VII. kapitola

O mrtvých vzkříšených k životu pro zásluhy blaženého Františka

40. ₁ Začínám psát o mrtvých vzkříšených k životu pro zásluhy Kristova vyznavače a žádám o pozornost jak ze strany naslouchajících, tak i těch, kdo budou číst. ₂ Při vyprávění těchto událostí budu, jako služebník stručnosti, opomíjet mnohé okolnosti, zamlčím i jásot užaslých lidí a zmíním se jen o zázračných skutcích.

₃ Ve městě Monte Marano nedaleko Beneventa jedna žena ze vznešeného rodu, vznešenější však ctností, byla svatému Františkovi oddána zvláštní náklonností a důstojně mu v úctě sloužila. ₄ Stižena nemocí a nakonec přivedena až ke konci, nastoupila cestu veškerého tvorstva. ₅ Zemřela kolem západu slunce a pohřeb byl odložen na druhý den, až by se sešla početná společnost jejích drahých. ₆ V noci přišli klerici, aby u těla drželi vigilii a zpívali žalmy; kolem také stálo velké množství lidí obojího pohlaví, kteří se modlili. ₇ A náhle, před zraky všech, se ona žena posadila na lůžku a jednoho z přítomných, kněze a svého kmotra, si k sobě těmito slovy zavolala: „Chci se vyzpovídat, vyslechni si, otče, můj hřích! ₈ Vskutku jsem mrtvá a držená v krutém žaláři, protože hřích, který ti vyjevím, jsem dosud nevyznala. ₉ Ale když jste se za mne modlili k svatému Františkovi, kterému jsem vždy byla velmi oddána, bylo mi dovoleno vrátit se do těla, abych si vyznáním hříchu zasloužila odpuštění. ₁₀ A pak, až ti hřích odhalím, odeberu se před vašimi zraky k přislíbenému odpočinku.“ ₁₁ Rozechvěle se vyznávala dojatému knězi, a když pak dostala rozhřešení, pokojně ulehla na lůžko a šťastně zesnula v Pánu.

₁₂ Kdo by mohl dosti hodnou chválou oslavit Kristovu slitovnost? ₁₃ Kdo by mohl dosti vhodnými slovy hlásat o síle zpovědi a světcových zásluhách?

41. ₁ Aby bylo všem ukázáno, že obdivuhodný Boží dar zpovědi je třeba obejmout z celého srdce, je nutné se zmínit, pro jakou zvláštní zásluhu, kterou měl, došel tento světec po zásluze u Krista přízně, když ji, dokud žil ve světě, podivuhodně odhalil, a po smrti ji jeho Kristus na něm ještě zářivěji ukázal.

₂ Když totiž blažený otec František přišel jednou do Celana, aby tam kázal, zval ho jeden rytíř se vší neodbytností a pokornou oddaností k sobě na oběd. ₃ On však mnohokrát odmítal a vzpíral se, až se dal nakonec dotěrným naléháním přemoci. ₄ Nastal tedy čas oběda a stůl byl překrásně připraven. ₅ Oddaný hostitel se radoval a celá rodina se těšila z příchodu chudých hostí. ₆ Blažený František však stál, oči pozdvihl k nebi a tajně si k sobě nechal zavolat hostitele, který je pozval. ₇ Řekl mu: „Bratře hostiteli, přemožen tvými prosbami, abych s tebou jedl, jsem přišel do tvého domu. ₈ Uposlechni však rychle mých napomenutí, protože ty nebudeš už jíst ani tady, ani nikde jinde! ₉ Vyznej ve vší zkroušenosti své hříchy¹, aby na tobě nezůstalo nic, co bys pravdivě ve zpovědi nevyjevil. ₁₀ A ještě dnes ti Pán odplatí, že jsi s takovou úctou přijal jeho chudé.“ ₁₁ Muž ihned uposlechl světcových slov, zavolal si k sobě druha svatého Františka, který byl kněz, a všechny hříchy mu po pravdě ve zpovědi vyjevil. ₁₂ Zpravil o tom svůj dům² a bez pochyby očekával, že se světcovo slovo naplní. ₁₃ Konečně se dostali ke stolu, a když všichni začali jíst, pokřižoval se a celý rozechvělý natáhl ruku pro chléb. ₁₄ Ale dříve, než stáhl zpět napřaženou ruku, sklonil hlavu a vydechl ducha. ₁₅ Jak láskyhodné je vyznání hříchů! ₁₆ Vždyť aby se mohl vyznat, je mrtvý vzkříšen, a aby živý nemohl zemřít na věky³, milostí zpovědi je osvobozen.

