VII. kapitola
O mrtvých vzkříšených k životu pro zásluhy blaženého Františka
40. 1 Začínám psát o mrtvých vzkříšených k životu pro zásluhy Kristova vyznavače a žádám o pozornost jak ze strany naslouchajících, tak i těch, kdo budou číst. 2 Při vyprávění těchto událostí budu, jako služebník stručnosti, opomíjet mnohé okolnosti, zamlčím i jásot užaslých lidí a zmíním se jen o zázračných skutcích.
3 Ve městě Monte Marano nedaleko Beneventa jedna žena ze vznešeného rodu, vznešenější však ctností, byla svatému Františkovi oddána zvláštní náklonností a důstojně mu v úctě sloužila. 4 Stižena nemocí a nakonec přivedena až ke konci, nastoupila cestu veškerého tvorstva. 5 Zemřela kolem západu slunce a pohřeb byl odložen na druhý den, až by se sešla početná společnost jejích drahých. 6 V noci přišli klerici, aby u těla drželi vigilii a zpívali žalmy; kolem také stálo velké množství lidí obojího pohlaví, kteří se modlili. 7 A náhle, před zraky všech, se ona žena posadila na lůžku a jednoho z přítomných, kněze a svého kmotra, si k sobě těmito slovy zavolala: „Chci se vyzpovídat, vyslechni si, otče, můj hřích! 8 Vskutku jsem mrtvá a držená v krutém žaláři, protože hřích, který ti vyjevím, jsem dosud nevyznala. 9 Ale když jste se za mne modlili k svatému Františkovi, kterému jsem vždy byla velmi oddána, bylo mi dovoleno vrátit se do těla, abych si vyznáním hříchu zasloužila odpuštění. 10 A pak, až ti hřích odhalím, odeberu se před vašimi zraky k přislíbenému odpočinku.“ 11 Rozechvěle se vyznávala dojatému knězi, a když pak dostala rozhřešení, pokojně ulehla na lůžko a šťastně zesnula v Pánu.
12 Kdo by mohl dosti hodnou chválou oslavit Kristovu slitovnost? 13 Kdo by mohl dosti vhodnými slovy hlásat o síle zpovědi a světcových zásluhách?
41. 1 Aby bylo všem ukázáno, že obdivuhodný Boží dar zpovědi je třeba obejmout z celého srdce, je nutné se zmínit, pro jakou zvláštní zásluhu, kterou měl, došel tento světec po zásluze u Krista přízně, když ji, dokud žil ve světě, podivuhodně odhalil, a po smrti ji jeho Kristus na něm ještě zářivěji ukázal.
2 Když totiž blažený otec František přišel jednou do Celana, aby tam kázal, zval ho jeden rytíř se vší neodbytností a pokornou oddaností k sobě na oběd. 3 On však mnohokrát odmítal a vzpíral se, až se dal nakonec dotěrným naléháním přemoci. 4 Nastal tedy čas oběda a stůl byl překrásně připraven. 5 Oddaný hostitel se radoval a celá rodina se těšila z příchodu chudých hostí. 6 Blažený František však stál, oči pozdvihl k nebi a tajně si k sobě nechal zavolat hostitele, který je pozval. 7 Řekl mu: „Bratře hostiteli, přemožen tvými prosbami, abych s tebou jedl, jsem přišel do tvého domu. 8 Uposlechni však rychle mých napomenutí, protože ty nebudeš už jíst ani tady, ani nikde jinde! 9 Vyznej ve vší zkroušenosti své hříchy1, aby na tobě nezůstalo nic, co bys pravdivě ve zpovědi nevyjevil. 10 A ještě dnes ti Pán odplatí, že jsi s takovou úctou přijal jeho chudé.“ 11 Muž ihned uposlechl světcových slov, zavolal si k sobě druha svatého Františka, který byl kněz, a všechny hříchy mu po pravdě ve zpovědi vyjevil. 12 Zpravil o tom svůj dům2 a bez pochyby očekával, že se světcovo slovo naplní. 13 Konečně se dostali ke stolu, a když všichni začali jíst, pokřižoval se a celý rozechvělý natáhl ruku pro chléb. 14 Ale dříve, než stáhl zpět napřaženou ruku, sklonil hlavu a vydechl ducha. 15 Jak láskyhodné je vyznání hříchů! 16 Vždyť aby se mohl vyznat, je mrtvý vzkříšen, a aby živý nemohl zemřít na věky3, milostí zpovědi je osvobozen.
