XVII. kapitola

O zmrzačených a o zlomeninách

157. ₁ V parmském hrabství se někomu narodil syn, který měl obrácené chodidlo, totiž patu vpředu a prsty vzadu. ₂ Byl to chudý člověk, ale oddaný svatému Františkovi. ₃ Za syna narozeného k hanbě každý den u svatého Františka naříkal a vždy přitom zdůrazňoval svoji chudobu. ₄ Když uvažoval, že hebounkou nožku malého chlapce vrátí do správné polohy silou a kojná s tím souhlasila, rozhodl se to udělat při koupání v okamžiku, kdy chlapcovy údy budou uvolněné. ₅ Avšak ještě dříve, než k této nerozvážnosti došlo, zjistilo se v okamžiku, kdy byl chlapec z povijanu rozvázán, že je pro zásluhy svatého Františka tak uzdraven, jako kdyby dříve žádnou vadu neměl.

158. ₁ Ve Scoppito v Amiternu měli muž a žena jediného syna, kterého denně oplakávali jako rodinnou hanbu. ₂ Nevypadal totiž jako člověk, ale spíše jako nějaký netvor, když byl zvrácen řád přírody a jeho vnější části byly obráceny k vnitřním. ₃ Paže byly spojeny s krkem, kolena připojena k hrudi a chodidla srostlá s hýžděmi a on neměl tvar postavy, ale koule. ₄ Aby na něho neviděli, odnášeli ho z dohledu rodičů i známých, kteří byli dost nasyceni bolestí, ale ještě více studem. ₅ Proto muž z bolesti vyčítal ženě, že nerodí děti jako jiné ženy, ale jakési netvory, které není možné přirovnat k ničemu odpornějšímu, a prohlásil, že je to Boží trest za ženin hřích. ₆ Ona, sklíčená zármutkem a zmatená hanbou, často s pláčem volala ke Kristu a vzývala pomoc svatého Františka, aby ráčil pomoci jí, nešťastnici uvržené do takové hanby. ₇ Jedné noci, když kvůli tomuto neštěstí spala neklidným spánkem, zjevil se jí svatý František a konejšil ji něžnými slovy: „Vstaň, vezmi chlapce na blízké místo zasvěcené mému jménu a vykoupej ho ve vodě té studny. ₈ Jakmile totiž bude chlapec do té vody ponořen, dosáhne úplného zdraví.“ ₉ Žena však nedbala na to, aby světcův příkaz ohledně chlapce vykonala, a neuposlechla ani tehdy, když se jí zjevil podruhé a opakoval jí totéž. ₁₀ Ale světec se laskavě slitoval nad její prostotou a překvapivým způsobem jí prokázal milosrdenství. ₁₁ Potřetí se jí totiž zjevil se slavnou Pannou a vznešeným doprovodem svatých apoštolů, uchopil ji a i s chlapcem je v okamžiku přenesl ke dveřím zmíněného místa. ₁₂ Když již začalo svítat, celé ono tělesné vidění zmizelo a žena, užaslá a překvapená z toho, čemu jen stěží mohla věřit, zaklepala na dveře. ₁₃ U bratří vyvolala nemalý úžas takovým vyprávěním, avšak ona se vší vírou očekávala chlapcovo uzdravení, když již potřetí byl zázrak přislíben. ₁₄ Později také přišly urozené ženy z téhož kraje ze zbožnosti na to místo. A když se doslechly, co se stalo, velmi se podivily. ₁₅ Neprodleně proto nabraly vodu ze studny a ta nejvznešenější z nich vykoupala chlapce vlastníma rukama. ₁₆ A chlapci se náhle všechny údy srovnaly na svá místa a byl zdravý. Velikost toho zázraku oděla všechny úžasem.

