XIX. kapitola

Závěrečné shrnutí zázraků blaženého Františka

198. ₁ Když tedy nesmírná dobrota Krista Pána potvrdila vykonanými znameními, že je pravda to, co je sepsáno a rozšířeno o jeho světci a našem otci, zdá se po zásluze pošetilým zkoumat lidským úsudkem¹ to, co bylo stvrzeno božským zázrakem. ₂ Proto všechny snažně a pokorně prosím, já, syn onoho otce, aby tyto věci důstojně přijali a s úctou jim naslouchali. ₃ A třebaže nejsou dosti důstojně vypovězeny, přesto samy o sobě jsou velmi důstojné a hodné veškeré úcty. ₄ Proto ať se nad nezkušeností autora nepohoršují, ale ať uváží jeho víru, snahu a námahu. ₅ Nemůžeme každý den tvořit nové věci, ani hranaté měnit v kulaté, ani přizpůsobit to, co jsme jednou přijali, jak rozmanitostem, tak i množstvím přání všech dob. ₆ K sepsání těchto věcí jsme ani v nejmenším nepřistupovali z neřesti marné slávy, ani jsme se do takové rozmanitosti příběhů nevrhli z vlastní vůle, ₇ ale vynutila si to neodbytnost prosících bratří a moc našich představených, která to přikázala vykonat. ₈ Odměnu očekáváme od Krista Pána a vás, bratři a otcové, žádáme o pochopení a o lásku. Tak ať se stane! Amen.

Kniha je dokončena, chvála a sláva Kristu.