42. 1 Sotva sedmiletý chlapec jednoho notáře z města Říma zatoužil, jak mají děti ve zvyku, jít do kostela svatého Marka na kázání spolu s matkou. Když ho však matka odmítla, velmi se pro to odmítnutí trápil a nevím z jakého ďábelského popudu se vrhl z okna paláce. Utrpěl smrtelná zranění a zakusil tak všeobecný přechod všech smrtelníků. 2 Matka, která dosud neodešla daleko, když uslyšela zvuk, jako když padá dítě, v předtuše rychle spěchala zpátky domů, kde nalezla mrtvého syna. 3 Ihned vztáhla proti sobě trestající ruce, okolí se seběhlo k jejímu nářku a k mrtvému byli zavoláni lékaři. Ale kdo by vzkřísil mrtvého4? 4 Uplynula doba vyšetřování a náležitostí, až bylo lékaři shledáno, že je již na Božím soudu a není mu pomoci. 5 Bez tepla a dechu, bez vnímání, pohybu a síly byl lékaři prohlášen za mrtvého. 6 Bratr Rao z Řádu menších bratří, velmi známý kazatel v celém Římě, šel na kázání právě tudy, přistoupil k chlapci a plný víry řekl otci: 7 „Věříš, že světec Boží, František, může tvého syna vzkřísit z mrtvých pro lásku, kterou měl vždy k Božímu Synu Pánu Ježíši Kristu?“ 8 Otec odpověděl: „Pevně v to věřím a vyznávám. Budu jeho věčným služebníkem a jeho svaté místo slavně navštívím.“ 9 Sklonil se tedy onen bratr i se svým druhem k modlitbě a vybídl i všechny ostatní, aby se modlili. 10 Když se tak stalo, začal chlapec trochu hýbat ústy, zvedat paže a začal se zvedat. 11 Přispěchala jeho matka a syna objala, otec byl samou radostí bez sebe a všechen lid, naplněný údivem, mocným hlasem oslavoval Krista a jeho světce. 12 Chlapec hned na místě přede všemi chodil a vrátil se k životu zcela zdráv.
43. 1 Jednou bratři z Nocery prosili jakéhosi člověka, jménem Petr, o vůz, který nakrátko potřebovali. On jim hloupě odpověděl slovy: „Spíš bych dva z vás i se svatým Františkem stáhl z kůže, než bych vám ten vůz půjčil.“ 2 Muž hned litoval, že pronesl takové rouhavé slovo, udeřil se přes ústa a prosil o slitování. 3 Bál se totiž, aby nenásledoval trest, jak se hned také stalo. 4 V noci viděl ve snu svůj dům plný mužů a žen, kteří tam s velkým jásotem tancovali. 5 Nato se roznemohl jeho syn, jménem Gafaro, který po krátké době zemřel. 6 Tance, které viděl, se obrátily v pohřební nářky a jásot v pláč. 7 Rozpomněl se na rouhání, kterého se dopustil na svatém Františkovi, a trest ho poučil, jak závažná byla jeho chyba. 8 Vrhl se na zem, nepřestával vzývat svatého Františka a říkat: „Já jsem ten, který zhřešil5, měl jsi potrestat mě. 9 Vrať mi, světče, nyní již litujícímu toho, kterého jsi mi vzal, když jsem se bezbožně rouhal. 10 Tobě se odevzdávám a navždy se dávám do tvých služeb. 11 Navíc ti také navždy věnuji všechno prvorozené.“ 12 A jak podivné! Na tato slova chlapec vstal, zamezil nářku a pak vyprávěl o příčině své smrti. 13 Řekl: „Když jsem byl mrtev, přišel blažený František a vedl mě temnou a velmi dlouhou cestou. 14 Pak mě zavedl na louku tak příjemnou a rozkošnou, že celý svět se s ní nedá srovnat. 15 Později mě znovu vedl toutéž cestou a řekl mi: »Vrať se ke svému otci a ke své matce; nechci tě tady již více zadržovat.« 16 A hle, vrátil jsem se, jak si přál.“