159. ₁ V městečku Cori v ostijské diecézi jeden muž zcela ztratil vládu nad bércem, takže nemohl vůbec chodit ani se hýbat. ₂ Když byl zbaven veškeré naděje na lidskou pomoc a prožíval hlubokou úzkost, začal jedné noci, jako by před sebou viděl blaženého Františka, takto naříkat: „Pomoz mi, svatý Františku, rozpomeň se na mou službu a odplatím se ti oddaností! ₃ Vždyť jsem tě vezl na svém oslu a políbil jsem tvé svaté nohy i tvé svaté dlaně; vždy jsem ti byl vždy oddán, vždy jsem byl laskavý, a podívej, hynu v ukrutném trápení takové bolesti.“ ₄ Pohnutý takovým nářkem, ihned byl František na místě a pamětliv prokázaného dobrodiní a potěšen oddaností, zjevil se bdícímu muži ještě s jedním bratrem. ₅ Řekl, že přišel na jeho zavolání a že přináší lék k uzdravení. ₆ Dotkl se místa bolesti malou hůlkou, která na sobě měla znamení Tau. Vřed ihned praskl a po následném uzdravení zůstalo až dodnes na tom místě znamení Tau.

₇ Tímto znamením František podepisoval své listy, kdykoli něco napsaného z důvodu nutnosti nebo lásky posílal.

160. ₁ Jedna dívka, přinesená k jeho hrobu, měla už rok krk ohavně znetvořený a hlavu přirostlou k rameni, takže se nemohla na nic dívat, leda ze strany. ₂ Když však vstrčila hlavu pod schránu, kde bylo uloženo drahocenné světcovo tělo, krk se jí náhle narovnal a ona, překvapená okamžitou změnou, začala utíkat a plakat. ₃ Na rameni byla zřetelná prohlubeň, kde kvůli poloze, kterou dlouhá nemoc působila, byla její hlava připojena.

161. ₁ V hrabství Narni měl jistý chlapec holeň zkřivenou tak ohromným zmrzačením, že nemohl nijak chodit, leda za pomoci dvou holí. ₂ Od dětství trpěl touto nemocí, stal se žebrákem a otce ani matku vůbec neznal. ₃ Zásluhami blaženého Františka byl však ze zmíněného trápení uzdraven, takže mohl chodit bez hole, kam chtěl.

162. ₁ Jistý Mikuláš z Foligna, když měl zmrzačenou levou nohu a trpěl velikou bolestí, aby znovu získal bývalé zdraví vynaložil na lékaře tolik peněz, že se zadlužil více, než chtěl a mohl. ₂ Nakonec ale, když mu jejich pomoc nijak neprospěla a byl stravován tak obrovskou bolestí, že ani sousedé pro jeho hlasité naříkání nemohli v noci spát, odevzdal se Bohu a blaženému Františkovi a nechal se dopravit k jeho hrobu. ₃ Když se v noci modlil a pobýval u světcova hrobu, noha se mu narovnala, rozjásal se velikou radostí a bez hole se vrátil domů.

163. ₁ Jeden chlapec měl také zmrzačenou nohu tak, že měl koleno přirostlé ke hrudi a patu k hýždím. Když jeho otec trýznil své tělo kajícím pásem a matka se pro něho vážně trápila, poté, co byl dopraven ke hrobu blaženého Františka, dosáhl plného a okamžitého uzdravení.

164. ₁ Ve městě Fano žil mrzák. Nohy měl plné vředů a přirostlé k hýždím. Z vředů šel takový zápach, že ho nechtěli za žádnou cenu přijmout do špitálu a ošetřovat. ₂ Ten byl zakrátko pro zásluhy blaženého¹ otce Františka, jehož milosrdenství vroucně vzýval, potěšen a zcela uzdraven.

165. ₁ Malé děvčátko z Gubbia se zmrzačenýma rukama už celý rok nemělo vládu nad žádným údem svého těla. Aby došla milosti uzdravení, dopravila ji její chůva s voskovou figurkou ke hrobu blaženého² otce Františka. ₂ Když tam pobývaly osm dní, všem jejím údům se vrátila jejich funkčnost, takže je mohla používat jako dřív.

