ Všichni přátelé měli s takovou bolestí soustrast, že si tak nenadálá smrt bere zdravého chlapce. ₅ Otec vzýval zásluhy svatého Františka a učinil slib, aby chlapce zachránil. ₆ A hle, znenadání chlapec sponu vyplivl z úst a se všemi chválil jméno svatého Františka.

56. ₁ Jistý muž z města Ceprana, jménem Mikuláš, upadl jednoho dne do rukou krutých nepřátel. ₂ Ti s příšernou zuřivostí přidávali ránu za ranou a nepřestali na ubožákovi běsnit, dokud si nemysleli, že je mrtvý nebo že už umírá. ₃ Nakonec ho polomrtvého nechali být a odešli zmáčeni krví. ₄ Už když přijímal první údery, velmi nahlas zmíněný Mikuláš volal: „Pomoz mi, svatý Františku! Svatý Františku, přijď mi na pomoc!“ ₅ Toto volání lidé v dálce slyšeli, ale přesto mu nemohli pomoci. ₆ Když byl, celý zakrvácený, dopraven domů, volal, že nepodlehne smrti ani že necítí bolesti, protože mu pomohl svatý František a Pán mu dovolil, aby konal pokání. ₇ Ostatně, když byl od krve umyt, rychle vstal, a i když to bylo podle lidského mínění beznadějné, byl zdráv.

57. ₁ Muži z Lentini odlamovali z hory veliký kámen, který měl sloužit jako oltář jednoho kostela blaženého Františka, jenž měl být brzy vysvěcen. ₂ Když se tedy snad čtyřicet mužů snažilo položit kámen na vůz a několikrát se o to pokoušeli, spadl kámen na jednoho z mužů a zavalil ho na způsob hrobu. ₃ Protože ztratili hlavu a nevěděli, co mají dělat, většina mužů ve zmatku utekla. ₄ Deset mužů zůstalo a truchlivým hlasem vzývalo svatého Františka, aby nenechal tak bídně zahynout muže ve své službě. ₅ Muž ležel pohřben polomrtvý a dech života, který v něm byl, vzdychal po pomoci svatého Františka. ₆ Když se konečně vzchopili, odvalili ti muži kámen s takovou lehkostí, že nikdo nepochyboval o tom, že jim pomohla Františkova ruka. ₇ Muž povstal zdráv a zcela znovu ožil ten, který byl téměř mrtvý; ₈ a jeho oči, které byly dříve zatemnělé, znovu nabyly zraku, aby tak mohli všichni pochopit, co zmohou Františkovy činy i v beznadějných situacích.

58. ₁ V San Severinu v Marce se stalo něco podobného, hodného zaznamenání. ₂ Když táhli silami mnoha mužů velkou rychlostí obrovský kámen, poslaný z Konstantinopole pro studnu svatého Františka, která se stavěla v Assisi, upadl pod něj nějaký člověk, o němž už mysleli, že je nejen mrtev, ale zcela rozdrcen. ₃ Tomu náhle, jak viděl a pravda potvrdila, pomohl svatý František, který nadzvedl kámen a bez jediného zranění ho vytáhl. ₄ Tak se stalo, že to, co bylo na pohled strašné, se stalo pro všechny obdivuhodným.

59. ₁ Na Bartoloměje, gaetánského občana, když horlivě pracoval na jedné stavbě kostela blaženého Františka a chtěl na stavení upevnit nějaký trám, onen ne dobře umístěný trám spadl a vážně mu rozbil hlavu. ₂ Zbrocený krví se s přerývaným dechem chvěl a prosil nějakého bratra o viatikum. ₃ To však bratr hned na místě opatřit nemohl, a protože se zdálo, že zanedlouho zemře, zacitoval mu slova blaženého Augustina: „Věř a jedl jsi.“ ₄ Následující noci se mu zjevil s jedenácti bratry blažený František, který nesl v náručí beránka, přistoupil k jeho lůžku, zavolal ho jménem a řekl mu: „Neboj se, Bartoloměji, nezvítězí nad tebou nepřítel, který ti chtěl zabránit, abys mi sloužil, neboť vstaneš zdráv! ₅ Toto je beránek, kterého jsi žádal, aby ti byl dán, a kterého jsi pro skutečnou touhu přijal. ₆ Neboť bratr ti dal užitečnou radu.“ ₇ Pak vedl ruku skrze rány a přikázal mu, aby se vrátil k dílu, které začal. ₈ Ten brzy ráno vstal a před těmi, kteří ho opustili polomrtvého, se objevil bez zranění a zdráv, což způsobilo údiv a úžas. ₉ Všichni se totiž domnívali, protože uzdravení nečekali, že vidí přízrak a že se dívají ne na člověka, ne na tělo, ale na ducha.

₁₀ Protože přišla řeč na stavby budov k poctě tohoto světce, rozhodl jsem se uvést jeden velmi podivuhodný zázrak.

60. ₁ Když jednou dva z menších bratří podstupovali nemalou námahu při stavbě kostela k poctě svatého otce Františka ve vesnici Peschici v sipontské diecézi a nesehnali potřebné věci pro stavbu, jedné noci, když vstali, aby vzdali chvály, zaslechli rachot a zvuk padajícího kamene. ₂ Jakmile si navzájem dodali odvahy, vyšli ven, aby se podívali. Tam spatřili obrovský zástup lidí, kteří jako o závod snášeli kameny. ₃ Potichu přicházeli a odcházeli, všichni oblečeni v bělostných šatech. ₄ Veliká hromada shromážděných kamenů prokázala, že to nebyl žádný sen, protože kameny byly až do dokončení díla stále doplňovány. ₅ Všechno podezření, že to vykonali lidé žijící v těle, bylo popřeno, když po důkladném pátrání nikde nebyl nalezen nikdo, kdo by na něco takového zamýšlel.