44. 1 V městě Capua si jeden chlapec neopatrně hrál s ostatními na břehu řeky Volturno a spadl přitom ze břehu do hluboké vody. 2 Proud vody ho rychle pohltil a pohřbil ho pod pískem. 3 Na křik chlapců, kteří si s ním u řeky hráli, se na to místo rychle seběhlo množství mužů i žen, a když se dozvěděli o chlapcově neštěstí, s pláčem volali: „Svatý Františku, navrať otci a dědovi, tvým vytrvalým služebníkům, tohoto chlapce!“ 4 Vždyť chlapcův otec i děd se přičinili o to, aby mohl být k poctě svatého Františka vybudován jistý kostel. 5 A zatímco všechen lid pokorně a vroucně vzýval zásluhy blaženého Františka, přišel jakýsi plavec, který stál opodál a zaslechl nářky. 6 A když se po dlouhé době dozvěděl, že do vody spadl chlapec, vzýval nejprve Kristovo jméno a zásluhy blaženého Františka, pak si svlékl šaty a skočil nahý do řeky. 7 Protože ale nevěděl, kde chlapec spadl, začal pečlivě sem a tam prohledávat břehy i dno řeky. 8 Konečně z Boží vůle našel místo, kde bahno na způsob hrobu přikrylo mrtvé tělo. 9 Když ho vyhrabal a vynesl ven, s bolestí na utonulého pohlížel. 10 A třebaže lidé, kteří stáli kolem, jasně viděli, že mladík je mrtvý, přesto s pláčem a vzlyky volali: „Svatý Františku, navrať chlapce jeho otci!“ 11 I Židé, kteří tam přišli a byli pohnuti přirozenou lítostí, říkali totéž: „Svatý Františku, vrať chlapce svému otci!“ 12 Blažený František, jak se podle skutku prokázalo, pohnutý vroucností a prosbami lidu, najednou chlapce vzkřísil. 13 Ten, když byl k radosti shodné s úžasem všech vzkříšen, pokorně požádal, aby ho odnesli ke kostelu blaženého Františka, jehož milostí, jak přísahal, byl znovu navrácen k životu.
45. 1 V městě Sessa v ulici, které se říká U Sloupů, rozbořil a vyvrátil ďábel, zhoubce stvoření a vrah lidí, jeden dům. 2 Když se však pokoušel zahubit mnoho dětí, které si kolem domu hrály, pohltil jen jednoho chlapce, kterého padající dům na místě zabil. 3 Odevšad se sbíhali muži i ženy, vyděšení hlukem bortícího se domu, a když odtamtud odstranili trámy, odevzdali ubohé matce mrtvého syna. 4 Ta si drásala obličej a trhala vlasy, plna hořkých vzlyků prolévala potoky slz, a jak jen mohla, volala: „Svatý Františku, svatý Františku, vrať mi mého syna!“ 5 A nejen ona, ale i všichni, kteří tam byli, jak muži, tak ženy, hořce plakali a říkali: „Svatý Františku, navrať syna ubohé matce!“ 6 Za hodinu se matka probrala z veliké bolesti, vzpamatovala se a vyslovila tento slib: „Vrať mně ubohé, svatý Františku, mého milovaného syna a já ozdobím tvůj oltář stříbrnou stuhou, pokryji ho novým plátnem a do celého tvého kostela dám svíčky!“ 7 Pak položili mrtvé tělo na lůžko, a protože už byla tma, čekali na příští den, aby mohli tělo pohřbít. 8 Kolem půlnoci se začal chlapec probírat, jeho údy se zahřívaly, a než se rozednilo, celý ožil a pronášel slova chvály. 9 A když ho spatřil všechen lid i klérus živého a zdravého, vzdávali díky blaženému Františkovi.