166. ₁ Jiný chlapec z Montenero ležel několik dní před dveřmi kostela, kde odpočívalo tělo svatého Františka, neboť nemohl ani chodit, ani sedět, protože měl tělo od pasu dolů úplně ochrnuté. ₂ Jednoho dne ho vnesli do kostela, aby se dotkl hrobu přeblaženého otce Františka, a odcházel odtud zcela zdráv. ₃ Hoch sám vyprávěl, že zatímco ležel před hrobem slavného světce, objevil se u něho jakýsi mládenec oblečený v hábitu bratří a stál nad hrobem. Měl v rukou hrušky, zavolal ho, a když mu jednu podával, povzbuzoval ho, aby vstal. ₄ Chlapec vzal hrušku z jeho ruky a odpověděl mu: „Vidíš, že jsem chromý a nemohu vůbec vstát.“ ₅ Nabídnutou hrušku doopravdy snědl a natáhl ruku po druhé, kterou mu onen mládenec nabízel. ₆ Když ho mladík znovu povzbuzoval, aby vstal, nemohl vstát, protože se stále ještě cítil nemocný. ₇ Ale jakmile vztáhl ruku po hrušce, stejný mladík, který mu ji dal, ho uchopil za ruku, vyvedl ho ven a zmizel mu z očí. ₈ Když si chlapec uvědomil, že je zdráv a neporušený, začal hlasitě volat a všem ukazovat, co se s ním stalo³.

167. ₁ Jiný občan z Gubbia přinesl v koši k hrobu svatého otce svého ochrnutého syna a dostal ho zpět úplně zdravého. ₂ Byl tak zmrzačený, že měl nohy jakoby přirostlé k hýždím a úplně vysušené⁴.

168. ₁ V diecézi Volterra jeden muž, jménem Riccomagno, který se stěží mohl po zemi popostrkávat rukama a byl pro svou hrůznou opuchlost opuštěn vlastní matkou, když se pokorně odevzdal blaženému Františkovi, byl okamžitě uzdraven.

169. ₁ Ve stejné diecézi byly dvě ženy, Verde a Sanguigna. Ty byly tak ochrnuty, že se nemohly vůbec hýbat, leda když je druzí nosili, a ruce měly odřené, neboť se o ně při pohybu opíraly. Po jediném slibu jim bylo zdraví navráceno.

170. ₁ Jistého muže, Jakuba z Poggibonsi, když byl tak žalostně pokřiven a zmrzačen, že se ústy dotýkal kolen, vzala jeho matka, vdova, do jedné kaple blaženého Františka. ₂ A poté, co prodlévala u Pána v modlitbě za jeho uzdravení, odvedla si ho domů zcela zdravého.

171. ₁ Ve Vicalvi se stala uschlá ruka jedné ženy pro zásluhy svatého otce stejnou jako ta zdravá.

172. ₁ V městě Capua učinila jedna žena slib, že osobně navštíví hrob blaženého Františka; když ale pro starost o rodinnou záležitost zapomněla na učiněný slib, ochrnula náhle na pravou stranu. ₂ Hlavou ani paží, protože svaly měla ochrnuté, nemohla na žádnou stranu pohnout. ₃ A tak plná bolesti, obtěžovala své sousedy ustavičným nářkem. ₄ Když tedy procházeli před jejím domem dva bratři, byli jedním knězem požádáni, aby ubožačku navštívili. ₅ Jakmile se vyznala, že na slib zapomněla, a přijala od nich požehnání, vstala v tom okamžiku zdráva a pro trest moudřejší bez váhání vykonala, co slíbila.