42. ₁ Sotva sedmiletý chlapec jednoho notáře z města Říma zatoužil, jak mají děti ve zvyku, jít do kostela svatého Marka na kázání spolu s matkou. Když ho však matka odmítla, velmi se pro to odmítnutí trápil a nevím z jakého ďábelského popudu se vrhl z okna paláce. Utrpěl smrtelná zranění a zakusil tak všeobecný přechod všech smrtelníků. ₂ Matka, která dosud neodešla daleko, když uslyšela zvuk, jako když padá dítě, v předtuše rychle spěchala zpátky domů, kde nalezla mrtvého syna. ₃ Ihned vztáhla proti sobě trestající ruce, okolí se seběhlo k jejímu nářku a k mrtvému byli zavoláni lékaři. Ale kdo by vzkřísil mrtvého⁴? ₄ Uplynula doba vyšetřování a náležitostí, až bylo lékaři shledáno, že je již na Božím soudu a není mu pomoci. ₅ Bez tepla a dechu, bez vnímání, pohybu a síly byl lékaři prohlášen za mrtvého. ₆ Bratr Rao z Řádu menších bratří, velmi známý kazatel v celém Římě, šel na kázání právě tudy, přistoupil k chlapci a plný víry řekl otci: ₇ „Věříš, že světec Boží, František, může tvého syna vzkřísit z mrtvých pro lásku, kterou měl vždy k Božímu Synu Pánu Ježíši Kristu?“ ₈ Otec odpověděl: „Pevně v to věřím a vyznávám. Budu jeho věčným služebníkem a jeho svaté místo slavně navštívím.“ ₉ Sklonil se tedy onen bratr i se svým druhem k modlitbě a vybídl i všechny ostatní, aby se modlili. ₁₀ Když se tak stalo, začal chlapec trochu hýbat ústy, zvedat paže a začal se zvedat. ₁₁ Přispěchala jeho matka a syna objala, otec byl samou radostí bez sebe a všechen lid, naplněný údivem, mocným hlasem oslavoval Krista a jeho světce. ₁₂ Chlapec hned na místě přede všemi chodil a vrátil se k životu zcela zdráv.

43. ₁ Jednou bratři z Nocery prosili jakéhosi člověka, jménem Petr, o vůz, který nakrátko potřebovali. On jim hloupě odpověděl slovy: „Spíš bych dva z vás i se svatým Františkem stáhl z kůže, než bych vám ten vůz půjčil.“ ₂ Muž hned litoval, že pronesl takové rouhavé slovo, udeřil se přes ústa a prosil o slitování. ₃ Bál se totiž, aby nenásledoval trest, jak se hned také stalo. ₄ V noci viděl ve snu svůj dům plný mužů a žen, kteří tam s velkým jásotem tancovali. ₅ Nato se roznemohl jeho syn, jménem Gafaro, který po krátké době zemřel. ₆ Tance, které viděl, se obrátily v pohřební nářky a jásot v pláč. ₇ Rozpomněl se na rouhání, kterého se dopustil na svatém Františkovi, a trest ho poučil, jak závažná byla jeho chyba. ₈ Vrhl se na zem, nepřestával vzývat svatého Františka a říkat: „Já jsem ten, který zhřešil⁵, měl jsi potrestat mě. ₉ Vrať mi, světče, nyní již litujícímu toho, kterého jsi mi vzal, když jsem se bezbožně rouhal. ₁₀ Tobě se odevzdávám a navždy se dávám do tvých služeb. ₁₁ Navíc ti také navždy věnuji všechno prvorozené.“ ₁₂ A jak podivné! Na tato slova chlapec vstal, zamezil nářku a pak vyprávěl o příčině své smrti. ₁₃ Řekl: „Když jsem byl mrtev, přišel blažený František a vedl mě temnou a velmi dlouhou cestou. ₁₄ Pak mě zavedl na louku tak příjemnou a rozkošnou, že celý svět se s ní nedá srovnat. ₁₅ Později mě znovu vedl toutéž cestou a řekl mi: »Vrať se ke svému otci a ke své matce; nechci tě tady již více zadržovat.« ₁₆ A hle, vrátil jsem se, jak si přál.“