46. 1 Ve vesnici Pomarico, ležící v apulských horách, měli rodiče jedinou dceru, kterou v jejím útlém věku velmi milovali. 2 A protože nedoufali, že budou mít další potomstvo, byla ona předmětem jejich veškeré lásky a příčinou vší jejich starostlivosti. 3 A když na smrt onemocněla, pokládali se otec i matka za mrtvé. 4 Ve starostlivém bdění se o dívku ve dne v noci starali, ale jednoho rána ji našli mrtvou. 5 Snad se vloudila nějaká nedbalost díky kradmému spánku nebo námaze bdění. 6 Když tedy matka přišla o drahou dceru a ztratila naději na další dítě, zdálo se, že i ona zemře. 7 Příbuzní a sousedé se sešli na smutný pohřeb a chystali se pohřbít mrtvé tělo. 8 Nešťastná matka ulehla, naplněna nevyslovitelnou bolestí a pohlcena nesmírným smutkem, a nevnímala nic z toho, co se dělo. 9 Vtom svatý František, doprovázený jen jedním druhem, navštívil sklíčenou ženu a laskavě k ní promlouval. 10 Řekl jí: „Neplač, neboť hle, já obnovím světlo tvé lampy, již zcela zhasnuté.“ 11 Žena hned nato vstala a všem vykládala to, co jí svatý František řekl, a nedovolila, aby mrtvé tělo někam odnesli. 12 Pak se matka obrátila k dceři, a zatímco vzývala světcovo jméno, zdvihla ji živou a zdravou. 13 Úžas, který naplnil srdce těch, kdo přihlíželi, a nezměrnou radost rodičů přenecháme k popsání někomu jinému.
47. 1 Na Sicílii šel jeden chlapec, jménem Gerlandino, pocházející z Ragusy, v době vinobraní s rodiči na vinici. 2 Když se ve vinném sklepě namáhal pod lisem, aby naplnil měchy, uvolnily se v té chvíli trámy a velmi těžké kameny, kterými se lisuje vinná réva, smrtelným úderem zasáhly jeho hlavu. 3 Otec spěchal k synovi, ale vzdal se naděje, že zavalenému pomůže. Proto ho nechal pod závalem tak, jak tam ležel. 4 Vinaři, kteří zaslechli žalostný hlas a veliký nářek, se pohotově seběhli, litovali ubohého otce a ze zbořeniště chlapce vytáhli. 5 Mrtvé tělo položili stranou, zahalili ho a chtěli ho pochovat. 6 Jeho otec padl odhodlaně Ježíšovi k nohám, aby mu ráčil vrátit jeho jediného syna pro zásluhy svatého Františka, jehož svátek se tehdy blížil. 7 V pláči prosil a sliboval skutky lásky a slíbil i to, že urychleně navštíví i ostatky svatého muže. 8 Večer pak přiběhla i jeho matka, téměř šílená se vrhla k mrtvému synovi a svým nářkem strhla k pláči i ostatní. 9 Náhle se chlapec zvedl a ujišťoval a těšil plačící, že byl navrácen k životu na přímluvu svatého Františka. 10 Pak se tam shromáždili lidé, pronášeli slova chvály Nejvyššímu, který pro svého svatého propustil mrtvého z pout smrti.
48. 1 Také v Německu vzkřísil dalšího mrtvého. V době přenesení ostatků blaženého Františka pan papež Řehoř apoštolským listem6 o tom ujistil všechny bratry, kteří se tehdy sešli na jeho přenesení a na kapitulu, a tak je potěšil. 2 Vyprávění o tomto zázraku nenapíšu, protože se domnívám, že papežovo svědectví předčí důkazy každého tvrzení.
3 Teď již ale přejděme k dalším lidem, které vyrval ze chřtánu smrti.
1 Srv. 1 Jan 1,9.
2 Srv. Iz 38,1.
3 Srv. Jan 10,28.
4 Srv. Sk 26,8.
5 Srv. 2 Sam 24,17.
6 Bulou Mirificans z 16. května 1230.