173. ₁ Bartoloměj z Narni, který usnul ve stínu jednoho stromu, jakýmsi ďábelským zásahem ochrnul na celou holeň a chodidlo, a protože byl člověkem velmi chudým, nevěděl, kam by se měl obrátit. ₂ Ale milovník chudých, Kristův praporečník František, se mu zjevil ve snu a přikázal mu jít k tomu místu. ₃ Když se k němu vydal, ale uchýlil se přitom od přímého směru, uslyšel hlas, který mu říkal: „Pokoj tobě! Já jsem ten, kterému ses odevzdal.“ ₄ Odvedl ho na místo, a jak se mu zdálo, jednu ruku mu položil na chodidlo a druhou na holeň a tak zchřadlé údy znovu oživil. ₅ Ten člověk byl již pokročilého věku a takto byl ochrnut po dobu šesti let.

174. ₁ Dokud ještě žil v těle, vykonal [František] mnoho podobných znamení moci.

₂ Tak když jednou procházel přes biskupství rietské, dorazil k jednomu statku, kde žena v slzách přinesla v náručí osmiletého syna a položila ho před něj. ₃ Chlapec byl totiž již čtyři roky tak nesmírně oteklý, že vůbec neviděl na své nohy. ₄ Světec ho laskavě uchopil a svýma svatýma rukama mu přejel po břiše. ₅ Při jeho dotyku otok splaskl a on byl zcela zdráv. S matkou již radostnou vzdával hojné díky Bohu i jeho svatému.

175. ₁ V městě Toscanella poskytl blaženému Františkovi přístřeší jeden rytíř; jeho jediný syn byl ochrnutý a ochromený na celém těle. ₂ A třebaže již uplynula doba kojení, ležel dosud v kolébce. ₃ Rytíř se proto pokorně sklonil k nohám blaženého muže a s pláčem od něho žádal uzdravení svého syna. ₄ A přestože se [František] pokládal a prohlašoval za nehodného takové milosti, přemožen nakonec vytrvalostí jeho proseb, nejprve se pomodlil a pak chlapce označil křížem a požehnal mu. ₅ A on náhle před zraky všech, kteří se radovali, vstal zdráv a chodil sem a tam, jak chtěl.

176. ₁ Jindy, když přišel do Narni, jeden muž z toho města, jménem Petr, který ležel na lůžku ochrnulý, když se doslechl, že Boží světec přišel do Narni, začal prosit biskupa města, aby služebníka Boha Nejvyššího ráčil poslat k němu, aby ho uzdravil. ₂ Tak totiž ztratil vládu nad všemi svými údy, že mohl hýbat jen jazykem a očima. ₃ Když k němu blažený František přistoupil, učinil nad ním od hlavy až k chodidlům znamení kříže a všechny nemoci zmizely a bylo mu navráceno bývalé zdraví.

177. ₁ V Gubbiu byla jedna žena, která měla obě ruce ochrnuté a nemohla s nimi vůbec pracovat. ₂ Když se dozvěděla, že muž Boží vstoupil do města, ihned se k němu s bolestí a pláčem utekla a se žalostným výrazem ve tváři mu ukazovala ochrnuté ruce. ₃ Přemožen lítostí, dotkl se jejích rukou a uzdravil je. ₄ Žena se hned vrátila domů a s radostí vlastníma rukama připravila sýrový koláč, který darovala svatému muži. ₅ On však si z něho vzal jen kousek, pro hlubokou úctu, kterou žena k němu měla, a přikázal jí, aby zbytek snědla s rodinou.

178. ₁ Jednou přišel do města Orte, aby tam přenocoval, když jeden chlapec, jménem Jakub, který již dlouhou dobu ležel ochrnutý, očekával i s rodiči, že ho uzdraví. ₂ Dlouhotrvající nemocí měl hlavu téměř u kolen a některé kosti byly zlomené. ₃ Poté však, co přijal od svatého Františka znamení požehnání, začal se okamžitě napřimovat, až se úplně narovnal a byl zcela zdráv.