44. ₁ V městě Capua si jeden chlapec neopatrně hrál s ostatními na břehu řeky Volturno a spadl přitom ze břehu do hluboké vody. ₂ Proud vody ho rychle pohltil a pohřbil ho pod pískem. ₃ Na křik chlapců, kteří si s ním u řeky hráli, se na to místo rychle seběhlo množství mužů i žen, a když se dozvěděli o chlapcově neštěstí, s pláčem volali: „Svatý Františku, navrať otci a dědovi, tvým vytrvalým služebníkům, tohoto chlapce!“ ₄ Vždyť chlapcův otec i děd se přičinili o to, aby mohl být k poctě svatého Františka vybudován jistý kostel. ₅ A zatímco všechen lid pokorně a vroucně vzýval zásluhy blaženého Františka, přišel jakýsi plavec, který stál opodál a zaslechl nářky. ₆ A když se po dlouhé době dozvěděl, že do vody spadl chlapec, vzýval nejprve Kristovo jméno a zásluhy blaženého Františka, pak si svlékl šaty a skočil nahý do řeky. ₇ Protože ale nevěděl, kde chlapec spadl, začal pečlivě sem a tam prohledávat břehy i dno řeky. ₈ Konečně z Boží vůle našel místo, kde bahno na způsob hrobu přikrylo mrtvé tělo. ₉ Když ho vyhrabal a vynesl ven, s bolestí na utonulého pohlížel. ₁₀ A třebaže lidé, kteří stáli kolem, jasně viděli, že mladík je mrtvý, přesto s pláčem a vzlyky volali: „Svatý Františku, navrať chlapce jeho otci!“ ₁₁ I Židé, kteří tam přišli a byli pohnuti přirozenou lítostí, říkali totéž: „Svatý Františku, vrať chlapce svému otci!“ ₁₂ Blažený František, jak se podle skutku prokázalo, pohnutý vroucností a prosbami lidu, najednou chlapce vzkřísil. ₁₃ Ten, když byl k radosti shodné s úžasem všech vzkříšen, pokorně požádal, aby ho odnesli ke kostelu blaženého Františka, jehož milostí, jak přísahal, byl znovu navrácen k životu.

45. ₁ V městě Sessa v ulici, které se říká U Sloupů, rozbořil a vyvrátil ďábel, zhoubce stvoření a vrah lidí, jeden dům. ₂ Když se však pokoušel zahubit mnoho dětí, které si kolem domu hrály, pohltil jen jednoho chlapce, kterého padající dům na místě zabil. ₃ Odevšad se sbíhali muži i ženy, vyděšení hlukem bortícího se domu, a když odtamtud odstranili trámy, odevzdali ubohé matce mrtvého syna. ₄ Ta si drásala obličej a trhala vlasy, plna hořkých vzlyků prolévala potoky slz, a jak jen mohla, volala: „Svatý Františku, svatý Františku, vrať mi mého syna!“ ₅ A nejen ona, ale i všichni, kteří tam byli, jak muži, tak ženy, hořce plakali a říkali: „Svatý Františku, navrať syna ubohé matce!“ ₆ Za hodinu se matka probrala z veliké bolesti, vzpamatovala se a vyslovila tento slib: „Vrať mně ubohé, svatý Františku, mého milovaného syna a já ozdobím tvůj oltář stříbrnou stuhou, pokryji ho novým plátnem a do celého tvého kostela dám svíčky!“ ₇ Pak položili mrtvé tělo na lůžko, a protože už byla tma, čekali na příští den, aby mohli tělo pohřbít. ₈ Kolem půlnoci se začal chlapec probírat, jeho údy se zahřívaly, a než se rozednilo, celý ožil a pronášel slova chvály. ₉ A když ho spatřil všechen lid i klérus živého a zdravého, vzdávali díky blaženému Františkovi.

