XVIII. kapitola

O některých dalších zázracích

182. ₁ V sabinské diecézi žila jedna osmdesátiletá stařenka, která měla dvě dcery. Ta svěřila syna jedné z nich, která již zemřela, druhé, aby ho kojila. ₂ Avšak protože i ona s manželem otěhotněla, přišla o mléko v prsou. ₃ A nebyl nikdo, kdo by osiřelému nemluvněti pomohl, nikdo, kdo by hladovému chlapci dal kapku mléka. ₄ Usoužená stařenka se pro vnoučka trápila, a nešťastná ve své nesmírné nouzi, nevěděla, kam by se obrátila. ₅ Chlapec slábl a ztrácel se a zároveň s ním chřadla v soužení i stařena. ₆ Obešla s ním vesnice i domy, ale nikdo nebyl ochoten jejím prosbám vyhovět. ₇ Jedné noci, aby utišila jeho pláč, vložila do úst nemluvněte svůj seschlý prs a v slzách prosila blaženého Františka o radu a pomoc. ₈ A milovník věku nevinnosti byl ihned na místě a s obvyklou slitovností se slitoval nad ubohými a řekl jí: „Ženo, já jsem František, kterého jsi s tolika slzami vzývala. ₉ Vlož prsy do chlapečkových úst, protože Pán ti dá dostatek mléka.“ ₁₀ Stařena vyplnila světcův příkaz a prsy osmdesátileté ženy se ihned naplnily množstvím mléka. ₁₁ Bylo to známo všem, protože víru potvrzovaly oči, a všichni byli naplněni úžasem nad tím, jak ohnuté stáří rozkvetlo mladistvou silou. ₁₂ A přicházeli mnozí, aby to viděli; mezi nimi byl i hrabě toho kraje, který se chtěl přesvědčit osobně, protože řečem nevěřil. ₁₃ Když ale hrabě přišel a ohledně toho se vyptával, vrásčitá stařenka vystříkla na něho proud mléka a takovým pokropením ho od sebe zahnala. ₁₄ Proto všichni velebili Pána, který jediný koná veliké divy, a jeho služebníka svatého Františka uctívali upřímnou oddaností. ₁₅ Chlapec rychle zázračnou stravou sílil a zakrátko překonal i přirozenou výšku svého věku.

183. ₁ Jistý muž, jménem Martin, odváděl dobytek na pastvu daleko od svého statku a jedna z krav si při tom nešťastnou náhodou zlomila nohu tak beznadějně, že Martin nemohl vůbec pomýšlet na její vyléčení. ₂ Protože se však chtěl postarat o její stažení, a žádné náčiní k tomu neměl, obrátil se k domovu a blaženému Františkovi přenechal starost o dobytek, aby ho vlci ještě před jeho příchodem neroztrhali. ₃ Když se brzy ráno vrátil i s řezníkem do lesa k opuštěnému dobytku, nalezl tam krávu, jak se pase, a nijak nemohl odlišit zlomenou nohu od ostatních. ₄ Vzdal díky dobrému pastýři¹, který se tak pečlivě postaral a daroval uzdravení.

184. ₁ Jiný muž z Amiterna, když přišel o tříletého býčka, protože mu byl ukraden, obrátil své nářky k blaženému Františkovi a v pokorném hořekování se před ním sklonil. ₂ Jedné noci, když tvrdě spal, uslyšel hlas, který mu říkal: „Vstaň, běž do Spoleta a býčka si odtamtud přiveď.“ ₃ Probudil se, podivil se tomu hlasu a pak znovu usnul. ₄ Když byl zavolán podruhé a měl znovu podobný sen, obrátil se a zeptal se, kdo to je: „Já,“ uslyšel, „jsem František, kterého jsi prosil.“ ₅ On se však bál, aby to snad nebylo mámení, a rozhodl se, že příkaz nevykoná. ₆ Ale když byl zavolán potřetí, oddaně ho pro jeho upomínání poslechl; šel do Spoleta, býčka tam nalezl zdravého a dobrovolně navráceného si ho odvedl domů. ₇ O té záležitosti všude všem vyprávěl a stal se navždy služebníkem svatého Františka.