179. ₁ Také jiný obyvatel města, který měl mezi lopatkami nádor o velikosti velkého chleba, když byl svatým Františkem požehnán, byl tak okamžitě a zcela uzdraven, že po nemoci nezůstala ani stopa.

180. ₁ Ve špitále v Città di Castello všichni znali jednoho mladíka, který byl již sedm let ochrnutý a posunoval se po zemi jako zvíře. ₂ Jeho matka za něho velmi často prosila svatého Františka, aby lezoucího syna naučil chodit. ₃ A jakmile světec přijal vyslovený slib a vyslyšel nářky prosící matky, ihned jí vrátil syna, kterého zbavil nestvůrných pout a daroval mu přirozenou volnost.

181. ₁ Praxida, nejznámější z řeholnic Říma a římského světa, která pro lásku věčného Snoubence žila skryta od útlého dětství již čtyřicet let v těsné kobce, zasloužila si tak u svatého Františka zvláštní milost náklonnosti. ₂ Neboť jí prokázal to, co žádné jiné ženě, že ji totiž přijal k poslušnosti. A pro její zbožnou oddanost jí předal řádový oděv, tedy hábit a provaz. ₃ Když jednoho dne vystoupila na terasu své poustevny pro věci, které potřebovala, z ďábelského úkladu se krutým pádem zřítila na zem; zlomila si chodidlo i nohu a navíc si vykloubila rameno. ₄ Protože po mnoho uplynulých let se panna Kristova zříkala všech pohledů do tváře a učinila pevné předsevzetí, že se jich bude stále zříkat, ležela na zemi jako kláda, nepřijímala ničí pomoc a nevěděla, kam se obrátit. ₅ Na příkaz jistého kardinála a na radu řeholníků byla nucena k porušení své odloučenosti, aby se jí dostalo pomoci jedné řeholnice a unikla tak nebezpečí smrti, které pro nedostatečnou péči a nedbalost hrozilo. ₆ Ona to však zcela odmítala a všemi prostředky, kterými mohla, se stavěla na odpor, jen aby se nestalo, že by i v nejmenším porušila svůj slib. ₇ Proto se rozhodně vrhla k nohám Boží slitovnosti, a když nastal večer, stěžovala si zbožným nářkem nejblahoslavenějšímu otci Františkovi: ₈ „Můj přesvatý otče, který jsi všude laskavě pomohl v nesnázích tolika lidem, jež jsi za svého života neznal, proč také nepomůžeš mně, která jsem si, dokud jsi žil, zasloužila tvou přesladkou milost? ₉ Musím totiž, jak vidíš, blažený otče, buď změnit předsevzetí, nebo podstoupit rozsudek smrti.“ ₁₀ Když srdcem i ústy pronášela takové řeči a opakovanými vzdechy odhalovala politováníhodný stav, náhle tvrdě usnula a dostala se do vytržení mysli. ₁₁ A hle, nejdobrotivější otec, zářící šatem slávy, sestoupil do temné kobky a začal k ní promlouvat sladkými slovy: „Vstaň, požehnaná dcero, vstaň a neboj se! ₁₂ Přijmi znamení úplného uzdravení a nezlomně zachovávej své předsevzetí!“ ₁₃ Vzal ji za ruku, zvedl ji a pak zmizel. ₁₄ Ona chodila sem a tam po své cele a nevěděla, co v ní služebník Boží vykonal. ₁₅ Domnívala se, že má vidění. ₁₆ Nakonec, když přišla k oknu, dala obvyklé znamení. ₁₇ Nato urychleně přispěchal jeden mnich, a protože tomu nemohl uvěřit, s údivem jí řekl: „Jak se to, matko, stalo, že jsi mohla vstát?“ ₁₈ Avšak ona, protože dosud věřila, že se jí to zdá, a protože se domnívala, že to není pravda, požádala, aby byl rozdělán oheň. ₁₉ Když jí přinesli světlo, vzpamatovala se, žádnou bolest už necítila a po pořádku vypravovala všechno, co se stalo.

 Další