46. ₁ Ve vesnici Pomarico, ležící v apulských horách, měli rodiče jedinou dceru, kterou v jejím útlém věku velmi milovali. ₂ A protože nedoufali, že budou mít další potomstvo, byla ona předmětem jejich veškeré lásky a příčinou vší jejich starostlivosti. ₃ A když na smrt onemocněla, pokládali se otec i matka za mrtvé. ₄ Ve starostlivém bdění se o dívku ve dne v noci starali, ale jednoho rána ji našli mrtvou. ₅ Snad se vloudila nějaká nedbalost díky kradmému spánku nebo námaze bdění. ₆ Když tedy matka přišla o drahou dceru a ztratila naději na další dítě, zdálo se, že i ona zemře. ₇ Příbuzní a sousedé se sešli na smutný pohřeb a chystali se pohřbít mrtvé tělo. ₈ Nešťastná matka ulehla, naplněna nevyslovitelnou bolestí a pohlcena nesmírným smutkem, a nevnímala nic z toho, co se dělo. ₉ Vtom svatý František, doprovázený jen jedním druhem, navštívil sklíčenou ženu a laskavě k ní promlouval. ₁₀ Řekl jí: „Neplač, neboť hle, já obnovím světlo tvé lampy, již zcela zhasnuté.“ ₁₁ Žena hned nato vstala a všem vykládala to, co jí svatý František řekl, a nedovolila, aby mrtvé tělo někam odnesli. ₁₂ Pak se matka obrátila k dceři, a zatímco vzývala světcovo jméno, zdvihla ji živou a zdravou. ₁₃ Úžas, který naplnil srdce těch, kdo přihlíželi, a nezměrnou radost rodičů přenecháme k popsání někomu jinému.

47. ₁ Na Sicílii šel jeden chlapec, jménem Gerlandino, pocházející z Ragusy, v době vinobraní s rodiči na vinici. ₂ Když se ve vinném sklepě namáhal pod lisem, aby naplnil měchy, uvolnily se v té chvíli trámy a velmi těžké kameny, kterými se lisuje vinná réva, smrtelným úderem zasáhly jeho hlavu. ₃ Otec spěchal k synovi, ale vzdal se naděje, že zavalenému pomůže. Proto ho nechal pod závalem tak, jak tam ležel. ₄ Vinaři, kteří zaslechli žalostný hlas a veliký nářek, se pohotově seběhli, litovali ubohého otce a ze zbořeniště chlapce vytáhli. ₅ Mrtvé tělo položili stranou, zahalili ho a chtěli ho pochovat. ₆ Jeho otec padl odhodlaně Ježíšovi k nohám, aby mu ráčil vrátit jeho jediného syna pro zásluhy svatého Františka, jehož svátek se tehdy blížil. ₇ V pláči prosil a sliboval skutky lásky a slíbil i to, že urychleně navštíví i ostatky svatého muže. ₈ Večer pak přiběhla i jeho matka, téměř šílená se vrhla k mrtvému synovi a svým nářkem strhla k pláči i ostatní. ₉ Náhle se chlapec zvedl a ujišťoval a těšil plačící, že byl navrácen k životu na přímluvu svatého Františka. ₁₀ Pak se tam shromáždili lidé, pronášeli slova chvály Nejvyššímu, který pro svého svatého propustil mrtvého z pout smrti.

48. ₁ Také v Německu vzkřísil dalšího mrtvého. V době přenesení ostatků blaženého Františka pan papež Řehoř apoštolským listem⁶ o tom ujistil všechny bratry, kteří se tehdy sešli na jeho přenesení a na kapitulu, a tak je potěšil. ₂ Vyprávění o tomto zázraku nenapíšu, protože se domnívám, že papežovo svědectví předčí důkazy každého tvrzení.

₃ Teď již ale přejděme k dalším lidem, které vyrval ze chřtánu smrti.

 Další