185. ₁ Jeden rodák z Antrodoca koupil velmi krásnou mísu, kterou daroval své ženě, aby ji pečlivě opatrovala. ₂ Jednoho dne vzala ženina služebná mísu a položila do ní prádlo s louhem na vyprání. ₃ Ale jak slunečním žárem, tak teplotou louhu se mísa natolik rozpadla, že se nedala žádným způsobem znovu spojit. ₄ Se strachem přinesla služka mísu své paní; a spíš slzami než slovy popsala, co se stalo. ₅ Žena se ulekla ne méně než ona, a obávajíc se manželova hněvu, docela jistě očekávala bití. ₆ Mezitím mísu pečlivě schovala, vzývala zásluhy svatého Františka a prosila ho o milost. ₇ Náhle se pro světcovu pomoc jednotlivé části znovu daly dohromady a střepy se spojily v mísu. ₈ Z toho se radovaly i sousedky, které předtím s ustrašenou ženou soucítily, a manželka zprávu o zázračné události oznámila manželovi jako první.

186. ₁ Když v Marce jistý člověk z Monte dell´Olmo jednoho dne přidělával k pluhu radlici, úplně se mu rozbila a rozpadla se na kusy. ₂ Muž z toho byl smutný, jednak pro rozbitou radlici a jednak pro ztrátu denního výdělku. Proto nemálo naříkal: „Blažený Františku, pomoz mi, vždyť doufám ve tvé milosrdenství! ₃ Každý rok daruji tvým bratřím měřici obilí a dám se jim k službám, jestliže jen zakusím tvoji milost, jak ji už zakusili nespočetní.“ ₄ Jakmile modlitbu dokončil, radlice se spojila, železo se znovu sloučilo a po prasklině nezůstala ani stopa.

187. ₁ Jeden klerik z Vicalvi, jménem Matouš, poté, co vypil smrtonosný jed, jím byl tak zasažen a tak zjevně poškozen, že nemohl nijak mluvit a jen očekával konečný odchod. ₂ Jistý kněz ho vyzýval, aby se u něho vyzpovídal, ale nemohl z něho vymámit ani slovo. ₃ On se však ve svém srdci pokorně modlil ke Kristu, aby ho pro zásluhy blaženého Františka uzdravil. ₄ A hned, když s lítostí vyslovil jméno blaženého Františka, před svědky, kteří tam byli, jed vyzvrátil.

188. ₁ Pán Transmondo Annibaldi, římský konzul, v době, kdy zastával občanský úřad ve městě Sieně v Toskánsku, měl s sebou jakéhosi Mikuláše, kterého měl velice rád a který mu sloužil v rodinných záležitostech. ₂ Když tu se náhle na jeho bradě objevila smrtelná choroba a lékaři mu předpovídali brzkou smrt. ₃ Poté, co maličko usnul, zjevila se mu Panna, Kristova Matka, a přikázala mu, aby se odevzdal blaženému Františkovi a aby bez váhání navštívil jeho hrob. ₄ Jakmile se ráno probudil, vyprávěl o vidění svému pánu. Ten užasl a rychle spěchal tu věc vyzkoušet. ₅ Šel s ním až do Assisi a tam u hrobu svatého Františka náhle znovu přijal přítele zdravého.

₆ Jak podivuhodné je uzdravení tohoto člověka, ale oč podivuhodnější je laskavost Panny, která se tak laskavě sklonila k nemocnému člověku a vyzdvihla zásluhy našeho světce.

189. ₁ Je známo, že tento světec přispěchá na pomoc všem, kdo ho vzývají, a nepohrdá žádnými potřebami lidí.

₂ Ve Španělsku v Seguntu měl jeden muž v zahradě třešni, která každoročně rodila bohaté plody a majiteli tak přinášela zisk. ₃ Jednou však strom uschl a byl vyschlý až ke kořenům. ₄ Když ho chtěl pán porazit, aby více nezabíral půdu², byl sousedem vybídnut, aby ho svěřil blaženému Františkovi; tak mu ho postoupil. ₅ A on se zázrakem, proti vší naději³, ve svůj čas zazelenal, rozkvetl, zaplnil listy a přinesl takové plody jako obvykle. ₆ Proto pro milost takového zázraku posílal každoročně jeho plody bratřím.

190. ₁ Obyvatelé Villasilos, jejichž vinice byly poškozeny nákazou z červů, žádali jednoho člena Řádu kazatelů o radu ohledně prostředku proti takové nákaze. ₂ On jim poradil, aby si zvolili dva jakékoli světce a losem pak aby určili jednoho z nich za ochránce při zahánění nákazy. Vybrali si proto svatého Františka a svatého Dominika. ₃ Když vrhli los, ten padl na svatého Františka; a jakmile se lidé obrátili k němu o pomoc, ihned všechna nákaza ustoupila. ₄ Proto ho ctí se zvláštní úctou a mnozí s láskou prokazují jeho Řádu úctu. ₅ Každým rokem totiž kvůli zázraku s vinicemi posílají bratřím zvláštní almužnu vína.

