V. kapitola

Jak Boží laskavost vždy vycházela vstříc přáním svatého Františka

33. ₁ Nejenom stvoření sloužilo na pokyn tomuto muži, ale i Boží prozřetelnost mu podle potřeby vycházela vstříc. ₂ Ona laskavost předcházela jeho otcovská přání a spěchala vstříc jeho starostem, jako by je na sebe brala už dopředu. ₃ S nedostatkem věcí přicházela zároveň i pomoc, s přáním zároveň i jeho splnění.

₄ Šestého roku po svém obrácení zaplanul touhou po mučednické smrti a rozhodl se přeplavit do Sýrie. ₅ Vstoupil tedy na jednu loď, aby se tam dostal, ale protože vanul opačný vítr, dostal se s ostatními cestujícími do Dalmácie. ₆ Když viděl, že o své velké přání přišel, poprosil po krátkém odpočinku nějaké námořníky, kteří jeli do Ankony, aby ho vzali s sebou. ₇ Když to ale vytrvale odmítali udělat, protože neměl peníze, vstoupil světec Boží i se svým druhem s velikou důvěrou v Boží dobrotu na loď tajně. ₈ Neznámý muž jim, veden Boží prozřetelností, přinesl zásoby jídla. ₉ Zavolal si k sobě jednoho bohabojného muže z lodi a řekl mu: „Vezmi s sebou toto všechno a v době tísně to poctivě odevzdej těm chudákům, kteří se skrývají na lodi. ₁₀ Tak se stalo, že když se rozpoutala obrovská bouře, namáhavě veslovali po mnoho dní a všechny potraviny snědli; zbývaly jen ty od chudého Františka.

₁₁ Ty však byly Boží milostí a mocí rozmnožovány tak, že z jejich hojnosti byly pokryty potřeby všech až do přístavu v Ankoně, třebaže plavba trvala ještě několik dní. ₁₂ Když námořníci viděli, že skrze služebníka Božího, Františka, unikli nástrahám moře a že jen skrze něho dosáhli toho, co mu upírali, děkovali všemohoucímu Bohu, který se ve svých služebnících ukazuje obdivuhodný a láskyhodný.

34. ₁ Když se svatý František vracel ze Španělska, kde nemohl dosáhnout svého přání odjet do Maroka, velmi vážně onemocněl. ₂ Vyčerpaný nedostatkem a únavou a pro hrubost hostinského vyhozený z hostince, ztratil na tři dny řeč. ₃ Když jakž takž sebral síly a kráčel po cestě, řekl bratru Bernardovi, že kdyby měl, dal by si drůbeží maso. ₄ A hle, přes pole se hnal nějaký jezdec, který vezl výbornou drůbež. Ten řekl blaženému Františkovi: „Vezmi si rychle, Boží služebníku, co ti posílá Boží laskavost!“ ₅ S radostí dar přijal, a protože věděl, že se Kristus o něho stará, za všechno mu vzal díky.

35. ₁ Když ležel nemocen v paláci rietského biskupa, byl otec chudých přikryt jen obnošenou tunikou. Jednou řekl jednomu z druhů, kterého ustanovil za svého kvardiána¹: „Bratře, prosil bych tě, je-li to možné, abys mi opatřil sukno na hábit.“ ₂ Bratr, když to uslyšel, přemýšlel, jak by to nutné a tak pokorně vyprošené sukno opatřil. ₃ Nazítří hned za svítání vyšel ze dveří, aby v nějakém dvorci sukno opatřil. Hle, u vchodu seděl nějaký muž², který si s ním přál mluvit. ₄ Ten bratrovi řekl: „Pro lásku Boží přijmi ode mne toto sukno na šest hábitů. Jeden si ponech pro sebe a ostatní pro spásu mé duše rozděl, jak uznáš za vhodné.“ ₅ S radostí se bratr vrátil k bratru Františkovi a vyprávěl mu o tomto daru z nebes. ₆ Otec nato řekl: „Přijmi látku, neboť muž byl poslán, aby tak byla naplněna má potřeba. ₇ Děkujme tomu, který o nás pečuje tak, jako bychom byli jeho jediní.“

36. ₁ Když blažený muž přebýval v jedné poustevně, navštěvoval ho denně lékař, který léčil jeho oči. ₂ Jednou řekl světec svým bratřím: „Pozvěte lékaře a dejte mu to nejlepší jídlo.“ ₃ Kvardián mu odpověděl: „Otče, se zahanbením se musím přiznat, že se ho stydíme pozvat; natolik jsme právě chudí.“ ₄ Na to světec odpověděl slovy: „Malověrní, chcete snad, abych to říkal znovu?“ ₅ A lékař, který tam stál, řekl: „Za požitek, nejdražší bratři, budu pokládat vaši nouzi.“ ₆ Bratři si tedy pospíšili a na stůl položili všechny zásoby z komory, chleba jen málo, vína ne mnoho, a aby se lépe najedl, přidali trochu vařené zeleniny. ₇ Mezitím se stůl Páně smiloval nad stolem služebníků; někdo klepe na dveře, bratr přiběhne a hle, jakási žena přináší košík plný krásného chleba, ryb a humří paštiky a navíc jablka a víno. ₈ Při pohledu na to se stůl chudých rozjásal, chudé jídlo schovali na zítřek a ten den si vzali jídla vybraná. ₉ Tehdy lékař s povzdechem řekl: „Ani vy, bratři, ani my, světští lidé, jsme dosud nepoznali jeho svatost, jak bychom měli.“ ₁₀ Tak byli nakonec nasyceni, když je více než jídlo nasytil zázrak. ₁₁ Ono otcovské oko nepohrdá svými, ale živí chudé s o to větší starostlivostí, čím větší nedostatek mají.

 Další