III. kapitola

O moci, kterou měl nad neživým stvořením; a nejprve o ohni

14. ₁ V době, kdy trpěl nemocí očí, byl Boží muž přinucen nechat se léčit. Proto byl k němu zavolán lékař. ₂ Ten přišel se železným nástrojem na vypalování a přikázal ho vložit do ohně, aby se rozžhavil. ₃ Načež blažený otec, který chtěl dodat odvahu svému tělu, které se již chvělo, takto promluvil k ohni: „Můj bratře ohni, obdařený mezi ostatními záviděníhodnou nádherou, Nejvyšší tě stvořil silným, krásným a užitečným. ₄ Buď mi nyní milostiv a buď ke mně vlídný! Vždyť tě už dlouho miluji v Pánu. ₅ Prosím velikého Pána, který tě stvořil, aby tvůj žár trochu zmírnil, abych tvé pálení mohl snadněji snést.“ ₆ Po této modlitbě požehnal oheň křížem a klidně čekal. ₇ Lékař uchopil doběla rozžhavené železo, bratři přemoženi lidskostí se rozutekli, ale světec se klidný a s úsměvem vydal železu. ₈ Se syčením vnikalo železo do jemné pokožky obličeje od ucha až k obočí a vypalovalo vše. ₉ Jakou bolest onen oheň způsobil, dosvědčil svatými slovy ten, kdo to věděl nejlépe. ₁₀ Neboť když se pak vrátili bratři, kteří utekli, řekl jim otec s úsměvem: „Vy malomyslní a malověrného srdce, proč jste utekli? ₁₁ Po pravdě vám říkám, že jsem necítil žár ohně a vůbec mě to nebolelo.“ ₁₂ A lékaři řekl: „Není-li vše dobře vypáleno, přilož to klidně znovu.“ ₁₃ A lékař, který při podobných zákrocích zažil úplně jiné věci, prohlašoval to za Boží zázrak a řekl: „Pravím vám, bratři, že jsem dnes viděl podivuhodné věci¹.“ ₁₄ Snad se k prvotní nevinnosti vrátil ten, který když chtěl, dokázal zkrotit i neživé věci.

15. ₁ Jednou chtěl jít blažený František do jedné poustevny, aby se tam mohl svobodněji oddávat kontemplaci. Protože byl velmi slabý, půjčil mu jistý chudý muž osla, aby se tam svezl. ₂ Bylo to v létě a vesničan Božího muže doprovázel. Když začali stoupat do hor, sedlák, unaven pochodem po dlouhé a obtížné cestě, dostal z horka, dříve než dorazili k cíli, velkou žízeň. ₃ Naléhavě volal světce a prosil, aby se nad ním smiloval, že umře, když se nebude moci napít vody. ₄ Muž Boží, který měl s trpícími vždy soucit, bez váhání seskočil z osla, poklekl, ruce pozvedl k nebi a nepřestal se modlit, dokud nepoznal, že je vyslyšen. ₅ Pak řekl vesničanovi: „Pospěš tam naproti a najdeš pramínek vody, kterou ti Kristus milosrdně poskytl ze skály, aby ses napil.“ ₆ Jak úžasná Boží vlídnost, která se k svým služebníkům tak ochotně sklání! ₇ Pro ctnost prosícího mohl venkovan pít vodu ze skály² a naplnit pohár z nejtvrdšího kamene. ₈ Předtím tam žádný pramen nebyl a nebyl nalezen ani po bedlivém pátrání³.