61. ₁ Jistý šlechtický syn ve městě San Gimignano byl stráven vážnou nemocí a bez další naděje na uzdravení, byl již blízko smrti. ₂ Proud krve, jaký obvykle tryská z pažní žíly, se mu řinul z očí; a podle dalších skutečných známek blízké smrti, které se projevily na celém těle, se zdálo, že už umřel. ₃ Podle zvyku se shromáždili rodiče a přátelé, aby ho oplakali, byl stanoven pohřeb a jednalo se jen o pochování. ₄ Vtom si otec, obklopený zástupem truchlících, vzpomněl na sen, který měl předtím. ₅ Rychlým krokem uháněl do kostela svatého Františka, který byl v tom městě vystavěn, a s provazem uvázaným kolem krku, padl se vší pokorou před oltářem na zem. ₆ Se vzdechy a nářky učinil sliby, opakoval prosby a zasloužil si tak u Krista, aby měl svatého Františka za svého přímluvce. ₇ Jakmile se otec vrátil k synovi, shledal, že mu bylo navráceno zdraví, a pláč se obrátil v radost.

62. ₁ Na Sicílii ve městě Piazza byla již duše jednoho mladíka odporoučena posvátným modlitbám, a když za něho na přímluvu svatého otce prosil jeden jeho strýc, byl až od bran smrti povolán zpět.

63. ₁ V tomtéž městě, když jeden chlapec, jménem Alexandr, šplhal s přáteli na vysokou skálu po laně, lano prasklo, on se zřítil ze skály a všichni se domnívali, že se zabil. ₂ Když ho jeho otec celý v slzách a nářcích odporoučel Kristu skrze svatého Františka, získal ho zpět živého a zdravého.

64. ₁ Žena z téhož městečka, sužovaná souchotinami, se již blížila ke svému konci, takže začali s modlitbami za umírající; ₂ když byl však okolostojícími vzýván přesvatý otec, náhle se jí vrátilo zdraví.

65. ₁ V Rete v diecézi Cosenza se stalo, že se ve škole dva chlapci z téže vesnice dostali do hádky a jeden byl druhým zraněn do břicha tak vážně, že mu ranou z těžce poškozeného žaludku vycházelo nestrávené jídlo a chlapec v sobě nemohl žádnou potravu udržet. ₂ Jídlo totiž nestrávil ani ho nikde neudržel a ono zmíněnou ranou vycházelo nestrávené ven. ₃ Lékařská pomoc nic nezmohla. Tak rodiče spolu s chlapcem, na radu jednoho bratra, odpustili tomu, kdo zranění způsobil, a blaženému Františkovi učinili slib, že jestliže na smrt zraněného chlapce, u něhož lékaři ztratili naději, vyrve z chřtánu smrti, pošlou ho do jeho kostela a do celého kostela dají svíce. ₄ Když to slíbili, byl chlapec tak zcela a podivuhodně uzdraven, že to bylo lékaři ze Salerna posouzeno jako nemenší zázrak, než kdyby byl vzkříšen z mrtvých.

66. ₁ Zatímco dva muži vystupovali společně za svou prací na trapanskou horu, jeden z nich smrtelně onemocněl. ₂ Přivolaní lékaři mu přispěchali na pomoc, ale k uzdravení mu nepomohli. ₃ Jeho zdravý společník učinil svatému Františkovi slib, že jestliže se pro jeho zásluhy nemocný uzdraví, bude jeho svátek každoročně slavit na slavné mši svaté. ₄ Když toto slíbil, obrátil se k domovu a nemocného, který nejevil známky života, opouštěl; domníval se, že povinnost rozloučení již splnil. Tehdy však shledal, že mu bylo navráceno dřívější zdraví.

67. ₁ Jistý chlapec z města Todi ležel po osm dní na lůžku jako mrtvý. S ústy zcela zavřenými, s pohaslým světlem očí, s kůží na obličeji, na rukou a na nohou úplně zčernalou jako na hrnci. A když všichni ztráceli naději na jeho uzdravení, uzdravil se s podivuhodnou rychlostí díky slibu své matky. ₂ A třebaže jako nemluvně neuměl mluvit, přesto žvatlal, že byl uzdraven blaženým Františkem.

68. ₁ Jeden mladík, když se zdržoval na jakémsi velmi vysokém místě, z toho místa spadl a při tom ztratil řeč i schopnost ovládat všechny své údy. ₂ Po tři dny nejedl, nepil ani se nepohnul a mělo se za to, že je mrtvý. ₃ Jeho matka však, aniž by žádala pomoc nějakých lékařů, prosila o jeho uzdravení blaženého Františka. ₄ A jakmile učinila slib, dostala ho zpět živého a zdravého a začala chválit všemohoucnost Stvořitele⁵.

69. ₁ Jeden chlapec z Arezza, jménem Gualtiero, trpěl ustavičnými horečkami a byl sužován dvěma vředy a všichni lékaři se u něho již vzdali naděje. ₂ Když jeho rodiče učinili slib blaženému Františkovi, dostalo se mu vytouženého zdraví.

 Další