191. ₁ U Palencie měl jistý kněz sýpku, ve které uchovával pšenici k vymlácení. Ta však byla jednoho roku ke škodě kněze plná brouků, na způsob moučných červů. ₂ Když kněz, vyděšený takovou ztrátou, přemýšlel o nějakém prostředku, svěřil sýpku do opatrování blaženému Františkovi. ₃ Když to učinil, nalezl zakrátko všechny červy mrtvé, shromážděné mimo sýpku, a už víc nákazu podobného druhu neutrpěl. ₄ Kněz byl vskutku vděčný za vyslyšení a za dobrodiní nebyl bez vděku, neboť pro lásku ke svatému Františkovi poskytl z pšenice chudým roční dávku.

192. ₁ V té době, kdy zhoubná metla kobylek pustošila království Apulie, pán jednoho hradu, který se jmenoval Pietramala, pokorně odevzdal své území blaženému Františkovi. ₂ A to pro světcovy zásluhy zůstalo naprosto nedotčené proklatou zhoubou, přestože v okolí bylo všechno pohlceno zmíněnou záhubou.

193. ₁ Jedna urozená žena z hradu Galety trpěla píštělí mezi prsy. Byla sklíčena zápachem a zároveň bolestí, ale nenašla na to žádný lék. ₂ Jednoho dne vešla do kostela bratří, aby se tam modlila. Uviděla tam knihu, která obsahovala život a zázraky svatého Františka, a se zájmem zkoumala to, co bylo v knize napsáno. ₃ Když byla poučena o pravdě, se slzami knihu uchopila, přiložila ji na nemocné místo ₄ a řekla: „Jestliže je pravda, svatý Františku, co je na této stránce o tobě napsáno, zbav mě tedy nyní pro své svaté zásluhy této rány!“ ₅ Nějakou dobu tak plakala a nijak v modlitbě neustávala; jakmile pak rozhrnula šat, byla uzdravena do plného zdraví a později nebylo možné stopu po jizvě ani postřehnout.

194. ₁ Něco podobného se stalo na území Romanie, kde otec dorážel na svatého Františka zbožnými prosbami za syna sužovaného zlým vředem. Říkal: „Jestliže jsou pravdivé všechny podivuhodné věci, svatý Boží, které se o tobě po celém světě šíří, dej ať ke chvále Boží zakusím na tomto synu slitovnost tvé lásky.“ ₂ Nato se uvolnil obvaz, před očima všech z rány vytryskl hnis a chlapcovo tělo bylo tak zaceleno, že na něm nezůstala žádná stopa po předchozí nemoci.

195. ₁ Když blažený František ještě žil v těle, byl jeden bratr sužován hroznou nemocí, pro kterou byl často sražen k zemi a všechny jeho údy byly zapleteny jako do klubka. ₂ Někdy zase ležel natažen celý ztuhlý a nohy měl v úrovni hlavy, pak se vymrštil do výšky muže a hned zase spadl na zem, válel se po ní a slintal. ₃ Svatý otec byl jeho nemocí velmi dojat a poté, co se za něho pomodlil, uzdravil ho znamením kříže, aby už víc nemusel snášet žádné obtíže takové nemoci.

196. ₁ Po smrti blaženého otce trpěl jiný bratr tak vážnou píštělí na slabinách, že již zcela ztratil důvěru v jakýkoliv uzdravující prostředek. ₂ Požádal svého ministra o dovolení navštívit místo blaženého Františka, ale ministr mu povolení nedal, aby pro námahu cesty neupadl do ještě většího nebezpečí. Bratr byl proto poněkud zarmoucen. ₃ Jedné noci u něho stanul blažený František a řekl mu: „Synu, nebuď smutný, ale odhoď kožešinu, do které ses oblékl, z rány sejmi náplast, zachovávej svou Řeholi a pak se uzdravíš.“ ₄ Když ráno vstal, učinil, co mu světec přikázal, a okamžitě byl uzdraven.

197. ₁ Jednomu muži, který byl vážně zraněn na hlavě železným šípem, se nedalo žádným zásahem lékařů pomoci, protože šíp pronikl očním otvorem a zůstal zapíchnutý v hlavě. ₂ Muž se proto s pokornou oddaností odevzdal blaženému Františkovi, a když chvíli odpočíval a usnul, uslyšel blaženého Františka, jak mu ve snu říká⁴, aby si nechal šíp vytáhnout zadní částí hlavy. ₃ A tak to, co ve snu slyšel, následujícího dne bez velkých obtíží udělal a byl uzdraven.

 Další