16. ₁ Gagliano je slavné lidnaté město ve sulmonské diecézi. V něm žila jedna žena, jménem Marie, která se pro příkré cesty tohoto světa obrátila k Pánu a dala se cele do služeb svatého Františka. ₂ Ta, když jednoho dne vystoupila na horu, odsouzenou k naprosté vyprahlosti, aby tam prořezávala mladé javory, si zapomněla s sebou vzít vodu. Protože bylo velké horko, začala pro palčivost žízně umdlévat. ₃ A když už nemohla vůbec pracovat, ležela na zemi jako mrtvá a v duchu začala vzývat svého patrona svatého Františka. ₄ A protože byla vyčerpaná, na chvíli usnula. ₅ A hle, přišel svatý František, a zavolal ji jménem a řekl: „Vstaň a napij se vody, která je dána tobě i mnoha dalším jako Boží dar!“ ₆ Na tento hlas žena jen zazívala a znovu usnula. ₇ Když na ni zavolal ještě jednou, zůstala, příliš unavena, ležet na zemi. ₈ Vstala až potřetí, když byla rázně povzbuzena světcovou pobídkou. ₉ Uchopila kapradí, které rostlo vedle ní, a vytrhla ho ze země. Když viděla, že jeho kořen je celý vlhký, začala prstem a malým dřívkem hloubit kolem dokola díru. ₁₀ A dolík se ihned naplnil vodou a malý pramínek se změnil v pramen. ₁₁ Žena se napila, a když utišila žízeň, omyla si i oči, kterýma už nic, pro vleklou nemoc očí, neviděla jasně. ₁₂ Její oči byly osvíceny a všechna jejich stařecká vetchost zmizela, jako by se jim dostalo nového světla. ₁₃ Žena pospíchala domů a všem vyprávěla o tak úžasném zázraku ke slávě svatého Františka. ₁₄ Pověst o zázraku se rozšířila a doslechli se o ní i všichni ve vzdálených krajích. ₁₅ Odevšad přicházelo mnoho lidí postižených různými neduhy; a tam byli od svých strastí osvobozeni, když nejprve při zpovědi uzdravili duši⁴. ₁₆ Tam slepí obdrželi zrak, chromým se vrátila chůze, vodnatelnost se ztrácela a na nejrůznější onemocnění se nacházela odpovídající pomoc. ₁₇ Až dodnes tam zůstal průzračný pramen a k poctě svatého Františka tam byla postavena kaple.

17. ₁ V době, kdy byl [František] těžce nemocen v poustevně San Urbano, požádal vyprahlými ústy o víno. Bylo mu však odpovězeno, že nemají žádné víno, které by mu mohli dát. ₂ Přikázal tedy, ať mu přinesou vodu. Když ji přinesli, požehnal ji znamením kříže. ₃ Vzápětí voda přešla v jinou látku, vlastní chuť vysvlékla a oblékla chuť cizí. ₄ To, co bylo čistou vodou, stalo se nejlepším vínem, a co nezmohla chudoba, to dodala svatost. ₅ Když z něho muž Boží ochutnal, velice lehce se uzdravil, protože příčinou podivuhodného uzdravení byla ona podivuhodná proměna a svědkem zázračné proměny bylo zázračné uzdravení.

18. ₁ V rietském kraji se velmi vážně rozmohl mor, který hubil tak krutě všechen dobytek, že tam sotva nějaký zbyl. ₂ Jednomu bohabojnému muži bylo ve snu oznámeno, aby pospíchal do poustevny bratří a vzal si vodu, ve které si blažený František, který tam tehdy pobýval, umyl ruce nebo nohy a touto vodou pak pokropil všechen dobytek. ₃ Když se ráno onen muž probudil, nedbal na své pohodlí a šel k tomu místu. Tam bez světcova vědomí získal od ostatních bratří zmíněnou vodu, kterou pokropil všechna zvířata, jak mu bylo nařízeno. ₄ Od toho okamžiku ustoupila, z Boží milosti, morová nákaza a více už ten kraj nezachvátila.

19. ₁ Mnozí lidé z  různých krajin přinášeli často svatému Františkovi z vroucí úcty chléb a potraviny, aby je požehnal. ₂ Božím zásahem pak zůstaly po dlouhou dobu neporušené a při jejich ochutnání se nemocná těla uzdravovala. ₃ A opravdu je ověřeno, že jejich mocí byly zahnány prudké bouřky a ničivá krupobití.

₄ Ostatně zkušenost nemalého počtu lidí veřejně dosvědčuje, že kvůli provazu, kterým byl přepásán, a pro kousky odstřižené z jeho šatů se nemoci dávaly na útěk, horečka prchala a vracelo se vytoužené zdraví. ₅ V den Narození Páně slavil památku na jesličky samotného betlémského děťátka a všechno, co se kolem dítěte Ježíše odehrálo, mysticky napodobil hrou; k mnoha divům, které tam Bůh učinil, patřilo i seno, položené do jeslí, které posloužilo mnohým jako lék k uzdravení, nejvíce při různých nákazách zvířat a ženám při těžkých porodech.

₆ Poté, co jsme nejprve mluvili o neživém stvoření, zmíníme se krátce o poslušnosti tvorů.

 Další