XV. kapitola
O malomocných a krvácejících
146. 1 V San Severino byl mladík, jménem Atto, celý malomocný. 2 Všechny jeho údy byly oteklé a nafouklé a na všechno se díval děsivým pohledem. 3 Ubožák tak ustavičně ležel na lůžku nemocného a svým rodičům tím působil veliký zármutek. 4 Jednoho dne, když u něho otec byl, poradil mu, aby se odevzdal blaženému Františkovi. 5 Když s tím radostně souhlasil, nechal otec přinést knot do svíčky, aby ho odměřil podle synovy výšky, a chlapec pak blaženému Františkovi učinil slib, že mu svíci takové velikosti věnuje každý rok. 6 Jakmile slib vyslovil, okamžitě vstal z místa a z malomocenství byl očištěn.
147. 1 Jiný muž, jménem Buonuomo, z města Fano, byl ochrnutý a malomocný. Když byl příbuznými dopraven do kostela blaženého Františka, dostalo se mu uzdravení z obou nemocí.
148. 1 Jistá urozená žena v biskupství soranském, jménem Rogata, již dvacet tři let trpěla krvotokem, když jednou zaslechla nějakého chlapce, jak římským nářečím zpívá o zázracích, které Bůh v těch dnech vykonal skrze blaženého Františka; zmocnila se jí veliká bolest, propukla v pláč a začala si v duchu se vzbuzenou vírou říkat: 2 „Nejblahoslavenější otče Františku, skrze tebe září tolik zázraků; kéž by se ti zlíbilo uzdravit mě z této nemoci! 3 Dosud jsi totiž tak veliký zázrak neučinil.“ 4 Již vícekrát se totiž zdálo, že ona žena pro sílu krvotoku zemře; a když bylo krvácení zadržováno, opuchalo celé tělo. 5 Co k tomu dodat? Když uplynulo několik dní, pocítila, že byla pro zásluhy nejblahoslavenějšího Františka uzdravena.
6 Také jejího syna, jménem Mario, který měl ochromenou ruku, světec Boží po jediném slibu uzdravil.
149. 1 Jednu ženu ze Sicílie, kterou krvotok sužoval sedm let, blažený František, Kristův praporečník, uzdravil.